Maud

29.11.2009

Ahojky holky, chci moc poděkovat za mnoho pozitivních přízpěvků na moji dizkusi.

Jsem rozhodnuta,že se chci o dítě pokusit už při škole. Studuji psychologii a jsem teď ve druháku. Kdyby otěhotněla, třetí ročník bych už musela mít dálkově (chci se tento týden zeptat, jestli to vůbec půjde na studijním).

Chtěla bych se zeptat Vás holky, co jste školu dělaly, děláte, přerušily, nepřerušily, ukončily, dokončily:-) vlastně na cokoli k tomuto tématu. Jak to bylo pro Vás zvladatelné. Já má cestu do školy včetně MHD a vlaku přes dvě hodiny.

Předem děkuji za každý příspěvek.

Kliknutím vložíte smajlíky:

da se to, ale pocitej stim, ze budes prvni mesice, nez se zabehnete totalne v pr...my se zacli snazit, kdyz jsem byla ve ctvrtaku, povedlo se vlete pred nastupem do pataku, takze jsem si patak stihla dochodit jeste s pupinem, napsat diplomku, udelat vsechny zkousky (posledni jsem mela v den terminu porodu, z ty jsem byla vyhozena a udelala jsem ji na nahradni termin 4dny po terminu - porodila jsem 9.den po terminu :-) )...v tom jsem mela stesti :-) ...statnice jsem si z cervna odlozila na listopad a dekuji za to bohu, bo prvni 2mes.byl mazec, navic ja u toho pracuju (vpraci jsem byla hned 1.den, co jsme byli doma z porodnice)...takze s praci bych to uz vubec nezvladala, ale pokud nebudes chodit do prace, bude ti pomahat tatka a i prarodice a najdete si svuj rezim a rad, tak se to da...ale sranda to fakt nebude!ja jsem ted rada, ze se mala nevyvedla hned na prvni pokus, bo by se narodila pred nastupem do posl.semestru a pak jeste statnice(a utoho chodit do prace)...no byl by to mazec!..i tak jsem se na statnice ucila 9tydnu a malou hlidal permanentne manzel,ktery byl po celou tuto dobu relativne "na materske" a pokud by nemel takovou praci, ktera by mu to umoznovala, tak bych to proste nezvladla..
secteno a podtrzeno - musite to fakt probrat s partnerem a hlavni rozhodnuti je na tobe - kdyz ti miminko v noci breci, nechce spat, ve dne nevydrzi ani 5min.bez tve pozornosti a ty jses v silenym spankouvym skluzu, nestihas a nemas sily se ucit, natoz se strat o domacnost, ktomu se natebe ksichti i chlap, ze porad hlida prcka...fakt je to tezky, kolikrat jsem brecela, vnoci, kdyz se mala budila treba 17x za noc, behem 2mes.ji vyrostly 2zuby...fakt jsem rada, ze to mam za sebou...
nechci te strasit, ale neni to tak ruzovy, jak na to treba ted hledis - ja taky rikala manzelovi, jak to bude v pohode, vzdyt skolu delam dalkove, jsem tam 2x za 14dni, praci mam flexibilni(podnikam)...nooo, ale v realu to tak vubec nebylo...dokud toho prcka nemas, tak fakt nevis, jakej zahul to je - tim ti nechci davat nejaky kazani - taky jsem nevedela, to je normalni...zvladdnout se to da, ale chce to velky sebezapreni a smireni s tim, ze prvni rok zivota prcka budes ochuzena o chvilky pohody a budes se porad s necim nervovat, budes unavena, nervozni, nebudes mit tolik casu na mimco, chodit s kamaradkama na prochazky s kocarkama...a to je pak fakt lito!

Ahoj, já taky chtěla moc mimčo, takže jsem po prváku na denním změnila studium na dálkový, začla jsem pracovat, s chlapem jsme se vzali, začli se snažit o miminko a brzy se to i povedlo....a přesně v tu chvíli mi došlo, že už se nechci hnát utahaná a naštvaná z práce domů, abych rychle udělala něco do školy, že si chci těhulkování a hlavně miminka užít v klidu. Já jsem školu ani nepřerušila, rovnou jsem to zapíchla a to jsem byla ve třeťáku a bakalář byl za rohem. Nikdo krom mýho manžela tohle mý rozhodnutí nechápal a nechápe a já se vlastně nedivím. Každý jsme jiný, já jsem prostě zjistila, že nedokážu dělat něco polovičatě...a to asi sama o sobě zjistíš až v okamžiku, kdy ta situace nastane. Tak držím pěsti, ať ti to vyjde přesně tak, jak se nakonec rozhodneš!!

ahoj tak u nás je to tak, že jsem dělala předškolní pedagogiku dálkově při práci. V polovině druháku (po třetím semestru) se mi narodila holčička tak jsem letní semestr dodělala s pomocí individuálního plánu a do třeťáku už jsem nastoupila zase normálně na dálkové studium. Je to mazec a musíš mít velkou podporu a pomoc u partnera a prarodičů. Dojíždím autem 150km takže to je asi tak daleko jako to máš ty. Některé zkoušky z toho semestru, který jsem měla individuální dodělávám ještě teď a je to fakt dost těžky. Hodně záleží na tom, jak si dokážeš všechno zorganizovat a hlavně se přinutit což teda já moc neumím:))

ahoj já jsem studovala dálkově speciální pedagogiku při práci,byl to docela záhul, pak jsem otěhotněla a už jsme měli naplánováno jak to budeme dělat, ale o miminko jsme přišli, dodělala jsem školu a narodil se nám Kubíček, první dva a půl měsíce byli krušné, kojili jsme po dvou hodinách, ve dne vůbec nespal, takže jsem večer v osm padla, nevím, kdy bych se učila a já jsem těžce nesla odloučení od něj (návštěva lékaře), tak že já bych to při škole nezvládla a musela bych přerušit.
Ale bylo tam spousta maminek, co mimčo měli a dobrý, tatínkové jezdili po Brně, mamky o přestávce kojili,byli v pohodě a zvládali.
------------------------------------------
http://www.prckoviste.cz/kubicek09

26.11.2009

Bude mi 22 let a můj přítel je o deset let starší. V létě se budeme brát. Studuji druhým rokem vysokou školu, mimo mé město a přes týden jsem pár dnů v podnájmu, jinak v domku s přítelem.

Často přemýšlím o dítěti, dnešní uspěchaná doba tomu moc nepřeje. Ani podmínky v zaměstnání ani ve studiu. Jedna známá má teď dítě, je jí třicet, rizikové těhotenství a není jediná.

Chtěla bych mít děti dvě. Samozřejmě jsem už řešila kariéru vs mateřství, a bylo to těžké rozhodování. Někdy závidím svým bezstarostným spolužačkám, které vidí těhotenství a pak hned interupci. Ani moje matka na tom není jinak, mluví o těhotenství jako o nemoci, která zničí studium a pak vlastně všechno.

Nechápu, jak se v lidech za posledních několik let vytvořil odpor v mateřství a všichni se děsí jen toho, že si nebudou moc užívat nebo že nebudou moct jít do práce, studovat.

Několikrát jsem řešila, jestli děti při škole nebo ne. Bohužel to mám stížené, že mě dělí 100km od školy a kombinovaný program je v podstatě stejný jako denní.

Další faktor je,že přítel by rád měl děti, hodně se na to těší.

V dnešní době se vůbec nepodporují mladé matky, a co vím, tak se učitelé k nim chovají, jako že je to jejich problém, že mají děti a buď přijdou nebo ne.

Teoreticky, když počkám do konce studia školy ( mých 26 let) a pak budu si hledat práci a schánět praxi ) mých 28 let), tak pak padnu zase do už trochu rizikové třicítky..

a bohužel příteli bude ke 40 letem, což už se mírně podepíše, taky do všeho ( nemyslím do kvality plodu.....)...

Za to pokud by se mladým přálo,tak ideální je mít děti a zvládnout to při škole ( což je samozřejmě záhul...) Když jsou děti staré na školku nebo na hlídání babičkou,tak už se lecos dá zvládnout.

Od kamarádek vím, že když mají kolem 25 let a hledají místo, tak mají problém vyhrát konkurz...nikdo nechce budoucí matku na mateřské....

Víte, nepřijde Vám ta doba střelená?

Těhotenství jako nemoc a boj o to, si udělat čas do 35 let ?????

Kliknutím vložíte smajlíky:

taky jsem o tom všem co tu píšeš uvažovala ,ale pak jsem začala chtít mít miminko a teď jsem stejně stará jako ty a mám 17 měsíčního synka a jsem strááááááááááááášně moooooooc štastná a taky ho moc miluji jako nikoho jiného na světě :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: :h: věř mi ,že mít dítě je ta nejnádhernější krása na světě a když se na tebe podívá a řekne ti Mama jako jeho první slovo tak bulíš celý den jako já a zároveň jsi nejvíc v tu chvíli na světě já dávám přednost dětem před kariérou -na to mám přítele měj se krásně :a: :a: :a:

Škola se dá studovat i s miminem, nebyla bys první ani poslední. Neříkám, že to je brnkačka, ale jde to. Nikde není napsáno, že se ti podaří hned otěhotnět. Až třetina těhotenství končí potratem, takže mimino opravdu nemusí přijít 9 měsíců po rozhodnutí.
Jestli máte kde bydlet, tvůj partner je zralý a uměl by se postarat o tebe i o prcka, tak není třeba čekat.

Ahojky Maud, taky jsem o tom tak ve dvaceti uvažovala, co vlastně dělat. perspektivní vztah (aspoň v té době), chodila jsem na VOŠ, pak jsem se dostala na VŠ. Jenže ve druháku na VŠ mě potkala LÁSKA (můj nynější manžel), v mém rodném městě, Praha a škola 100 km daleko, "zahodila" jsem předchozího přítele (stejně to byl vůl), druhák jsem doklepala bydlením v Praze a pak jsem tam dojížděla (upozorňuji denní studium) a doma dělala brigádu. V polovině třeťáku se mi naskytla příležitost na práci v oboru, chňapla jsem jí a dodělala školu při zaměstnání (Bc.). Po dvou letech vztahu a mé rok trvající práci jsme se rozhodli, že začneme zkoušet mimi (mysleli jsme, že to tak lehce nepůjde, kolem nás hrozně moc párů, co to zkoušejí rok a déle, ale povedlo se hned první měsíc), v létě jsme se vzali. Mgr. si chci dodělat na Liberecké TU, ptže je to blíž, než na UK do Prahy, kde jsem dělala Bc. Spousta spolužaček dodělávala Bc. s bříškem nebo už přišli rovnou s miminkem. Obdivuju je, já bych to asi nedokázala (s tím bříškem možná, ale s mimi ne). Ale jde to. Teď jde o to, co chceš ty. Já si myslím, že to je o volbě každého z nás, kdo chce dělat kariéru, tak jí může dělat i po mateřské, ono většinou i s dítětem zjistíš, že ta kariéra není všechno a jsou i jiné životní hodnoty, než práce, užívání si atd.

Ahojky, mě bude 24 let a mám ročního Vojtíška.... Vojtíšek k nám přišel neplánovaně, když jsem konečně po dlouhé době snažení začala dosahovat na místa ( tím myslím kariéru) na která jsem chtěla. Ničeho nelituji, naopak jsem šťastná a dnes vím že práce vedoucí by mě šťastnou neudělala..... Ale Vojtíšek mě šťastnou dělá.... A upřímě... promě je nej rodina, na kariéru už se..

Já jsem zastánce toho, že lepší si děti pořídit dřív, než aby bylo pozdě !!! A pak ti bude kariéra k ničemu 8) Je mi taky 22 jsem vdaná, na miminku pracujeme a mám skvělou práci. Stačilo by chtít a jsem na vyšším postu, ale nechci - nejdřív rodina a tu kariéru a studium si můžeš dodělat vždycky :C]]:

http://www.marcyczech.estranky.cz/

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka