Záříjátka 08, jak jste na tom s případným sourozencem?

Ahojte maminky, doufám, že se vás pár ozve:-). Mám doma 1, 5 letýho klučinu. Porod byl nic moc a celkově jsem se z něho dostávala tři měsíce. Když jsem konečně byla Ok já, začli jsme chodit na rehabilitaci se synkem a dalšího čtvrt roku jsem žila v tom, že existuje možnost DMO. V pů roce se to konečně všechno obrátilo změnou rehabilitační sestřičky a návštěvou výborného pana neurologa a od té doby můžu říct, že si mateřství užívám. No užívám...synek je od narození vzteklounek, tak zase až tak růžové to není, ale stejně je to naše zlato. Dlouho jsem na další mimi ani nepomyslela, říkali jsme si s manželem, děti po třech letech by byly super, ale být nemusí..No jo, jenže já byla před měsícem na preventivce u mé gynekoložky (mimochodem lepší doktorku bych asi nenašla) a jak jsem tak seděla v té čekárně, kde jsem v těhu strávila spousty a spousty času (byla jsem tam snad co týden dva), jak jsem seděla naproti křesílku, kde mi natáčeli monitor a kopanečky mýho šmudlíka, jak jsem seděla proti nástěnce, kde jsem si opisovala, co všechno s sebou do porodnice...holky já byla tak šíleně na měkko!! Nechápu, že jsem se kdy bála na gyndu chodit, teď bych tam snad trávila veškerý volný čas, jak hrozně mě tam přepadá nostalgie a vrací se mi ten krásný pocit, když jsem měla Zbynínka v bříšku. Doktorka mi ještě ke všemu dělala Utz, aby zkontrolovala, zda je všechno jak má a koukat na ten monitor, kde by mohlo být, ale není, miminko...prostě já jsem teď jak ujetá. Kdyby se mě někdo zeptal, kdy v životě jsem byla úplně nejšťastnější, tak bych odpověděla, když jsem byla těhu. Hlavně ty dva poslední měsíce, kdy jsem se pomalu přestala bát, že miminko nedonosím...Prostě na mě nějak přišlo jaro, ale tak intenzivně, že pomalu nemyslím na nic jinýho :00:. Tak jak to máte nebo jste měly vy ostatní? A poslechly byste svůj vnitřní hlas nebo radši rozum?