Ono nejde ani tak o vychovávání jako o to, aby si uvědomil, s kým žije a má rodinu a že já nejsem ta která jeho máti zakazuje, aby chodila za malým kdykoliv se jí zachce. Já přece jen chci, aby jsme se dompředu domluvily, kdy přijde..Asi nikdo nemá rád nezvané nebo nečekané návštěvy..

Taky jsem řekla příteli, že po tom, co jsem si to s ní vyříkala čekám, že to bude respektovat i on..třeba ty návštěvy. S tím, že ona je návštěva a my jsme tu doma..musí si na to asi dojít. Dneska už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se před ním a on se mě zeplat co mi je, tak jsem mu řekla, že není příjemný poslouchat od něj jak jsem ho zklamala ve vztahu k ní a že jsem tady prostě vždycky ta nejhorší. Na to mě on objal a utěšoval mě..tak nevím..Snažím se před ním nebrečet, nesnáším hraní si na chudinku..Skoro každé ráno jsem zvracívala, dokud jsem jí to neřekla, pak jsme se kvůli ní zase chytli a mám to zpátky..On s ní a bráchou byl celkem dlouho sám, táta mu umřel, tak jsou na sobě hodně závislí, ale od začátku se snažím ho neomezovat v tom, aby za ní chodil a pomáhal jí..Proto je asi teď pro přítele těžký vůbec pochopit, že máme vlastní rodinu a že ona je opravdu jenom návštěva a tak by se měla chovat.. Taky jsem mu řekla, že se mnou chce žít a vzít si mě, tak by měl respektovat to co chci,mít svůj domov.. O malého se starám prakticky jen já, ale to mi až tak moc nevadí..On chodí do dvou prací a vím, že toho má moc..a pak přijde domů a máti na něj zkouší slzavé údolí..

Už jsem s tím asi trapná jak to pořád řeším, ale nemám tu prakticky žádnou kamarádku, které bych se mohla vypovídat..Takže moooc děkuji