zažili jste potrat 14. týden a výše?

Přeju mo štěstíčka, doufám, že ti to vyjde. A ono vyjde,jak říkáš, smůla už musí být vybraná. Ten 18t týden je fakt hnusnej, přesně takhle potratila sestřenka a řekli jí to samý...je to zlý, když už je bříško a přijde tohle...každopádně už můžeš být klidná, tohle se nestane nikomu dvarát... V kolikátém jsi? divím se jen, že po dvou potratech ti utrogestan nedali...Prý se to pak dává jako rutina. Ale zase máš fajn, že nemusíš mít nervy...pokud se mimi udrží do toho 12téo, tak to zvládne, když je to jen na něm a nikdo mu ani do teď nepomáhal...

já jsem naštěstí bříško neměla, protože miminko už dva týdny před tím nerostlo, jenže jak jsem chodila na kontrolu jednou za čtyři neděle, tak se na to prostě přišlo v 18+0
teď jsem v 17.tt a bříško už trošku mám, tak snad je vše jak má být. Jen po těch minulých zkušenostech nemám vůbec odvahu začít pořizovat nějakou tu výbavičku. Doufám, že už brzo začnu cítit pohyby a pak snad si to konečně začnu užívat ;-)

jinak bych řekla, že při vší té smůle jsem měla úžasnou kliku na doktory, jak v nemocnici tak na moji gynekoložku. Fakt se o mě starali a snažili se všechno mi vysvětlit. Ten utrogestan jsem dostala minule, protože oni ho "pro jistotu" rutinně dávají právě po těch časných potratech, u kterých nikdo nepátrá po příčině a dávají ho spíš proto, aby těhulka měla pocit, že pro ni někdo něco dělá. Pokud nemáš hormonální problém s udržením těhotenství nebo pokud nejsi po umělým oplodnění, tak těhotenství s utrogestanem není o nic "jistější" než bez něj. No a vzhledem k vyšetřením, co mi dělali před třetím otěhotněním, a diagnóze, na kterou naše minulé miminko umřelo, prý není důvod abych utrogestan brala. A taky nepatřím k těm, které braní utrogestanu uklidní, protože minule jsem potratila i když jsem ho brala, takže jsem spíš ráda, že těď nemusím.

Tak to moc gratuluji, je super, že ti to vyšlo a máš své zlatíčko..mimochodem, nádherné jméno, i můj kluk se tak bude jednou jmenovat:)

pravda, magnésko pomáhá hodně! :)

Děkuju, s tím tvým mimi je mi to moc líto, ale já znám holčiny, co brali přesně ty prášky jak ty, a mají zdravé děti...A do toho dokonce antibiotika a i jiné léky... Nemyslím si, že by to bylo tím. Spíš tím, že ti bylo zpočátku zle, prej pokud máš třeba chřipku v začátku, nebo cokoliv jinýho v začátku, tak ta možnost rozštěpu tam bohužel je... Já být tebou se druhého mimi nebojím, vím, že se to lehko řekne, netýká se mě to, ale prostě si rozhodně nemyslím, že by se historie opakovala...

Ahoj já jsem tedy brala n štítnou žlázu Euthyrox a Utrogestan taky vaginálně pač jsem od šestého do šestnáctého týdne špinila a holčička se narodila úplně v pořádku.Na hormonálních lécích nezáleží hlavně abys měla hladinu hormonů srovnanou před těhu a pak aby tě hlídaly.

Já vím, ale procházka je to co nemůžu...Musím dodržovat klid na lůžku...:(( Já ho mám ráda, tak moc, až se z toho asi zblázním..:((On to ví, ale jak co když nebude fungovat placenta? Bude mu prd platné, že ho mám ráda... Ach jo, už mluvím jak nějaký blázen....:( To nechci. Zase tak psycho nejsem, jen mě zajímá, jestli se to stává, jestli se po dobrání utrogestanu potrácí nebo ne...

A co třeba pěknej film. Já teď koukám na Monka na Nově. Hlavně nemysli na to coby kdyby. Podívej my s manželem máme oba vrozenou vadu já měla v těhu problémy s nízko uloženou placentou a máme zdravýho 14 měsíčního chlapečka. :e):

tak na toho Monka jsem zrovna taky koukala:) Ty se máš, klučinu ti moc závidím...V dobrým slova smyslu:) Jenže myslím, že mé nervy mi nezachrání ani film, ani návtěva ani jiné krátkodobé rozptýlení...když ty hormony mi fakt nikdy nefungovali a já to mimi tak moc chtěla tolik let...:( No čekat, nic jinýho nezbývá... A přeju ať jenom rostete, a jste zdraví a krásný a hodný...

Neboj bude to v pořádku. Moc ti to přeju a takhle držím palečky. :one: :one:

Zkus zavolat svému dr, ať Tě uklidní! Musí pochopit, že jsi vystrašená a hlavně, když nemáš co dělat, tak máš čas na takovéhle myšlenky. Teď mám také klid na lůžku, ale s tím rozdílem, že už jsme ve26tt...je to šílené, když není co dělat, přesto se zkoušej zabavit vším možným... Také nesmím ven, snad mi to brzy povolí,ale nejsem si moc jistá. Kvůli mimi to musíme vydržet! A hlavně se snažit být optimistické! Držím moc palečky, ať je Ti lépe a zvládáš to! Ale radím Ti fakt dobře, zavolej mu a pověz mu, že jsi v šíleném stresu ze strachu o malé a proto, že dobíráš ten hormon a nevíš, co bude dál... Pokud je to dobrej gynekolog, tak to jistě pochopí a zodpoví Ti otázky,páč ví, že jeklid teď hodně důležitej! :) Navíc to nejrizikovější období bys teď měla mít za sebou, tak by to snad mělo dopadnout dobře! ;) Moc Ti to přeju!