už me nemá rád??:-(

Ahoj, já to měla přesně takhle kolem Vánoc a to bylo synovi 16 měsíců. Táta byl s námi doma 14 dní v kuse a protože já jsem musela uklízet, vařit a dělat všechno to praktický, tak on si se synem hlavně hrál. Já třeba dělala večeři, on ho zatím vykoupal...dopadlo to tak, že když nám táta po Vánocích odešel zase do práce, já tak tři týdny neposlouchala nic jinýho, než tátooo, táto...a ještě jak srdceryvně! Byli jsme třeba s malým v supermárketu a manžel odešel do jiný místnosti vrátit flašky, já že s prckem počkám u košíku. On se mi tak hrozně snažil vykroutit a utéct za ním a přitom to jeho tátoooo, tátooo...lidi po mně koukali, si snad mysleli, že jsem ho unesla :-). Teď se tomu směju, ale kolikrát jsem v té době manželovi fňukala, proč mě nemá malej rád. Jak byl ale zase celý dny se mnou, pomalinku se to začlo upravovat a teď je nám 18 měsíců a je to přesně naopak. Máme maminkovský období a ač je taťka třeba na hraní dobrej, mazlit se běhá jedině za mnou. Víš, co mě v té době drželo nad vodou? Syn onemocněl a tak s náma spal v posteli a když měl šílený horečky, tak u táty být nechtěl, ale musel ležet u mě. Jedině takhle, když mu bylo hrozně zle, tak nějak intuitivně tíhl ke mně. Tak jsem si říkala, že ho to snad vážně přejde...takových období se nám asi ještě vystřídá...snaž se to nebrat osobně. Držím pěsti.

Ahoj, ale má Tě rád, neboj mamino. Naše malá (18 měsíců) má také období, kdy více tíhne k jednomu, teď jsem to zrovna já a děda Pepík, ale předtím to bylo také furt táta, bába, akorát teda malá nikdy neragovala tak, že by mě bouchla, to ne.....a navíc Ty babičky jsou tady na rozmazlování, tak se nediv, že teď je to bába, když u vás byla a byla moc hodná a Ty po něm něco chceš....já si vždy říkám, že stejně malá pozná, kdo je s ní celý den a zas to bude máma, máma :s: :a:

my to zatím nemáme, ale za pár měsíců to očekávám také. My jsme ty, co říkaj celé dny - nesmíš, pusť, nedávej tam ručky, nekousej to, ne ne ne ne... a tatínek a babičky a dědečkové jsou ti, co řeknou - no, ňuní, můžeš tohle, a jak jsi 訚ikulka, že děláš tamto... Oni s nima nejsou celé dny, tak to se jim to říká. A pak není divu, že ty děti chtějí je. U nás to už taky začíná, 7. m a ona je spokojenější u táty. On jí vše dovolí, ona se poleje, on z toho má radost... a já jdu převlíkat a nespokojeně se mračím. Je to všude stejné, neboj... :spid:

Neboj já mám doma to samí,ale děti prostě poslouchat musí.Ale zase na druhou stranu když je doma táta a já jdu pryč tak brečí jen zamnou.A a s babičkou máme to samí,neboj já simyslím že děti to tak maj.A třeba náš táta byl ted pořád v práci a jezdil domu pozdě,malou skoro nevyděl a ona volala jen máma tak taky říkal že už ho nemá ráda a ted když je sní jí to všechno vynahrazuje a ona mu taky tak neboj.