Kdyžtak si přečti ještě jednou, co jsem psala...psala jsem, že to děti můžou hůře snášet atd...a černobíle to rozhodně nevidím...psala jsem hlavně to, že spoustě rodičů uniká, jak obrovský je to závazek naučit si dítě na společné spaní, protože nikdy nevíš, kdy nastane chvíle, že nebudeš moci svému závazku dostát a pro dítě je to pak stres, který si většinou pamatuje celý život...ale k tomu, že jsem si jistá, že nespaní s rodiči nezanechá následky?...všechno je o citu...a jak jsem psala, pokud dítě klidně spinká v postýlce, tak nevím, co by ho poznamenalo, když je evidentně v klidu...kdežto dítě, které je zvyklé spát celou dobu s mámou a ona pak odjede např. do porodnice může zažít tak neuvěřitelný stres, že si to pamatuje celý život...Aby jsi to pochopila, tak to ještě shrnu...většina maminek své dítě spát samotné v postýlce učí...když zapláče, tak k němu vstanou a pohladí ho, pochovají ho...dítě ce cítí i tak bezpečně, ale matka, která je neustále u něj a najednou není je pro něj neuvěřitelná ztráta jistoty...ale samozřejmě, že to nemusí být vždy a nemusí se to stát, ale to jaksi nikdo dopředu nevíme, že?...takže pro mě je to ohledně psychiky rozhodně větší risk...asi tak.

tak jsem si to teda precetla jeste jednou a bud neumim cist nebo jsem natvrdla,ale nikde tam nevidim,ze "muzou hur snaset", mas tam "tyhle deti hur snaseji", tak jsem ti jen napsala,ze u nas to tak neni..a uvazovat tak,ze co by kdyby...to bych si asi treba nikdy ani deti neporidila,protoze co kdybych nahodou umrela..coz se taky klidne muze stat...jako ja se nechci vubec dohadovat,je to zbytecny a muj ani tvuj postoj se nezmeni..jen jsem chtela rict,jak to mame my,prave proto ze jsi napsala tak jednoznacne tu vyse zminenou vetu.. :a:

Vy totiž nejste ten případ, o kterém jsem psala...viz Tvoje věta: "Jinak ja mam 2r klucika a nevim teda,jestli jsi delala na tohle tema nejakou studii,ze jsi tak presvedcena,jak a co tyhle deti spatne snasi,ale ten muj uplne normalne a moc rad spi u babicek,s detma si tedy hraje normalne a pred mesicem se nam narodilo mimco a on to zvlada naprosto perfektne,mazli se s nim,hladi ho..." ...pokud dáváš malého pravidelně k babičkám, tak to není ta pravá fixace na matku...jsou totiž matky, které mají 3 leté děti, které nikdy nespaly s nikým a nikde jinde než doma s mámou...to je pak ta pravá fixace a tyhle děti opravdu hůře snášejí...a pokud máte miminko měsíc, tak se žárlení atd. ještě můžou objevit...měsíc je opravdu krátká doba na nějaké závěry...

No ja myslela,ze se bavime o spani ditete s matkou v posteli???Z cehoz tedy muze vzniknout ta fixace...No to je jedno,tak alespon je videt,ze i takove dite (tedy ten nas pripad) muze byt naprosto samostatne a sebejiste a abych pravdu rekla,ja si treba myslim,ze je to prave tim,ze spal se mnou v posteli,nebo proste,ze jsem ho nikdy nenechala v urcitych situacich plakat (takhle pres net se to spatne vysvetluje), aby to nekdo nevzal osobne..A zase,nechci tim rict,ze "postylkovy" deti nemuzou byt taky takovy...Jo a jinak,moje dite byl taky mamanek a na me dost zavisly a je pravda,ze jsem mela obavy co bude az budu v porodnici a zvladnul to naprosto v pohode,jediny kdo to spatne snasel jsem byla ja:-) No nic,proste kazda jsme spokojena s tim,jak to mame...

Jo ja s tim souhlasim,jak rikam..nic neni jen cernobile...jen je pro me prirozenejsi ta varianta ditete v posteli a urcitym "dukazem" pro me je,ze vetsina deti se u matky zklidni,tudiz se citi v bezpeci...