To je drsný! Asi už zbývá jen manžel, aby ji odkázal do patřičných mezí. Říkala jsi, že je teď na tvé straně, takže pokud se ještě něco takového stane, tak věřím tomu, že ji zastaví. Asi bych se s ním domluvila, že nebudete nechávat Páťu s babičkou o samotě, ať je vždycky u toho. Jedině tak se můžeš vyhnout tomu, co dělá. Manžel to určitě pochopí, vždyť jde přece o psychiku vašeho dítěte, ktrou ona pořádně rozhodila. :( Moc ti držím palce, ať to překonáte, je to opravdu hrozná situace.

Manža mi to už právě slíbil,že si toho bude více všímat a že jí něco řekne.Nechci dělat peklo,ale tohle není opravdu v pořádku.To je skoro to stejné,jakobych říkala já klukům,že babička je zlá,že je nechce apod.,ale proč bych tohle dělala,že? I když mi leze pořádně krkem. Ona dělá právě i to,že mě před klukem shazuje,říká takové věci,že maminka ti nedá ani sladkosti,co ti to zase dala za pití,tady máš lepší a dá mu Jupíka. Takové věci,víš,mamka teď na tebe nemá čas,teď pije,ale já mám na tebe čas vždycky,přitom ona mi naleje 2 dcl vína půl hodinu před naším plánovaným odchodem. Už si fakt musím u ní dávat pozor na vše,abych jí nedávala ani takové podněty,aby tohle mohla dělat. Přitom já jsem tak svědomitá,ale i tak si najde pokaždé něco. Doufám,že brzy zase něco takového řekne a manža jí řádně vysvětlí,že tohle teda ne.

Humus! :sick: To je úplně ukázková tchýně z filmů a knížek, člověk by nevěřil, že něco takového opravdu existuje. :n: Tohle je už vážně těžce přes čáru, protože tady nejde "jen" o snachu. Já to vůbec nemůžu pochopit, jak si něco takovýho dovolí. Myslím, že by ses mohla rozkrájet a stavět na hlavu, ale ona ti pokoj nedá. Je na tebe nastartovaná a cítí se strašně jistá v kramflecích. Až ji tvůj manžel sejme, tak jí doufám spadne hřebínek. :-/) Kdyby to jen trochu šlo, tak bych řekla, že nejlepší by bylo nejezdit k ní vůbec, ale je mi jasné, že je to složité (jak jsem psala minule, Páťa by to asi špatně pochopil, v této situaci bys mu jen těžko vysvětlovala, jak je to doopravdy). Nechci se tě dotknout, předem se omlouvám, že se ti do toho tak pletu, ale skoro bych řekla, že by stálo za to kontaktovat nějakého dětského psychologa. Ten by vám mohl pomoct a taky poradit, jak se jako rodina chovat, bránit. :#o:

Jo a ještě,jak píšeš,že si je jistá v kramflecích,tak to teda vůbec není. Nemá proč. Je to žena,který nemá ani školu,nemá muže,je v důchodu,pracovala jako dělnice,její heslo zní:"Když se někdo narodí pod lavičkou,tak tam i zůstane.". Kouří,pije,ale teď už se trošku zlepšuje,protože její přítel nesmí pít ani kouřit,tak se dost momentálně omezuje.

No,Páťa na babičku vůbec nevzpomíná,neřekne,že by tam chtěl jet,když si hraje s telefonem,tak ani jí nevolá. Ale když tam přijedeme,tak babička dá samozřejmě párek bez rohlíků,kila čokolády,kila gumových medvídků,sladké pití,dovolí mu skákat po sedačce,když vylije kávu,tak se babička směje a je šťastná. Víš,ono je to u ní z dob dětství mého manžela. Jí opustil chlap už v těhu,byla moc pyšná,tak po porodu nechtěla chodit na sociálku,tak dávala manžu všude možně po rodině,známých,kolegyních z práce (manža má hoooodně tetiček),víceméně,co se prořekla,tak ho měla snad jen na víkendy. A to je právě to,má z toho komplex,ví,že to,co si měla užít,si neužila,tak to chce napravit teď,chce prostě mé kluky za své,proto ty útoky,proto všechny ty spory. Takže já bych to spíš viděla na psychologa u ní. Ale máš pravdu s psychologem u Páti,to říkám už dlouhou dobu,bobek to totiž neměl vůbec za celý svůj dosavadní život jednoduché.Narodil se dřív,maličký,byl na JIP,potom se mnou,ale mě tam nechtěli pouštět (resp. jen na půl hodiny denně).Takže byl vlastně 14 dní bez mámy,na JIP do něho nalívali a přelévali ho kdo ví jakým mlíkem,i když jsem každodenně dodávala litry (byla jsem jak kojná). Měl reflux,od narození cystu v pusině,všechno ho natahovalo,zvracel po každém jídle obloukovitě,časem si vypěstoval návyk v tom,že při každém zákazu,či daní na zadek,se pozvracel už jen z trucu. Takže to má můj Paťulka v té hlavičce pěkně pomíchané. Dodnes má problém s jídlem,kdybych mu neřekla,že má připravené jídlo,ať pěkně papá atd.,tak je schopný nejíst hooodně dlouho,spíš až do nutnosti nemocnice,bohužel. Má v sobě blok,já ho cítím,vím,v čem pramení,je to nejspíš už od toho porodu,od JIP,neměl tu svou mámu,vyrvali ho z břicha a 14 dní necítil to,co mu bylo nejbližší. A od toho se odvíjí už i to,že i takové řeči babičky ho dokáží takovým způsobem ovládnout,zmást. Možnost psychologa jsem už diskutovala s naší dětskou doktorkou,resp. ve smyslu toho jídla,proč to tak je,ale doktorka mi řekla,že na to je ještě malý,je fakt,že ještě pořád nedokáže popsat,co se mu děje,nemluví ještě dobře. Je pořád takový rozpačitý,třeba,dám ti jeden příklad.Zrovna dneska jsem dala Kubíka na Páťovu postel a říkám,že jestli Páťa chce,tak Kubík půjde do jeho postele a Páťa může spát se mnou. A on,že jo. Usmál se,byl rád. A potom jsem se zeptala,jestli chce spát se mnou,jestli teda bude rád,že bude spát u mně. A on,že ne. :#o: :§)