smutek
ahojte .. moc sem nepíšu a předem se omlouvám, že sem vkládám tento příspěvek. jak jsem již psala v diskusi SAMOTA tak od nás odešel můj přítel a otec dnes již 10 ti měsíční aničky. vaše příspevky mi moc pomohli a tak se obracím na vás znova. vůbec tu situaci nezvládám. stále jsem doufala, že se vrátí ale nic z toho se nekoná. minulý týden mi oznámil že ne. tak nějak jsem se držela, ale dneska když si jí bral tak jsem to nezvládla. vyčetla jsem mu že si jí chce vzít k sobě a že si si ní nechce hrát. on totiž bydlí s rodičema. proti nim nic nemám. jsou skvělý babi a děda, ale prostě mi to nejde se s tím smířit, že on tam s malou pojede a já ne. nebo mi snad vadí, že s ní nebude sám.. jsem z toho celá nějaká v prdeli.. když to tak už musím říct.vůbec nevím jak se mám chovat když si jí bere. v týdnu je to dobrý to si jí předáme venku, ale o víkendu chodím do práce tak jí má na dýl.. a to jsem vyřízená, vím, že se o ní postará.. tak nevím proč tak blbnu. možná to vím. momentálně procházím fází víny.. že za všechno můžu já. jsem taková hodně výbušná a moc upřímná povaha.. hodně jsem se hádali, a já si říkám jestli za to nemůžu jen já. nějak zapomínám na to co vše dělal on. On je trošku sobec možná víc. když jsem ho poprosila jestli nemůže říct babi aby třeba 1 měsíčně jezdila na odpoledne, že už to nezvládám. chodit do práce, starat se o malou a domácnost a neustále řešit hlídání když mi vybuchne a že bych chtěla mít taky čas jen sama pro sebe, tak na to mi odpověděl, že ne..já své rodiče nemám.jsem docela hotová, on se chová tak že je vše v pořádku, docela arogantně, a já i tu jeho arogantnost omlouvám. jsem ale pitomka, se trápím sama.chtěla jsem to zkusit znova ale on už nechce. hlava mi to nebere. nedávno jsem byly rodina a dnes... ???? když si vzpomenu jak brečel u porodu, když mu dali malou tak bulim taky..prosím o pár písmenek a i rad.. jak to máte vy se stykem s prckama . a jak vycházáte s bývalými. vím, že nás tu je dost, které dopadli stejně.. chlapi jsou prostě sloboši..než něco řešit tak zdrhnou..hrozně ráda bych chtěla abych si s ním mohla normálně bavit, ale prostě mi to nejde.. ten jeho klid a spokojenost mě ničí.. já lítám od čerta k ďáblu abych vše stihla a on si užívá toho co mu chybělo a to dokonce ani už není v práci tak dloho jak býval. to byl od rána do večera.. a teď jde v klidu ve tři domů. joj to je ale dlouhý... jsem úplně vyčerpaná.. a řeči čerpej z malý mi už lezou krkem. omlouvám se těm, který si to myslej.. já bych pro malou dejchala, hrozně já miluji ale momentálně jsem docela v depce a vyčítá m si že to takhle dopadlo, a že chudinka nebude mít úplnou rodinu..prostžě mi toho běhá v hlavě tolik, že jestli se tohle přežiju tak mě už nic neporazí. zažila jsem smrt obou rodičů,bylo to smutné, ale tak nějak jsem to přečkala lépe. tím neříkám, že mě to nesložilo.. mamka.. to jsem byla ještě malá, a taťka před 8 lety.. s tím jsem se do dnes nesmířila, ale bylo to lehčí.. než tohle..děkuji všem co si tenhle dlouhej příspěvek plnej mých nesrovnaných myšlenek přečetli a mějte se krásně Ivulík
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
S mým bývalým partnerem jsme děti neměli,ale Tvůj příběh, přesněji řečeno jeho psychické týrání, je něco naprosto podobného. Měla jsem štěstí, že jsme tenkrát neměli děti,ale asi by mi nezbývalo nic jiného, než to, co jsi udělala Ty. Ono je to hodně lehk říci a o mnoho těžší, opravdu o moc, to udělat...ale než se nechat psychicky ničit, je lepší zmizet. To malé stejně pak pozná a vycítí, že maminka není v pohodě...to, že děti nevnímají, co si dospělí dělají, když jsou ještě malé, také není pravda. Udělala jsi dobře a Ivulík to také doufám pozná, že je to tak lepší. Jelikož než se trápit v nefungujícím vztahu, kde jeden stále dává a druhý mu za to akorát dává vše sežrat a dává svou sobeckost, je strašné peklo a dříve či později to poznamená i to maličké, protože i když rozumově nechápe, co se děje, cítí, že není něco s maminkou v pořádku..pak i s tátou...a jistojistě ho to ovlivňuje také. Přeji Ti také hodně sil. Tobě i Ivulíkovi a držte se holky! Fajn chlapi existují, jen jim dejte čas, aby si Vás mohli najít! ;) Také jsem po podobné zkušenosti (akorát bez dítěte) nevěřila a bylo mi strašně zle, ale teď mám chlapa snad darovaného od Boha a začala jsem znovu věřit, že vše se jednou v dobré obrátí!
Děkuji všem brečela jsem u toho jak želva.. tolik pochopení jsem už hodně dlouho nezažila.. moc jste mi pomohli.. zítra jedu s malou do ZOO s kámošku tak se moc těším..jinak je pravda že ječení a mluveím o tom toho moc nezmůžu.. to jsem se přesvědčila když mi dával malou dneska večer.. takový pohled a nezájem mě ost odrovnal..nějak nedokážu pochopit jak se mohl takhle otočit.. ale je to chlap který to nehce řešit a je úplěn rozhodnutý.. jsem se ho ptala jestli mu nevadí že s malou nežije a že jí vidí tak málo. v týdn 2x na dvě hodky vození a o víkendu cca 4-5 hodin a to si jí odváží k sobě, kde kolem malý lítá docela dost´ lidí. tak mi ta řekl, že je stejně pořá v práci do osmi večer. dnes tam nebyl, protože jsem mu řekla že nemám autosedačku a při tom měla, tak si sehnal svojí, ale už tu velkou a malá ještě nesedí.. tak jsem mu to zakázala.. evidentně je jasný, že tady být nechce.. a to by mohl být s ní v bytě a užívat si její blízkosti. on jde radši k babi..je pravda, že jsem se mu zkusila domluvit a hrát na city, ale kus ledu cit nemá.. jsem si vylila sdíčko a on jen civěl.. prej co chci slyšet..prostě kus ledu, který má svůj život a rychle zapoměl to že měl někde rodinu.. a někoho s kým byl 6 let..a to jeho chování mě nakoplo, že krávu už ze sebe dělat nebudu.. a že budu muset ustoupit jen abych měla já klid..s tím víc zapojováním bude problém. bývá dlouho v práci a už teď mám docela nervy až se ho źeptám na hlídání večer. chci si vyrazit s ká´moškama.. už jednou byla jeho reakce, že co on ´by měl sedět doma a já si užívat. pak na to tedy přistoupil... tak jsem zvědavá jak bude reagovat teĎ..no je toho tolik co v sobě držím.. ale vím, že musím něco udělat s tím časem pro sebe nebo se zcvoknu.. ještě jdnou všem děkuji holky
Ahojik Ivuli, chci Ti jen napsat, že já to mám tak nějak podobně..Přítele jsem před měsícem vyhodila z bytu, tak nějak už jsme nebyli schopni spolu normálně komunikovat a fungovat..Neustále jsme na něho ječela, dělala hysterický scénky :00: , vyhrožovala, brečela..No hrůza. Domluvili jsme se, že za měsíc se k sobě vrátíme. On byl spočátku v prd..., pak jsem měla ale pocit, že mu to začalo nááramě vyhovovat, chodí si každej den na pivko s kámošem, přes víkend, když není v práci opět..Já tu lítám kol malýho, začala jsem taky chodit do práce, on se sem stavil třeba ob den, nakoukl na čtvrt hoďky na malýho a už byl zase v trapu..V podstatě je to pro mě složitější, tak jsem mu řekla po 14 dnech, ať se teda vrátí, no a výsledek je takovej, že za dva dny, co jsme se na tom domluvili se prostě nevrátil, tak jsem na něho ječela znovu, že mu to takhle vyhovuje a je to zasse v pr...šíleně jsme se pohádali, on že nebude lítat jak ká pískám atd...takže to už bude příští týden ten měsíc, co jsme od sebe..A výsledek? Konečně spolu mluvíme jak lidi, neřveme na sebe, ikdyž neříkám, že když si předáváme malýho tak mi netečou nervy. Hrajem oba dva hrdiny, že nám to nevadí ;) Já si nějak zvykám na myšlenku, že se třeba i nevrátí, že to takhle zůstane, to nwvím, co bych dělala, musel by se prodat byt a další nepříjemný věci, jsme dost zadlužení..Jenže-říkám si, jak to bude, tak to bude, nechci malýho připravit o taťku, ale nevím, co si pro nás osud nachystal, jak tohle všechno dopadne. A to je možná horší, to čekání, než to, když už víš, na čem jsi..JEN tI CHCI ŘÍCT, ABY SES NNEOBVIŇOVALA, TAHLE SITUACE KVŮLI NEČEMU VZNIKLA, ASI SIS TO CELÝ NEVYMYSLELA JEN tY, ASI tI NA NĚM NĚCO MOC VADILO, BYLA JSI NA VŠECHNO SAMA, KAŽDEJ NA tEBE KAšLAL, cítila ses vyřízená, strašně unavená..Tohle on nepochopí, je velký sobec, jinak by Ti pomohl..U nás to bylo to samý, proto....dala jsem mu teď v pátek malýho na noc a vyrazila si s kámoškou, chci mít stejný práva jako on..ráno mi volal, že to byla hrozná noc, že se vůbec nevyspal, že spal tak dvě hoďky v kuse...a že mě obdivuje, jak to zvládnu..Zapojuju ho i do hlídání, když jdu do práce, dřív si s tím vůbec hlavu nelámal ! Je to i jeho dítě, ne jen Tvoje ! Takže..víc ho zapojuj, dělej víc věcí jen pro sebe, aby Ty ses cítila líp a uvidíš, že Ti líp bude ! A třebqa při nějakým sportu, v kině či někde najdeš někoho, s kým Ti bude líp..Nebo se ten Tvůj vrátí, třeba pochopí, že si vážíš sebe sama a nebude o Tebe chtít přijít.. A když ne, svět se nezboří..Přeju Ti do života hodně štěstí, ať vše vyjde tak, jak si přeješ ! :h:
tak tohle bylo přesně u nás.. já mu odloučení navrhovala už když bylo malý 5 měsíců.. to už jsem nemohla a jenom ječela a ječela, začala jsem ho urážet a vyhazovat.. nikdy nešel. pak jsme to zase přešli aniž by jsme si promluvili. a k tomu odloučení to na mě koukal co po něm chci.. a teď vlastně kdy odešel tak tvrdil, že na pár dní že se moc hádáme a je z toho konec. snažila jsem se mu vysvětlit to moje ćhování ale nějak to nepochopil nebo nechtěl..pořád mlel jen to že se pořád hádáme.. dokonce jsme se hádali i o tom jak kdo povídá malý vařila myšičku.. no jinak tobylo přesně jak jsi popsala ty..jen já jsem se neudržela a začala tlačit.. ze začátku pohoda.. bavili jsme se normálně, to jsem ještě jeli spolu malý vybírat naušničky a on si kupoval kalhoty a bylo to jak nejlepší rodinná idylka... jenže já to pak doma nezvládala.. pořád jsem si mlela proč to tak nemohlo být dřív.tak jsem navrhla jen předávání malé a to mě žere taky..jsem holt pitomka co neví co chce...já vím, že on by klidně jel se mnou na nákup.. i to sám navrhoval, že by si vzal malou ven a já bych si mohla projít krámy..jenže jsem holt ženská hnusná tak jsem na to nechtěla přistoupit.. jen kvůli tomu, že by to měl jednoduchy.. a byla jsem tím vlastně sama proti sobě.. teď to vím..ale tenkrát jsem doufala že se vrátí a nevydržela s trpělivostí.ale to co předvedl dneska mě probralo a musím začít myslet jen na sebe a malou..on už se nevrátí je spoky..no je to hrůza si malou předávat a nic si neříct. jen kdy jedla a jak dlouho spala..ale budu to muset vydržet... přeji ti ať ti to dopadne líp jak mě... :h:
In reply to tak tohle bylo přesně u by ivulík
jo ,jo, přesně tak--komunikujeme jen ohledně malýho, o tom kdy jedl, jak dlouho spal...to je fakt hustý, jak to máme stejný....dnes jsme byla na koncertě, on hlídal, jsem spokojená, užila jsem si to..hlavu vzhůru, myslím na Tebe... :a:
Holky, držte se! Já na Vás myslím taky a moc! Jak to čtu, je mi z toho úzko a připomíná mi to věci, co jsem zažila také,ale proti Vám jsem to měla o mnoho jednodušší, neměli jsme děti. Teď budu maminka a dokážu si představit, jak to musí bolet o to víc...je to síla,ale jste fakt silné a to si musíme pamatovat. Jen si vzpomeňte kolik jste toho už doteď musely ustát! Tak to zvládnete i teď! Opatrujte se a hodně štěstí a síly! :a:
vůbec nevím jak začít reagovat na tvojí zpověd... nejsem v takové situaci,ale můžu ti říct ,že se vůbec nedivím,že máš takové pocity... a ty si s jeho rodiči v kontaktu???asi by jsem nic neřešila přes něj,ale za babí by jsem šla sama a asi se jí vypovídala... vše co jsi tu napsala by jsem jí řekla.. je to přeci jen taky žena a matka.. mohla by tě pochopit a pomoct,já vim ,že by jsem ve tchýni oporu měla... a jak často si jí bere???víš sama za své zkušenosti vím,že jak jdeš na chlapa křikem a výčitkama nic to nepomůže... je to šíleně těžké ale musíš zatnout zuby (asi si říkáš co já o tom vim,ale byla v podobné situaci,ale lehčí bez dítěte)... a prostě žít svůj a malé život... já vim,se to říká... zatla jsem zuby a začala jsem žít bez něj s vidinou lepší budoucnosti... a když jsem po měsíci zjistila,že je mi fajn... začal on dolejzat... i když jsem moc chtěla,neměla jsem pro něj čas ještě další měsíce a jeho to ubíjelo,že jsem vysmátá...a nad věcí..ale ty to máš "horší" v časové náročnosti na malou... a "lepší,že ti zůstala alespon ona... vždit je to určitě tvůj poklad..A pokud on už chodí po třetí hodine z práce at si jí bere na dvě hodky po práci... dávala by jsem mu jí co nejčastěji at ví kolik práce obnáší... a ještě lépe,co kdyby jsi ho nechala o víkendu u sebe v bytě,vzala si volno a jela někam s kamarádkou,užít si,....myslim že by se ti ta investice vyplatila,budeš vysmátá,přijdeš na jiné myšlenky a co ty víš...někde na tebe čeká princ na pílém koni....víš,já věřim,že pozitivní myšlení člověku růže přináší... mě bylo pět když se mamka vdávala,porodila mi sestru a já získala v pěti toho nejlepšího tátu na světě... biologickej neznamená nejlepší... a poznala jsem to!.... Jinak jsem ho nechala vydusit ... vrátila se k němu a já měla navrh,protože jsem se před ním neponižovala,odstěhovala se bez řečí... a on to chtěl vrátit.... vim,že člověk někdy udělá chybu.. chybovat je lidské,odpouštět božské... a já jsem ted ráda,že jsme se od sebe na nějaký čas odloučili... pomohlo to oběma...(hodně se to hromadilo,já potratila,moc jsme se těšily,uzavřela jsem se...atd,atd )... no ated jsem ve 21tt... asi to bude chlapeček a věřim,že je vše tak jak má být... a na čas naše odložené štěstí se vrátilo ještě v násobku.... Ivulíku,moc ti držím palečky,moc,moc,...a prostě věř v to co chceš,opravdu chceš pro sebe a malou....posílám pevné obětí a strašně moc energie (pokud ráda čteš dost mě pomohla knížka TAJEMSTVÍ)a kdykoliv napiš!tereza
příběh!!!Já měla něco podobného,ale ON nejevil zájem o malou(teď ji je 15let v rod.listě otec neuveden)ona toho nelituje a já taky ne,než se trápit,raději být sama!!!Chvilku to bude bolet a pro tebe horší že ho vídáš,ale pokud má o malou zájem,buď ráda!Ale najde se chlapa,který vás obě bude mít rád uvidíš??Já jsem se vdala a s manželem čekám druhé mimi,a dceru bere jako svoji...No a jak zahnat smutek+depku???Co kamarádky,posezení s nimi,procházky a třeba i ten internet!!Drřím pěstičky,aby depka brzo přešla a bylo už jen lépe a byla jsi opět šťastná!!!!
já vůbec nevím, co bych ti poradila, máš to fakt těžký.
Nehledej všechnu vinu na své straně (pokud v tom není alkohol nebo domácí násilí) za rozpad vztahu vždycky mohou oba dva. Na druhé straně, aspoň má tatínek o malou zájem, tak přeci není chudinka, sice spolu nežijete, ale má maminku i tatínka.
Možná že to co prožíváš, je úplně normální fáze vyrovnávání se se situací, doposud jsi doufala, že se zas dáte dohromady a teď se ukázalo, že to nepůjde. To ze dne na den nepřebolí.
Fakt bys potřebovala trochu času pro sebe, aby sis trochu odpočinula a mohla aspoň na chvilku vypnout. Nemohla byses třeba s babi na občasném hlídání domluvit sama, když tatínek nechce spolupracovat?
Ivulíku, přečetla jsem si to celé a nejradši bych Tě objala. Nejsem ve Tvé situaci, takže se neodvažuji ani nic radit. Jen jsem Ti chtěla říct, že určitě (fakt!!!) za vše nemůžeš jen Ty!!! Jak jsi psala, že se chová, tak je jasné, že opravdu sobecký je a to, že se obviňuješ je jedna z fází tohohle hnusnýho období. A přijde mi i logická. Jsi máma a chceš pro svoji holčičku jen to nejlepší - úplnou rodinu, samozřejmě. Proto hledáš všechny možné důvody, cos mohla udělat jinak a jak to napravit. Proto Tě to i takhle strašně bolí. Protože maličká je Tvoje všechno a chtěla jsi pro ni a pro sebe rodinu s fajn tátou. To je naprosto přirozený a naopak by bylo divný, kdyby jsi z toho nebyla v tomhle stavu. Je fakt, že i ten pomine,ale netroufnu si říct, kdy..to je asi dost individuální.. Každopádně věř tomu, že ten chlap udělal spousty chyb také a rozhodně neneseš větší vinu, než on! Občas to tak bohužel dopadá. Poslední dobou mi přijde, že to "občas" je bohužel slabé slovo.. A nejvíce to zasáhne právě ne jeho, ale tu mamču. Drž se, i když vím, že to skoro nejde, viď? Když není malá doma a je s ním, klidně breč a dostaň to ze sebe, to není žádná ostuda, naopak. Psala jsi dobře, že "čerpej z malé" je sice fajn,ale v určité chvíli jen to nepomůže. Když přijde deprese, je to fakt dost těžký. Nevím, co Ti poradit, aby Ti bylo líp, ale věř, že sem se můžeš přijít vypsat kdykoli, brečet dovoleno!!! a Tvoje pocity a trápení jsou naprosto v pořádku a normální! Vím, že Ti asi moc můj příspěvek nepomohl, ale chtěla jsem, abys věděla, že na to nejsi sama a že Tě někdo chápe a určitě nejen já,ale i spoustu dalších maminek, co si to tu přečte. Přeju Ti hodně moc síly a ať Tě smutky opustí co nejdříve. A v budoucnu poznáš konečně chlapa, co za to bude stát a bude si Tebe a milčké vážit! Hosně sluníčka do duše! ;)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
