Usínání - opět s pláčem :-(
Ahojte maminky, tak se vás chci zeptat, jestli se vám tohle taky stalo a moc doufám, že mě podpoříte. Můj syn ( něco málo přes půl roku) už asi dva měsíce nádherně sám usínal v postýlce. Vždycky jsem tam u něj chvilinku stála, on se zklidnil, pak dostal pusinku, pohlazení a pak jsem odešla a on v klidu usnul. Dneska už je to ale třetí den, co šiíleně pláče třeba půl hodiny, nepomáhá, že za ním chodím, hladím ho, mluvím na něj...on na mě prostě kouká, natahuje ručičky a brečí, že se až zalyká. Nakonec to tak po půl hodince vzdám, zvednu ho z postýlky, pochovám minutku, dvě, on se okamžitě uklidní, celej se ke mně přitiskne a drží se mě jak klíště. Pak ho položím do postýlky a on usne. Dneska jsem ho teda musela pochovat dvakrát, po prvé se mi znovu rozplakal. Stalo se vám to některé taky? Proč se to takhle najednou pokazilo, když už jsme to tak krásně uměli? Přes den ho už v postýlce neuspím vůbec, musíme jít ven a usne mi až v kočárku:-( Vím, že to vyzní blbě, ale mám pocit, jako by se na mě posledních pár dní díval jak na svatej obrázek, pořád na mě maká, chce se chovat (i když nikdy chovací moc nebyl)...jsem z toho nešťastná, nemám tyhle scény ráda a trhá mi to srdce. Nechápu, proč ta změna:-(
In reply to Ahoj, mi to měli naopak. Do by Wili
Já právě takový to vyřvávání taky neuznávám...nebo i spíš neunáším. Náš prcek je od malinka hodně plačtivej, jako miminko míval úplný záchvaty, když byl už hodně unavenej, tak prostě nedokázal usnout a rozeřval se občas fakt extrémně, až jsme ho museli dát do otevřenýho okna na mráz. To ho jakoby probralo z toho záchvatu, na okamžik přestal řvát a v tom okamžiku osnul. Pak jsme byli v jeho čtyřech měsících týden v nemocnici a tam jsem už po jednom dni, kdy jsem na něj byla úplně sama nemohla. Tak mi tam daly sestřičky starej kočár, abych ho nemusela chovat, ale houpat v kočárku. A to zabralo! Tak jsme si ho hned pořídili i domů a tak po dvou týdnech uspávání v kočárku jsme zjistili, že už ho stačí dát jen do postýlky a on vážně usne sám. Takže nějaký vyřvávání jsem taky nepraktikovala, to bych ho asi jinak uspávala v náručí dodneška. Jenže teď máme tohle období a jsem z toho nešťastná. Když ho držím za ručičku, mluvím na něj..nic nezabírá, on prostě pláče strašně moc. Až jak ho po delší době zvednu, tak se okamžitě zklidní. Budu doufat, že si ho tímhle moc nerozmazlím a že zase pochopí, že se nemusí bát a bude spinkat sám:-(
In reply to Já právě takový to by Rokl
Ještě mě napadá, že ji u toho zpívám, ne nahlas, jenom pobroukává. I teď než ji položím do postýlky, tak jí řeknu ať udělá hají, položím jí hlavu mě na rameno, 1 nebo 2x jí zazpívám travička zelená, a pak ji položím, přikreju, dám pusinku, pohladím po hlavičce a odcházím. Musí to být takový rituál, každý den stejný. Kdybych tak měla rozmazlit, tak naše Verunka už je rozmazlená. Ale někde jsem taky četla, že chováním a i dokonce spaním ve společné posteli, se dodává miminkům sebevědomí. Což není rozhodně na škodu, to říkám já, jako málo sebevědomá!!! :-) Taky mě napadá, co dělá odpoledne, jestli se už třeba otáčí na bříško a hraje si na zemi, nebo se pořád chová. Mi necháváme malou dost na zemi, aby se unavila. Přeju ať to maličkýho přejde a pěkně usíná, ať má jenom hodný andílky!!!!
Ahoj, podle mě se jedná o separační úzkost. My jsme měli opačný problém, naučili jsme malou, dnes začínáme 7 měsíc, na uspávání chováním a teď ji to odnačujeme, před 3 dny řvala 2 hoďky než usnula, předevčírem půl hoďky, včera l0 minut a teď zatím 5, tak jsem zvědavá.....,ale rozhodně ji teď už i když šíleně řve nezvedám po naší špatné zkušenosti s uspáváním na rukou.....
In reply to Ahoj, podle mě se jedná o by jance
Ahoj, když já prostě nedokážu nechat ho řvát třeba hodinu. Už ta půlhoďka mi přijde hrozně dlouhá, navíc mám pocit, že jak už je za tu půl hodinu uřvanej, tak by i spal, jen nedokáže přestat. Takže jak ho pochovám a vlastně uklidním, tak když ho vrátím zpátky do postýlky, tak hned spinká. Nevím,jestli by dokázal sám přestat plakat, navíc on se vážně až zalyká a dusí:-( Jinak tě teda obdivuju, že to vydržíš!! Pa a díky moc za názor.
In reply to Ahoj, když já prostě by Rokl
Ale věř, že přestane, já taky v to nevěřila a on se stal zázrak, ona fakt přestala, asi si řekla, že stejně nikdo nepřijde, tak přestala. Ale my jsme nepostupovali, tak jak to píšou, že máš za ní chodit třeba co 5 minut, protože, když jsem k ní takto chodila, tak řvala ještě víc, takže jsem jí šla zkontrolovat třeba po 15 minutách a pak ji nechala. A věř, že malá se také zalyká, dusí, děsně vzteká, chudáci sousedi. Dneska řvala také jenom 10 minut a usnula. Ono se to musí vydržet, protože to už fakt nešlo to uspávání na rukách, při mých 52 kg mě už bolelo všechno, záda, ruky, no hrůza. Navíc mi přes den nespí, spí doma jen půl hoďky, pak musím na 3 hodinovou procházku po obědě, aby spala, takže záhul no fakt se to už nedalo. Ale jsem ráda, že jsme s manželem vydrželi :one: :qu: Protože to mi fakt věř, toto říkám z vlastní zkušenosti na chování se lehce zvyká :a:
Včera jsem se ptala na to samé a se mnou ještě jedna maminka. Taky mi vždycky pěkně usínal, ale teď posledních pár dní pláče, jak naznačím, že už odcházím. Taky vůbec nevím, co se děje, ale může mi to srdce utrhnout. Dneska v noci, už po 3. kojení (normálně kojím jen 1x za noc) jsem mu dala UM a než ho manžel přinesl, chovala jsem malýho a taky se ke mě přitisknul, sklidnil se a tisknul se ke mě pár minut, než se doneslo jídlo... Dneska večer máme tedy úspěch, když jsme odcházeli, tak opět plakal, ale jen tak 2 minuty a spinká.
Napadla mě separační úzkost, ale zas tak dalece tomu nerozumím, tak opravdu nevím. Nechci z něj vychovat ukňouranýho kluka, ale zase ho nechci nechat vyřvat, to mě prostě nikdo nedonutí...
Vydrž ještě pár dní, dělej to samé, co doteď, ono se to poddá. Jak jsem říkala, my po 5 dnech máme dnes první malinký úspěch a snad se to bude zlepšovat. Hlavně vydržet! :)
In reply to Včera jsem se ptala na to by Juulca
Ahoj, tak moc děkuju! Aspoň vím, že v tom nejsem sama :-( Já jsem měla takove dojem, že ta separační úzkost bývá až trošku později, i když jistá si nejsem. Ach jo, tak holt musím počkat, jestli to přejde, nebo je to náš nový uspávací rituál:-( Měj se hezky a ať máte takovýchhle úspěchů víc!
Ahojky... a netrpí třeba prdíkama ?
In reply to Ahojky... a netrpí třeba by Danulička
Ahoj, myslím, že prdíky to nejsou:-( Měli jsem je teda jen, když byl malinkej, ale to se kroutil. Teď se spíš vzteká a pak se hrozně rozpláče...prostě tam najednou nechce být sám:-(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, mi to měli naopak. Do 6 měsíců jsem uspávala buď na rukách a to třeba i na 3x, :-(,taky plakala a vztekala se, že chtěla spinkat a nemohla usnout, pak jsem si lehla vedle postýlky a držela za ručičku, to malé stačilo, ale musela být tma. No a od zhruba 6.měsíce, kdy už si po poledním spaní nedává kolem šesté dvacet, usíná pěkně sama v postýlce v ložnici. Někdy zaplače, tak ji nenechávám plakat, jsem proti tomu, tak ji pochovám, a pak spinká. Pouštím jí takový sluníčko, hraje travičku zelenou, a Verunka pěkně usíná! Myslím si, že nechat miminko uřvat, není moc dobrý systém, ale asi někomu funguje, mě by to utrhlo srdce! To mimčo je pak tak rozrušený, že se nedivím, že nemůže usnout. A když usne tak vyčerpáním. Ne nadarmo se říká, dávej lásku a budeš ji dostávat!
Třeba malýmu rostou zoubky! Zkus ho držet za tu ručičku, a pak mu do ní budeš vkládat třeba nějakou hračku, až si na to zvykne.