Bez tatinka

Ahojky,tak trochu vim,o cem mluvis.Ja tedy jsem s pritelem v UK,pritel je turek a mame 3mesicni holcicku.Situace je takova,ze pritel pracuje mimo mesto a jezdi domu 1za dva tejdny,tak na 3-4dny.Takze jsem porad s malou sama.Jina situace ted momentalne neni mozna,protoze i tady je fakt problem sehnat praci.A doma sedet nemuze,ja si totiz vybrala materskou na celej rok :) Bojim se,ze mala na neho nebude zvykla a ze bude hodne fixovana jen na me.Stejny myslenky mam i s jazykem.Bojim se,ze mala mu ani nebude poradne rozumet.Ja na malou mluvim cesky a pritel turecky.S anglictinou se zacne pozdeji...takovy jsou plany,ale jak to bude ve skutecnosti??Rodinu mam v Cechach,ale docela casto za nami jezdi.Stejska se mi po nich hodne,hlavne proto,ze mame malickou a chtela bych s nima sdilet vsechny ty radosti s malou.Sama tu ale v UK nejsem.Mam tu dost pratel ale ty ti nevynahradi to,kdyz je rodina pekne pohromade.Na pritele se vzdycky moc tesim i on na malou a je pak krasny je videt,jak si to pritel s malou uziva.Maka do nekonecna,pac by si chtel v budoucnu otevrit svuj byznys,o ktery tak s ni.Tak doufam,ze se toho brzy dockame,abysme byli zas pekne pohromade

Ahoj, tak jsem to všechno pěkně přelouskala a jen bych se chtěla zeptat, jestli jste někdy mluvili o nějakém střídavém bydlení? Víš, nemyslím úplně striktně půl roku tam, půl tady, ale ty jsi teď na mateřský, koukám, že i povolání máš vcelku volný, tak proč nejet na jeden týden v měsíci s dětmi a manželem do Anglie? Nebo na dva týdny jednou za dva měsíce...Já vím, nejspíš by to nebyla vůbec levná záležitost, ale sama píšeš, že po materiální stránce na tom nejste úplně špatně. Děti by si mnohem víc užívaly tatínka, ty manžela, zároveň by děti měly do budoucna OOObrovskou výhodu ve znalosti nejen jazyka, ale celkově jiné země, jiných zvyků...Tohle by asi nešlo praktikovat pořád, ale teď, když máš děti malé, proč ne? :-). Jinak tě ráda poznávám, Romča. :a:

Ahojda.
Teda lehkou situaci rozhodně nemáš. Ono se i těžko v takovýchto situacích radí. Přiznávám, že i já sama bych nevěděla, kde si mám utvořit to své pomyslné rodinné místo.Je strašně fajn, že si nestěžuješ na to, jakým způsobem žiješ. Říkáš, že jsi finančně zajištěná, máš úžasnou rodinu....To je moc krásný a taky i docela vzácný (myslím ta báječná rodina). Mě by asi manžel chyběl. Nedokážu si představit den bez něj, natož měsíc, ale já nemusím řešit to, co ty - jinou kulturu, jinou zemi.
A co třeba možnost střídání se v návštěvách? Píšeš, že manžel jezdí za Tebou. Co tu a tam vzít děti a jet za ním? Myslím, že by i Tvé malé to pomohlo z jazykového hlediska.....
Radí se teda těžko....to ti povím, ale z Tvého článku mi spíše vyplývá, že jsi víceméně rozhodnutá, kde to svoje zázemí chceš mít, jen se toho ještě trochu obáváš. MIluješ rodinu, miluješ koupání v rybníku, lyžování, miluješ české zvyky....... a Tvoje věta: "manžel je stejně od rána do večera v práci...." jasně vyjadřuje Tvoji "omluvu" pro rozhodnutí zůstat tady :-)
Řekla bych, že sama víš, co chceš, jen Tvoje děti Tě vnitřně nutí přemýšlet o tom, že tatínek je pro ně taky důležitý. Určitě je, ale... ale.... :-) však ty víš.

Ahojky, no ja ziju s pritelem na Sardinii, on je ital a mame malou 7mi mesicni holcicku, no a ja mam ten problem, ze ho zase vidim az moc! Chci se vratit do CR, neskutecne se mi styska a tady uz to primo NESNASIM!!! Jenze nevim, co bych tam delala sama, bez financnich prostredku, to by jsme nezvladly a s nim to taky nejde, nema zadnou skolu a praci co dela, to u nas delat nemuze, cesky samozrejme neumi, takze je to o nicem! Takze ja ziju tady, ale jsem nestastna, takze to nemame nikdo jednoduchy...je to tezky se rozhodnout...ja kdybych mela penize, tak mizim behem sekundy!!!

Taky jsem nějakou dobu žila v UK, i jsem měla UK přítele, ne manžela, ale po čase jsem zjistila, jak říkáš, že doma je doma...nevím, jestli kdyby ses tam vrátila a děti měly vnitřně nešťastnou maminku, by jste jako rodina byli šťastni. Odpověď znáš jenom ty sama je to asi celé o tom, že někdo něco ztratí, ty a nebo manžel, když jste se společně dohodli na bydlení v ČR, proč si manžel nenašel v ČR taky práci? Vím, že jsi psala, že je to dost o financích, že jste výborně fin. zajištěni, ale peníze nejsou vše...
Můj subjektivní názor na tvou situaci je ten, že bych se být manžou vzdala super fin. zajištění, ne pro živoření, ale možná pro trochu méně komfortní život výměnou za to, že bych byla se svou rodinou, s dětmi a manželkou. Záleží na tom, jaké má kdo priority, možná by nebylo od věci si tohle všechno napsat na papír, zvážit všedchna pro a proti, a pak se nějak rozhodnout...pro děti určitě současná situace není ideální..jsi jako svobodná, leč zajištěná matka s občasným potěšením...promiň že jsem to takhle napsala, ale z Tvého vyprávění jsem to tak pochopila...
Asi bude taky hodně důležitý si o tom všem s tatínkem popovídat až za Váma přijede...
Přeji hodně štěstí a hlavně ať tu situaci vyřešíte k všeobecné spokojenosti!!! :a:

Monika & Márinka

Ahojky, vidim, ze jste se dohodli na kompromisu, ale ze to neni asi idealni hlavne kvuli detem. Mela by ses asi zamyslet co je pro VAS JAKO RODINU nejlepsi. A vzdycky se zaridit podle sveho svedomi. Ja sem napisu jen nas pripad :).
Manzel je american a do roku 2007 jsme zili v Evrope. v roce 2007 jeho mladsi bratr onemocnel, zjistili mu rakovinu v 4 stadiu a byl to pro nas sok. Manzel chtel okamzite domu, coz se dalo pochoti a ja ho nasledovala. Do te doby jsem si nedovedla predstavit, ze bych v USA zila. Pri kazde navsteve a predstave, ze tam jednou budu zit, mi bylo uzko. Ale situace byla jaka byla a bylo by od nas velmi sobecke, kdybychom se ji neprizpusobili. Uz ale predtim jsme zili mimo CR, coz mi nevadilo, protoze jsem vzdy uprednostnovala Evropu pred cimkoli i CR.
Manzel pracoval a pracuje mimo domov. Porad je nekde v lufte a kdyz jsem byla tehotna jezdil domu na vikendy co 14 dni. Pak byl u porodu a byl s nama doma cca 7 tydnu po porodu. A pote jeho cestovani zase zacalo. Tri nebo dva tydny pryc a pak par dnu doma. Ted je 3 mesice v Thajsku a my jsme tady s nim. Pro me je hodne dulezite, aby ma dcera vyrustala s nim, hrozim se toho, ze by svemu otci nerozumela nebo se nedejboze odcizila. Ja na ni mluvim cesky on anglicky.
Mych rodicu je mi hodne lito, protoze je jim smutno a tezce snaseji, ze nemohou byt se svoji vnuckou tak casto jak by si prali. Ale je to zivot. Moc mi chybi, ze mi malou treba mamka nevezme ven do kocaru apod, protoze ve Statech to neexistuje. Taky je mi smutno po domove. Ale priorita pro me je mit rodinu pohromade. A asi taky nejsem na CR vazana tak jako ty.
Mozna byste si to mohli zaridit i tak, ze bys ty s detma za nim jezdila do Anglie vzdy na par tydnu, abyste mohli byt vice spolu. Radi se v tomto pripade tezko a smisena manzelstvi jsou velka challenge. :) hlavne kdyz prijdou deti.
Radit ti nechci, protoze jak pises o to ani moc nestojis, ale pokud by sis nekdy chtela popovidat, tak mi napis, nebot jsme na stejne lodi.
Pa Andrea a Stazinka.

Jeeejku, jak to tak ctu...tak jak tady hodim jeste svuj prispevek, tak to budem kompletni... :)
Taky sem se vratila z Anglie...ne, ze bych vylozene chtela, ale nic jineho mi nezbyvalo, pritel prisel o praci a ono zivot v Londyne bez prace, nejde dohromady, takze cekat az pribehne do porodnice a ja budu mit malou v naruci a on mi s nadsenim oznami mam praci, to bych nezvladla...uz tak to bylo tezke, mu oznamit, ze to proste psychicky nedavam, ze musim jet do CR, ze je to jedina zachrana jak se nestresovat jeste vice...ale uprimne, neverila sem, ze odjedu do te doby, co jsem neposadila zadek do busu...
Pritel nema u sebe pas - vyrizujou se mu viza, s kteryma si v Anglii davaji nacas...nema pas u sebe vice nez pul roku, takze moznost prijezdu do cech nulova...takze je to des...prvni mimi a takove slozite...to ze si zavolame nenahradi pohlazeni briska... :(
A jeste bude opletacek...jak zajistit prijmeni otce na tisice kilometru daleko :D
Anglie mi chybi...ale spise jen ta dostupnost vseho... :) ono clovek si na to zvykne, ale taky bych spise chtela zustat v CR...ale to nevim, to bych tady asi chlapa - Nigerijce nedotahla :)
Jooo, proc to delat jednoduse...kdyz to jde aji slozite.. :(

v některých věcech mi úplně mluvíš z duše...
My žijeme v Rakousku, jsme oba Češi, máme 6 měsíční dcerku. Žije se nám tady dobře, manžel má dobrou práci, máme tu i kamarády (Čechy, Slováky..), ale pro mě to pořád není domov a po Česku se mi moc stýská.
Skoro všichni nám říkají: "Co v Čechách, to byste byli blázni, kdyby jste se vraceli!!".. Ale jak píšeš, tráva tu není zelenější a taky tu mají chleba o dvou kůrkách :-) No, je fakt, že vždy když jedeme do Čech, tak zažívám lehký šok z některých věcí, ale zase si rychle zvyknu :-)
Tu tvou situaci ti nezávidím, Anglie je oproti Rakousku dost daleko... Jako nejlepší by bylo, aby manžel měl práci i zde, ale píšeš, že to je nereálné... Mně by to bylo líto, že nejsme splu. Ale ty zase píšeš, že to máte v pohodě, tak nevím, no... Spíš škoda, že s dcerkou nejsou tolik spolu. Napadlo mě, co třeba být nějaký čas u něj v Anglii a nějaký čas v ČR?
To by se i dcerka naučila lépe anglicky...

ahoj.no rozhodovani tedy nemas urcite lehky!!! :#o: ja te v urcitych vecech chapu,ziju taky v cizine,sic jen v rakousku a manzel je k tomu marocan,no multikulti :°: ale nastesti ho mam doma,a jsem za to rada,clovek ma preci jen podporu a i prebaleni,vykoupani maly mi hodne pomuze.a styl zivota mi tady vyhovuje vic,ne kvuli rakusakum,ale spis kvuli cizincum a cechum,slovakum tady.nemuzu si fakt stezovat.ale cesko mam taky rada,jen je skoda,ze tam si lidi moc ceskych tradic a toho "ceskyho"jeste moc nevazi a nejak z toho nedokazou tezit....mala bude urcite taky umet cesky :ww:
ja bych se asi do anglie nevratila.kdyz pises,ze tady mas dobrou rodinu,to je podle me v zivote hodne dulezity!!!!manzel je manzel a taky jste rodina,jenze,co si budem povidat,v dobe kdy se kazdy 2 manzelstvi rozvadi :( je to hodne svseobecneny,ale nemam moc v lasce rodiny pouto jako jen ja manzel a deti,rodina jsou i jiny...a i pro deti je sirsi rodina hodne dulezita
manzela tim,ze budes v anglii taky vic doma mit nebudes a byla by jsi treba bez tve rodiny vic sama....
a ta zem,ta mentalita,takova studena,materialisticka :n:
tot muj nazor....
rozhodovani je to tezky a stejne se nakonec rozhodnes ty...a stejne at se rozhodnes tak nebo tak,vzdy je neco pro a proti r:O
lucka&larinka

Já asi nebudu ta pravá, která Ti má psát, jelikož my s manželem žijeme spolu a vídíme se tedy každý den. Můj muž je též stavbyvedoucí=jak jsi psala Ty, většinou někdy poletuje za prací a přes den, mnohdy i přes víkendy, si ho moc neužijeme. K tomu všemu je ještě aktivní muzikant, a třeba teď na podzim 2x-3x týdně odjíždí na koncerty a hraje a hraje...odpoledne se doma nají a tradá pryč...doma pak ráno hodí propocené smradlavé oblečení a hurá do práce. Vidím, jak malé chybí už teď. Je jí 7m a už vnímá, že táta není doma a jak ho vítá...no nikdy bych nevěřila, jak dokáže takhle malá princezna dát najevo radost :#~: , že vidí tátu.
Sečteno podtrženo mám muže doma asi stokrát víc, než ty, přesto mi velice chybí...Život, jaký máte vy, bych žít nechtěla. Měla jsem jeden vztah na dálku 120 km, vídali jsme se co 14 dní, trvalo to rok a půl a teď už bych do toho nešla. Obdivuju vás oba, že vztah udržíte, ale už kvůli dětem, bych uvažovala o společném bydlení "na pořád". Nedokážu si představit, že muži utíká život s vámi....první slova, krůčky, atd....

ahoj, tak to nemáš zrovna jednoduché rozhodování. Podle mě je nejdůležitější rodina, ale pokud manžel stejně pracuje od rána do večera, tak by se asi nic moc nezměnilo a ty bys byla úplně sama, tady máš alespoň rodinu. Asi by si manžel nemohl najít práci tady???????????Těžko ho někdo zaplatí jako v Anglii. A co zkusit bydlet nějaký čas v Anglii, dokud jsou děti malé a nechodí do školy a pak se rozhodnout???
Ale pokud nechceš žít v jiné zemi, tak je jasné, že ti bude smutno a zvyky můžeš dodržovat i tam, ale stejně časem byste je asi odbourali, protže by chyběla ta správná atmosféra. Ať už se rozhodneš jakkoli, tak nejdůležitější je, abys byla š´tastná ty, děti a byli jste v pohodě.Pokud , ale budete chtít bydlet jako rodina budete třeba trochu muset slevit ze svých nároků a bydlet tady. Nevím jaké jsou tvoje priority, je to těžké finanční zabezpečení je taky důležité, ale rodinný život ti nikdy nikdo nevrátí a táta bude chybět víc a víc.
------------------------------------------