Ahoj, nejsme svoji a asi ani nikdy nebudeme, dali jsme synovi taky příjmení po taťkovi. Jeho příjmení mi přijde "hezčí", teda spíš se líp vyslovuje a každý mu hned rozumí, je prostě běžnější, to moje není ošklivé, ale musím ho říct několikrát a třeba i rozdělit na souhlásky, aby mi lidi rozuměli. Ale pravdou je, že mě trošku mrzí, že malej má jiný příjmení než já, vadí mi, že na mě v čekárně u doktora volají jeho (jiným) jménem, ale už se stalo. Teď to druhé dítko co čekáme, bude taky po tatínkovi (snad se to i musí, ale to mám jen z doslechu) a taky by mi přišlo hloupé, aby se děti jmenovaly každé jinak, to mi přijde horší, než když se jmenuju jinak jen já. Ale prý jde (taky jsem to slyšela jen z doslechu, nemám to ověřené), že si maminka může vzít příjmení tatínka i bez svatby. To by se mi docela líbilo, ale zase vysvětlovat někomu pak, že mám jiný příjmení, ale vdaná nejsem, to je taky divný... Tak nevím, asi holt budu mít už "navždy" jiný příjmení než oni, vdávat se mi moc nechce a koneckonců, přítel se taky moc ženit nechce.

Já jsem tedy naší malý kočičce taky nechala dát příjmení po tátovi, ale prvně - nás svatba čeká v létě, pokud nám zbudou peníze, a za druhé dítě je vždycky víc moje, tak proč nemít aspoň jméno po tátovi? Příteli to teda podle mě zvedlo ego, je pyšnej na to, že se mimi jmenuje po něm :-D Sám dobře vidí, že ve všem ostatním je prostě malá blíž ke mně, a ani nejlepší táta na světě přírodu prostě neočůrá. A sama jsem si tátovo příjmení přála - prostě z lásky k němu :-)
Nemám strach, že kdybysme se náhodou rozešli v budoucnu, že by mi dělalo problémy malý vysvětlit ten rozdíl v příjmeních. I má o 11 let mladší ségra má jiné příjmení a když byla malá, dalo se jí to v pohodě vysvětlit, kdyby teda naše máma netrvala na tom, že jí nemáme vyprávět o tom, že máme každá jinýho tátu - ale naopak to mlčení, byť tušila, že je někde zakopanej rozdíl, jí nasadilo do hlavy mnohem většího brouka, takže jsem se vyprdla na mámu a malý to vysvětlila a od tý doby byl pokoj.

Ahojky, já souhlasím s příjmením po matce. Když se za čas vezmete je změna příjmení jednoduchá ale když spolu nezůstanete a dítě bude mít příjmení po otci tak o změnu musíš žádat oce dítěte a nebo soud. Mluvím hlavně ze zkušenosti, vadilo mi když na mne zavolala sestra třeba u doktora příjmením syna ( po otci), trvalo mi dost dlouho než jsem zareagovala a na víc jsme spolu nakonec nezůstali. Měla jsem ale štěstí protože mi dal souhlas ke změně příjmení syna protože si myslel že nebude muset na něj platit výživné :00: ( což stejně neplatí) :€z€: .

Tak já jsem taky nebyla vdaná když jsem čekala dcerku - a nechala jsem ji napsat na přítelovo příjmení i když jsme nebyli ještě sezdaní. Ono - to bylo spíš tím, že jsem nějak tušila, že svatba do budoucna bude (a byla když bylo malé 5 měsíců). Takže jsem potom nemusela už u dcerky nic měnit. Ale stejně od té doby co se malá narodila, tak mi už všude říkali příjmením dcerky :-) - ale já jsem to neřešila ani je neopravovala.
Asi to je hodně o tom, jak jsou na tom budoucí tatínek a maminka ...... ale na druhou stranu - s někým, s kým bych si nebyla jistá, že s ním vydržím celej život, tak bych s ním neměla děti.

To je neuvěřitelný :-) Jsem ráda, že existujou lidi stejného názoru jako jsem já :D
Přítel mi tvrdil, že v tomhle nejsem normální ( on svatbu chce, ale nechápe můj názor,no ješitnej chlap no :s:
Rozhodně jsem stejného názoru, jediný, co ten chlap udělal je to, že poskytnul spermii :-) a to mi příjde málo.
Nejsem feministka, jak mi hodně lidí říká, prostě si myslím, že by mělo být po matce, ta si to zaslouží, je to kousek jejího těla :-)