sol
sol
Ahoj holky,
chtěla bych se zeptat Vás, které jste daly dítka do školičky (pravidelně alespoň 3x týdně) mezi 1. a 2. rokem, jak to u Vás probíhalo? Jaká byla adaptace, byly jste tam nejdříve s dítětem nebo jste jej daly rovnou třeba na 3 hodiny a pak vyzvedly?
Jak to dětičky snášely, změnily se nějak, srovnalo se to? Byly nemocné?
Jak jste to prožívaly Vy?
Sama jsem totiž dala synka (20 měs.) před 14 dny poprvé do školičky a trochu mě to zaskočilo, protože jsem si byla jistá, že bude ok, pač je hodně společenský, nebojácný atd. Proto jsem se taky rozhodla, že se vrátím do práce. Každopádně synek se dost změnil, alespoň mi to tak připadne, jednak začal házet hračkami, občas do věcí strkat, což nedělával, ale taky je z něj daleko víc mamánek, na některé věci nechce nikoho než mě, dokonce ani milovaného tátu, zkrátka se chová, jako by se bál, že o mě přijde. Třetí den ráno už i plakal.
Nevím, zda to jde dělat nějak jinak, připravovala jsem jej na to, slovo vždycky držím, vždy věděl, že se vrátím, ať jsem byla kdekoli.
Takže asi budu muset vydržet, jenže já mám takový problém, že nad věcmi moc přemýšlím, rozebírám psychologická hlediska a tak dále, takže jsem z toho taková špatná. :)
Je samozřejmě ještě brzy na nějaké závěry, zajímaly by mě ale Vaše zkušenosti.
Děkuji. :) s.
In reply to tak tohle je teda s by Principessa
moje holka si taky hraje s dětma. ale je pravda, že se stejně starýma ne, to na ně ze zvědavosti šáhne, šťouchne nebo jim dá pusu, kouká na ně, ale nehraje si s nima, z mladších než je ona má trochu i strach. když přijde od vedle šestiletej kluk, tak s nim lítá jako divá a pořád si povídaj. u mámy ve školce si s dětma taky snaží hrát a dorozumět se. takže kdybych ji dala do jeslí, kde budou stejně starý děti, tak myslim, že si moc nepoohraje, spíš bude stát v rohu a koukat.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
s tím naprosto souhlasím. Navíc vidím i na sobě, že pokud jsem v práci a se synkem si od sebe "odpočineme", věnuju se mu s daleko větší intenzitou. Když jsem s ním byla doma pořád, v podstatě hodně času plynulo jen tak, že jsme "byli vedle sebe" (i když někdo může namítnout, že i to je důležité). Kdežto teď mě baví daleko víc se mu věnoat, užívám si čas s ním.
Navíc mám kamarádku, která s dítkem tráví půl dne u TV, což si tedy myslím, že potom není přínosné ani pro jednu stranu. s.
In reply to ahoj, já bych z tohodle by paní Kateřina Behege
Já si právě myslím, že je to pro to dítě jen přínos. To vidím na své dceři. To co se za ten půl rok naučila tam, by se nikdy doma nenaučila a pobyt mezi dětmi miluje. I když ke konfliktům dochází ale to je normální a čím dříve se je děti naučí řešit, tím lépe.
Potkala jsem se ve školce s maminkou, která strávila se svou dcerou v té školičce 6 týdnů, protože ji plakala. Prostě tam nechtěla být bez ní. Po těch 6ti týdnech se to zlomilo a teď se těší a nechce zase odtamtud domů. žádné následky to na ní nezanechalo. Scházíme se teď i mimo školičku a holky se na sebe vždycky těší a to jim nejsou ještě ani dva roky.
Samo, že každé dítě je jiné a znám maminky, které po pár pokusech to prostě vzdaly, protože dítě plakalo. Většina dětí pláče, když je odloučená od rodičů, ale je pro ně jen dobré si zvyknout na to a poznat tu jistotu v tom, že rodičům můžou věřit, že si pro ně vždyky příjdou.
Vidím, taky na malé, že je úplně jiná, když je ode mě odpočinutá a netráví se mnou celé dny.
Ahojte holky, výjmečně bych Vás chtěla poprosit o radu pro sebe, ne pro dítko. :) Máte některá zkušenost s reakcí dospělého na atb? Já jsem teď dostala antibiotika po asi 6 letech, vždycky se kurýruju sama, ale teď jsem měla už 5 dní horečky kolem 39 a nemohla jsem vůbec fungovat, takže jsem šla k lékaři, napsal mi atb na bázi penicilinu, řekla jsem, že alergická nejsem, pač jsem nikdy žádné reakce na atb neměla, ppouze jak říkám, dlouho jsem teď žádná nebrala... No a od té doby, co jsem je začala brát (sice docela zabraly, minimálně horečky jsou pryč), je mi neustále blbě od žaludku, fakt prachbídně, mám sucho v ústech, dnes v noci po spolknutí dávky jsem se dokonce osypala a svědělo mě celý tělo, špatně spím, točí se mi hlava, jsem jak v matrixu, dokonce když jsem jela se synem autem asi 30 km, měla jsem pocit takového rozostřeného vidění a divných reakcí, až mě to vyděsilo. Myslíte, že je možný, aby to bylo těmi atb, přestože jsem na ně nikdy alergická nebyla??? Můj lékař je momentálně 200 km ode mě, takže není moc jednoduché tam jet. Moc díky za odpovědi. s.
Ahoj holky,
nemáte prosím některá zkušenost s kočárem Bumbleride Indie (trojkolka s nafukovacími koly), se singl verzí? Není u nás moc běžně k dostání, dovážejí k nám převážně jen verzi pro dvojčata. Zajímalo by mě, zda je podvozek bytelný, pevný a jestli je sedačka / korba tak úzká jako u golfek Flyer...? Kdybyste některá věděla, děkuji! :) s.
Ahojte matky - zaměstnankyně. :) Protože to mám teď aktuální, napadlo mě, že bych ráda věděla, jak jste to měly s návratem do práce (zaměstnankyně) a pokud jste hledaly novou, zda jste se cítily hendikepované prodělanou rodičovskou dovolenou. Děkuji za odpovědi. :) s.
1. Jak dlouho jste byly doma?
2. V jakém jste pracovaly městě (popř. krajském / okresním / malém / na vsi)?
3. Těšily jste se do práce?
4. Vracely jste se do původní práce na původní místo?
5. Pokud jste hledaly práci novou, cítily jste se nějak znevýhodněny (přístupem personálních agentur nebo potenciálních zaměstnavatelů k Vám)?
U mě takto:
1. 1 rok
2. Praha
3. Ano
4. Ano, ale uvažuju, že si najdu jinou, protože moje původní pozice zanikla a mě právě tahle práce baví, i když mi v práci chtějí nabídnout jinou
5. Ještě nevím. :)
In reply to Pražáci to maj sakra by JaMiOn
Je to jen můj názor tak se vy pražáci (já vím že jsi z Kladna četla jsem tvůj příspěvek)nerozčilujte.Jak jsem psala, v Praze jsem delší dobu žila tak můžu co se týká práce porovnávat,ale opět je to jen můj názor.Co jsem psala Terezce tak si myslím že nic až tak špatného jsem jí nenapsala,ona na to reagovala,nijak jsme se nehádaly,(posléze na mou odpověď už reagovat nechtěla a tak nereagovala),jen opět můj názor,že když si její příspěvek přečtou maminy které žijou od výplaty k výplatě a na pořízení bydlení v Praze nemají,bojí se že po mateřské se nebudou mít kam vrátit a šance na nové místo(hlavně s dětmi)jsou minimální tak ano přiznám Terezce můžu jen závidět.Určitě je ve svém oboru dobrá,to by o ni zájem nejspíš nebyl.Určitě je tady více příspěvků od pražaček a já reagovala pouze na ten terezčin a důvody jsem již napsala.Tak mě holky pražský za to neukamenujte,máte pravdu mohla bych se do Prahy odstěhovat.Jen jak už jsem tady podotkla tak s prací to máte prostě jednodušší,tím myslím že když se stane že o práci z jakéhokoliv důvodu přijdete tak máte dááááááleko větší možnost sehnat jinou,toť vše.Nechtěla jsem se v žádném případě nikoho dotknout.Ahoj
In reply to Je to jen můj názor tak se by jana a nela
:s: mi připomínáš mou tetu, která žije už 30let na Moravě a má ten samej názor. Jinak jednodušší najít Práci v Praze to nemáme. Máme více možností-to je pravda. Ale taky je tu více lidí. Takže o zajímavé pracovní pozice je tu boj. Pokud člověk nechce skončit jako prodavačka, uklízečka za opravdu směšnou mzdu, tak to tak jednoduché neni :-(. Já pracuju ve státní správě. Pokud budu muset dát výpověď, tak vůbec netušim co budu dělat. Potřebuju práci na půl úvazku. Takovou bohužel ani ve velké Praze neseženu. Takže více pracovních nabídek tu je, ale ono záleží jaké máš ty možnosti. Pokud nemáš hlídání pro děti, tak jsou ti nabídky naprd protože je nemůžeš přijmout, když nemáš VŠ tak je také těžké tu sehnat práci při které jsi pánem svého času a td atd.....ale to je jedno. Hezký den :a:
In reply to mi připomínáš mou by JaMiOn
Ano máš pravdu s dětma je pro ty obyčejné lidi problém sehnat práci i v té Praze.Ale jak píšeš pokud nechceš skončit jako prodavačka za opravdu směšnou mzdu tak tady místo prodavačky za směšnou mzdu scháníš přes známé.Takhle to v téhle republice dopadlo.A jen tak na okraj v roce 1992 moje kamarádka pražačka pracovala v Praze jako prodavačka za stejné peníze jako u nás prodavačky dnes.A moje známá asi před deseti lety pracovala na moravě pro velký obchodní řetězec už nevím pro jaký ale přijela do Prahy zaučovat nové zaměstnance a nestačila se divit o kolik měli vyšší plat než na stejných pozicích za stejně vykonanou práci u nich na moravě.Tak k tomu vážně není co dodat.Bylo by toho hodně co se dá na toto téma napsat,ale já s touto diskuzí dobrovolně končím.Přeji tobě,sobě i všem maminkám co se budou po mateřské vracet do práce ať jsou spokojené co to pude.Ahoj
In reply to Ahoj Terezko vím je to jen by jana a nela
dovol, abych reagovala na Tvůj příspěvek. Já si čistě subjektivně nemyslím, že se Tereza nějak vychloubá...jasně, zmiňuje co zmiňuje, každý si tu nějakým způsobem občas přihřejeme polívčičku (nebo většina), ale zrovna tohle mi přijde normální a úplně v normě, vždyť o nic nejde. Spíš mi trošku přijde, že u Tebe je to malinko bolestivé téma, a tak Tě každý takový náznak trochu víc "nakopne". ;) Chtěla bych Ti jen říct, že každý svého štěstí strůjcem v tom smyslu, že okolnosti můžeme měnit. S tím, co říkáš o Pražácích, naprosto nesouhlasím, nemáš pravdu. Koneckonců, kdyby to tak bylo, můžeš se do té Prahy odstěhovat, nic Ti nebrání, snad jen vyšší počáteční náklady, čímž se dostáváme k jádru pudla. Praha je všeobecně předražená, takže aby se vypaltilo tu být jen kvůli práci, opravdu to chce nadprůměrný výdělek, navíc tu je víc možností, takže rovnou i víc utratíš. A jinak, věř mi, je to v globálním pohledu počůraný maloměsto. ;) Ty třeba nemáš šanci si najít tak dobře placenou práci jako my, na druhou stranu ale třeba žiješ na místě, kde je čistý vzduch a je tam hezky. Teď záleží, co je pro člověka víc... Popíšu Ti svoji situaci - mám sice nadprůměrný plat, ale přestože z města pocházím, nejraději bych se hned odstěhovala do hor, nemám ráda přeplněné socky, poplivané chodníky, očůrané rohy, psí lejna na trávníku a všude kolem potěmkinovských pražských památek špínu a odpadky. Tak vidím Prahu já. Ale jsem tu, máme tu dobrou práci, keriéru...všechno je otázka priorit. Takže já bych třeba mohla z fleku závidět Tobě, že jsi se nezasekala právě tady. ;) Myslím, že říkat, že není nikomu tak, jako Pražákovi, je úplně zcestné, pač kovaný Pražák je někdo, kdo má sice možnost vydělat víc peněz, ale taky je utratí, žije v betonovým městě plným smogu, kterému se vyrovná snad už jen Ostrava, je maloměšťák, který je bystostně přesvědčený, že pochází z metropole, má sice možná lepší auto, ale zase s ním neumí jezdit nikde jinde, než ve městě pražském a na suchém povrchu...a to Ti přijde, že je dobrý život? :-D PS: S nadsázkou... ;) s.
In reply to Ahoj Jani, by sol
Ahoj jsem ráda za tvůj příspěvek,v mnoha věcech máš pravdu,já v Praze žila dost dlouho,abych věděla jak to tam chodí.To jak píšeš že Praha je předražená tak v tom pravdu nemáš.Pokud bych prodala náš domek tak možná bych měla na garsonku v Praze(to je pravda že toto je dražší jak u nás ale ne o moc).Na to jaké máme tady pracovní možnosti tak pořízení bydlení je neskutečně drahé.A když tak kolikrát čtu tady příspěvky že v Tescu atd.jsou slevy a co za kolik tak bohužel u nás nic nekoupím jelikož tyhle obchody tady nemáme a asi dlouho mít nebudem.Takže ať už se jedná o oblečení,hračky,jídlo......vše je tady dražší.A uvedu ti jeden případ.Minulý týden byl přítel v Hradci Králové v Kauflandu a měli akci na plíny,u nás Kaufland máme ale akce se zde nekonala a není to poprvé.A jak už jsem psala v předešlém příspěvku,po mateřské budu ráda když se budu mít do práce kam vrátit,jak to udělám ze školkou to opravdu nevím,a o lepších penězích se nám tady taky může jen zdát,jelikož příležitostí sehnat práci je hrozně málo a na tvoje místo tady čekají zástupy,takže můžeme být rádi že vůbec nějakou práci máme.To je ten hlavní rozdíl.Tak se měj hezky ahoj
Ahoj holky, zajímalo by mě, jestli chodíte u dětí po 1 roce hned se vším k lékaři nebo rozlišujete podle příznaků? Mám na mysli takové to nachlazení - rýma a kašel. Syn už kašle 10. dnem, já jakbysmet, nechodíme na žádné akce, ale nechtěla jsem ho tahat po čekárnách plných doktorů a hned mu rvát antibiotika, protože nemá teplotu, ale teď už váhám, má pořád takový mokrý kašel, hlavně po ránu a nechce to přejít. Na druhou stranu si říkám, že při zánětu by měl mít teplotu a už to není tak intenzivní. Neznáte některá třeba nějaké dobré homeopatikum pro děti? Děkuji. s.
Ahojte holky, dávala jsem synkovi vždycky ráno Nutrilon, teď jsem si říkala, že to prostřídám a zkusila Bebu a, tuším, Hami s probiotiky a ony jdou strašně blbě rozpouštět! S Nutrilonem jsem zatřepala a bylo to, ty poslední dvě jmenované se za žádnou cenu úplně nerozpustí, vždycky tam zůstanou krystalky, nemáte na to nějaký fígl? Horký to udělat nemůžu, protože bych zničila ty probiotika.. Díky! s.
Čau holky, nevím, jestli se to bude někomu zamlouvat, popř. bude chtít vystoupit z virtuality, ale napadlo mě, jestli byste nechtěly některá někdy v zimě vyrazit semtam někam na večerní lyžování, nechat děti tatíkům, ať se postarají a vyrazit zajezdit na bílé zlato, nekrafat pro jednou v dětských koutcích u kafe (teda nic proti, já jsem to sice nikdy nepraktikovala, ale neodsuzuju :) ), nýbrž se protáhnout? Tak kdyžtak dejte vědět. :) Jo, ještě dodávám, že z Prahy. s.
Ahoj holky, zajímalo by mě, od kdy jste nechaly svá dítka koukat na bednu...? Já nejsem žádný fanda, na TV nemám čas a když večer jo, vesměs tam nic pro normální lidi (snad krom sportu, zpravodajství na ČT24 apod.) nedávají a nemění na tom nic ani satelit.. :) Naprosto nesnáším TV jako kulisu, takže můj synek (bude mu 1,5 roku) v podstatě až na nějaké záblesky z večerních zpráv nebo rallymagazínu TV neviděl. No a teď jsem zrovna jeden den potřebovala nutně dodělat práci na PC a malej se vzbudil dřív, takže jsem mu v zoufalství pustila Krtečka. :) Koukal na to jako u vytržení a byl úplně nadšený (byl to nějaký jednoduchý díl s mnoha zvířaty) . Vlastně netuším, jestli tomu rozumí, co se tam děje, ale říkala jsem si, že tam má ty zvířata, tak si dělal jejich zvuky apod. Proto se ptám, co si myslíte celkově o TV a kdy jste k ní děti pustily prvně? Dík. :) s.
Ahoj holky, ráda bych vyzpovídala ty z Vás, které jste se vrátily do práce, když bylo dítku 1,5 roku či méně a dítě musely dát do školičky. Nemyslím teď ty, které mají ten luxus, že jim hlídá někdo z rodiny, ale ty, které opravdu hledaly pro dítko jesle / školičku.
Zajímalo by mě, zda jste se do práce chtěly vrátit, jestli pracujete na plný úvazek, jak jste hledaly školičku a jak to vaše dítko snáší?
V práci by mě chtěli co nejdříve zpět, já bych strašně ráda, ne primárně kvůli financím (i když taky) ale spíš kvůli seberealizaci. Ale šoupnout malého do školičky v roce a půl na 9 hodin mi přijde zběsilé (i když vím, že na západě se to tak běžně řeší), jiné hlídání nemám k dispozici. Mám možnost začít na pár měsíců na částečný, ale i tak by to znamenalo 2 - 3x týdně 9 hodin ve školce.
Jak to u Vás proběhlo?
Děkuji. :) s.
Ahoj holky. Zajímalo by mě, v jakém věku jste dávaly děti poprvé na lyže..? Myslím na lyže, ne "kačenky". Názory se různí, jako instruktorka jsem měla dítka ani ne dvouletá, já sama lyžuju od dvou let, ale nám vždy profíci lékaři tvrdili, že svaly jsou na to zralé až od 3 let a nově se dokonce říká, že s ohledem na vývoj svalové tkáně a kostí se nedoporučuje před 4. rokem... Takže by mě zajímalo, jak to máte Vy a zda jste to nějak řešily.
Bokem by mě taky zajímlo, zda máte nějaký tip na obchod s nepromokavým oblečením pro nejmenší lyžníky, všude nacházím membránové oblečení až od 4 - 5 let. Děkuji!! :) s.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
