smutný zprávy :(

Ahoj holky, tak po dlouhé době zase něco píšu, ale není to nic veselýho...Včera sem se vrátila z nemocnice po revizi, jeden den mě trošku pobolívalo břicho a začala sem špinit tak sem hned druhej den naklusala k doktorce "jen tak pro klid dušičce" protože sem špinila už dříva doktorka mi tehdy řekla že je to normální. Doktorka mi řekla že malýmu se zastavilo srdíčko asi už tak před 14 dnama. Muselo to být pár dní po screeningu, tam ještě srdíčko krásně bilo ale screening sám o sobě nedopadl moc dobře, doktor říkal že je mrňě oteklý (a neví se proč) a taky že je hodně malý (měla sem být 13 + 1 když sme tam byli ale doktor říkal že je tak 9+4) a tak nás obědnal rovnou na kontrolu a genetiku na kterou sme měli jít zítra. Snažila sem se být silná už kvůli tomu malýmu, nebrečet, nenervovat se ale pořád sem přemýšlela nad tím jestli si ho nechat nebo ne když bude postižený....teď už nic takovýho řešit nemusím, příroda to vyřešila za mě :( bolí to, strašně moc....byla ta naše fazolka malá, na kterou sme se moc těšili, po 2 letech intenzivního snažení se to povedlo (zrovna když sem to už vzdala, začala se soustředit na jiný věci, plánovat rozšíření domku o podkoroví) a dopadlo to takhle. Obrečela sem to, a vlastně pořád mě tečou slzy když si vzpomenu na ten úžasnej pocit štěstí dva dny před vánocema když mi doktorka řekla že se to povedlo, že je to tam, na první fotečku ze 7 týdne kde se fazolka ukázala v celé své kráse, na to jak se můj miláček těšil domů, každej den mě patlal bříško krémem a klepal na něj a říkal ať se prcek probudí a udělá kotrmelec že bude poslouchat jak mu to jde....hlouposti ale potěšili....snažil se být všude se mnou, držel mě za ruku když sme bili na screeningu, utíral slzičky když sem jela do nemocnice na revizi, je mi velkou oporou....nejsu na to sama a přesto se tak sama cítím :r:
děkuju jestli ste to přečetli až do konce....potřebovala sem se z toho vypovídat....