Ahoj holky,
ptám se touto cestou, protože ve svém okolí nikoho v podobné situaci neznám. Máte některá manžela, který je věčně v čudu? Nemyslím ve zlém. U nás je situace taková: mám manžela angličana, v Anglii jsem žila 10 let, ale po společném rozhodnutí jsme se před 5 lety přestěhovali sem. Od té doby se nám narodila dcera (3) a teď čekám druhé. Styl života máme takový, že manžel pracuje pořád v Anglii (stavbyvedoucí) a jezdí domů jednou za měsíc (4-5 dnů). Ale jsou i období, jako teď, že je pryč na 3 měsíce. Mám tady úžasnou rodinu (mamka, taťka,ségra+její rodina), ale někdy je mi moc smutno. Až do nedávné minulosti mi odloučení nevadilo, dny s dětma plynou velice rychle. Ale teď co máme malou (a bude další) mi začíná vadit, že nejsme pohromadě jako rodina. Naše Stella se na tátu čím dál víc ptá a stýská se jí. Taky je tu další věc. Protože manžel s námi nežije pořád, Stella není přirozeně bilingvní,mluví jen česky. Domluva s otcem je napůl česky,napůl anglicky a tak nějak rukama,nohama, ale pokaždé, když se bavíme s manželem, dcera chce už teď vědět o čem a všechno jí musím překládat. Začala jsem jí taky učit, ale už angličtinu jako druhý jazyk.
Hledám asi zatím jen názor, nebo nejlépe zkušenosti někoho s podobným osudem. Tady se setkávám pořád dokola s jedním názorem a to od lidí, kteří nikdy jinde nežili: ´seber se a odjeď co tady´. Ale v Česku je krásně a věřte že ´jinde tráva není zelenější´ jak říkají angličané. V žádném případě nejsem nějak hluboce nešťastná, jsme víc než lépe finančně zajištěni, mám kolem sebe rodinu, která mi úžasně pomáhá, ale spíš uvažuju o budoucnosti: mám se vrátit do Anglie, kde nás taky čeká komfortní život, ale po stránce rodinné je to slabší (manželova rodina je fajn, v žádném případě nejsou zlí, jenom si nejsou tak blizcí, jako my tady), hlavně budu bez jakékoliv pomoci, kromě manžela, který ale pracuje od rána do večera. Taky je tam úplně jiný životní styl díky podnebí: v létě neexistuje koupání v rybníku, v zimě neexistuje lyžování..........obojí já miluju a chtěla bych i naučit své děti, a celkově tam mají dál do přírody¨, dále i zvyky jako Velikonoce, Vánoce probíhají naprosto odlišně, daleko víc materialisticky. Nebo zůstat doma s podporou mojí rodiny, užívat přírody ale dětem se zbytek života bude stýskat po tatínkovi? Ještě dodám:to že by manžel někdy pracoval tady nehrozí z mnoha důvodů. Na druhé straně, pokud by šlo jen o mě, mě se do Anglie vyloženě nechce. Není to ani Anglií, spíš bych asi nechtěla žít v žádné jiné zemi než tady. Je hodně věcí z Anglie který mi chybí, ale ne do takové míry, abych se kvůli tomu stěhovala. Manželství nám klape i na dálku, je mi spíš líto někdy manžela, který žje po hotelích.
Takže to je náš život. Žijete někdo podobně a máte nějakou zajímavou úvahu nebo připomínku? Nechci, aby to vyznělo že si stěžuji, taky nehledám kategorická doporučení udělej tohle a tohle, spíš mi jde o pokec. Jinak ještě - když nejsem na mateřské učím soukromě angličtinu, tj. soukromí žáci, jazykovka. Taky překládám. Teď mě začíná zajímat Waldorfská pedagogika.
Takže prosím pište.......Pa ahoj