autismus

ahoj, mám tříletá dvojčata a jeden z kluků je autista - středně funkční a k tomu má mentální retardaci. Letos jde do speciální školky. Matyáš nemluví, nerozumí pokynům, je na plenkách, má hrůzu z nočníku a ze záchoda. Nehraje si s hračkama, dělá jenom řady, ale ty nedělá z hraček, jenom z jídla a láhví. Každej den máme po bytě řady v každým pokoji :s: Miluje otvírání a zavírání dveří, miluje knoflíky. Hodně používá periferní vidění, točí se dokola, hodně běhá, nevydrží chvilku v klidu. Mívá často záchvaty vzteku, hučí, křičí, jenom čekám, kdy u nás zazvoní sociálk :///: Měl období, kdy bouchal hlavou o zeď, až mu tekla z čela krev, musim zaťukat, teď je to trochu lepší, nedělá to už tak často. Je toho víc, kdybys měla nějaký otázky, tak se klidně zptej :) Akorát u nás to začalo po očkování priorixem. Do tý doby mluvil, byl jak klasický dítě, ale měl blbou reakci, místo vpichu mu hodně oteklo, dostal zarděnky a ještě chytl rotaviry. Druhej syn měl rotaviry taky, s tím jsem byla v nemocnici, a když jsem se vrátila, tak Matyáš mě nepoznal. Ani se na mě nepodíval, vydával už jenom takový hučení, bylo to strašný. Pak se rozjel kolotoč vyšetření a teď v červnu po týdnu v Krči mi psycholožka s psychiatričkou řekly, že Matyáš je autista

Ahojky! V mateřském centru u nás jsem si našla kamarádku, která má 3-letého kloučka a 1,5 holčičku. Malý byl jiný než ostatní děti. Moc nemluví, straní se dětí a bývá agresivní. Kamarádka tušila, že něco není v pořádku, protože holčička ho vývojově dohnala a v něčem i předběhla (třeba v mluvení). Na doporučení pediatričky (máme stejnou)
podstoupili různá vyšetření a potvrdili, že mají autistu. Ten "lehčí" stupeň. Dává ho do klasickéí školky, na pár dní v měsíci, ale učitelky (některé) jsou dost nepříjemné. Kamarádka se s tím smířila docela rychle (už před vyšetřením říkala, že moc dobře ví jak to dopadne). Nejhorší prý je vymýšlet různá cvičení a neustále s ním vše trénovat. Hodně totiž zapomíná. Kamerádka dokonce začala dálkově studovat pedagogiku autistických dětí. Moc jí obdivuju jak to zvládá. Je náročné pro celou rodinu.

ahoj, to je mi líto. Musí to být pro ní strašně náročné. Tedy pro celou rodinu. Ono hodně záleží na stupni autismu. TO nejspíš zjistí až dalším podrobným vyšetřením.
Jak se k ní chovat? řekla bych že stejně jako doposud. Pokud se znáte velice dobře tak sama víš, o čem a jak s ní můžeš mluvit. Poradit jí dle mého nic nemůžeš. Ať se raději s radami spoléhá na lékaře :-)

Ahoj, to je mi moc líto :( Autistu sice díky bohu nemám, ale dcerka má ADHD a dysfázii(problémy s řečí) a už to je dost náročné. U autismu jsou různé stupně postižení. Měla jsem známou s tehdy 5letým autistou a ten nemluvil, nereagoval na žádný pokyn, do očí se nepodíval, nenajedl se a nosil pleny. Ale jelikož jsem z něho měla u dcerky také strach, něco jsem si o tom zkoušela předčíst a opravdu záleží na stupni postižení. Některé děti i mluví a komunikují. Jinak nechci to zlehčovat ale podle mě je ve 3 letech na konečnou diagnozu myslím brzy, samozřejmě nejsem psycholog, ale měl chlapeček doposud nějaké problémy, že by třeba nevnímal co se mu říká, nekontaktoval se s třeba ostatními dětmi? Jinak se školkou zkušenosti nemám, já budu malou dávat do logopedické třídy. Jinak jsou pak školky speciální, fakt záleží jak na tom dané dítě je.

To se kamarádce ani nedivím, že je z toho hotová. Já dnes mluvila s učitelkou ve školce a taky nám doporučila vyšetření mojí dcery, že se jí úplně nezdá OK. Hned se mi v hlavě spustily podivné myšlenky a chtělo se mi brečet. S autismem bohužel zkušenost nemám a doufám, že u dcerky nic vážného nenajdou. Narodila se o 7 týdnů dřív. A ten její syn už mluví? Holka začala víc mluvit až s nástupem do školky, ale žádné rozvité věty se nekonají.