Ahoj holky, tak po dlouhé době zase něco píšu, ale není to nic veselýho...Včera sem se vrátila z nemocnice po revizi, jeden den mě trošku pobolívalo břicho a začala sem špinit tak sem hned druhej den naklusala k doktorce "jen tak pro klid dušičce" protože sem špinila už dříva doktorka mi tehdy řekla že je to normální. Doktorka mi řekla že malýmu se zastavilo srdíčko asi už tak před 14 dnama. Muselo to být pár dní po screeningu, tam ještě srdíčko krásně bilo ale screening sám o sobě nedopadl moc dobře, doktor říkal že je mrňě oteklý (a neví se proč) a taky že je hodně malý (měla sem být 13 + 1 když sme tam byli ale doktor říkal že je tak 9+4) a tak nás obědnal rovnou na kontrolu a genetiku na kterou sme měli jít zítra. Snažila sem se být silná už kvůli tomu malýmu, nebrečet, nenervovat se ale pořád sem přemýšlela nad tím jestli si ho nechat nebo ne když bude postižený....teď už nic takovýho řešit nemusím, příroda to vyřešila za mě :( bolí to, strašně moc....byla ta naše fazolka malá, na kterou sme se moc těšili, po 2 letech intenzivního snažení se to povedlo (zrovna když sem to už vzdala, začala se soustředit na jiný věci, plánovat rozšíření domku o podkoroví) a dopadlo to takhle. Obrečela sem to, a vlastně pořád mě tečou slzy když si vzpomenu na ten úžasnej pocit štěstí dva dny před vánocema když mi doktorka řekla že se to povedlo, že je to tam, na první fotečku ze 7 týdne kde se fazolka ukázala v celé své kráse, na to jak se můj miláček těšil domů, každej den mě patlal bříško krémem a klepal na něj a říkal ať se prcek probudí a udělá kotrmelec že bude poslouchat jak mu to jde....hlouposti ale potěšili....snažil se být všude se mnou, držel mě za ruku když sme bili na screeningu, utíral slzičky když sem jela do nemocnice na revizi, je mi velkou oporou....nejsu na to sama a přesto se tak sama cítím :r:
děkuju jestli ste to přečetli až do konce....potřebovala sem se z toho vypovídat....

Ahoj holky...tak se ten náš malej brouček u mě v bříšku schovává už 12 týdnů...za týden ve čtvrtek jedeme na screening, těším se ale mám i docela strach. Celej první trimestr sem promarodila a su nemocná ještě teď. Prášky by se jíst neměly ale doktorka mě pořád něco cpe a je to horší a horší. Začalo to zánětem hrtanu (nejspíš homeopatika,zábaly, kloktání, pak bioparox, paralen - rovnou po 2 protože je prý protizánětlivej) výsledek po 4 týdnech léčení - angína. Tak mě v pondělí nasadila Duomox, takže opět ležím v posteli, piju horkej čaj a odpočívám.
Bojím se, co to s tím mimískem malinkým udělá. V poradně mi doktorka říkala že je prcek menší asi tak o týden, možná i o trošku víc ale to prý posoudí na další kontrole za 2 týdny, může to být těma práškama?? Moc se o něj bojím :r:
Pohlaďtě pupiky těhulky a hodně zdravíčka vám i miminkům :a:

Ahoj maminky, těhulky a snažilky, tak jak jste přožili Štědrý den? Já si ho moc užila.
Když jsem večer dala svýmu nejmilovanějšímu dáreček v podobě miminka v bříšku, nejspíš byl zaskočenej (na miminku sme pracovali už nějakou dobu ale pořád se nedařilo, tak nějak nechápal jak se to povedlo) nějak mu to v prvních chviličkách nedocházelo :00: , ale pak z toho byl úplně naměko a byl moooc rád :) hezčí dáreček prý nemohl dostat :)
Mějte se hezky a užijte si i nadcházející svátky :a: a pozdravujte mimísky :)

Tak se hlásím do klubu..včera jsem byla u MUDr. a ta mi potvrdila že jsem v 5tt :) Za dva týdny jdeme na kontrolu tak snad bude všechno v pořádku...lepší dárek k Vánocům jsme nemohli dostat :)