pro vsechny kteří přemýšlí nad AD a jinými psychatrickymi léky at uz pro sebe nebo tim leci deti....

Já beru Ad skoro 20 let ( s občasnými pauzami) a jen díky těm lékům můj život za něco stojí. Trvalo dva roky než doktoři zjistili pravou příčinu mých problémů, dva roky jsem se skoro denně dusila, posila, třásla a měla další projevy úzkostné poruchy. A po dvou letech když konečně zjistiuli co mi je a dali mi AD jsem si konečně mohla zase užít den aniž bych lapala po dechu, aniž bych se bála odejít z domu ze strachu že někde omdlím a podobně.
Nic není jen černé nebo bílé, ten dokument byl zajímavý a hodně smutný ale jednak nikdy nemáš jistotu jak hodně je to pravdivé a jednak nikdy nikdo nezjistí jak by ty děti dopadly kdyby ty léky nebraly.
Samozřejmě každý lék má nějaké vedlejší účinky a každý člověk snáší léky jinak ale holt nikdo z nás není jasnovidec a dokud ty léky nebereš tak nezjistíš jak na ně bude tvé tělko reagovat.
Další věcí je také to že nem usela být ani tak chyba v téch lécích jako v těch lékařích. Pokud lékař odflákne vyšetření a střelí diagnózu od boku jen aby se pacienta co nejdřív zbavil tak je to průšvih ale pokud je diagnóza stanovena pečlivě tak léky mohou opravdu hodně pomoci.

Nedá mi to nereagovat. Na celý dokument jsem se nedodívala,je to dost dlouhé a také je mi jasné jak to dopadne. Jen ti chci napsat,že v životě každého z nás může nastat situace,kdy AD potřebuje.Se mnou se život fakt nemazlil,těžký, vleklý rozvod,opakované potraty a když už začalo svítat na lepší zítřky,(koupili jsme si domek a čekali na příchod vymodleného druhého syna)přišla krutá rána.David se narodil s vvv mozku a za 6 týdnů zemřel.Asi ti nemusím vysvětlovat,že nežádoucí učinky AD mi byli zcela jedno,potřebovala jsem pouze přežít,jelikož staršímu synovi bylo 2,5 roku.Nikdo z nás,kdo bere AD je nezobe pro sranu králíkům,ale proto,že je opravdu potřebuje.Víš,bolest duše je někdy daleko horší,než bolest těla.V červu to budou dva roky,co není a já stále nejsem ještě úplně v pořádku :(