je to náročný, když jsou děti ještě malý a musíš jít do práce. měli jsme to obdobně náročný. i když jsem ze začátku nastoupila na poloviční úvazek. první týdny ve školce byly ve znamení nemocí, pro mě samotnou byl návrat do práce po pěti letech náročný a marodila jsem taky....do toho se srovnat v práci, věčně výčitky, žě děti okrádám, práci nedělám tak jak bych si představovala, okolí neustále obtěžuju, když zčistajasna potřebuju děti pohlídat, protože z práce odejít nemůžu...
jestli tě to uklidní....děti povyrostly, jedno jde do třetí, další do první třídy a už je to lepší. já jsem teď teda na rodičáku, takže je to zase jiný, ale než jsem na ten rodičák šla, tak už to bylo zvládnutelný (2. třída a předškolák). byla to teda hoňka jak pro mě, tak pro manžela, neustále v telefonickém spojení, protože manžel nemá pevně stanovenou práci, takže kdo kdy je jak s kým jsme často řešili za pochodu a vždycky to nějak vyšlo.
má to svoje pozitiva - naučila jsem se efektivně organizovat čas, děti vedeme k samostatnosti, protože nic naplat, musí se na chodu taky trochu podílet.
a ano, člověk musí být tak trochu sobec. a rozhodně to není na úkor dětí. rodiče se taky potřebujou dobře vyspat (ráda se s těma prckama pomazlim, ale když mě pětkrát za noc někdo kopne do ledvin, hlavy, bere mi peřinu, zalehne mi místo, když se zvednu k postýlce a vytáhnu prcka abych ho nakojila, tak už je bez pardonu z ložnice vyhodim), potřebujou mít nějaký čas jenom sami pro sebe, atd.....když toto respektujeme u dětí tak to musíme respektovat i u sebe
je to náročný, když jsou děti ještě malý a musíš jít do práce. měli jsme to obdobně náročný. i když jsem ze začátku nastoupila na poloviční úvazek. první týdny ve školce byly ve znamení nemocí, pro mě samotnou byl návrat do práce po pěti letech náročný a marodila jsem taky....do toho se srovnat v práci, věčně výčitky, žě děti okrádám, práci nedělám tak jak bych si představovala, okolí neustále obtěžuju, když zčistajasna potřebuju děti pohlídat, protože z práce odejít nemůžu...
jestli tě to uklidní....děti povyrostly, jedno jde do třetí, další do první třídy a už je to lepší. já jsem teď teda na rodičáku, takže je to zase jiný, ale než jsem na ten rodičák šla, tak už to bylo zvládnutelný (2. třída a předškolák). byla to teda hoňka jak pro mě, tak pro manžela, neustále v telefonickém spojení, protože manžel nemá pevně stanovenou práci, takže kdo kdy je jak s kým jsme často řešili za pochodu a vždycky to nějak vyšlo.
má to svoje pozitiva - naučila jsem se efektivně organizovat čas, děti vedeme k samostatnosti, protože nic naplat, musí se na chodu taky trochu podílet.
a ano, člověk musí být tak trochu sobec. a rozhodně to není na úkor dětí. rodiče se taky potřebujou dobře vyspat (ráda se s těma prckama pomazlim, ale když mě pětkrát za noc někdo kopne do ledvin, hlavy, bere mi peřinu, zalehne mi místo, když se zvednu k postýlce a vytáhnu prcka abych ho nakojila, tak už je bez pardonu z ložnice vyhodim), potřebujou mít nějaký čas jenom sami pro sebe, atd.....když toto respektujeme u dětí tak to musíme respektovat i u sebe