Už jsem to psala i jinde, ale napíšu to i sem. Rada Nechat dítě vybrečet pochází z příručky Deprivantem snadno a rychle.
Děti si přibližně do jednoho roku nejsou schopny vytvořit návyky nebo zlozvyky. Pokud chtějí chovat, tak je to jejich potřeba a ne zvyk. Takže chovat, chovat, chovat. Mám dojem, že si někteří lidi pletou rozmazlování s uspokojováním základních lidských potřeb. Když chce mimino, jako ostatně každé mládě, přirozeně blízkost rodiče, fakt to není totéž, jako koupit uřvanému smradovi vše, nač si vzpomene. Dítě je jako malé opičátko, má v instinktech zapsané,že když leží, hrozí mu smrt podchlazením a hlady, tak křičí. Každá matka kdekoliv na světě ví, že když mimino brečí, má ho vzít, pevně ho k sobě přitisknout, pohupovat se a dělat ššššš. Dělá se to všude na světě- ve všech kulturách, dělá to křovačka, Indka, Indiánka z jižní Ameriky, dělají to ženský, který dřou šestnáct hodin denně na plantáži, a na "rozmazlování" nemají ani pomyšlení, protože chovat plačíci dítě není rozmazlování, ale standartní péče o dítě. Je to logické, protože se tím vlastně imituje situace v děloze - objetí jako bezpečný těsný prostor, houpání jako pohupování při chůzi a zvuk šššš napodobující zvuk krve proudící tepnami.
Tohle by si žena měla uvědomit už před tím, než se rozhodne dítě mít, protože dítě není modní doplněk, aby tu bylo pro svou matku, matka je ta, která tu má být pro své dítě. Pokud nechce spát v postýlce, tak neexistuje racionální důvod, proč by v ní spát mělo.
Už jsem to psala i jinde, ale napíšu to i sem. Rada Nechat dítě vybrečet pochází z příručky Deprivantem snadno a rychle.
Děti si přibližně do jednoho roku nejsou schopny vytvořit návyky nebo zlozvyky. Pokud chtějí chovat, tak je to jejich potřeba a ne zvyk. Takže chovat, chovat, chovat. Mám dojem, že si někteří lidi pletou rozmazlování s uspokojováním základních lidských potřeb. Když chce mimino, jako ostatně každé mládě, přirozeně blízkost rodiče, fakt to není totéž, jako koupit uřvanému smradovi vše, nač si vzpomene. Dítě je jako malé opičátko, má v instinktech zapsané,že když leží, hrozí mu smrt podchlazením a hlady, tak křičí. Každá matka kdekoliv na světě ví, že když mimino brečí, má ho vzít, pevně ho k sobě přitisknout, pohupovat se a dělat ššššš. Dělá se to všude na světě- ve všech kulturách, dělá to křovačka, Indka, Indiánka z jižní Ameriky, dělají to ženský, který dřou šestnáct hodin denně na plantáži, a na "rozmazlování" nemají ani pomyšlení, protože chovat plačíci dítě není rozmazlování, ale standartní péče o dítě.
Je to logické, protože se tím vlastně imituje situace v děloze - objetí jako bezpečný těsný prostor, houpání jako pohupování při chůzi a zvuk šššš napodobující zvuk krve proudící tepnami.
Tohle by si žena měla uvědomit už před tím, než se rozhodne dítě mít, protože dítě není modní doplněk, aby tu bylo pro svou matku, matka je ta, která tu má být pro své dítě. Pokud nechce spát v postýlce, tak neexistuje racionální důvod, proč by v ní spát mělo.