Ahoj,
čtu tady tvůj příspěvek a musim zareagovat.....panebože....co to jako je? Jak může někdo uvažovat o potratu z takovýho důvodu? To se přece řeší třeba ze zdrav. důvodů, vážný poškození miminka nebo třeba nějaký vážný komplikace pro maminku. Ale jít na potrat proto, že L. to chce....
To je jako si pořídit nějakou věc....a pak ji zase odhodit, že se mi nehodí nebo co?

A to nesoudim tu slečnu, ani P., ani L.....to je situace, která se stává asi docela často....jen si myslim, že rozhodnutí o potratu by mělo mít vážnější důvody.
Ať kamarádka neblbne, ono se to uklidní.......
NEchala bych si miminko, rodiče jí určitě pomůžou a třeba se časem ukáže, kdo by byl lepší táta.... :-))
Třeba se najde někdo úplně jinej!

Ahoj, vezmu to na sebe (co bych jako udělala já), ano? Pokud by mi bylo 26 let, měla bych práci, kde bydlet a čekala bych dítě, které bych chtěla. Tak bych si ho nechala a byla bych klidně i svobodnou matkou. Přeci jenom by to bylo moje tělo a hlavně moje dítě! A nikdo jiný než já by neměl právo mi do čehokoliv mluvit. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale říká se, že tatínek se najde vždycky a dá se nahradit, ale jedno dítě druhým nenahradíš. Já bych třeba nemohla být šťastná ani s tím L., když bych věděla, že jsem kvůli němu zabila svoje dítě... To bych nezvládla, ale taková jsem já. A jelikož jsme každý jiný, tak si tvá kamarádka bude muset v hlavě srovnat svoje priority sama. Jo, jinak nechápu, proč to tomu P.vůbec říkala, ale to je zase věc druhá... Držím palce, ať se rozhodne správně a hlavně podle sebe.

neporadí,protože tady si musí kamarádka opravdu pomoci sama.Tobě radím,aby jsi se do toho v rámci možností taky nepletla,protože se to opravdu může obrátit proti tobě :( Kamarádka se sama dostala do nezávihodněné situace,ale dostala se tam pouze ona sama a zatáhla do toho další lidi,bohužel.je to na ní,jestli miminko chce,tak je samozřejmě hloupost chodit na potrat,každopádně nevidím důvod,proč odsuzovat pana L. za to,že nechce cizí dítě-já to naprosto chápu,je spousta chlapů,kteří si nedokážou představit vychovávat cizí dítě a svoje třeba nemít.Nemyslím si,že by si zasloužil zavržení-on se do tohoto problému sám nedostal,přišel k tomu jak slepý k houslím a je jen na něm,jak se rozhodne.Milovat cizí dítě-na to prostě opravdu někdo nemá a myslím,že to není ani otázka věku,spíše povahy.A pořád lepší říct svůj názor teď než to potm třeba celý život dotyčné vyčítat.Takže asi tak :)

ahoj, když se trošku vžiju do kůže jejího přítele (ke kterému se vrátila),tak se mu nedivim že nechce dítě,které neni jeho. Jak on k tomu přijde že ona otěhotní s cizim chlapem a poté zjistí,že on neni ten pravej. Vrátí se zpět k němu s bříškem a čeká že přítel bude skákat radostí a automaticky její nenarozené dítě přijme. Trošku nechápu jednání tvé kamarádky. Proč se rozešly když spolu byli 3 roky? proč se najednou chce vrátit zpět? že by jí milenec vyprovodil a řekl jí že o dítě nestojí?
Na tohle neni žádná rada. Musí si promluvit s přítelem se kterým nyní je. Musí si promluvit s otcem dítěte. Nezávidim jí tuto situaci. To že rodina ví, že dítě neni jejich společné je dost hrozné. Samozřejmě její rodiče ani jeho rodiče jim do toho mluvit nemůžou. Toto si musí rozhodnout oni samy.

1. proč si dali na dva měsíce pauzu??? kdyby bylo vše v pořádku, tak by to tak asi nebylo.
2. pokud by ji tak miloval, nedával by jí takovéhle ultimátum
3. pokud je ten druhý agresivní, tak je to špatné
4. evidentně jsou oba pánové nějak závadní¨
ať si rozmyslí, co vlastně chce....a podle toho koná. jo a ty se moc neangažuj a neber si to k srdci. Já takhle řešila a prožívala rozchod jedné kámošky. Je to už devět let, jsou stále spolu, mezitím se rozešli asi 150X a já se tenkrát s ní hroutila víc než ona sama při každém tom tyjátru, ona se oklepala a byla ok.