AHojky holka. tak i já došla k tomu že budu muset začít s AD..

ahojte.. prosím o Váš názor. Za chvíli bude mít malá 1 rok.Přítel od nás odešel před třeni měsíci.. jeho rodiče ze začátku jezdili za malou, ale teď si řeknou jestli jí přiveze. S ním je komunikace jednou nahoře a jednou dole. spíše se stále dohadujeme. malou si sice bere, ale nic víc. o vše si musím říkat.. a teď ten dotaz. Pozvali by jste jeho rodiče na narozeniny malé..já pořád nevím. už měsíc se ani neozvali aby se zeptali jak se má. Na jednu stranu jsou to její babička a dědeček, ale na druhou stranu oni jsou takový že nepochopí proč nepozvu i jeho. to bych fakt nezvlládla.. ještě z toho nejsem venku a na tohle období jsem se moc těšila jak to budem trávit jako rodina.. a ono nic.. nemá ani snahu a ani neměl aby si rodinu zachránil.. po 14 dnech byl spoky...tak co myslíte. co by jste udělaly vy?? vím, že se musím rozhodnout sama, ale jsem takovej pitomec že myslím na druhé a ne na sebe a s rozhodováním jsem na štíru. Jinak je mi jasné, že z jejich strany budu špatná i tak..to jsem už teď.Ale fakt nevím. Na jednu stranu bych chtěla, ale na druhou stranu se bojím jak to pak zvládnu. kdybych je pozvala, tak je a jeho bráchu s přítelkyní. ta k nám jezdí dál.. ale má ještě dvojče a toho bych taky nepozvala.. jsem se nemuseli předtím tak proč by jsem se museli teď. asi řeším pitomost, ale tak nějak se nemám s kým o tom poradit...děkuji všem za názory

ahojte.. tak jsem tu zas..zas na mě dopadla depka jak jsem již psala v deskusi SMUTEK a samota.. jsme bez přítele.už dva měsíce a já ne a ne se z toho dostat... řekla bych že je to čím dál tím víc horší.pocity viny se pořád motají kolem mě.. i když někdy si říkám že je dobře že nejsme spolu.. jenže o malou se stará a docela mi vychází vstříc.. teď jsem meli dohady kolem peněz, zima je za dveřmi a naše malá ještě nemá nic.. a na to jaksi nemám.. i když mi dává dost. tak jsem to nahodila a on na to dyť chodíš do práce a máš tolik a tolik a za co to utrácíš a tak.. nakonec jsem se dohodli tedy až po mým křiku.. a z něj pak vylezlo že jeho výplata teď dělá přes 40 tis. a má problém koupit něco své dceři. od té doby co odešel jí nekoupil vůbec nic.. ani jednu pitomou hračku. všechno kupuju já. si myslí že mi dá prachy a stačí a matko starej se.. dává mi dost tedy podle někoho.. 4,5tis.. ale jak sami víte tak malý dítě je drahá záležitost.. a nechci aby se na ní nějak škudlilo. samozřejmě někupuji to nejdražší ale taky nechci abych jí až z toho bue mít rozum musela říkat že nemám. to jsem nikdy nechtěla a proto jsem taky čekala tak dlouho s mimi. až budeme zajištěný. což jsem teď byli, ale sama to neutáhnu.. chci taky žít a ne jen počítat.. já vím, že je vás tu dost co jste na tom hůř než já.. ale já měla sen o krásný rodině co si jezdí po výletech a nemusí obracet peníze.. skoro jsem to měla.. kdy se s tím konečně srovnám. ještě jsem dneska dostala MS a jsem uplně v háji.. on je u mě doma a já jsem v práci a čučím a nic ani neudělám..doma mi stojí práce, tady mi stojí práce a já se začala litovat.. jsem úplná pitomka, která ve svých letech neví co má dělat.. kamarádky se mě nějak straní, aspoň mám takový pocit a já vlastně ani nežiju.. jo mam aničku, ale už zase melu z posledního. a nejhorší je, že on je úplně spoky.. je u své rodiny a to mu stačí. je svobodný.. že bych mu to záviděla??? asi jo. ale jen tu rodinu v které má podporu. tu já nemám.. ani nikoho kdo by mě politoval nebo pochopil.. vím že se nikdy nemám na nikoho spoléhat.. ale jsem si tak myslela.. cítím se hrozně opuštěná.. nemám s nikým popovídat a když jeho vidím jak je vysmátej tak bych ho praštila.. možná bych ho chtěla zpátky, ale nebylo by to jen z nouze cnost??, on nechce a má to vyřízený. během dvou měsíců je OK. to nechápu.. opustit rodinu a neprojevit trošku lítosti nebo smutku.. moc se v tom šťourám já vím. a každý večer si říkám, že od zítřka to bude OK jenže to trvá moc dlouho a nic se nemění. teď jsem ještě přišla na to že má výplata a RP a alimenty mi nějak nestačí. nikdy jsem nebyla na nikom závislá a dob kdy jsem neměla peníze bylo hodne a už jsem to nechtěla prožívat. teď jdo do krámu a počítám.. po X letech kdy jsem nemusela.hrůza běs...no jo je toho hodně co mám na srdci ale musím utíkat za mojí láskou aničkou.. jejeí usměv a objetí mě zase hodí trošku do reálu.. já bych chtěla být tak úžasně bezstarostná jak naše miminka.. děkuji všem co to dočetli až do konce a budu reagovat..

ahojte .. moc sem nepíšu a předem se omlouvám, že sem vkládám tento příspěvek. jak jsem již psala v diskusi SAMOTA tak od nás odešel můj přítel a otec dnes již 10 ti měsíční aničky. vaše příspevky mi moc pomohli a tak se obracím na vás znova. vůbec tu situaci nezvládám. stále jsem doufala, že se vrátí ale nic z toho se nekoná. minulý týden mi oznámil že ne. tak nějak jsem se držela, ale dneska když si jí bral tak jsem to nezvládla. vyčetla jsem mu že si jí chce vzít k sobě a že si si ní nechce hrát. on totiž bydlí s rodičema. proti nim nic nemám. jsou skvělý babi a děda, ale prostě mi to nejde se s tím smířit, že on tam s malou pojede a já ne. nebo mi snad vadí, že s ní nebude sám.. jsem z toho celá nějaká v prdeli.. když to tak už musím říct.vůbec nevím jak se mám chovat když si jí bere. v týdnu je to dobrý to si jí předáme venku, ale o víkendu chodím do práce tak jí má na dýl.. a to jsem vyřízená, vím, že se o ní postará.. tak nevím proč tak blbnu. možná to vím. momentálně procházím fází víny.. že za všechno můžu já. jsem taková hodně výbušná a moc upřímná povaha.. hodně jsem se hádali, a já si říkám jestli za to nemůžu jen já. nějak zapomínám na to co vše dělal on. On je trošku sobec možná víc. když jsem ho poprosila jestli nemůže říct babi aby třeba 1 měsíčně jezdila na odpoledne, že už to nezvládám. chodit do práce, starat se o malou a domácnost a neustále řešit hlídání když mi vybuchne a že bych chtěla mít taky čas jen sama pro sebe, tak na to mi odpověděl, že ne..já své rodiče nemám.jsem docela hotová, on se chová tak že je vše v pořádku, docela arogantně, a já i tu jeho arogantnost omlouvám. jsem ale pitomka, se trápím sama.chtěla jsem to zkusit znova ale on už nechce. hlava mi to nebere. nedávno jsem byly rodina a dnes... ???? když si vzpomenu jak brečel u porodu, když mu dali malou tak bulim taky..prosím o pár písmenek a i rad.. jak to máte vy se stykem s prckama . a jak vycházáte s bývalými. vím, že nás tu je dost, které dopadli stejně.. chlapi jsou prostě sloboši..než něco řešit tak zdrhnou..hrozně ráda bych chtěla abych si s ním mohla normálně bavit, ale prostě mi to nejde.. ten jeho klid a spokojenost mě ničí.. já lítám od čerta k ďáblu abych vše stihla a on si užívá toho co mu chybělo a to dokonce ani už není v práci tak dloho jak býval. to byl od rána do večera.. a teď jde v klidu ve tři domů. joj to je ale dlouhý... jsem úplně vyčerpaná.. a řeči čerpej z malý mi už lezou krkem. omlouvám se těm, který si to myslej.. já bych pro malou dejchala, hrozně já miluji ale momentálně jsem docela v depce a vyčítá m si že to takhle dopadlo, a že chudinka nebude mít úplnou rodinu..prostžě mi toho běhá v hlavě tolik, že jestli se tohle přežiju tak mě už nic neporazí. zažila jsem smrt obou rodičů,bylo to smutné, ale tak nějak jsem to přečkala lépe. tím neříkám, že mě to nesložilo.. mamka.. to jsem byla ještě malá, a taťka před 8 lety.. s tím jsem se do dnes nesmířila, ale bylo to lehčí.. než tohle..děkuji všem co si tenhle dlouhej příspěvek plnej mých nesrovnaných myšlenek přečetli a mějte se krásně Ivulík

Ahojte ... potřebovala bych se vypovídat.. dnes od nás odešel přitel.. máme 8 měsíční Andulku. Vztah poslední dobou za nic nestál pořád jsem se hádali a myslím že jemu pořád nedošlo že už se to nemůže točit jen kolem něho a že si nemůže dělat co chce. I j sem to sama chtěla, ale nějak z toho odvázaná nejsem...když kouknu na malou tak hned brečím. chtěla jsem pro ni život v úplné rodině, ale nějak se to nevyvedlo. Mě mamka umřel když jsem byla malá a ta´TKA před 6 lety. Mám sestru ale ta má sůj život.... kamarádky taky..Je ií z toho hrozně... ani nevím jak to budu zvládat...teď měl mít dovolenou a měli jsem naplánovaný výlety.. tak jsem se těšila, že vypadnu z toho steeotypu,z kterého mi už hrabe a ono nic, poněvadž nemám auto.. to bylo jeho..a nejhorší je že se začínam obviňovat... chtěla jsem to řešt přes poradnu ale pořd jsem to odkládala..a dopadlo to takhle.. a co je nejhorší, je to že jsem tak na něj naštvaná, že se mi nechce mu půjčovat malou.. vím že musím.. ale představa že bude u babičky se mi příčí...ona není špatná, jen nedodržuje ten režim co má malá ona říká dyť je šťastní a spokojená.. ona nepotřebuje spát či jíst..a tak. chytrá babka.. a on se jen přidá, když teď nebude ovlivněnej mnou.. tuhle mi řekl, že ho nebaví koukat na ty její obličeje, když jedeme dom a ona ještě chce aby jsme tam byli. a když jsem se ho zeptala jak to tedy chce řešit, tak mi řekl že neví.. to je přeci jednoduché ..vykašlu se na to co si ona myslí, provotní je dcera...a nějak se na to netvářil.. je mi mizerně, ani se mi a to nechce myslet.. něco málo jsem ze sebe dostala.. a únava mě přepadla.. jdu to zaspat

Ahojte ... potřebovala bych se vypovídat.. dnes od nás odešel přitel.. máme 8 měsíční Andulku. Vztah poslední dobou za nic nestál pořád jsem se hádali a myslím že jemu pořád nedošlo že už se to nemůže točit jen kolem něho a že si nemůže dělat co chce. I j sem to sama chtěla, ale nějak z toho odvázaná nejsem...když kouknu na malou tak hned brečím. chtěla jsem pro ni život v úplné rodině, ale nějak se to nevyvedlo. Mě mamka umřel když jsem byla malá a ta´TKA před 6 lety. Mám sestru ale ta má sůj život.... kamarádky taky..Je ií z toho hrozně... ani nevím jak to budu zvládat...teď měl mít dovolenou a měli jsem naplánovaný výlety.. tak jsem se těšila, že vypadnu z toho steeotypu,z kterého mi už hrabe a ono nic, poněvadž nemám auto.. to bylo jeho..a nejhorší je že se začínam obviňovat... chtěla jsem to řešt přes poradnu ale pořd jsem to odkládala..a dopadlo to takhle.. a co je nejhorší, je to že jsem tak na něj naštvaná, že se mi nechce mu půjčovat malou.. vím že musím.. ale představa že bude u babičky se mi příčí...ona není špatná, jen nedodržuje ten režim co má malá ona říká dyť je šťastní a spokojená.. ona nepotřebuje spát či jíst..a tak. chytrá babka.. a on se jen přidá, když teď nebude ovlivněnej mnou.. tuhle mi řekl, že ho nebaví koukat na ty její obličeje, když jedeme dom a ona ještě chce aby jsme tam byli. a když jsem se ho zeptala jak to tedy chce řešit, tak mi řekl že neví.. to je přeci jednoduché ..vykašlu se na to co si ona myslí, provotní je dcera...a nějak se na to netvářil.. je mi mizerně, ani se mi a to nechce myslet.. něco málo jsem ze sebe dostala.. a únava mě přepadla.. jdu to zaspat