Ubrečené mimčo. :-/

promiň, ale tohle není dobrá rada...
- ty jsi měla v první řadě kontaktovat laktační poradkyni, ta by ti s kojením poradila a mohly jste být obě spokojené a navíc kojené - neutrácet za UM a tak... většina problémů u kojení má řešení...

Promiň, ale já ji kontaktovala ;) a ta mi umělé mléko sama poradila - samozřejmě, že jsem dělala vše proto, abych si tvorbu mléka zvýšila, zlepšilo se to jen maličko, takže kdybych k umělé výživě nepřistoupila, asi bych maličkou utrápila hlady. Myslím si, že ten kdo si myslí, že kojit plně může každá maminka, nemá zkušenosti.....někdy se dostatek mlíčka prostě neutvoří i kdyby se maminka na hlavu stavěla a já dávám přednost plnému bříšku miminka, i když je z půlky zaplněné Bebou, než kostnatému, hladovému a stále plačícímu miminku, které je ovšem "plně" kojeno. Nemyslím to špatně a ani na tebe nijak neútočím, jen si myslím, že takovéto 100% odmítání umělého mléka potom jenom v maminkách vyvolává pocit neschopnosti nasytit vlastní dítě.
Budu upřímná, řešila jsem tohle asi před rokem a byla jsi to právě ty, kdo mi radil za každou cenu kojit kojit a nedávat umělé mléko. Kdyby mi tenkrát někdo řekl zkus ji přikrmit, ušetřila bych si spoustu nervů, má maličká by nebyla vyhublá a já bych manželovi nemusela říkat, že skočím z okna (byla jsem nevyspalá, maličká pořád brečela, já ji měla pořád u prsu, no klasika). Až když už jsem byla úplně na dně, tak jsem malou vážila před kojením, po kojení a to co nevypila ode mě, jsem jí dala v podobě Beby. A začlo nádherné období.

ahoj,
abys mě nepochopila špatně, já nejsem odpůrkyní UM v určitých případech... já sama dokrmovala dočasně oba své kluky (Kryštofa 4 měsíce, než jsme se rozkojili, Robina týden)...
- já jsem jen trochu alergická na to, když se UM doporučuje jako první řešení :)
- ke každému se musí přistupovat individuálně...
Um doporučím mamince, jejíž dítě dlouhodobě nepřibírá, či dokonce hubne... o tom žádná...
- ale rozhodně ho nedoporučím mamince, jejíž dítě přibírá 200g týdně...
já taky vážila a dokrmovala podle toho, kolik vypil... ale současně jsem nahřívala, masírovala, střídala prsa a odsávala... a po týdnu už jsem odsála tolik, že jsem Nutrilon mohla uklidit do skříně :)
- a opravdu myslím, že plně kojit může z fyziologického hlediska téměř každá maminka... a protože o tom něco vím, tak ale chápu, že ten psychický nátlak každá nezvládne...

přesně tak. U nikoho to jde a u nikoho ne. Když se zpětně ohlédnu tak lituju toho že jsem nezačala Ondru přikrmovat. Kojila jsem a bála jsem se přestat abych nevypadala jak neschopná matka. Taky doktorka na kožním (Ondra měl exém) mi kladla na srdce ať kojim jak nejdýl budu moct, že kojení je pro takové dítě moc důležité. Ondru jsem do 11měsíců kojila každé 2 hodiny jak přes den tak přes noc. Byla jsem vyždímaná, nervní a každé jeho probuzení na jídlo bylo pro mne peklo. Jak jsem si oddychla když v půl roce mohl dlabat obídky. Bohužel nesměl jogurty, takže jsem místo jogurtů apod dávala prso...kdybych mohla vrátit čas, tak to udělám jinak. Abych visvětlila to, že jsem měla hrůzu z každého jeho probuzení nebo času na jídlo. Při kojení plakal, po kojení plakal nebo se stekal...Mlíčka jsem někdy měla hodně a jindy opravdu hrozně málo-záleželo jak jsem byla v pohodě

Ahoj, ty jo s tou laktační sestrou si mi naprosto připoměla.... Taky jsme hrozně bojovali, ale první den z porodky jsem doslova 10 hodin seděla a malého s pětiminutovými přestávkami měla přisátého u prsa. Pak jsem to už nezvládala a zavolala ve dvě hodiny ráno laktační poradkyní a ta co mi poradila tak že ho mám dokrmit nutrilonem-tak nevím nic jiného mi tenkrát k tomu neřekla-asi nebyla nadšena z toho telefonu ve dvě ráno :a:

Já jsem šla z porodnice a dětská setra (laktační poradkyně) mi na cestu dala UM, abych mu klidně v noci dala, pořádně se vyspala a ráno začala plná sil. Taky jsem to tak udělala, odpočinula jsem si a byl to zatím jediný dokrm v Kubíkovo životě. Od té doby jen kojím (už je mu 7m). Takže tahle rada je, myslím si, dobrá :)

jojo taky si nemyslím že by poradila špatně. My už s tím bojovali v porodce a nějak jsem to zřejmě psychicky nevydržela, protože to byl hrozný boj. Takže hodně brzy jsme byli plně na umělém, hodně jsem to obrečela, vyčítala si to, ale co už. Hlavně že malému nic nechybí a je zdravý. Dokonce jsem i doktory nenáviděla, že jsem rodila císařem, ale vím že to muselo být. Naštěstí už jsme spokojení oba a to je důležité

no vidíš, jak vám to jde :D

Jde :) A hlavně i díky tobě ;)

ve 2 ráno bych ti poradila to samý :D - vyspat se a začít se snažit vyspaná :D

:s: musím říct, že jak jsem se na sebe podívala do zrcadla, sama sebe jsem se lekla, vaky pod očima, oči krvavé, už jen ty sirky tam chyběly :€): . Ale naštěstí to bylo jen jednou a naposledy a musím říct, že jsem s hrůzou čekala co se bude dít další noc. Asi pro něj změna prostředí tak to špatně snášel nebo nevím jak jinak si to vysvětlit. A dneska máme zlaté miminečko. v noci nám hezky spinká i osm hodin v kuse šikula

toho co píšeš se snažím dělat ale nevím jak dlouho ji mám teda kojit, ona mi hrozně u kojení usíná. I tak se snažím ji kojit 20-30 minut aspoň. A co mám pak dělat když mi i po takovém 25 minutovém kojení stejně pláče? Mám ji nechat ty 2 hodiny vyplakat nebo ji utěšovat? Ona i přes veškeré snahy o utěšování pláče. Dudlík zabírá možná na prvních 10 minut pak ví, že ji chci jen šidit.

neboj, ona to přestane dělat (cca jak dosáhne 4-4,5kg váhy)...
teď je to na tobě :D - takže šimrat pod bradou, tahat za ucho, kojit jen v plence, aby jí bylo trochu chladno... když nic nezabírá, tak zkusit metodu mrkací panny (dítě rychle zdvihnout do "sedu"), případně mokrou žínkou přejet přes obličej...
- těch 20-25 minut ji prostě NUTIT sát a nedovolit usnout... ona si cca do týdne zvykne, že prs není na dudání, ale na pití... ale teď jí nesmíš ustoupit...
- když navíc po koju odstříkáš a odstříkaným dokrmíš stříkačkou, tak máš jistotu, že je pořádně napucnutá... a už musí jen spát!
- dítě do 6 týdnů nevydrží v bdělosti víc jak 30 minut (bdělost je stav, kdy dítě vnímá okolí - ne když řve - to je už stav, kdy se vjemům brání), pak už prostě MUSÍ spát - tj. těsně zavinout, dudlíka a uspat!

ahoj, naprosto chápu tvé pocity. Moje druhá dcera byla přesně taky takové ubrečené miminko. Nám pomohlo po kojení buď velmi těsné zavinutí (ručičky k tělu) - tady je odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=WkR_e1L6zxI, nebo nošení v šátku a samozřejmě dudlík.
Tess

nenechat usinat,simrat pod bradickou,lechtat,oblect jen do plinky aby ji bylo trochu chladno. nemusis hned protahovat na ty dve hodiny ale musis to prodluzovat. hlavne ted zacit s protibriskovyma opatrenima aby se ji ulevilo,to znaci masirovani briska,kapicky,poloha na tygrika.... 20-30 minut je i docela dost, vystridej prsa,nechej ji behem ´kojeni odrihnout :-) ona ti pak place ze dvou duvodu, vzala jsi ji dudlika,kterym se uklidnuje a navic ji boli brisko :-)