manželství nebo "psí knížka"

Byla jsem vdana 2x a dekuji,uz nechci.S pritelem cekame v zari mimco,ale u nas jsem to ja, kdo se nechce vdavat.nemyslim si, ze zodpovednost vuci partnerovi a detem je dana tim,ze mam v ruce nejaky papir,ale pristupem samotnym.S exmanzelem jsme se znali 4roky nez jsme se vzali a kdyz k tomu doslo,strasne se zmenil.asi mel pocit ,ze uz o me nemusi mit takovy strach ani mi davat pocit,ze jsem pro neho ta jedina.pokud chlap uplachnout chce,je pro neho stejne snadne to udelat pritelkyni i manzelce.nic ho neudrzi.mozna proto svemu priteli davam najevo jeho vyjimecnost vic...preci jen ta jiskricka nejistoty tu je a mam strach ,ze manzelstvim bych to krasne zkazila. :girl:

Tak nevím, asi su divná. Já mám přítele, eted máme druhý mimčo a vůbec mi nepřijde, že bych si ho musela brát. Rodina se dá utvořit i bez papírů. Já osobně si myslím, že když dva žijí jen tak spolu tak se víc snaží si jeden druhýho udržet, protože je dost jednoduchý z toho vstahu odejít.

Já vdaná nejsem je mi to líto,ale není to zas to nejdůležitější,příel si naplánoval,že první postavíme domek pak se vemem a pak dítě.Začali jsme stavět dům,kterej budem stavět ještě 2 roky jenže já si přála mít jedno dítě 25 a druhé ve 30,ještě nejsem rozhodnuta po druhé,ale kdyby naáhodou.Nechtěla jsem čekat na ten jeho plán a proto si mě ještě nevzal.Vememe se až bude postavený a nebudem muset všechny peníze dávat do stavby.Určitě to je pro každou ženu krásnej zážitek,ale každej na to nemá prachy.. :\/: Těm co se to podařilo tak jim to závidím,ale snad nebudu časem muset.Stejně když jdu s malou k doktorce tak mi říkají paní ....,

moc vám všem děkuji za názory, pěkně jsem si početla. :a:

tvůj názor je podle mého dost radikální - ale jak se říká - sto lidí sto chutí :-) Já sama žiju v partnerství, miminko máme protože jsme oba chtěli. Koupili jsme byt, plánovali svatbu, měli jsme už i termín a do toho přišlo mimčo. Partner sám chtěl svatbu urychlit, aby se miminko narodilo do manželství, ale já nechtěla - nechci aby se říkalo, že jsem se vdala, protože jsem musela :-) Chtěli jsme se vzít z lásky, mimčo přišlo a tak jsem svatbu odložila :-) Prostě si jí užiju za rok, klidně už s malou družičkou :-)
Manželství není záruka toho že vztah vydrží a věř mi, že i když nejsme manželé, tak vím, že miminko čekám s tím pravým a že to není slaboch, který by nás opustil :-) Nesuď to tak radikálně, i manželé můžou opustit manželku :-)
Moje reakce není obhajobou života na psí knížku, já sama vím, že se vezmeme, jen jsme svatbu odložili...Ale nelíbí se mi, když si někdo myslí, že partnerství nemůže být trvalým a plnohodnotným svazkem ;-)
Měj se krásně, Verča

Ahojky já tedy vdaná nejsem s přítelem jsme spolu 9let máme 2děti 5let+4měs.A že by mě ta svadba chyběla :n: vyhovuje nám to tak jak to je :dance: Kamarádka se vdala a jsou spolu stejně jak mi a je neštastná asi zaleží na partnerovi. :a:

Myslím, že každému vyhovuje něco jiného. Mě vyhovuje manželství. Jsem moc spokojená. Znám spoustu nesezdaných párů a vyhovuje jim to asi důležitější je jestli jsou spolu štastný a mají spokojené děti. Jen vím, že kdybych byla svobodná maminka tak by se dítě jmenovalo po mě.

Přímo jsi se trefila i do mého názoru,možná někdo říká,že nechce,ale je v tom možná i to,že je ještě nikdo nechtěl. :°°//:

Ahojky No unás je to tak já sice ještě vdaná nejsem, ale chtěli jsme se brát ještě když jsem byla těhotná aby se malá narodila do úplný rodiny.měli jsme i datum svatby, ale bohužel jsme se v tu dobu i stěhovali a na svatbu nezbyli peníze.jelikož já se s mými rodiči nestýkám a přítelovo rodiče nám pomáhali s bytem a jsou v duchodu,tak jsme si rekli ze az nasetrime:)

Jsme vdaná a mám podobný názor. Svatbu jsem chtěla zažít a bylo to moc krásný. Tím, že si mě vzal mi dal najevo svoji lásku a já naopak jemu. Přece si nevezmu každýho.
Jnak ti chlapi co se nechtějí ženit tak ukazují že až tak nedůvěřují a nechávají si zadní vrátka.
Jinak s rozvodem nemám problém. Kdyby někdy na rozvod došlo tak to přežiju a rozvedu se se vší důstojoností.
To pro mě není důvod se nevdávat. Jestli se rozejít nebo rozvést - bolí to stejně.
Ale pokud spolu žijí jako partneři nemyslím si, že by se milovali o něco míň. Pokud to oboum vyhovuje tak je to něco jiného. Horší je když jeden chce svatbu a ten druhý ne.Žana a Amálka

ahoj, já jsem taky staromódní. nejdříve jsme se s přítelem vzali-oba jsme to chtěli a připadalo nám to normální-završení našeho vztahu. To jsem 2 roky předtím spolu bydleli abysme se poznali-zda nám to společně klape tak perfektně jako když jsme jen randili. Samozřejmě nějaké trhlinky se našly-ale jen malichernosti. 2 roky po svatbě se nám narodilo první dítě-syn. Nyní čekáme druhé miminko. Známe se 8 let a 7 let spolu žijeme-z toho jsme 5 let manželé...
Taky mě tu moc překvapuje kolik je tu těhulek a maminek, které žijí s přítelem. Dost často jsou to i problémové vztahy. Momentálně díky změně zákona neni výhodné mít dítě a nebýt manželé. To bylo dříve. Nyní je výhodnější se vzít a fungovat tak jako rodina. .... :a:

Ahoj,názorů na toto téma tu je spousty,já chci jen říct,že jsme se s manželem brali před 5 lety,bylo mi 20 let,jemu 23.Byli jsme první v našem okolí,každý se divil,proč když nemusíme,samozřejmě z lásky a jsem na to hrdá a asi bych nemohla žít na hromádce jak se říká.At si to každý udělá jak chce,já jsem takto úplně spokojená a mám skvělího,milujícího manžela.pá

No my nejsme svoji.Žijem spolu 6.5 let.Brát se ani nechcem.Papír není pro nás důležitý.Ale zase říkám........co není může být.......Jen chci říct že se do ničeho nehrnu a partner taky ne.vyhovuje nám to tak jak to je :a:

No tak to je malinko nesmysl si myslím , ale je to tvůj názor takže nic proti...já se vdávat nechci nikdy- a to myslím vážně..asi si v životě neměla žádnou zkušenost s tím jak ti to že si vdaná může zacloumat životem...a a ni ti to nepřeju..takže kdybych se už vdávat mermomocí chtěla tak to bude s tak neskutečně neprůstřelnou předmanželskou smlouvou abych nemusla zažívat to co sem zažila s mamkou a tatkou...milovat dokážu i bez svatby.Mě spíš kamarádky říkají že od té doby co se vdaly tak je jeich partner bere jako jistotu a už není tak pozorný jako dřív ale co já vím vdaná sem díkybohu nikdy nebyla a doufám že ani nebudu :qu: :qu: Jinak myslím že si se asi pár lidí dotkla ale napsala si svůj názor tak co, mě si teda spíš pobavila :one: :one: :one: páč nechápu jak si to myslela s tím že nesezdané páry neberou ten rodinný život tak vážně jako sezdané- to jako že své dítě miluji méně než kdybych byla vdaná :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: :!k: Pa Martina.

Ahoj, ja vdana jsem od lonskeho zari, miminko jsme pocali az v prosinci. Chteli jsme se vzit a udelali jsme to z lasky (po dvou letech od zasnoubeni) a samozrejme pro me bylo take dulezite, aby jsme meli jako rodina stejne prijmeni, ne mamka tak a dite a manzel onak...ale rozhodne jsme se nevzali z duvodu nejake "jistoty", kdybych uz tehdy o nasem vztahu mela premyslet tak, ze: co kdyz to nahodou nevyjde, tak by to preci vubec nemelo smysl. Osobne si myslim, ze dite je stokrat vetsi zavazek, nez svatba! A kdyz teda budeme realistky, tak pokud by preci jen doslo k rozchodu/rozvodu, tak pokud ten chlap za neco stoji, tak te v tom jen tak nenecha a postara se o vas, pritel - nepritel, manzel - nemanzel...

Asi každého názor je jiný.Jsme s partnerem skoro dvanáct let,žijeme spolu osm,nyní jsem těhu 34.tt.Svatbě bych se nebránila,ale partner už jednu zažil,v sedmnácti ho do ní natlačily rodiče (PODLE MĚ KLUK V TOMHLE VĚKU ANI NEMÁ ROZUM A JE MU VŠE JEDNO).Začli spolu žít,samozrějmě jim to po chvíly přestalo klapat,znali se jen chvilku.Bylo vše jen kuli dítěti.Všichni mu dělali problémy ohlodně rozvodu,který se samozřejmě táhl strašně dlouho.I jeho bývalá čeká miminko a nehodlá se vdávat,že jeden špatný zážitek ji stačil.Já svého partnera miluji,jsem si jistá,že on mě taky,nechci ho do ničeho tlačit,nic nám nechybí,když bude chtít,tak si mě může vít kdykoliv,máme na to celý život.Dáda

Já s tebou souhlasím..ono je to trošku složitější..hlavně když jde o majetek..a naprosto důvěřovat chlapovi..po 10 i více letech soužití .. když už to tam třeba tolik o lásce není je trošku naivní..Všechno se okouká i ženská..prvotní zamilovanost vystřídá všednost...a když si pak chlap třeba někoho najde a není vzatý..tak z toho můžou být problémy..(manželka musí mít stejnou životní úroven..o majetek se dělí) kdyby něco, tak má prostě nějakou tu jistotu..nikdo nikdy neví co se může stát a je to taková ta jistota..Na vztahu to nic nezmění..
Jinak když jsou rozvody..tak jsou pěkný tahanice..určitě chápu ty,co to zažili,že už by se nikdy nevdávaly..ale to je také na dohodě..lepší než kdyby tě s dítětem ze dne na den vyhodil na ulici.
Jinak když je třeba půjčka..a přítelovi musíš dát peníze..že jde něco zařídit..tak se nakonec můžeš dozvědět i něco nemilého..že peníze nejsou tam kde mají být..atd..Z toho důvodu bych nevěřila ani milovanému člověku na 100%..důvěřuj..ale prověřuj..

Vůbec s tebou nesouhlasím a tvůj názor považuji za značně omezený. Nikoli však špatný, je to holt tvůj názor. Já jsem vdaná a myslím, že šanci na "úspěch" ve vztahu má stejnou jak sezdaný pár, tak nesezdaný. Obojí má své výhody a své nevýhody a nemyslím si, že mužův rodinný stav je měřítkem pro jeho lásku k rodině. Já osobně jsem se nikdy vdávat nechtěla, ale v případě mého muže jsem pocítila potřebu to udělat, stejně tak jako on. Život prostě není jen černý nebo bílý. Papa :a:

Ahoj, tak já to vidím tak, že dneska je prostě už jiná doba. Já jsem sice konzervativní a můj muž taky, my jsme oba věděli, že se prostě chceme vzít a že na "psí knížku" spolu žít nebudeme. Taky si myslím, že když jeden z partnerů chce od druhého odejít, udělá to, ať už ve svazku manželském je nebo není, i když z manželství se odchází hůř, to je pravda. Na druhou stranu už je dneska společnost někde jinde než třeba ještě před takovými 15-20 lety nebo kór za časů našich maminek, kdy se rodilo převážně ve 20 a ve 30 už byla stará matka na mimčo... jakmile se zjistilo těhotenství, už se lidi "museli" brát... no dneska je to prostě jiné. Ať si každý rozmyslí sám, co mu vyhovuje a je hlavně důležité, aby to vyhovovalo všem (oběma) zúčastněným. A s tím vytřískáním peněz ze státu je to tak, že ta žena (nebo muž) nesmí mít svého partnera (partnerku) nahlášenou u sebe v domácnosti, tedy neměli by mít oba partneři stejné trvalé bydliště. Mám za to, že chodí i kontroly ze sociálky, ale to je spíš jen na udání. Takže kde není žalobce, není soudce. U nás na obci vím minimálně o jedné mamině, která takhle "načerno" s partnerem žije. Sice si můžu zanadávat, jak náš soc.systém zneužívá, ale mám jiné starosti než na někoho žalovat a ty peníze, které si myslím, že mi chybí, umím získat jinak. Nicméně v zásadě s tvým názorem i souhlasím, ale je to opravdu každého věc, jak si to kdo zařídí, tak to má. Pokud to vyhovuje oběma v páru, tak je to dobré.

Ahoj, to co jsi napsala se mi taky moc nelíbilo. Máme 5-ti měsíční dítě a vzatý nejsme a nijak na to nechvátáme!A né že přítel nechce, prostě zatím nechceme oba!!!
Co budu mít pak z toho, když se vdám, náhodou to nevyjde a budem se rozvádět? Akorád tahanice po soudech, a hádky a plno stresu: Přesně jako to teď vidím u mojí mamky. Myslím si že až přijde ten pravý čas tak se prostě vezmeme. Ale vztah bude stejný ať budem svoji nebo ne. Takže já nevidím problém v tom že máme dítě a nejsme svoji!!! Naopak v dnešní době je to docela běžné

No přiznávám, že mě se to teda trochu, no trochu, dost dotklo. Taky máme dítko a přítel by si mě chtěl vzít, ale jsem to já, kdo se zatím nechce vdávat, nesnáším velké rodinné akce a na malé svatbě se zase nedohodneme. A vůbec to neznamená, že bych nebrala rodinu vážně, chtěla si nechat zadní vrátka pro to, abych mohla prchnout, nebo proto, že bych chtěla čerpat nějaké výhody. Pokud žiješ s přítelem, tak si na tom z hlediska dávek stejně jako vdané ženy, pokud tedy přítele nezapíráš, což se ti může šeredně vymstít, když na to přijdou. Upřímně, naštvala jsi mě, ale budiž, je to tvůj názor a máš práv ho sem napsat.

Já to mám třeba tak, že jedno manželství mám za sebou a děti nám nevyšli, teď mám přítele a vdávat se zatím rozhodně nechci, ale přítel by si mě hrozně rád vzal. Takže to není jen o chlapech, ale o životních zkušenostech ženy a kdyby nám to neklapalo, tak ano, je jednodušší odejít jako přýtelkyně a celkově s tím bude méně problému. Raději bych prostě byla hned svobodná matka. Vůbec mi nejde o to jestli je to moderní...

já myslím, že záleží na každým, jaký si to udělá, fungovat může obojí, stejně tak se obojí může rozpadnout … množství nevdaných maminek a těhulek tady na těch stránkách přičítám spíš tomu, že je tu spousta opravdu mladých holek a chlap, který je ochotný oženit se ve dvaceti – pětadvaceti, to je dneska „vzácnost“. Ale nemyslím si, že by to bylo vždycky jen o chlapech, který nechtějí závazky, přijde mi, že dneska je velká spousta holek, které jsou ochotné pořídit si mimčo s vědomím, že budou svobodné maminky a o toho chlapa jim až tak moc nejde. A taky znám spoustu takových, kteří svatbu prostě „nestihli“ ale mají ji v plánu až to jejich miminko trochu povyroste, až její ségra nebude těhotná, až se jeho brácha se vrátí ze studijního pobytu v cizině, až našetří penízky na svatební veselici, až postaví barák, protože je důležitější bydlet než vyhodit peníze za "žranici a tanec až do rána" … ale jinak jsem taky ze starý školy, takže nejdřív vdaná a až potom snažilka ...

já si myslim, že je to úplně jedno......jedinej rozdíl vidim v tom, že budu mít jiný příjmení. já jsem dělala ve svatebnim salonu a svateb mam po krk, vidim to vyzdobený troubící auto a mam osipky :)
ale přítel si mě vzít chce, takže určitě nějaká netradiční svatba bude, třeba příští rok, nebo dýl.
no a začali jsme spolu chodit, po půl roce jsme zjistili že oba chceme rodinu.....já vysadila prášky a myslela že otěhotnim až tak za rok a ne hned druhej měsíc :s: no mimčo máme a svatbu jsme zatim nestihli, neni pro nás nijak důležitá, kompletní a úplná rodina jsme snad i bez svatby.
já v práci nechápala ty těhotný holky, co se musely vdát honem jak zjistily že jsou těhotný......pak jim samozřejmě nebyly šaty, no hlavně že to stihnou včas :n:
ale jinak souhlasim s tim, že napřed svatba,pak dítě........dovolená v Bulharsku a pak už jen samá pozitiva :///:

Nazdárek. Tak já vdaná jsem, máme osmiměsíčního chlapečka a brali jsme se před dvěma lety. Před tím jsme spolu tři roky žili, takže jsme to měli dostatečně vyzkoušený. O dítě jsme se začali snažit až po svatbě. Pořád jsem si řikala, že svatba pro mě není důležitá, ale pak mi najednou přišlo divný, že bych měla mít dítě za svobodna. Tak jsme do toho praštili a dítě s narodilo rok a půl po svatbě. Taky se nám pak nechtěly obíhat matriky kvůli otcovství a mě osobně by vadilo, že se moje dítě jmenuje jinak než já. I když vím, že teď je to fakt běžný. Holt jsem asi ze starý školy :a: .

Zrovna včera v posteli večer jsme o tom mluvili....
Já bych se chtěla vdát za Jirku, ale Jirka, že prý není svatební typ. Tak jsem se ho zeptala jestli to je jediný důvod či co mu na mne vadí. A prý je to jediný důvod, tak jsem mu řekla, že je teda pořádnej sobec, když jsme spolu už 6 let a bydlíme spolu a už od 2004 ví, že bych chtěla svatbu. Já už nevím co s ním mám dělat.... :\\:

ahoj, já jsem pro vdávání a ženění :dance: u nás to bylo s manželem jaksi automatický :) manžel je rodinný typ a chtěl děťátko dříve než já :s: , jinak já jsem věřící, takže taky automatika :)

za názory holky :cc):

Ahoj,nemyslím si,že by to bylo nějak důležité.Já mám svýho mužskýho už 14let a manželé nejsme,čekáme 2.dítě a nepřipadá mi,že bychom n´ějak strádali jako nemanželé.Zažila jsem s ním toho tolik,že jiná by se s ním rozvedla...Ale o tom psát nebudu.Je to každého věc a nikdo nemá právo soudit či jim do toho zasahovat.My peníze investujeme do dětí a do baráku a na svatbu nám jich bylo líto a i je.Zrovna včera jsme o tom mluvili,a shodli se,že je to hrozná fůra vyhozených peněz.Papír nezaručí,že vztah bude klapat i po svatbě,bohužel jsem se o tom přesvědčila u spousty známých.mimískům zdar!

nevím, kde si na to přišla, ale tím, že se chlap ožení žena nezíská přeci jistotu, že teď to myslí vážně a je můj na celý život. Muži jsou rozsévači a mají to zakořeněné v genech, navíc pokud si čteš statistiky tak za minulý rok se rozvedlo každé druhé manželství....což je více než alarmující. Chápu, že každá ženská už jako malá holka sní o tom, že bude jednoho dne vypadat jako princezna, ale není to vše, vždy musíš počítat i s tou horší variantou (rozvod, soudy, tahanice o děti, jsou i takový kteří ti nechají dluhy) nevím ale postupem času jsem přestávala tuto spol. instituci uznávat, z biolog. hlediska není manželství přirozené.