adopce - zkušenosti
ahojky holky, máte někdo zkušenost s adopcí? Zajímá mě hlavně jak dlouho to trvalo, jak probíhala spolupráce se sockou a pak taky jestgli jste rozhodnutí nelitovali.. každý straší že geny jsou geny. je mi to samozřejmě jasné, ale stejně si myslím, že se dá výchovou hodně ovlivnit..všude se píše o těch extrémních případech, nevěřím, že je to pravidlo:) budu strašně ráda za vaše zkušenosti :dance:
Já zatím začínám s adopcí...Máme za sebou zatím jen vyplněné papíry a návštěvu soc.pr. u nás doma.Teď čekám až dokojím dceru a vrhneme se na přípravku a testy.Už bych to nejraději měla za sebou.Jsem z Prahy a tady je prý čekací doba 2-3 roky (nevím jak dlouho to může trvat v případě,že máme jedno dítě vlastní).Já se raději neptam na názory!Věřim že se nám miminko podaří vychovat dobře a nechci myslet na nejhorší.Jestliže chci pro dceru sourozence a tohle je jediná možnost,tak do toho musím jít! :)
In reply to Ahojky by MandyACS
CHtěla jsem ti napsat že znám spousti pěstounů co už mají velké děti.A mohu říct že se jim povedlo vychovat slušné lidi .Ano někdy se to nepovede,ale stačí se podívat do mnoha rodin. Jenže se to o tom nepíše co mají vlastní rodiče.My jsme chtěly pomoct jednomu dítěti a nebýt lhostejný k problému děti v dětských domovech.Tak jsme do toho šly.Je to každého věc a volba.V mém okruhu adoptovalo 5 maminek a když se jich zeptám jestly by šly do toho ještě.Odpoví ano.My jsme měly holčičku hrozně moc zanedbanou byly jí 2 roky.Už si hodně zažila od svých rodičů.Ted by jí nikdo neháda že je s kojeneckého ústavu.Nechcem vděčnost jen jsme jí daly druhou šanci a domov.A pak záleží na všech dětech jak si ten život zařídí.I my jsme musely začít svůj vlastní život a je naivní si myslet že jsem nedělala chyby.Tak jsme se poučily a život jde dál.Záleží jen na nás jak si ho uděláme a poperem se s ním ;)
In reply to CHtěla jsem ti napsat že znám by piškotek
Dobry den. Premyslime s manzelem o adopci ditete nejlepe bez biolog. rodicu. Rada byc se zeptala na par veci. Pokud budete ochotna odpovedet, napiste mi prosim. S pozdravem Blanka Svobodova
Ahoj, tak já osobně jsem vždy říkala, že bych jednou adoptovat nějaké dítko chtěla, ale dnes musím říct, že bych do toho nešla. Moje tchýně pracuje v dětském domově. Takže už pár let jsem tak trochu u zdroje a vím, jak to chodí. Ty děti jsou povětšinou v pohodě. Základní škola jim nedělá problém, průsery nedělají a jsou jako jiné děti, ale pak nastane puberta a v naprosté většině případů se vymknou a jdou po stopách svých rodičů. Je až neuvěřitelné, že ačkoli ví, proč jsou v děcáku, že se o ně rodiče nestarají, že jsou na drogách, šlapou a všechno možné, stejně když přijdou do puberty, tak je vyhledají a velmi často se nechají strhnout jejich stylem života. Těch rozumných, co projdou děcákem s tím, že si udělají školu (povětšinou učňák), najdou si práci a žijou normální život je jen hrstka. Geny jsou opravdu hodně silné a já bych se toho bála. Navíc znám dvě rodiny, které dítě adoptovali. Rodiče mé kamarádky si vzali chlapečka, když mu bylo asi 3/4 roku. Dnes je mu 8 a ačkoli to neřeknou nahlas, svého rozhodnutí litují. Kluk je nezvadatelný, agresivní, špatně se učí, dělá si co chce a systematicky proti sobě rodiče štve. Kamarádka se bojí, že jsou před rozvodem... Druhá rodina si vzala také malého kluka. Dnes už je v pubertě a ti dva se kvůli němu rozvedli. Kluk nedodělal školu, krade, utíká z domova, neustále jim předhazuje, že oni nejsou jeho rodiče...
Takže já bych se být tebou hodně rozmýšlela. Výchova samozřejmě může hodně pomoct, ale né vždy vše zachrání. Rozhodně neplatí pravidlo: vezmu si opuštěné dítě, bude mi za to vděčné. Každopádně držím palce. Chce to hodně odvahy a velkou dávku štěstí. :one:
In reply to Ahoj, tak já osobně jsem vždy by olikola
no tak to je mi jasný, že tady vděčnost nefunguje, dělám s mladistvými delikventy:)
šla bych do adopce jedině pokud by se jednalo o miminko, myslím že pobyt v DD ty děti hodně poznamená, i když by to byly jen první roky života (ty jsou podle mě ze všeho nejdůležitější). No taky díky za názor, bude to těžký rozhodování, každopádně dneska jsme se o tom bavili a muž říká, že bysme žádost podali až tak za rok, kdyby nám to do té doby nevyšlo.. :a:
In reply to no tak to je mi jasný, že by káča82
No každopádně vás čeká těžké rozhodování. Jinak jsem si ještě vzpomněla na jeden případ. Moji rodiče mají kamarády z mládí, kteří se dlouho snažili o dítě a nedařilo se, tak si adoptovali holčičku. Vzali si úplné miminko a v momentě, kdy si jí vzali, tak paní otěhotněla. (Psychika je hrozná věc...) Narodila se jim také holčička. Bohužel oni tu roli adoptivních rodičů příliš nezvládli a mezi holkami dělali rozdíly. Ta adoptovaná pak logicky taky začala dělat problémy, i když né tak velké, ale lehký život neměla ani jedna strana. Dnes se moc nestýkají a vztah k sobě navzájem bohužel moc nemají. Jinak ale co se týká té úředničiny, tak nevím jak s adopcema, ale teď se hodně ulehčila pěstounská péče. Evr. Unii se nelíbilo, že máme hodně dětí v dd a tak nařídila, že se to musí snížit. Takže teď ty děti strkají do pěstounských rodin jak po másle. Smutné je, že je hodně případů, kdy svěří dítě do péče členům rodiny, ze které to dítě bylo odebráno. Takže podmínky se nezměnily, ale ty lidi dostávají ještě zaplaceno, že se starají o své příbuzné... :?
In reply to No každopádně vás čeká těžké by olikola
jj, o tom vím, ale to není pro nás. je to vhodný pro lidi, co jsou schopní to brát trochu jako práci a na dítě se neuvázat. My bychom rádi dítě, aby bylo naše a ne abychom museli každý krok s někým konzultovat (jako pěstoun nejsi zákonný zástupce) a ještě čekali, kdy nám dítě odejde k osvojitelům nebo původní rodině :n: no uvidíme, manžel to rozlouskl, teď budeme mít rok čistou hlavu:) díky za zkušenosti :a:
Ahojky já jsem si ke svým 3 dětem adoptovala 2-letou holčičku :///: je to poloromka.Čekali jsme 1 rok než jsme prošli ,testy a přípravou a 1 rok hledali .Pak za týden jsme jí měli doma ;) .Nemám ráda když někdo říká že geny se nezapřou.Znám spostu rodin co se děti takzvaně nepovedli a jsou vlastní.Je to hodně o výchově.Kačenka u nás je už 12 let.Jsem moc ráda že jsme ten krok udělali a ničeho nelituji.Sociální pracovnice byli bezvadný,nemůžu říct ani jedno špatné slovo ;) A to jsme šli zažádat když malýmu bylo půl roku :///: .V březnu 2011 se nám ještě narodila holčička tak máme 5 dětiček ;) :s: :h:
In reply to Ahojky já jsem si ke svým 3 by piškotek
to už máte takovou menší školku :s: . Moc díky za skvělou zkušenost:) připadá mi, že mi v tom nikdo nefandí a všichni jen odrazují, tak je to takový psychicky náročný..
In reply to to už máte takovou menší by káča82
Bud v pohodě,důležité je co chcete ;) já jsem vždy chtěla velkou rodinu.Naštěstí mám chlapa o kterého se mohu 100%opřít a on zase o mě ;) Řeči typu:jééé to jsou asi velké soc.dávky,kolik máme tatínku,kdyt neni možný aby Vaše děti dělali vysokou,nebo počkejte vám se to jednou vrátí,kdyt se vás ta holka ani nedožije atd. jsem si zvykla.Je to jen jejich názor jen já doopravdy vím jaký to u nás je ;) Aspon je vidět že žiju když se o nás povídá :s: :s: :s: :one:
Ahojky, tak tetka adoptovala vlastně dítě své sestry... Bylo to trochu náročné už od začátku. Nechala jí totiž v porodinici a když si pro ní teta přišla, tak musela i se svou sestrou, jinak by jí nevydali, což je logické. Celkově to trvalo 5 let, a mezi tím byla jen v pěstounské péči... Ale je pravdou, že natrefili na moc fajn paní, která se to snažila co nejvíc urychlit, ale i tak... Geny jsou sice zrádné, ale výchova to může všechno vylepšit. Budu držet palečky, aby to všechno dobře dopadlo...
In reply to Ahojky, tak tetka adoptovala by Jurajda
díky:) :one:
osobní ne, ale od známého. chtěli s manželkou adoptovat dítko ze začátku snad za každou cenu. v průběhu sezení, skupinových setkání, výjezdů, konzultací s psycholožkou došli k závěru, že zase taková sranda to nebude a že nechtějí adoptovat dítko za každou cenu a stanovili si hodně přísný hranice i za předpokladu, že takové dítě se jim nikdy nenaskytne. čekali tři roky.
myslím si, že právě doba sezení se "sockou", psychologama, výjezdama má svůj odpostaněný smysl a neměla by se urychlovat.
In reply to osobní ne, ale od známého. by Tesa
to je mi jasný..čím víc o tom tu, tím víc si uvědomuju, že je to opravdu důležitý, vychovávat "cizí" dítě je něco jiného než svoje. I když někdy je to prý hodně nepříjemné až nedůstojné pro náhradní rodiče. Ale asi záleží, na koho se narazí:)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
