moje první dcera (duben 2009) jako tvůj první, byla do roka zlatá, pak začla zlobit a vztekat se, drží jí to pořád, ale je už lepší, alespoň samostatnější
druhá dcera (únor 2011) jako tvůj druhý, tak ta pořád pláče, teda je to už lepší než v prvních třech měsících , to řvala i 4 hodiny v kuse a musela jsem jí nosit , byla k neutěšení, tak zatím neleze, ale pohybuje se docela bravurně po ohrádce a ječí jak vitorka
je pravda, že starší už si s ní začíná hrát, ale to je taky stylem, hodí jí hračku na hlavu, máčkne do břicha, strčí do ní aby jí převalila apod., do toho jí podporuje v tom ječení, takže na sebe ječí , že mi zaléhají uši, (kluci prý tak neječí ?)
pomáhá ti někdo s nimi?
my stavíme, takže pomoc nemůžu čekat

Mám dceru 2 roky a ročního syna. Celý poslední rok byl pro mě velice stresující a mám pocit, že to nezvládám a to i přesto, že obě děti v noci spí. U nás doma už téměř vůbec není pohoda, teda málokdy. proto mě velice zajímá, jak se to dá zvládnout v pohodě. Musí to být asi povahou, možná i věkem. Je mi 37 a jsem asi hrozný pesimista. Děkuji za případnou odpověď.

my máme doma taky peklo
taky bych ocenila návod , jak to přežít , nezešílet, nazabít děti, neřvat na ně od rána do večera, usmívat se, mít pohodovou rodinu a manželství
pohoda u nás skončila , když jsem otěhotněla s druhou dcerou

já si myslím, že je to o povaze dětí, já mám děti od sebe o dva roky a je to síla! Starší je strašně zbrklá a nedává vůbec pozor na mladší, klidně jí šlápne na ruku, sice jí pak dá pusu a omluví se, ale nedává prostě pozor a to je fakt o nervy. Prostě jí ubližuje záměrně i nezáměrně, takže já jsem pořád ve střehu. Pořád čekám, kdy to bude lepší a zatím je to čím dál horší :D