yuyana
yuyana
Ahoj holky,
ptám se touto cestou, protože ve svém okolí nikoho v podobné situaci neznám. Máte některá manžela, který je věčně v čudu? Nemyslím ve zlém. U nás je situace taková: mám manžela angličana, v Anglii jsem žila 10 let, ale po společném rozhodnutí jsme se před 5 lety přestěhovali sem. Od té doby se nám narodila dcera (3) a teď čekám druhé. Styl života máme takový, že manžel pracuje pořád v Anglii (stavbyvedoucí) a jezdí domů jednou za měsíc (4-5 dnů). Ale jsou i období, jako teď, že je pryč na 3 měsíce. Mám tady úžasnou rodinu (mamka, taťka,ségra+její rodina), ale někdy je mi moc smutno. Až do nedávné minulosti mi odloučení nevadilo, dny s dětma plynou velice rychle. Ale teď co máme malou (a bude další) mi začíná vadit, že nejsme pohromadě jako rodina. Naše Stella se na tátu čím dál víc ptá a stýská se jí. Taky je tu další věc. Protože manžel s námi nežije pořád, Stella není přirozeně bilingvní,mluví jen česky. Domluva s otcem je napůl česky,napůl anglicky a tak nějak rukama,nohama, ale pokaždé, když se bavíme s manželem, dcera chce už teď vědět o čem a všechno jí musím překládat. Začala jsem jí taky učit, ale už angličtinu jako druhý jazyk.
Hledám asi zatím jen názor, nebo nejlépe zkušenosti někoho s podobným osudem. Tady se setkávám pořád dokola s jedním názorem a to od lidí, kteří nikdy jinde nežili: ´seber se a odjeď co tady´. Ale v Česku je krásně a věřte že ´jinde tráva není zelenější´ jak říkají angličané. V žádném případě nejsem nějak hluboce nešťastná, jsme víc než lépe finančně zajištěni, mám kolem sebe rodinu, která mi úžasně pomáhá, ale spíš uvažuju o budoucnosti: mám se vrátit do Anglie, kde nás taky čeká komfortní život, ale po stránce rodinné je to slabší (manželova rodina je fajn, v žádném případě nejsou zlí, jenom si nejsou tak blizcí, jako my tady), hlavně budu bez jakékoliv pomoci, kromě manžela, který ale pracuje od rána do večera. Taky je tam úplně jiný životní styl díky podnebí: v létě neexistuje koupání v rybníku, v zimě neexistuje lyžování..........obojí já miluju a chtěla bych i naučit své děti, a celkově tam mají dál do přírody¨, dále i zvyky jako Velikonoce, Vánoce probíhají naprosto odlišně, daleko víc materialisticky. Nebo zůstat doma s podporou mojí rodiny, užívat přírody ale dětem se zbytek života bude stýskat po tatínkovi? Ještě dodám:to že by manžel někdy pracoval tady nehrozí z mnoha důvodů. Na druhé straně, pokud by šlo jen o mě, mě se do Anglie vyloženě nechce. Není to ani Anglií, spíš bych asi nechtěla žít v žádné jiné zemi než tady. Je hodně věcí z Anglie který mi chybí, ale ne do takové míry, abych se kvůli tomu stěhovala. Manželství nám klape i na dálku, je mi spíš líto někdy manžela, který žje po hotelích.
Takže to je náš život. Žijete někdo podobně a máte nějakou zajímavou úvahu nebo připomínku? Nechci, aby to vyznělo že si stěžuji, taky nehledám kategorická doporučení udělej tohle a tohle, spíš mi jde o pokec. Jinak ještě - když nejsem na mateřské učím soukromě angličtinu, tj. soukromí žáci, jazykovka. Taky překládám. Teď mě začíná zajímat Waldorfská pedagogika.
Takže prosím pište.......Pa ahoj
Ahojky,tak trochu vim,o cem mluvis.Ja tedy jsem s pritelem v UK,pritel je turek a mame 3mesicni holcicku.Situace je takova,ze pritel pracuje mimo mesto a jezdi domu 1za dva tejdny,tak na 3-4dny.Takze jsem porad s malou sama.Jina situace ted momentalne neni mozna,protoze i tady je fakt problem sehnat praci.A doma sedet nemuze,ja si totiz vybrala materskou na celej rok :) Bojim se,ze mala na neho nebude zvykla a ze bude hodne fixovana jen na me.Stejny myslenky mam i s jazykem.Bojim se,ze mala mu ani nebude poradne rozumet.Ja na malou mluvim cesky a pritel turecky.S anglictinou se zacne pozdeji...takovy jsou plany,ale jak to bude ve skutecnosti??Rodinu mam v Cechach,ale docela casto za nami jezdi.Stejska se mi po nich hodne,hlavne proto,ze mame malickou a chtela bych s nima sdilet vsechny ty radosti s malou.Sama tu ale v UK nejsem.Mam tu dost pratel ale ty ti nevynahradi to,kdyz je rodina pekne pohromade.Na pritele se vzdycky moc tesim i on na malou a je pak krasny je videt,jak si to pritel s malou uziva.Maka do nekonecna,pac by si chtel v budoucnu otevrit svuj byznys,o ktery tak s ni.Tak doufam,ze se toho brzy dockame,abysme byli zas pekne pohromade
Ahoj, tak jsem to všechno pěkně přelouskala a jen bych se chtěla zeptat, jestli jste někdy mluvili o nějakém střídavém bydlení? Víš, nemyslím úplně striktně půl roku tam, půl tady, ale ty jsi teď na mateřský, koukám, že i povolání máš vcelku volný, tak proč nejet na jeden týden v měsíci s dětmi a manželem do Anglie? Nebo na dva týdny jednou za dva měsíce...Já vím, nejspíš by to nebyla vůbec levná záležitost, ale sama píšeš, že po materiální stránce na tom nejste úplně špatně. Děti by si mnohem víc užívaly tatínka, ty manžela, zároveň by děti měly do budoucna OOObrovskou výhodu ve znalosti nejen jazyka, ale celkově jiné země, jiných zvyků...Tohle by asi nešlo praktikovat pořád, ale teď, když máš děti malé, proč ne? :-). Jinak tě ráda poznávám, Romča. :a:
Ahojda.
Teda lehkou situaci rozhodně nemáš. Ono se i těžko v takovýchto situacích radí. Přiznávám, že i já sama bych nevěděla, kde si mám utvořit to své pomyslné rodinné místo.Je strašně fajn, že si nestěžuješ na to, jakým způsobem žiješ. Říkáš, že jsi finančně zajištěná, máš úžasnou rodinu....To je moc krásný a taky i docela vzácný (myslím ta báječná rodina). Mě by asi manžel chyběl. Nedokážu si představit den bez něj, natož měsíc, ale já nemusím řešit to, co ty - jinou kulturu, jinou zemi.
A co třeba možnost střídání se v návštěvách? Píšeš, že manžel jezdí za Tebou. Co tu a tam vzít děti a jet za ním? Myslím, že by i Tvé malé to pomohlo z jazykového hlediska.....
Radí se teda těžko....to ti povím, ale z Tvého článku mi spíše vyplývá, že jsi víceméně rozhodnutá, kde to svoje zázemí chceš mít, jen se toho ještě trochu obáváš. MIluješ rodinu, miluješ koupání v rybníku, lyžování, miluješ české zvyky....... a Tvoje věta: "manžel je stejně od rána do večera v práci...." jasně vyjadřuje Tvoji "omluvu" pro rozhodnutí zůstat tady :-)
Řekla bych, že sama víš, co chceš, jen Tvoje děti Tě vnitřně nutí přemýšlet o tom, že tatínek je pro ně taky důležitý. Určitě je, ale... ale.... :-) však ty víš.
Ahojky, no ja ziju s pritelem na Sardinii, on je ital a mame malou 7mi mesicni holcicku, no a ja mam ten problem, ze ho zase vidim az moc! Chci se vratit do CR, neskutecne se mi styska a tady uz to primo NESNASIM!!! Jenze nevim, co bych tam delala sama, bez financnich prostredku, to by jsme nezvladly a s nim to taky nejde, nema zadnou skolu a praci co dela, to u nas delat nemuze, cesky samozrejme neumi, takze je to o nicem! Takze ja ziju tady, ale jsem nestastna, takze to nemame nikdo jednoduchy...je to tezky se rozhodnout...ja kdybych mela penize, tak mizim behem sekundy!!!
Taky jsem nějakou dobu žila v UK, i jsem měla UK přítele, ne manžela, ale po čase jsem zjistila, jak říkáš, že doma je doma...nevím, jestli kdyby ses tam vrátila a děti měly vnitřně nešťastnou maminku, by jste jako rodina byli šťastni. Odpověď znáš jenom ty sama je to asi celé o tom, že někdo něco ztratí, ty a nebo manžel, když jste se společně dohodli na bydlení v ČR, proč si manžel nenašel v ČR taky práci? Vím, že jsi psala, že je to dost o financích, že jste výborně fin. zajištěni, ale peníze nejsou vše...
Můj subjektivní názor na tvou situaci je ten, že bych se být manžou vzdala super fin. zajištění, ne pro živoření, ale možná pro trochu méně komfortní život výměnou za to, že bych byla se svou rodinou, s dětmi a manželkou. Záleží na tom, jaké má kdo priority, možná by nebylo od věci si tohle všechno napsat na papír, zvážit všedchna pro a proti, a pak se nějak rozhodnout...pro děti určitě současná situace není ideální..jsi jako svobodná, leč zajištěná matka s občasným potěšením...promiň že jsem to takhle napsala, ale z Tvého vyprávění jsem to tak pochopila...
Asi bude taky hodně důležitý si o tom všem s tatínkem popovídat až za Váma přijede...
Přeji hodně štěstí a hlavně ať tu situaci vyřešíte k všeobecné spokojenosti!!! :a:
Monika & Márinka
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
