Já jsem to myslela malinko jinak. Vůbec nemám nic proti tomu, aby se děti posílali zavčas na rehabilitaci, to opravdu ne! Já jen mám za sebou prostě strašně negativní zkušenost. Na netu jsem kdysi četla, že u Vojtovy metody je potřeba ji neustále přizpůsobovat tomu dítěti. Že si mimčo dokáže rychle najít způsob, jak se tomu danýmu cviku vyhnout, jak se mu bránit a proto musí ten rehabilitační pracovník neustále měnit, aktuálně reagovat....jenže já jsem třeba řekla naší rehabilitační sestře, že mi to a to malý prostě bojkotuje a ona mi řekla, no ale to MUSÍTE zvládnout. Jenže když to opravdu nešlo, tak co jsem měla dělat? Probulela jsem nad ním fakt ty tři měsíce, navíc se mi u Vojtovky začal postupem času tak strašně vztekat, že se až dusil a já ho musela uprostřed cviku zvednout, proplácnout...a to už jsem s ním pak nic dalšího zacvičit nezvládla. Pak jsme byli na neurologii, protože mi na rehabilitaci tvrdila, že je malej nejspíš postiženej. No a tam mi primář řekl, že je pro nás Vojtovka úplně zbytečná, ba pro takovýho vzteklouna až nevhodná a že mě pošle k sestřičce, která umí těch metod víc a ona už nám něco na míru najde. A fakt paráda!!! nevím, jestli to byla ta Bobathova metoda nebo jen nějaký soubor všeho možnýho, ale už nikdy mi malej u cvičení neřval a naopak všechny pokroky se hrozně rychle rozjeli, jak jsme nebyli ani jeden ve stresu. Tak jen chci říct, že to jde i jinak a možná mnohem klidněji...jen to chce víc hledat a mít asi i štěstí.
In reply to ahoj, souhlasím, že je to by kr.verka
Já jsem to myslela malinko jinak. Vůbec nemám nic proti tomu, aby se děti posílali zavčas na rehabilitaci, to opravdu ne! Já jen mám za sebou prostě strašně negativní zkušenost. Na netu jsem kdysi četla, že u Vojtovy metody je potřeba ji neustále přizpůsobovat tomu dítěti. Že si mimčo dokáže rychle najít způsob, jak se tomu danýmu cviku vyhnout, jak se mu bránit a proto musí ten rehabilitační pracovník neustále měnit, aktuálně reagovat....jenže já jsem třeba řekla naší rehabilitační sestře, že mi to a to malý prostě bojkotuje a ona mi řekla, no ale to MUSÍTE zvládnout. Jenže když to opravdu nešlo, tak co jsem měla dělat? Probulela jsem nad ním fakt ty tři měsíce, navíc se mi u Vojtovky začal postupem času tak strašně vztekat, že se až dusil a já ho musela uprostřed cviku zvednout, proplácnout...a to už jsem s ním pak nic dalšího zacvičit nezvládla. Pak jsme byli na neurologii, protože mi na rehabilitaci tvrdila, že je malej nejspíš postiženej. No a tam mi primář řekl, že je pro nás Vojtovka úplně zbytečná, ba pro takovýho vzteklouna až nevhodná a že mě pošle k sestřičce, která umí těch metod víc a ona už nám něco na míru najde. A fakt paráda!!! nevím, jestli to byla ta Bobathova metoda nebo jen nějaký soubor všeho možnýho, ale už nikdy mi malej u cvičení neřval a naopak všechny pokroky se hrozně rychle rozjeli, jak jsme nebyli ani jeden ve stresu. Tak jen chci říct, že to jde i jinak a možná mnohem klidněji...jen to chce víc hledat a mít asi i štěstí.