přehnaná žárlivost-co s tím???

děkuji moc, určitě se podívám ;-)

můžu se zeptat jak jste to dokázala najednou ty zprávy nečíst? jak jste s tím přestala? já to vydržela asi týden, měla jsem nutkání, ale vydržela jsem a měla jsem klid...nikdy sem totiž nenašla v těch zprávách nic špatného, naopak jsem na přítele hrdá, že se všude chlubí jakou má rodinku a tak, jenže včera se mi dostal jeho telefon opět do ruky, když jsem od něj volala našich a nedalo mi to a zase se podívala, chtěla bych toho nechat, jenže to vydržím chvíli, a pak tomu prostě neodolám :-( nejhorší je, že já v těch zprávách většinou vidím něco špatného a přitom pak kolikrát zjistím, že to bylo myšleno úplně jinak, že jsem si to jen špatně vyložila...

Omlouvám se že píšu po delší době ...

no jednoho dne mi došlo, že když toho nenechám mohla byh o něj přijít, že nejsem, tak strašně úžasná (... přibrala jsem třicetdva kilo, neumím vařit, jsme trošku bordelář atak ...) prostě ještě k tomu, aby snášel stíhačku..??!! vim že v mém věku je milion lepších (hubenějších co umějí vařit a tak dál ...) myslim si, že všechny mé nedokonalosti on dokáže příjmout, ale přehnaná žárlivost je velkej oříšek... máme malou dcerku a chci aby jsme byla spokojená rodina, jako táta je úžasnej (občas přebalí, nakrmí i vykoupe, každý večer čte pohádku....) tolik mu na nás záleží, každou volnou chvíli nám věnuje a i v :sex: nám to klape, snažím se, aby neměl žádný důvod najít si jinou (věřit mu i být oporou, prostě, aby byl po všech stránkách spokojený...)

Omlouvám se za chyby a způsob psaní, je to obsahlejší téma a těžko se vtěsnává do několika vět ... :k:

děkuju moc, myslím, že mi tvůj příspěvek hodně pomohl, abych se nad tím vším zamyslela a snažím se...snažím se už ani nic nečíst, i když ještě pořád mi to jednou za čas nedá, ale chtěla bych se dopracovat až k tomu, že mu nepolezu vůbec nikam...navíc jsem si domluvila sezení s psycholožkou, nevím, jestli to pomůže, ale zkusím to a uvidím ;-) ještě jednou moc děkuji ;-)

promin... opet písu po delsi dobe ...

Jsem moc ráda, pokud ti můj příspěvek trochu pomohl :-) a tu psycholožku urcite navstiv ... měla jsem jednou vztah se starším mužem, ze začátku se to zdále hezké i přesto že měl rakovinu, zrovna se rozváděl (manželka byla o něco starší a když se napila brutálně ho napadala...). Rozhodl se, že jí všechen společný majetek nechá a bude ho splácet (nové vybyvení bytu, auto dve motory...)co jsme spolu začli bydlet (spíše provizorně)chodil s kamarády každy den na pivo (20 piv a pak treba jeste vino na doma) nicilo me, ze to tolik pije ikdyž by kvůli sve nemoci nemel, on ze si chce konecne uzívat zivot...Po chvíli zjistil, že mu na splátky nezbyvaji peníze a se rozhodl odjet pracovat do zahranici a zacal psychycky teror .... v jednu chvili mi psal jak jsme uzasna a ze si me chce vzit v te druhe ze me udelal malou holku, která ho musi poslouchat (z nervu co jsem mela jsem zvracela a byla jsme ulne na dne a nevedela jestli si neco neudelam....) zrovna jsem sem byla objednana u psycholozky (bylo to kvuli spatnym vecem co se mi stali v dectví a které me stale nekdy trapi, ale nakonec sme resili meho prítele a moc mi pomohla ... srovnala sem si to v hlave a zacala to resit a na ublizeni si jsme jiz vubec nepomyslela.

omlouvám se za sloh a trochu odboceni od vase prispevku...

doufám, že se vám podaří s tím něco udelat a všichni budete spokojení :-)

já vím, že to není příjemné, právě že si to uvědomuju a chtěla bych s tím něco udělat...určitě ho nechci v ničem omezovat, kdyby mi chtěl být nevěrný, udělá to ať už žárlím nebo ne, mě jde spíš o to, že se potřebuju zbavit těch negativních myšlenek :-( ale moc děkuju!!! ;-)

že s tím chceš pomoc a jsi si vědoma problému ;)
Moc držím palečky a přeji dobré výsledky :one:

moc děkuju, doufám, že se zadaří a bude dobře ;) :dance:

děkuju moc, asi do toho půjdu a zkusím to...buď mi to pomůže nebo ne, ale za zkoušku nic nedám ;)

já vím, mám to stejně, je to úplně jiný člověk než ten , s kterým jsem žila předtím, jenže nějak to asi je ukryté v podvědomí nebo já nevím a pořád se tím trápím, i když nynějšímu příteli věřím. Věřím mu, jen si vždycky vymýšlím všelijaký scénáře a trápím se tím :-( snažím se na to nemyslet, užívat si společně strávených chvil, jen to potřebuju nějak dostat z tý hlavy, ale děkuju moc za příspěvek, alespoň vidím, že to jde, třeba i u nás to časem přijde a bude všechno zase v pořádku ;-)

asi úplně na všechno, na sebemenší zbytečnosti...nejvíc mi vadí, že se stýká s teď už kamarádkama, ale všechno to jsou slečny buď bývalé partnerky nebo s nimi nějaké pletky prostě měl a já to nějak nedokážu vyhnat z hlavy, když s některou z nich jde třeba na pivo, on mi neustále opakuje, že konečně se mu splnil sen, že konečně našel vztah a ženu, že je to to, co si vždycky přál, že by mu nic nestálo za to, aby o mě a o mého syna přišel, jenže mě spíš trápí ty myšlenky v mojí hlavě, kterých se nemůžu zbavit :-( žárlím i když mu přijde třeba sms od nějaké slečny, nic v tom třeba není, ale já s v tom tak nějak vždycky něco najdu, co mi pak vrtá hlavou, je hodně společenský, takže se všude velice mile vybavuje s každým, kolikrát by to mohlo vypadat i jako flirtování, on tvrdí, že je jen milej...chtěla bych se těch pocitů zbavit, úplně mě to ubíjí, je to nesnesitelný a vím, že bych svou přehnanou žárlivostí do budoucna mohla i celý vztah zmičit a to rozhodně nechci...jen kolikrát přemýšlím, jestli bych takhle žárlila i v jiném vztahu, s někým jiným...

Myslím, že je to u tebe strach z tohom že by se opakovalo to s bývalým.Jde vidět, že Ti na něm hodně záleží.Zkusila jsi mu to říct?

já si to také myslím, že je to strach kvůli tomu, co všechno jsem zažívala s bývalým partnerem.vím, že je tohle naprosto jiný člověk, v mých očích věrný, upřímný, nelže mi, stará se, má nás rád...říkala jsem mu to, chápe mě, jen občas vidím, že už by mu to mohlo i vadit mé neustálé obavy, když on mě stále přesvědčuje, že má jen nás, že na tohle čekal celý život až bude mít rodinu, vážný vztah, plánuje společné bydlení, ptal se, jestli bych malého po naší svatbě nechala přejmenovat, abysme měli všichni společné příjmení, a tak...jenže ty myšlenky mi to z hlavy nevyhání

Psycholog určitě není od věci, ale zskusila bych s ním trávit i víc času a najít si třeba vlastní koníček(sport nebo něco jiného, abych se odreagovala.

oboje se snažím ;-) našla jsem si koníček, takže chodím v týdnu sportovat, on mezitím když není v práci, je s mým synem nebo ho doprovází na hokej na tréninky, v tomhle je zlatej! ;-) a času spolu trávíme hodně, když nejsme v práci, jsme spolu jinak skoro pořád :-)

Tak vidíš, kde by bral chuť a nebo prostor Tě podvádět :)