Deníček uživatele jira

Ahojky,
tak náš tatínek chtěl jít k porodu od začátku. Taky chtěl stříhat pupeční šňůru a stál statečně vepředu!
Počítala jsem s tím, že budu u porodu vyvádět, ale nebylo to tak. Tak se mě občas během bolestí zeptal, jestli nespím :-) Na předporodních kurzech nás učili, jak mají tatínci držet hlavu během tlačení a zrovna jsme při tom seděli na balonech. Takže když jsem byla otevřená na 3cm a posadili mě na balon, tak řekl konečně! a začal mi tlačit na hlavu :-) Příště chce jít určitě znova a znova chce stříhat pupeční šňůru.

Tak Michal se mnou u porodu byl. Ani jsme to nějak neprobírali, oba jsme to brali tak nějak automaticky, že by tam měl být. A byl mi tam úžasnou oporou. Se vším mi pomáhal - do sprchy, na balón, podával pití, atd... Přímo u porodu mě držel za ruce, málem jsem mu rozdrtila paži, chudáčkovi. Úplně nejvíc mi pomohl, když mi pak malou hned odnesli - šel zjišťovat co a jak a uklidňoval mě, že je malá v pořádku. I když jsem rodila přirozeně, tak jsem ji po porodu vůbec neviděla, do teď se mi chce brečet, když si na to vzpomenu, dlouhou dobu jsem z toho byla docela psychicky špatná, že mi ji nedali na bříško...v tom mi Michal taky hodně pomohl. Myslím, že kdyby tam nebyl, tak by se do toho nedokázal takhle vcítit. Malá po porodu neplakala, takže já jsem ji neviděla ani neslyšela, ale Michal často vzpomíná na to, že když ji kolem něj odnášeli, tak na něj otevřela očičko - vždycky se mu u toho skoro zalijou oči :c: No zvládl to parádně a hlavně mi neskutečně pomohl.
________________________________
http://www.prckoviste.cz/nelaslezkova