smutek

ahojte .. moc sem nepíšu a předem se omlouvám, že sem vkládám tento příspěvek. jak jsem již psala v diskusi SAMOTA tak od nás odešel můj přítel a otec dnes již 10 ti měsíční aničky. vaše příspevky mi moc pomohli a tak se obracím na vás znova. vůbec tu situaci nezvládám. stále jsem doufala, že se vrátí ale nic z toho se nekoná. minulý týden mi oznámil že ne. tak nějak jsem se držela, ale dneska když si jí bral tak jsem to nezvládla. vyčetla jsem mu že si jí chce vzít k sobě a že si si ní nechce hrát. on totiž bydlí s rodičema. proti nim nic nemám. jsou skvělý babi a děda, ale prostě mi to nejde se s tím smířit, že on tam s malou pojede a já ne. nebo mi snad vadí, že s ní nebude sám.. jsem z toho celá nějaká v prdeli.. když to tak už musím říct.vůbec nevím jak se mám chovat když si jí bere. v týdnu je to dobrý to si jí předáme venku, ale o víkendu chodím do práce tak jí má na dýl.. a to jsem vyřízená, vím, že se o ní postará.. tak nevím proč tak blbnu. možná to vím. momentálně procházím fází víny.. že za všechno můžu já. jsem taková hodně výbušná a moc upřímná povaha.. hodně jsem se hádali, a já si říkám jestli za to nemůžu jen já. nějak zapomínám na to co vše dělal on. On je trošku sobec možná víc. když jsem ho poprosila jestli nemůže říct babi aby třeba 1 měsíčně jezdila na odpoledne, že už to nezvládám. chodit do práce, starat se o malou a domácnost a neustále řešit hlídání když mi vybuchne a že bych chtěla mít taky čas jen sama pro sebe, tak na to mi odpověděl, že ne..já své rodiče nemám.jsem docela hotová, on se chová tak že je vše v pořádku, docela arogantně, a já i tu jeho arogantnost omlouvám. jsem ale pitomka, se trápím sama.chtěla jsem to zkusit znova ale on už nechce. hlava mi to nebere. nedávno jsem byly rodina a dnes... ???? když si vzpomenu jak brečel u porodu, když mu dali malou tak bulim taky..prosím o pár písmenek a i rad.. jak to máte vy se stykem s prckama . a jak vycházáte s bývalými. vím, že nás tu je dost, které dopadli stejně.. chlapi jsou prostě sloboši..než něco řešit tak zdrhnou..hrozně ráda bych chtěla abych si s ním mohla normálně bavit, ale prostě mi to nejde.. ten jeho klid a spokojenost mě ničí.. já lítám od čerta k ďáblu abych vše stihla a on si užívá toho co mu chybělo a to dokonce ani už není v práci tak dloho jak býval. to byl od rána do večera.. a teď jde v klidu ve tři domů. joj to je ale dlouhý... jsem úplně vyčerpaná.. a řeči čerpej z malý mi už lezou krkem. omlouvám se těm, který si to myslej.. já bych pro malou dejchala, hrozně já miluji ale momentálně jsem docela v depce a vyčítá m si že to takhle dopadlo, a že chudinka nebude mít úplnou rodinu..prostžě mi toho běhá v hlavě tolik, že jestli se tohle přežiju tak mě už nic neporazí. zažila jsem smrt obou rodičů,bylo to smutné, ale tak nějak jsem to přečkala lépe. tím neříkám, že mě to nesložilo.. mamka.. to jsem byla ještě malá, a taťka před 8 lety.. s tím jsem se do dnes nesmířila, ale bylo to lehčí.. než tohle..děkuji všem co si tenhle dlouhej příspěvek plnej mých nesrovnaných myšlenek přečetli a mějte se krásně Ivulík