Samoživitelka vs. prarodiče ex

Milé maminky,
vím, že spousta z vás je tu ve vztahu a těžko se asi tento můj problém chápe, ale věc se má takto:¨
Nedobrovolně, bez vlastní vinny jsem skončila se synem sama. Je to již pár let. Otec syna se hold na to necítíl, ale samozřejmě u své rodiny řekl, že jsem od něj odešla já.
To by mi bylo vcelku jedno, ale jde o to, že jsem podala u soudu žádost o stanovení výše alimentů, což se táhlo dva roky a on tím, že je v zahraničí se k soudu nedostavoval, neozýval, prostě nezájem.
Nicméně teď se mi nečekaně ozvali jeho rodiče za záminkou, že chtějí vidět mého syna, fajn, vidělo ho online. Teď ze mě chtějí vytáhnout fotky a navíc osobní setkání. On je viděl naposledy, když mu byly dva měsíce-nezná je. Nechci aby je znal, protože je tam hodně negativních faktorů z jejich strany, které by mu nepřinesly nic dobrého. Nechci to zakazovat soudně, to je přehnané, nevím, jak jim říct, že jim fotky posílat nechci-já sama syna na net nikam nedávám a už vůbec je nechci vidět. Jeho otec se o něj nezajímá, neozývá se, jen mi volal kvůli tomu, že když mu změním příjmení, nebude platit alimenty, které stejně nikdy neplatil. Jeho rodiče vyzvídali, zda je to příjmení již změněné a že prý mi začně posílat alimenty, to ale byla jejich akce-on nevolal, takže těžko říct.
Nejradši bych jim napsal, že chci taky klidný život, jako má jejich syn, ať se mi neozývají, že je nikde po soudech honit nebudu-soudkyně mi stejně řekla, že to nemá šanci-žije v zahraničí jen na podpoře, není šance z něj cokoliv dostat jakoukoliv cestou.
Peníze neřeším, ale je ano. Nechci to podrobně rozebírat, prostě nejsou dobří, jsou totálně jiní, jiná kultura, apod.
A nikdy jsme si vzájemně nesedli, protože já byla vždy jiná.
Vím, že by mu jako prarodiče nic dobrého nepřinesly, i jejich mladší syn je vychováván tak, že mu vše dopřávají-koupí mu meníčko u mekoše, zapnou mu playstation a tak tráví všechen čas a to měli v úmyslu i s mým synem ani se tím netajili. Nechci to probírat, ale řeknu vám, že takovou skoro tchýni bych nepřála žádné z vás-měla jsem z ní hrozný strach, je to diktátorka, bála jsem si jí celých těch pár let, ale zůstavala jsem s ním, protože mi šlo o něj. Jenže on se taky pak pěkně změnil, jak jsem porodila.
Omlouvám se, že to je takto chaoticky napsané, píšou mé pocity, ne můj rozum.
Maminky, já chci prostě klidný život, chci aby mi daly pokoj (ano asi maji sva prava, ale neverim jim ani nos mezi ocima, vim co se jim honi v hlave, navic ja mam take prava, ktera oni nenaplnuji). Chci zacit novy zivot, ucit se novym vecem a ne zit ve strachu, kdy se zase ozvou. Ona si proste dupne a ja hned mam litat. A tak to bylo vzdy. I po tech letech z ni mam strach. Poradte prosim.