Mít děti v dnešní době...

taky jsem o tom všem co tu píšeš uvažovala ,ale pak jsem začala chtít mít miminko a teď jsem stejně stará jako ty a mám 17 měsíčního synka a jsem strááááááááááááášně moooooooc štastná a taky ho moc miluji jako nikoho jiného na světě :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: věř mi ,že mít dítě je ta nejnádhernější krása na světě a když se na tebe podívá a řekne ti Mama jako jeho první slovo tak bulíš celý den jako já a zároveň jsi nejvíc v tu chvíli na světě já dávám přednost dětem před kariérou -na to mám přítele měj se krásně :a: :a: :a:

Škola se dá studovat i s miminem, nebyla bys první ani poslední. Neříkám, že to je brnkačka, ale jde to. Nikde není napsáno, že se ti podaří hned otěhotnět. Až třetina těhotenství končí potratem, takže mimino opravdu nemusí přijít 9 měsíců po rozhodnutí.
Jestli máte kde bydlet, tvůj partner je zralý a uměl by se postarat o tebe i o prcka, tak není třeba čekat.

Ahojky Maud, taky jsem o tom tak ve dvaceti uvažovala, co vlastně dělat. perspektivní vztah (aspoň v té době), chodila jsem na VOŠ, pak jsem se dostala na VŠ. Jenže ve druháku na VŠ mě potkala LÁSKA (můj nynější manžel), v mém rodném městě, Praha a škola 100 km daleko, "zahodila" jsem předchozího přítele (stejně to byl vůl), druhák jsem doklepala bydlením v Praze a pak jsem tam dojížděla (upozorňuji denní studium) a doma dělala brigádu. V polovině třeťáku se mi naskytla příležitost na práci v oboru, chňapla jsem jí a dodělala školu při zaměstnání (Bc.). Po dvou letech vztahu a mé rok trvající práci jsme se rozhodli, že začneme zkoušet mimi (mysleli jsme, že to tak lehce nepůjde, kolem nás hrozně moc párů, co to zkoušejí rok a déle, ale povedlo se hned první měsíc), v létě jsme se vzali. Mgr. si chci dodělat na Liberecké TU, ptže je to blíž, než na UK do Prahy, kde jsem dělala Bc. Spousta spolužaček dodělávala Bc. s bříškem nebo už přišli rovnou s miminkem. Obdivuju je, já bych to asi nedokázala (s tím bříškem možná, ale s mimi ne). Ale jde to. Teď jde o to, co chceš ty. Já si myslím, že to je o volbě každého z nás, kdo chce dělat kariéru, tak jí může dělat i po mateřské, ono většinou i s dítětem zjistíš, že ta kariéra není všechno a jsou i jiné životní hodnoty, než práce, užívání si atd.

Ahojky, mě bude 24 let a mám ročního Vojtíška.... Vojtíšek k nám přišel neplánovaně, když jsem konečně po dlouhé době snažení začala dosahovat na místa ( tím myslím kariéru) na která jsem chtěla. Ničeho nelituji, naopak jsem šťastná a dnes vím že práce vedoucí by mě šťastnou neudělala..... Ale Vojtíšek mě šťastnou dělá.... A upřímě... promě je nej rodina, na kariéru už se..

Já jsem zastánce toho, že lepší si děti pořídit dřív, než aby bylo pozdě !!! A pak ti bude kariéra k ničemu 8) Je mi taky 22 jsem vdaná, na miminku pracujeme a mám skvělou práci. Stačilo by chtít a jsem na vyšším postu, ale nechci - nejdřív rodina a tu kariéru a studium si můžeš dodělat vždycky :C]]:

http://www.marcyczech.estranky.cz/

Ahoj tak já teda patřím zase k těm co nemájí ani školu otěhotněla jsem v 17 né plánovaně ale na potrat jsem nešla :n: mamka mi taky nadávala že bez školy budu a že si zničím život apod žádný mládí užívání apod...stejně jsem si stála za svém :h: když jsem viděla ten tlukot srdíčka tak jsem nemohla jinak :j) v 19 jsem porodila druhé je mi 20 a mám 2děti ;) a už i vdaná školu si časem dodělám dálkově nevím dělej podle sebe a né podle ostatních jako je pravda že vystuduješ vysokou a všechno a už ti bude 26 :? a lidi tě jen tak nevemou když jim je jasné že budeš chtít mimi v tohhle to je horší a po 30 jde pak i hůř otěhotnět prej :O

Já bych to viděla trochu jinak. Dole někdo píše, že není umění otěhotnět, ale s tím nesouhlasím. Myslím, že v dnešní době už bohužel i je umění otěhotnět. KOlem mě je tolik lidí, co se snaží a pořád marně - jsou zdraví, častokrát nekuřáci, nepijani,sportovci. Mě od 17 let říkali, že netuší, jestli budu mít dítě. V 17 jsem ztratila menstruaci, nikdo nevěděl proč a šla jsem z nemoci do nemoci.Moje touha po miminku byla obrovská, navzdory kariéře.Po SŠ jsem nastoupila do práce, kde jsem poměrně celkem i rychle mohla přejít na místo, které bylo dobře placené a patřilo k "velmi dobrým místům"! Vdala jsem se v 21 letech a v 21. taky otěhotněla!!!dalo to práci, nebylo to hned - téměř po roce snažení. Neměnila bych!nikdy, ani za kariéru, ani za vzdělání.Považuju se vcelku i za chytrého člověka a myslím, že za čas se neztratím, ale RODINA dobrá, fungující, spokojená, je dneska malý zázrak, tak proč si ho neopečovávat. Jsem spokojená, šťastná, manžel taky....máme svůj sen a když vidím spoustu přátel a známých, co pláčou nad tím, že mimi prostě mít nemohou, objímám ten svůj uzlíček a děkuju osudu!asi tak....

Ahojky,syna jsem porodila ve 23letech,má už půl roku.Já mám jen zdravku a pracovala jsem 4roky/2 zaměstnání/plánovala jsem si to taky po střední trošku jinak-výška,kariéra atd... ale po matuře jsem poznala přítele hned jsme si zařídily bydlení a pak se přes dva roky snažily o mimčo,pořád to nešlo až letos.Ikdyž dnešní doba moc nepodporuje mladé aby měli brzo mimčo,neplánuj pokud budeš rozhodnuta mít raději mimčo než školu jdi do toho,já si řikala že buch si udělala školu při mateřské ale kašlu na to radči si budu užívat pokroky našeho syna rychle to utíká a nerada bych o to vše přišla jen kvůli vzdělání.

jak píšou holky pode mnou, rozhodni se srdíčkem,to ti nejlíp napoví jak hodně to či ono chceš. mě taky bude 22, školu jsem dělala dálkově už před těhotenstvím, jinak jsem byl zaměstnaná. přítelovi je 30, bydlíme spolu 2,5roku a děti moc chtěl ikdyž mě do ničeho netlačil ale taky jsem nad tím hodně přemýšlela. myslím že je to dobře že nad tím takhle přemýšlíš, jsi zodpovědná. ale sehnat práci v týhle době má těžký každej, raketovou kariéru ti ani výška nemusí zajistit..no rozhodni se podle sebe jak jsem psala, ale já jsem strašně šťastná že jsem se rozhodla pro rodinu ikdyž mám zatím mimi v bříšku, už teď vím jí nevyměnila ani za tisíc kariér a čím dýl o tom přemýšlím tak myslím že jsem si vybrala tu nějlepší dobu pro otěhotnění:))

přemýšlet takhle každý, tak lidstvo vyhynulo už za časů starověkých civilizací, spíš dřív.
Teď se všechno přepočítává na peníze, novodobá modla, každá maminka ti řekne, že dítě je to nejcennější co má. I kdyby mi stát nedal ani korunu, tak mi to je ukradený. Taky bysmě nějak vyžili.
Je těžké skloubit kariéru a rodinu, ale jde to. Já studuju dálkově ekonomku, protože se nespolíhám na to, že se po mateřské budu mít kam vrátit.
Ono moc dlouho čekat se taky nedá, koukni do klubu snažilek. Ty to ve 26 ještě tak nevidíš, ale mě je 30 a spousta mých spolužaček se už několit let marně pokouší o dětátko. Mají školu, kariéru a z fleku by to vyměnily za jedno kakaný ukřičený mimi.
naopak si říkám, že jsem měla manžela tehdy poslechnout a udělat si děti hned po gymplu. a až pak dělat kariéru. Zapomněla jsi totiž uvést, jak je těžké najít práci po třiceti. Když si uděláš děti ve 35, tak se vrátíš do práce čtyřicítka s malými dětmi. Ale čtyřicítka s dospělými dětmi má mnohem větší šanci než mladá holka.

HELE JÁ NASTUPOVALA DO DRUHÉ MÉ PRÁCE VE 23 LETECH A PTALI SE MĚ, ZDA HNED NEPLÁNUJU RODINU APOD
A CO ČEKALI? ŽE TAM ZŮSTANU JAKO STARÁ PANNA DO DŮCHODU-TO JE JEDNÁNÍ CO?
TED JE MI 31, MÁM 15,5 MĚSÍČNÍHO KLUKA A V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ SI POŘÍDÍM DÍTĚ DALEKO DŘÍV-NE AŽ VE 29 LETECH-TO JE POZDĚ A NA DRUHÉ UŽ NEMÁM MOC ČASU PŘEMÝŠLET A MUSÍM ASI KONAT, PROTOŽE NECHCI, AŽ PŮJDE MOJE DÍTĚ DO PUBERTY, ABYCH JÁ ŠLA DO DŮCHODU :-)

HELE JÁ NASTUPOVALA DO DRUHÉ MÉ PRÁCE VE 23 LETECH A PTALI SE MĚ, ZDA HNED NEPLÁNUJU RODINU APOD
A CO ČEKALI? ŽE TAM ZŮSTANU JAKO STARÁ PANNA DO DŮCHODU-TO JE JEDNÁNÍ CO?
TED JE MI 31, MÁM 15,5 MĚSÍČNÍHO KLUKA A V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ SI POŘÍDÍM DÍTĚ DALEKO DŘÍV-NE AŽ VE 29 LETECH-TO JE POZDĚ A NA DRUHÉ UŽ NEMÁM MOC ČASU PŘEMÝŠLET A MUSÍM ASI KONAT, PROTOŽE NECHCI, AŽ PŮJDE MOJE DÍTĚ DO PUBERTY, ABYCH JÁ ŠLA DO DŮCHODU :-)

Ahojky, ber to trošku s nadhledem - já jsem vystudovala 2 vysoké školy ( druhá byla medicína ), odpromovala jsem když mi bylo téměř 28 let a byl u mě také předpoklad, že budu dělat kariéru a děti budou někdy....!
Po roce vztahu jsem si vzala dnes již mého manžela, který je také o 8 let starší a vzhledem k jeho věku jsem po 10 měsících práce otěhotněla :-)!
Dnes jsem za to ráda, mám 4. měsíční holčičku po ne úplně růžovém těhotenství, holt kariéra půjde chvíli stranou, protože si nejspíš pořídíme děti za sebou ( když to tedy půjde..).
Také jsem si vše linkovala - škola, praxe, atestace, děti atd..., ale v životě nejde vše plánovat a dnes opravdu nelituji, mít dítě je nejhezčí věc na světě a práce Ti to nikdy nenahradí..., a hlavně mi neuteče, tak prostě nejdřív odchovám dětičky a pak bude kariéra !!

ahoj, rozumim ti. Mě je necelých 30 a mám dvě děti. Ve 24letech jsem se vdávala a když mi bylo 26let tak se nám narodil Ondrášek. V práci jsem pracovala 4 roky-takže mám docela dobrou praxi. Měla jsem možnost studovat VŠ a mít lepší místo-vyšší post. Jsem zaměstnancem státní zprávy. Vedoucí si mě pozvala na kobereček (cca půl roku před plánovaným otěhotněním) a zeptala se mě narovinu zda je pro mne přednější kariéra nebo rodina. Ani chvilku jsem neváhala a řekla rodina. Trošku posmutněla a řekla že je to škoda, že já jsem zrovna ten tip, který by mít rodinu neměl. Nějak jsem to nepochopila, ale potom mi vysvětlila že by mě ratši měla po svém boku. No měla smůlu. Když jsem jí po pár měsících oznámila že jsem těhotná, vzala to dobře,ale řekla mi že si myslela že si to rozmyslim ://: . Po nástupu na mateřskou jsem si říkala zda to nebyla chyba. Stratila jsem možnost v práci postoupit výše. Vedoucí semnou byla spokojena, šla mi na ruku. Kolektiv suprovej. Pořád se mi v hlavě motali tyto věty a já jsem z toho všeho měla špatnej pocit a říkala jsem si jak je to nespravedlivé. Člověk 4 roky maká, snaží se ale hormony pracují a jsou silnější. Vzala jsem si rodičák na 3 roky. Sice bych si mohla vzít i 2 letou variantu, ale chtěli jsme děti 3 roky od sebe.Ondrovi je dneska 3,5 roku a máme doma 5,5 měsíční holčičku :s: . Než jsem prvně otěhotněla říkala jsem si, že po 3 letech nastoupim zpět do práce-neni to tak dlouhá doba a určo bych se rychle zapracovala. Na druhou stranu představa, že po dalších 2-3 letech otěhotnim a opět odejdu na mateřskou byla hrozná. Zase by to bylo jako při prvnim nástupu. 3 roky člověk maká a otěhotněním vše padne. Taky jsemsi říkala, že druhé dítě bych měla po třicítce . To jsem si moc nedovedla představit. Člověk si zvykne že první dítko je samostatné a dá se snim podniknout spousta věcí a najednou zase miminko :? . Budu s dětma doma celkem 6 let doma. Po 6 letech se nechám přeřadit do práce v místě bydliště a začnu od začátku.Třetí dítě nemáme v plánu a doufám že za několik let nebudu řešit neplánované těhotenství ;)
Člověk se prostě musí rozhodnout co je pro něj prioritní, co víc chce. Kolikrát to je těžké rozhodnutí, ale je to holt ůděl žen. Nemáme to jednoduché. Je to opravdu nepříjemný pocit skončit v práci a na několik let odejít.
Já jsem se rozhodla takto a jsem moc šťastná. Z práce jsem odešla ve 26 letech a vrátim se zpět ve 32 letech. Ještě že půjdu jinam-kolegové by mě už asi nepoznali :s: :a:
V Čechách nejsou zaměstnavatelé připraveni na mladé pracovnice, berou je jako dočasnou pracovní sílu, protože předpokládají že odejdou na mateřskou. Málokterá firma dává mladým ženám práci na dobu neurčitou-prostě se chrání, ale je to hnus. Ženy jsou vlastně diskriminovány. Od 20-35 let je nikdo nechce protože je u nich velká pravděpodobnost že otěhotní. Od 35-50 je zase nikdo nechce, protože maj děti a děti jsou často nemocné-tím pádem se žena o ně musí starat a je často na neschopence. No a od 50 vejš jí zase nechtějí zaměstnat, protože je strhaná,méně atraktivní . Tak si říkám jak je to smutné.
safra to jsem se rozepsala... :00: :a:

já si myslim, že to vidíš moc černě. Já sem si uděla školu při práci. "stihla" sem všechno co sem chtěla. Srandu, mejdany, školu, práci a teď je mi 31 a budu mít miminko. Měla bych ho dřív, ale měla sem problémy, které ovšem neměly co dělat s věkem. Jaký si to kdo udělá, takový to má :) hlavně se v tom moc nepatlej. Život se totiž nedá naplánovat. Je na to pořekadlo: chcešli pobavit boha, sděl mu svoje plány a je to velká pravda. Je prima vědět co chceš, ale "parcelovat" si život na etapy je blbost.

je mi 23 a mám rok a pul starou holčičku školu jsem nedodělala už před těhu práci jsem sehnala snadno děcko sice neplínovala ale když přišlo tak přišlo všechno je to o tom jaký si to uděláš TY a ne o tom co chtěj a melou ostatní