Já otěhotněla náhodou... Nebrala skoro rok antikoncepci, ale s miminkem jsme ještě chtěli počkat, tak jsme si dávali pozor. No a najednou to tady bylo. Hned jsem šla k doktorovi a byla strašně šťastná. Je mi 30 a šlo to takhle hladce.... A pak ta rána.... Teď si říkám, že to byla asi nějaká obstarožní spermie, která se k tomu mému již vysloužilému vajíčku dostala tak nějak náhodou... Příště už se budeme víc snažit a nebudeme si dávat pozor a k vajíčku se dostanou opravdu jen ti nejlepší a ne jen nějací zbloudilci :-)
A takhle tomu věřím. Budu si užívat, najedu už teď na zdravější životní styl a moje tělo bude pěkně připravené a budeme se milovat až se nám bude chtít a prostě to nějak dopadne. Uvidíme, co mi řekne doktor, vitamínům a doplňkům stravy se v malé míře bránit nebudu...
Je to pár dní... A já jsem v pohodě. Stelinku jsem oplakala, ale ona přijde zase nová Stelinka, anebo třeba Šimůnek :-)
A tobě a mimískovi přeju jen to nej a ať je vám pořád krásně

Je to zvláštní, že těhu zamlkne a místo aby nám tělo dalo najevo, že je něco špatně, tak je nám "báječně". Já už 14dní předtím, než mi doktor potvrdil, že mimísek to nezvládl, jsem měla takový zvláštní pocit, že něco není tak jak má být. Vsugerovat myšlenkou se to snad nedá, protože co jsem si přečetlo o možnosti zamlklého těhotenství, byla jsem přesvědčená, že to je můj případ. Nevím, jak jsem to mohla vědět. Nechtěla jsem, aby se to stalo, dávala jsem na sebe pozor a stejně. Prostě to tak mělo být.
Zatím jsem doma, takže jsem hrdinka a nepřipouštím si, že by mě kočárky a miminka mohly rozhodit. Ale kdo ví, až půjdu za týden zase do práce. Ty soucitné pohledy.... To je snad ještě horší než vidět ta miminka.
Já se na další MS těším. Tím uvidím, že je vše zase OK, počkáme pár měsíců a pak se uvidí co pro mě osud přichystal :-) Osobně věřím tomu, že nejpozději do listpadu 2011 budu i já mamina :-)
Tobě přeji, aby tě to tolik nebolelo a aby miminko prospívalo a v červnu se těším na fotečky. Na den dětí to máš super termín!!! :-)

Takovéhle příběhy je potřeba slyšet :-) Jednou to nevyšlo, ale to neznamená, že to nevyjde podruhé. Už se nezabývám myšlenkou, co když to podruhé nevyjde... Nemá to smysl. Nikdo neví, co se stane, tak proč myslet hned na nejhorší?
Revize je strašná věc, neosobní přístup v nemocnici, to bezmyšlenkovité poslechnutí nemocničního personálu. Doktor mě vyšetřuje... No a co? Druhý doktor si přišel pokecat a sestra šla kolem tak se zastavila na ultrazvuku. Co na tom, že tam leží jeden chudák, který neví co se děje, má roztažený nohy a doktor ve mně šťourá ultrazvukem... Tady si nechte věci, dejte to na jedno ramínko a čekejte... Čekám. Tady si lehněte a vemte si diazepam. Poslušně polykám. Na co je vlastně diazepam? Nepotřebujete vodu? Ne, už jsem ho spolkla i bez vody. Ne tak cikánka vedle, která jde na regulérní umělé přerušení těhotenství a za dveřmi pokoje už na ní volá malý klučík s tátou... A pak ten šok na sále, když se sestřička pohoršovala nad tím, že jsem přišla od svého gynekologa na revizi a nemocniční gynekolog mě napsal na umělé přerušení těhotenství... Je mezi tím rozdíl? Stejnak to všechno vezmou pryč... Byl mimísek už mrtvý anebo měl nějakou anomálii jak se píše ve zprávě? Nikomu se nic neřekne.... A pak už jsem se klepala na sále, nohy rozažené, byla mi zima a po tvářích mi tekly slzy jak hrachy... Anestezioložka mě jemně chytla za ruku a jen řekla, že už jsem ten den čtvrtá, která jim tam pláče a co má ona pak dělat doma, když si na nás všechny vzpomene... A pak jsem citila jak se mi ulevuje, jak je mi všechno jedno, přestala mi být zima a přestala jsem se klepat a těšila jsem se že usnu.......... První mé probuzení proběhlo nečekaně, jako probuzení ze sna, kdy jsem chtěla volat na sestru, jestli to doktor udělal. Jestli už je opravdu po všem, protože se všichni mýlili, protože moje miminko mi nikdo nesmí vzít... A pak jsem přicházela k sobě a uvědomila si, že je po všem.... Byla jsem tak oblblá, že jsem začala plakat až druhý den ráno. Celý den.... Jediný den. Od té doby už se dívám jen do budoucna a beru to jako zkušenost, kterou bych raději zapomněla, ale musím se přes ni přenést a být i tak šťastná.

Příroda je mocná, taky věřím, že ví co dělá a doufám, že ví, že příště už mi musí být nakloněna :-)