Anketa - Jak zvládli taťkové porod?

Ahojky,
tak náš tatínek chtěl jít k porodu od začátku. Taky chtěl stříhat pupeční šňůru a stál statečně vepředu!
Počítala jsem s tím, že budu u porodu vyvádět, ale nebylo to tak. Tak se mě občas během bolestí zeptal, jestli nespím :-) Na předporodních kurzech nás učili, jak mají tatínci držet hlavu během tlačení a zrovna jsme při tom seděli na balonech. Takže když jsem byla otevřená na 3cm a posadili mě na balon, tak řekl konečně! a začal mi tlačit na hlavu :-) Příště chce jít určitě znova a znova chce stříhat pupeční šňůru.

Tak Michal se mnou u porodu byl. Ani jsme to nějak neprobírali, oba jsme to brali tak nějak automaticky, že by tam měl být. A byl mi tam úžasnou oporou. Se vším mi pomáhal - do sprchy, na balón, podával pití, atd... Přímo u porodu mě držel za ruce, málem jsem mu rozdrtila paži, chudáčkovi. Úplně nejvíc mi pomohl, když mi pak malou hned odnesli - šel zjišťovat co a jak a uklidňoval mě, že je malá v pořádku. I když jsem rodila přirozeně, tak jsem ji po porodu vůbec neviděla, do teď se mi chce brečet, když si na to vzpomenu, dlouhou dobu jsem z toho byla docela psychicky špatná, že mi ji nedali na bříško...v tom mi Michal taky hodně pomohl. Myslím, že kdyby tam nebyl, tak by se do toho nedokázal takhle vcítit. Malá po porodu neplakala, takže já jsem ji neviděla ani neslyšela, ale Michal často vzpomíná na to, že když ji kolem něj odnášeli, tak na něj otevřela očičko - vždycky se mu u toho skoro zalijou oči :c: No zvládl to parádně a hlavně mi neskutečně pomohl.
________________________________
http://www.prckoviste.cz/nelaslezkova

Ahoj Kočko,ty jsi mě předběhla,zrovna včera mě napadlo to same a chtěla jsem dat pokračovani anketky,TATINEK U PORODU",šikulka :one: .Tak ten muj řekl že pujde,ale moc jsem tomu nevěřila,u prvniho porodu byl ,řekl že to byla brňkačka,u druhyho nebyl prej mi udělal naschval,ale pak to popiral co řekl,a tak když se mě sestra ptala jestli bude tatinek u porodu,tak jsem odpověděla že nevim,tak se tam došla zeptat a k memu překvapeni šel...oporou byl i když jsem viděla že natěšeni u něho chybi,ale chtěla jsem aby viděl že porod neni legrace,chodil mi pro sestry,daval napit,držel masku na obličeji,pomahal do sprchy,dokonce držel hlavu když jsem tlačila(no to mu musela poradit PA),slyšel muj nařek,natočil mi video a držel maliu dřiv než ja v naruči(šili mě),měla jsem Vikču na břišku,a dokonce se k ni prvni přivoněl..Byla jsem mu za to vděčna,řekl že tam byl kvuli ditěti ne kvuli mě,no ale co už nadělam...Ale byl celi rozklepany,no neni to žadna sranda poslouchat jak někdo nařika,ale jsem přesto rada.Věděl jak mala ze mě nešla a museli pomoct tlačenim na břiško.Pak se z toho ožral :///:

Jířo parádní anketka. Tak ten můj hned od začátku říkal, že k porodu půjde a hrozně se těšil na to, jak mi bude pomáhat a jak hned malou uvidí. Trénoval se mnou psí dýchání, polohy atd :-). Až jsem si z něj dělala srandu, že se bojím aby nakonec nepotřeboval u porodu pomoct víc on než já. Ale zvládnul to super. Porod trval 7 hodil. Chodil se mnou, vodil mě do sprchy, běhal pro doktory, otíral atd. Bez něj bych to nezvládla. Celou dobu se mi děsně motala hlava a bylo mi na zvracení a při kontrakcích mi pomáhalo jen chodit. Kdyby nebyl se mnou protrpěla bych to v bolestech na posteli, protože jsem při chůzi omdlévala. Naštěstí chodil se mnou a podpíral mě. Po tom co jsem zažila a viděla, to neuvěřitelný množství krve, ho obdivuju víc než sebe. Já být chlapem tak k porodu nejdu :-) Jsou fakt statečný co????

Čauky, tak u nás Romíno k porodu nikdy nechtěl. Moje argumenty mu nestačili.. nakonec ani nevím jak (asi po událostech v rodině) těsně před porodem souhlasil, že půjde aby případně kdyby se nám něco stalo věděl pořádně co, proč a jak to doopravdy bylo.. Nakonec docela koukal, jak je to drsný a od té doby má názor, že by NIKDY nenechal ženskou rodit samotnou. A já bych tam teda taky za nic na světě sama být nechtěla. Snad ani nešlo o to, drtit mu ruku při kontrakci, ale nedolezla bych ani do sprchy! Tam bych se ani nesvlíkla! ..byla jsem uplně v tranzu a nevnímala vůbec čas a co se pořádně děje.. jsem na něj pyšná, že to zvládl. Šňůřu střihal, ale prý ani neví jaký to bylo, byl tak dojatý nad tím vším, oči v slzách a řiká, že mu to přišlo ode mě neuvěřitelné hrdinství :c: ..no je to moje láska, myslim, že ho to dost změnilo a moc si toho váží, že tam nakonec byl a viděl malou hnedka po narození (i si šahal na hlavičku, když se drala ven :00: ) a moc nás obě miluje a myslim, že i o to víc díky tomu, že tam byl. Ikdyž o tom nehovoří, myslim, že z toho má trošku trauma. Z té bezmoci koukat na mě jak se trápim a on mi nemůže pomoct.. tvrdí, že děti už dělat nebudeme :n: že mě nenechá už takhle trpět..já bych další den bolesti pro další život obětovala, ale on už nevim, jestli by se na mě chtěl koukat a zase mít ten pocit, že mi nepomůže.. no uvidíme :c:

http://www.prckoviste.cz/vivienjankulova

Ahojky, tak náš tatínek k porodu původně nechtěl vůbec jít. Praskla mi voda, tak mě odvez do porodnice a čekal, jak to dopadne. Porod se rozjížděl, tak se mě sestřička ptala, jestli manžel chce být u porodu a já řekla, že nevím. Šla se ho tedy zeptat a on souhlasil - byla jsem překvapená a moc ráda, že tam se mnou zůstal. Hlídal mi kontrakce, pomáhal mi s přesunem na sál a držel mě za ruku. Dokonce přestřihl i pupeční šňůru a byl natolik dojatý, že mu i slzička ukápla. Říkal, že by mohl rodit každý den....hrdina jeden. Takže pokud to bude možné, půjde i k druhému porodu....ten ovšem máme daleko(jsme teprve na začátku)

Tak ten náš taťka u prvního byl a moc mi pomohl a k druhýmu se taky těšil a ke třetímu chtěl jít taky, ale před sálem si to rozmyslel a řekl že nepujde !!!
Dost mě to sejmulo a měla jsem děsnej strach že to nezvládnu, ale nakonec jsem to zvládla i bez něj !!!
Vím, že je to každýho subjektivní pocit jestli jde nebo ne, ale když se nepřipouští jíná varianta než že pujde tak vymluva typu " dnes už od rána nemám dobrý den tak by to nebylo dobrý abych šel "!!!My přijde ubohá !!
No to mu asi nezapomenu !!!
Ale nadruhou stranu mě to posílilo a vím , že i ty těžký chvilky zvládnu bez něj !!!

tak i mi máme za sebou dva porody.První před 11 lety v Motole.5.7. byl státní svátek,tenkrát se moc nerodilo,takže jsem tam byla sama.Bylo to hrozně dlouhé a bolestivé.Ještě,že tam manža byl.Když mi bylo nejhůř ,běhal mi pro dr.Napíchli mi kapačku a připojili na monitor a já se nemohla ani hnout.Tak jsem nemohla nic,ani na balon,ani na WC,chodit ,jen ležet.Fakt jsme byli oba rádi,že tam byl.Druhé jsem po tomhle porodu /asi jako každá/ nechtěla.Za dva roky šup,kde se vzalo,tu se vzalo druhé těhu.Celou dobu jsme oba věděli,že k porodu půjde i manža.To mi začlo večer tvrdnout břicho,tak jsme čekali co bude.O půlnoci jsme šli spát.Manža má namáhavou práci,takže usnul opravdu tvrdě.Ve 2 jsem měla bolesti po 5m a manžu ne a ne vzbudit.Ve 4 příjezd do porodky a v 5 byl malej na světě.Tenhle porod manža prospal.Jen ho sestřička prosila,aby nespadl za židle.Protože se nám narodil druhý syn,ještě na porodním stole jsem dr. slíbila,že si přijdu ještě pro holčičku.No a za měsíc si pro tu holčičku jdeme,samo i s manžou.

ahoj no tak mužíček byl u toho se mnou a pomáhal mi držet hlavu, podpíral mě, když jsem rodila ve stoje a pěkně se u toho zapotil. Každopádne z toho byl určitě nadšený, i když osobně mi to neřekl. Je to vidět na videu co máme natočené ze sálu, jak mu září oči. :-) Teď si mě spíš dobírá, že jsem byla jako siréna - ale to jsou ti chlapi, vím že to myslí jinak. :00: :€s€:

tak my už jsme s manželem absolvovali dva porody :) Ten první trval 18 hodin a manžel byl skoro celou dobu se mnou. Dostala jsem nadstandart a protože se stále nic nedělo, využil manžel TV a díval se. Pak si i zdřímnul, protože jsem měla bolesti celou noc a on byl z toho všeho asi unavený :s: U samotného porodu mě držel za ruku, pak mi pomáhal držet hlavu skloněnou na prsa, abych líp tlačila, no a pak jen fotil, fotil a fotil. Pupeční šňůru stříhat nechtěl. Zvládl to výborně. Zezačátku se mu sice k porodu moc nechtělo, ale pak si to rozmyslel a dnes říká, že je rád, aspoň viděl, jak je o malou postaráno a že má jistotu, že nám ji nevyměnili ;)
U druhého porodu mě zastihl naloženou ve vaně, podával mi čaj, pouštěl mi na břicho vodu a za 10 minut jsem už šla "na kozu", takže to bylo rychlovka. Opět mi pomáhal jako u prvního porodu. Říkal, že je to super zážitek a že by to měl absolvovat každý chlap :a:

... tak u nás to kvůli mýmu SC bylo v poho ;) původně měl taťka přijet ráno před SC, ale když si to Domča rozmyslel o den dřív(už jsem byla v porodnici), tak jsem hned taťkovi volala ať přijede... kvůli ucpanému Náchodu dorazil do porodnice ve chvíli, kdy mě na sále šili a Domča byl již otřený... :|€|: porodu se strašně bál a on byl ten z nás dvou, kdo byl rád, že jsem nakonec byla na SC ... nedokáže pochopit proč já na svůj porod vzpomínám nerada... byl pak se mnou na pooperačním, tam mu prý bylo dost ouzko, když mě viděl v tom stavu a já.. já si na to ani moc nevzpomínám... :|€|: :|€|:
moc na porod doma nevzpomínáme, ani neřeším jak to bude (snad) někdy příště... dlouho mi trvalo než jsem se vyrovnala s tím, že jsem Domču neměla hned u sebe apod. :|€|: Jsem ráda, že teď je teď a jsem šťastná :h:
_________________________
http://prckoviste.cz/nasdomik
http://mysaco.rajce.idnes.cz/