ahojte

ahojte.. tak jsem tu zas..zas na mě dopadla depka jak jsem již psala v deskusi SMUTEK a samota.. jsme bez přítele.už dva měsíce a já ne a ne se z toho dostat... řekla bych že je to čím dál tím víc horší.pocity viny se pořád motají kolem mě.. i když někdy si říkám že je dobře že nejsme spolu.. jenže o malou se stará a docela mi vychází vstříc.. teď jsem meli dohady kolem peněz, zima je za dveřmi a naše malá ještě nemá nic.. a na to jaksi nemám.. i když mi dává dost. tak jsem to nahodila a on na to dyť chodíš do práce a máš tolik a tolik a za co to utrácíš a tak.. nakonec jsem se dohodli tedy až po mým křiku.. a z něj pak vylezlo že jeho výplata teď dělá přes 40 tis. a má problém koupit něco své dceři. od té doby co odešel jí nekoupil vůbec nic.. ani jednu pitomou hračku. všechno kupuju já. si myslí že mi dá prachy a stačí a matko starej se.. dává mi dost tedy podle někoho.. 4,5tis.. ale jak sami víte tak malý dítě je drahá záležitost.. a nechci aby se na ní nějak škudlilo. samozřejmě někupuji to nejdražší ale taky nechci abych jí až z toho bue mít rozum musela říkat že nemám. to jsem nikdy nechtěla a proto jsem taky čekala tak dlouho s mimi. až budeme zajištěný. což jsem teď byli, ale sama to neutáhnu.. chci taky žít a ne jen počítat.. já vím, že je vás tu dost co jste na tom hůř než já.. ale já měla sen o krásný rodině co si jezdí po výletech a nemusí obracet peníze.. skoro jsem to měla.. kdy se s tím konečně srovnám. ještě jsem dneska dostala MS a jsem uplně v háji.. on je u mě doma a já jsem v práci a čučím a nic ani neudělám..doma mi stojí práce, tady mi stojí práce a já se začala litovat.. jsem úplná pitomka, která ve svých letech neví co má dělat.. kamarádky se mě nějak straní, aspoň mám takový pocit a já vlastně ani nežiju.. jo mam aničku, ale už zase melu z posledního. a nejhorší je, že on je úplně spoky.. je u své rodiny a to mu stačí. je svobodný.. že bych mu to záviděla??? asi jo. ale jen tu rodinu v které má podporu. tu já nemám.. ani nikoho kdo by mě politoval nebo pochopil.. vím že se nikdy nemám na nikoho spoléhat.. ale jsem si tak myslela.. cítím se hrozně opuštěná.. nemám s nikým popovídat a když jeho vidím jak je vysmátej tak bych ho praštila.. možná bych ho chtěla zpátky, ale nebylo by to jen z nouze cnost??, on nechce a má to vyřízený. během dvou měsíců je OK. to nechápu.. opustit rodinu a neprojevit trošku lítosti nebo smutku.. moc se v tom šťourám já vím. a každý večer si říkám, že od zítřka to bude OK jenže to trvá moc dlouho a nic se nemění. teď jsem ještě přišla na to že má výplata a RP a alimenty mi nějak nestačí. nikdy jsem nebyla na nikom závislá a dob kdy jsem neměla peníze bylo hodne a už jsem to nechtěla prožívat. teď jdo do krámu a počítám.. po X letech kdy jsem nemusela.hrůza běs...no jo je toho hodně co mám na srdci ale musím utíkat za mojí láskou aničkou.. jejeí usměv a objetí mě zase hodí trošku do reálu.. já bych chtěla být tak úžasně bezstarostná jak naše miminka.. děkuji všem co to dočetli až do konce a budu reagovat..