Smutná z reakce okolí na neplodnost :-(

03.11.2013

Ahojda, holky. Ne všechny si mě tu asi pamatují, ale zkrátka se snažíme o potomka pět a třičtvrtě roku. Podstupujeme IVF, nemáme ale žádný zdravotní problém. A teď to, co mě trápí. Čím déle se s tímto problémem potýkáme, tím více se dozvídám od svého okolí, že to mám samozřejmě v hlavě a že to asi tak mělo být, že bych se s tím měla smířit a děti prostě nemít, pokud neotěhotním přirozeně. Že IVF je tlačení na pilu, lámání přes koleno. A ještě se pak dozvím, o co mi teda jde, když mám PLNĚ HRAZENÉ cykly a ještě se válím doma na neschopence. Holky, je tohle normální? Proč je neplodnost, která je mimochodem nemoc jako každá jiná, takhle braná. Mrzí mě, že tohle říkají lidé, kteří jednak tuhle problematiku sami nikdy neřešili a jednak sami chodí lámat přes koleno jiné nemoci do ordinace lékaře. Proč je léčba vysokého krevního tlaku, cukrovky a alergií společností přijímána a léčba neplodnosti je v oblasti "to máš, holka, v hlavě"? Jak tvrdí psychosomatika, každá z nemocí je odrazem toho, jak člověk žije, jaký přístup má k sobě samotnému a k okolnímu světu...
Hrozně mě to mrzí, já jako neplodná bych se s tím zkrátka měla smířit a basta. Příroda to tak chtěla... Mě to do ksichtu klidně řeknou a když jim opáčím, ať jdou to samé říct postiženému člověku, tak mi řeknou, že je to něco jiného....
Už jsem z toho fakt unavená. Už snad ne tak z toho kolotoče, spíš už z reakcí okolí....

Ahojky...Píšu ,protože tohleto ,jsme řešili taky...snažili jsme se 5 let a až po vyšetření diagnoza..manžel ok, až nadprůměr :00: a já laparoskopie dvakrát...nějak nanic nepřišli,vejcovody průchodné ,tak mi nařízli jen blanku u vaječníků,protože byla silnější,tím pádem vajíčka se nemohli moc prodrat... :O ..´po první laparce jsem otěhotněla po 3 měsících,ale bohužel se to neudrželo.. :r: a po druhé laparce,kterou jsem si vydupala,byla tedy až po roce,po různých vyšetření a braní hnusných hormonů jsem šla po druhé na zákrok a bylo to samé...a světe div se otěhotněla jsem ani nevím jak...doktor mi řekl,že jsem otěhotněla bez měsíčků :00: ...a ted máme 1,5 letou holčiku...ted se snažíme o druhé,ale bohužel menstruace zase nedochází tak jak by měla,tak doufám,že to nějak vyřešíme s doktorem...Chci se zeptat jestli ,jsi byla též na laparoskopii a hysteroskopii? ...Moc bych ti přála,aby vám to vyšlo a co se týče okolí,něco podobného jsem taky zažila..já to pak hodila za hlavu a už jsem to pak ani neřešila s lidma, kteří nevědí jak to je...neví jak se cítíš co ti koluje v hlavě...Vím ,že je to o psychice to je samozřejmě,člověk by se stím nejprve měl vyrovnat a hlavně srovnat...a pak na lidi.....víš co... :///: Budu na tebe myslet,hlavu vzhůru,bude určitě dobře...moc držím palce... :one: ahoj Lucka...

Ahoj, mrzí mě to za Tebe :-(, že to stále nevychází. Já toto tedy řešit nikdy nemusela, vždy nám to vyšlo napoprvé i když jednou neúspěšně. Reakce lidí mě ale také hodně vytáčí ať na cokoliv. Nechápu, co se mixujou do věcí, které se jich netýkají a když už, tak místo toho aby podpořili, tak jen sráží. Chtěla jsem tě jen podpořit, že u nás ve skupince (jinde na netu) máme maminku, které se povedlo otěhotnět po 18 letech (pak už spíše nesnažení). Vím, že to sice po takové době nezní moc optimisticky, ale jen jsem chtěla říci, že nic není nemožné. Držím pěsti aby se co nejdříve zadařilo. Často pomůže změnit prostředí..vyrazit na dovolenou nebo naplánovat s mužem nějaký relax víkend, aby člověk rozptýlil myšlenky

Ahoj,jo vím co to je..taky jsme několikrát podstoupili ivf. Nakonec se nám podařil kluk přirozeně,je z něj tříletý rošťák. Tvoje naštvání mi připomnělo nedávnou situaci,podařilo se nám opět přirozeně otěhotnět a já o mimi v 11.týdnu přišla :r: nesnáším řeči typu,mělo to tak být,příroda to tak zařídila,buď ráda,že se ti nenarodilo mimčo s postižením,že se to vyřešilo dřív.Opravdu stačí říct jen JE MI TO LÍTO...to další už opravdu nikomu nepomůže,prostě je to bolest v srdci a tyhle řeči ji nezmírní.Drž se!!!! :a:

In reply to by Lea...

jo holky přesně souhlasim, přišla jsem o dvě dětičky, teď jsem potřetí těhotná a budu končit 15 tý týden, tak už jsem trošku klidnější... ale lidi si vůbec neuvědomujou o čem mluví, to bylo přesně jak řikáte vy: Ono to tak mělo být, třeba by prostě bylo postižený nebo moje babička (silně věřící):On to tak Bůh chtěl. To mě dokázalo tak šíleně naštvat, zvlášť proto, že se ani nepodívala na fotky z ultrazvuku, protože jsme ještě s manželem nebyli svoji... No prostě pak se mi divili, že sem se o tom s nikym nechtěla bavit :(

Ahoj,musi to byt moc tezke. Dost na tom jak se to pere v člověku uvnitř a když si jestě lidi přisazuji musí to být vážně silny kafe.
Moje dlouholeta kolegyně z práce řešili stejny problém s manželem. Snažili se vážně moc, spoustu let až do 40. Prestoze se jeji muž nejprve děsně bránil zažádali si o adopci. Dostali malou blond holčičku. Ted jsou štastni,jen kvetou, mala má už 8 let.
Tobě přeju ať se vaše snaženi samozřejmě naplní co nejdřív a lidi okolo mají vic taktu a pochopeni :h:

In reply to by Friduška

Můj strýc s tetou mají taky adoptivní holčičku, je jí už 5 let a je to pěkná dračice..a nikdo ji nikdy nebral jako cizí..je prostě naše a je úžasná:) Pokud se podaří dostat malé mimčo, je to určitě taky skvělá možnost..:)

My se snažili rok, taky jsem tolikrát slyšela, že na to nemám myslet, že to mám v hlavě, že na to nemám myslet a ono se povede...jak já tyhle kecy nesnášela! Nakonec jsem to s nikým neřešila a bylo to nejlepší. Takže doporučuju to samé, neřešit to s nima. Kdo to nezažil tak to opravdu nepochopí. U nás se nakonec ukázalo, že jsem neměla vůbec ovulaci, takže bez pomoci doktora bych jen tak neuspěla. Normálně zákeřná nejsem, ale přála jsem jim to samé aby zažili podobnou situaci aby viděli jaké to je. :( Teď poslouchám to samé, že se moc pozoruju a že se moc hlídám. Proč by ne? Je to moje vymodlené miminko a bojím se o něj. Lidi jsou hnusný a tohle nepochopí. Moc vám držím palce, aby to jednou vyšlo a dočkali jste se!!!

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Taky už jsem objednaná k psychologovi. Buď na odstranění nějakých těch psychických bloků nebo jako pomoc při našem smiřování se s osudem... Uvidíme.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Je pravda, že já stále ještě nemám to stádium, o kterém se hodně píše. Nezávidím děti, nepláču při pohledu na kočárek, jen mě to prostě štve, že JÁ nemůžu otěhotnět. Děti jiných mě nechávají naprosto chladnou. Tohle já prostě nemám. A ano,jistě, já mám taky super partnera, ale víš jak, to víš, že uvažuji i nad tím, že to můžeme spolu ještě pár let vydržet a on mi pak frnkne za tou, která mu ty děti třeba dá. Pokud uteče za mladší kvůli vzhledu, je to slaboch, ale kvůli dítěti bych mu musela asi dát za pravdu. Ono se to jinak jeví dnes a jinak to bude vypadat za pět, deset let. Člověk hlavně má sám sebe a pokud se má rád, je to taky o dost jednodušší, tohle všechno všichni víme, měli bychom se tím řídit, ale jsou prostě chvíle, kdy člověk stejně lituje, že mu tahle životní role nebyla souzena....

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Přesně tak, jak píšeš. Já to měla jiné jen v tom, že jsem dítě chtěla vždycky, ale počkala si na toho pravého. A ano, s tímto mužem chci vychovat dítě. Já bych klidně do darovaných gamet šla, nevadilo by mi to ani na jedné straně, genetika je sice mocná, ale dle mého názoru je důležitější v čem dítě vyrůstá.
Nemyslím si, že by mě manžel opustil v průběhu snažení o dítě, já ho taky kvůli alergii neopouštím (i když já to tedy věděla od začátku, on o naší neplodnosti ne), ale bojím se jednoho. Že totiž až snažení třeba kvůli věku ukončíme a bude to v podstatě definitivní, zjistí, že po tom dítěti touží víc, než si předtím myslel. Protože my samozřejmě stále zatím šanci a naději máme. Ale když ji člověk ztratí, je to taky něco o dost jiného....

Je to moc smutný,když to lidi nechápou :-( Bohužel to tak je. My máme jedno dítko,pomohla nám po roce a půl hormonální injekce,ale i ten rok a kousek stačí na to,aby z toho byl člověk něšťastnej,že to nejde a jiným to jde,jen co sundají kalhoty :-( Reakce lidí,máš to v hlavně,nesmíš na to myslet nebo musíš se s tím smířit že to nejde a dej tomu čas opravdu neberu a nejradši bych je poslala někam. Kdo si tím neprošel,bohužel neví,jaké to je a i když nejsem zlá a zákeřná potvora,tak bych jim opravdu přála,aspoň na chvilku si vyzkoušet,jaký to je. Všichni jsou pak chytrý jak rádio :-( Naděnko,přeju hoodně moc sil a držím pěsti,aby se usmálo štěstí a dočkali jste se s mužem krásného malého štěstíčka :-)Na lidi nedej,je to těžký,ale zkus se nad nimi povznést a kdyby to nešlo,napiš sem,my tě podržíme,žádných reakcí typu,prostě se s tím smiř od nás neuslyšíš :-) ;) :a:

Naše známá se snaží o druhé dítě 2roky a 2měsíce .Všichni její známí ji povzbuzují a fandí jim, ale je na ní i manželovi vidět že už jsou z toho taky neštastní a unavení, nemoc nemají žádnou ale prostě to nejde.
Není moc pěkné že tě okolí nepodporuje , i to může pomoci ti s tím bojovat a vyhrát.
Přeji at vám to vyjde a budete mít pěkné zdravé miminko , je to upravdu zázrak na který je radost se dívat (dokud nezačne odmlouvat :-) )

Nadenko je mi moc lito,co zazivas, ale v zivote uz jsem pochopila, ze kdo to nezazije, nikdy to nepochopi...my se snazili dva roky,dve revize,spousta place a trapeni...a nikdo kolem nas nechapal proc truchlime nad 11tydennim zarodkem,nikdo nechapal,ze pro nas je to vytouzene miminko :( nevim co poradit, sama jsem z toho byla stejne zoufala a stejne bezradna...a kdyz se nas chlapecek narodil driv, spousta lidi i tady dokazala rict veci jako jeste nejasejte,stejne bude nejspis postizeny...nepreji nikomu nic zleho,ale nekterym bych prala aspon na jeden den zazit ten pocit prazdnoty a beznadeje...Tobe preji jenom to,aby se uz konecne povedlo a i ty jsi se stala maminkou a vsechny tyhle stouraly poslala do haje ve chvili,kdy si to "tlaceni na pilu" budou chtit pochovat...bud statecna :h:

Ahoj je smutný, že si lidi neuvědomují jak moc tohle na lidi dopadá.Je rpavda, že člověku nakonec asi nezbyde nic jinýho než se s tím ,,smířit", ale to neznamená, že to potřebuje slyšet.
Jestli je to v hlavě?No určitě je, ale tomu člověk neporučí. Spíš se divím, že se Ti nesnaží někdo pomoc tím, že by se snažil s tebou nějak odreagovat, někam Tě vytáhnout , zaměstnat hlavu, ruce(koníčky),...
Já si sice nemyslím, že je to stejná nemoc jako postižení,nicméně tohle rozhodně nezlehčuju.
6 let je opravdu dlouhá doba, ale ,,smířit" se s něčím takovým by mi trvalo ještě dýl.Držte se a přeju ať se na vás usměje štěstí a miminka se dočkáte.

In reply to by Kacka9

S tím postižením jsem to myslela tak, že mám sama kamarádku po obrně, co je na vozíku a NIDKY bych si jí ze své pozice zdravého chodícího člověka nedovolila říct, že se s tím má smířit a že to tak asi mělo být. Přesto se to v případě neplododnosti bere jinak. Někdo, kdo má sám děti mi tohle je schopen říct. To je to, co prostě nechápu.... Nebo jsem si vyslechla názor, že mít děti není zase takový med jak já si představuju :00: Na otázku, jestli mi je tedy dá už odpověď neměla...

In reply to by Naděnka

Já mám děti dvě, jsem za ně šťastná i když , přiznám se, toho mám někdy plný zuby.Ano, měla jsem svoje ,,představy" , který se nevyplnilY, ale nikdy bych nikomu neříkala, že mít děti není žádnej med jak si ,,představu".
Tohle pochopím, že řekne někdo, kdo chce aby jsi se ,,cítila líp", ale ne od lidí co jsou ,,cizí".
Myslím, že není věc, co by jsi za těch 6 let neslyšela jako slova povzbuzení , od lidí, co vám to opravdu přejí.Takže jakýkoliv přání je jen opakování se, ale věř, že jsou opravdu lidi, i ty cizí, co vám vaše miminko moc přejí.
Snaž se, co nejmíň si tyhle řeči brát, i když je to asi opravdu těžký.

In reply to by Kacka9

Já vím, jak to myslela, sama mám psy a řekla bych lidem, kteří si je chtějí pořídit to samé, že je to spousta starostí a nedá se to srovnat s reklamou na Pedigree v televizi. Ale miluju je nade vše a nikdy bych neměnila, to je prostě život, řešit starosti s nimi a užívat si těch radostí, pro které si je člověk pořídil. A to samé je to s dětmi. Říkají, že to není med a je to pravda, ale ta radost být rodičem to tisícinásobně vyváží. Když tedy řeknu A musím ale dodat i B. O to mi hlavně šlo. Moc děkuji za podporu!

In reply to by Naděnka

Víš , já si kolikrát řekla ,,jestli mi to za to stojí", ale vím, že ano i když někdy trvá než si to člověk zase uvědomí. Ty jsi evidentně milovním zvířat a ti tyhle věci berou ještě jinak(jsou takový citlivější).
PS:Kdybys někdy chtěla vidět, že to není med tak přijeď půjčím ty dva moje rarachy ;) :D

In reply to by Kacka9

Kačko, děkuji za nabídku, hlídám děti svých kamarádek a známých a i to je někdy doooost těžké :s:
Myslím, že každý rodič občas pochybuje, to je jasné, ale určitě častěji má člověk pocit že to za to doopravdy stálo a to je to hlavní!

Naděnko, to mě moc mrzí, ale svět je takovej, nebo možná ČR? Nevím, já si něčím obdobným prošla, teď mám 2 krásné děti, jedno IUI a druhé normálně. Zhruba vím, čím procházíš a o to víc mě mrzí, že se k tomu takto lidi staví. Kdo si něčím takovým neprojde, vůbec netuší, jaké to je. Já si svých dětí vážím strašně moc, jsou to pro mě zlatíčka a udělala bych pro ně první poslední. Nepřišla jsem k nim jak slepý k houslím a užívám si každé vteřiny strávené s nimi. Držím pěsti, ať i ty můžeš jednou hladit bříško a vozit kočárek. A to, že musíš poslouchat takové řeči.....hlavu vzhůru, lidi jsou hloupí!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky