dá se přežít mít dvě děti?

Jj, drobnůstku od "brášky" dostane, ale stejně si myslím, že ta žárlivost tam prostě bude. To je prostě normální, no. Třeba mě překvapí a nebude to takový, jak se bojím... :)

Jj, u nás taky miminko dalo bráškovi dárek.

dárek je dobrej nápad. u nás to docela zabralo.....dokonce si skoro rok a půl po narození ségry pamatuje, že to auto mu dala Leuška když se narodila

:s: :s: :s: :one:

měli bysme psát vtipné sloupky do novin, myslim, že otevřeně popovídat o pocitech zoufalých matek by bylo hodně velký terno :s:

:s: :s: :///: :///: :///: :s: :s: :s:

Přesně tak, máme děti od sebe o rok a půl a občas si také říkám, že se v příštím životě chci narodit jako chlap ;) Když se mě mamka ptala, co budu chtít k narozeninám, řekla jsem víkend bez dětí :) Možná to někomu zní hrozně, ale pro zachování duševní pohody se člověk prostě musí odreagovat. A tvou maminku rozhodně též obdivuji.....

:s: jsem ráda , že se nad sebou občas i dokážem zasmát
a teď v devět večer se můžu smát s plných plic,
děti spí!!!!!!!!!
hurá
a víte jaké dárky si přeji já? hlídání na víkend jednoho (staršího) dítěte
je taková úleva, že si zvládnu UŽÍT i miminko
když jsme měli jedno, tak jsme si říkali, ty brďo to je záhul, a teď si říkám, ty jo, mám hlídání pro starší, máme jen jedno, jupí, můžem něco podniknout :)

Tak tak. Kdyz upichnem starsiho k babicce a mame doma jen malou, tak je to skoro jako za bezdetna. Nevim, co jsem delala s casem, kdyz jsem mela jenom jedno dite :s: .

víkend bez dětí jsem dostala když bylo mladší 10m....odjela jsem na víkend do lázní. vzala jsem si sebou knihu, že si budu konečně číst, plánovala jsem si procházky po Lednici - ....no a celý víkend jsem prospala :s:

smích léčí, takže smíchu je třeba :)
užívej si miminko, dokud to jde. Já měla občas podobné stavy jako ty a každý říkal, ať si užívám, že až mladší začne lézt, že to teprve pořádně začne...a měli pravdu :s: Mladší je navíc hrozná dračice, takže jí poslední dobou stále odněkud sundávám. Naposledy jsem jí sundavala ze žehlícího prkna, myslela jsem, že mě omejou :00: Měla jsem ho postavené vedle gauče a na chvíli odešla. Malá mezitím vylezla na gauč a šup na prkno....zatím je zázrak, že se jí nic nestalo.
A ono se říká - jedno dítě, žádné dítě. Také jsem to nechápala, dokud jsme měli jen jedno dítě a já občas nestíhala ;)

Ahoj, můžu se zeptat, jak řešíš kroužky s dvěma dětma? To ti jednoho někdo hlídá nebo jsou oba kroužky v jednom čase a místě a starší je tam už sám nebo můžeš tam být i s druhým dítkem? Já právě teď řeším, jak skloubit cvičení a hrátky pro různě staré děti, kde sourozenci moc vítáni nejsou - spíš z důvodu, že by se ten jeden nudil. Mám děti 2,5 roku a dcerce bude rok. Děkuji

Ahoj, jestli se můžu vmísit do diskuze, řešila jsem teď totéž. Malou (2,5 roku) jsem dala na jedno dopoledne do miniškoličky, takže já jsem mezitím doma s miminem (2 měsíce). Jedno odpoledne má cvičení, kam chodí taky bez rodičů - bylo to až od 3 let, ale vzali mi ji, když nepláče. A pak tu ještě existuje kroužek rodiče s miminky a sourozenci ve věku 2 - 4 roky, ale tam jsme se zatím nezapsali. Ještě uvidíme, jak dopadneme se školkou, zatím nás nikde nevzali.

Děkuju za reakci. Zkusím tu miniškoličku. Ono to vyjde pomalu nastejno jak placené hlídání a navíc bude mezi dětmi, což mu jedině prospěje. Chtěla jsem ale chodit na jeden kurz právě se starším, ale nemám kam dát malou. Jedná se o výtvarku (hrozně rád poslední dobou maluje), takže tam těžko malou vezmu s sebou. Buďto by plakala, že ji nechci vyndat z kočáru nebo by všechno, na co by přišla, snědla :s:

Můžeš se zeptat. ;)
Staršímu jsou čerstvě tři, tak je dopol. v mš..Zvládnu tedy plavčo a cvičení.
Odpol má plavčo ten staší, ale už plave sám, jen s lektorkou a my čekáme v herně na plavání, je tam obrovská obrazovka, tak mám přehled, co se uvnitř děje. Judo je 2x týdně, ale to má na starosti muž.
Když nebyl Jony v mš, tahala jsem je všude oba.Ale u nás nikomu a nikde sourozenec nevadil.

Aha, tak to máte už teď trochu jednodušší. Filipovi je 2,5 a do školky ho samozřejmě nevezmou, když jsem doma ještě s malou. Tahat s sebou je právě moc nemůžu, takže budu muset asi pořešit nějaké hlídání....

JJ, teď už jo.Ale před tím jsem ho brala s sebou a nebo.když to nešlo šel na dopol. do miniškolky.

nechci strašit, ale to byla hrůza první tři měsíce, malá pořád řvala, druhá pořád žárlila, starší byla zvyklá, že jí uspávám, tak to bylo peklo, musela jsem od ní odcházet uprostřed usínání k malé, pak se zas vracet, protože řvala, že sama spát nebude, v noci když se starší vzbudila, byla zvyklá chodit spát k nám v průběhu noci, jenže s mimi to nešlo, protože by se budili, tak s ní musel manžel chodit do jiné místnosti spát, to byl řev, než si zvykla, ale musím říct, že po dosažení 2 let věku se to začalo zlepšovat, dokonce nám pomohlo dát jí na měsíc do školky, osamostanila se, naučila se tam sama jíst, sama chodit spát, samozřejmě ty nemoce, to bylo peklo, ale něco nám to dalo,
přeju hodně štěstí
já měla hrozný těhotenství, tak možná proto byla malá jako mimi tak uplakaná
ale pořád trvá, že v půl desátý večer skončí šichta a my s manželem, který pomáhá alespoň večer s koupáním jedné dcery a s jídlem, padnem na prdel a jsme uplně ko

Ba, souhlas, já jsem také v půl desátý večer kdy to usne úplně ko.
Mám dvě holčičky ve věku 6-ti měsíců a 20-ti měsíců, takže žádná dovolená :a:

ono je milé od někoho slyšet, že nejsem jediná, kdo toho má nad vlastní sily
je to opravdu náročný a nevím jeslti je chyba ve mě , v mé povaze nebo kde
bylo by snadné se odstěhovat blíž k babičkám, aby mi pomáhali, to je opravdu k nezaplacení, kdo tohle má, ať si toho hodně váží, ale nechci na vesnici , nechci někam mimo civilizaci, kde větší město je 70 km, to bych se tam hrozně nudila a pak těžko hledala práci a manžel taky
když mám volno, tak si ráda o svých problémech popovídám s někým, kdo ví o čem mluvím, a nikdo takový v mým okolí není, kamarádky maj jedno dítě nebo žádné, tak jsem našla odvahu a napsala sem
:)

teď jak to čtu, tak mě napadá, že dost často mi opravdu pomohlo odventilovat se tady :s: - buď člověk zjistí, že není sám ve stejné situaci, nebo mu to dá naději, že bude líp :ww:

Tak já doufám, že nemocná ze školky nebude.. :-) Má docela tuhej kořínek, tak snad to bude v pohodě :-) Mladší kojím, zhruba po dvou hodinách, i v noci, starší se budí v noci na sunar, nebo se probudí s brekem jen tak a chce jen uložit zpět do postele..

Ono to bude jednou lepší, každý to období má podle mě něco do sebe. Bohužel starší dcera není typ holčičkiky "maminkovský typ", že by chtěla se starat o miminko se mnou, ani mi s ničím doma "nepomůže".. Ignoruje veškerý moje prosby typu "podej mi, dones..". Moje představa o dvou dětech byla trochu jiná, ale naštěstí aspoň ta mladší není uřvánek, nebo aspoň není tak uječená, jako byla ta starší v jejím věku :-))

moje první dcera (duben 2009) jako tvůj první, byla do roka zlatá, pak začla zlobit a vztekat se, drží jí to pořád, ale je už lepší, alespoň samostatnější
druhá dcera (únor 2011) jako tvůj druhý, tak ta pořád pláče, teda je to už lepší než v prvních třech měsících , to řvala i 4 hodiny v kuse a musela jsem jí nosit , byla k neutěšení, tak zatím neleze, ale pohybuje se docela bravurně po ohrádce a ječí jak vitorka
je pravda, že starší už si s ní začíná hrát, ale to je taky stylem, hodí jí hračku na hlavu, máčkne do břicha, strčí do ní aby jí převalila apod., do toho jí podporuje v tom ječení, takže na sebe ječí , že mi zaléhají uši, (kluci prý tak neječí ?)
pomáhá ti někdo s nimi?
my stavíme, takže pomoc nemůžu čekat

Mám dceru 2 roky a ročního syna. Celý poslední rok byl pro mě velice stresující a mám pocit, že to nezvládám a to i přesto, že obě děti v noci spí. U nás doma už téměř vůbec není pohoda, teda málokdy. proto mě velice zajímá, jak se to dá zvládnout v pohodě. Musí to být asi povahou, možná i věkem. Je mi 37 a jsem asi hrozný pesimista. Děkuji za případnou odpověď.

my máme doma taky peklo
taky bych ocenila návod , jak to přežít , nezešílet, nazabít děti, neřvat na ně od rána do večera, usmívat se, mít pohodovou rodinu a manželství
pohoda u nás skončila , když jsem otěhotněla s druhou dcerou

já si myslím, že je to o povaze dětí, já mám děti od sebe o dva roky a je to síla! Starší je strašně zbrklá a nedává vůbec pozor na mladší, klidně jí šlápne na ruku, sice jí pak dá pusu a omluví se, ale nedává prostě pozor a to je fakt o nervy. Prostě jí ubližuje záměrně i nezáměrně, takže já jsem pořád ve střehu. Pořád čekám, kdy to bude lepší a zatím je to čím dál horší :D

to snad ne, horší už to snad být nemůže, to už si zajdu k psychiatrovi požádato o antidepresiva nebo o něco, co mě otupí
kolik je tvým dětem?
mám to doma stejný, pořád musím starší hlídat, vůbec nic nestíhám
chodíme hodně ven, tam se to dá přežít lépe
doma je to o nervy

já teď na starší jsem přísná, prostě když udělá něco co nesmí nebo neposlechne co jí říkám, tak musí odejít do pokoje a tečka! Takže už je to o něco lepší než před měsícem, to neposlechla vůbec. Mi tekly nervy, tak často dostala i na zadek a o to to zlobení pak bylo horší a horší. Prostě musím být důsledná a nepovolit, jak najde nějakou skulinku, tak hned toho využije a přestane poslouchat. Nejhodnější jsou, když si s nima sednu v obýváku na zem a hrajeme si společně, ale to nejde dělat takhle celý den. Kdybych se jim mohla věnovat v kuse, tak by byly zlaté :) Nebuď smutná, děti ti to pak vše vrátí, je to radost, ikdyž se ti to teď tak třeba nezdá :) Starší už je s prominutím tak vyčůraná, že když něco provede, já jí řeknu ať odejde, tak mi honem začne říkat, že mě má ráda :D myslí si, že mě tím obměkčí :) ale já ji na to řeknu, že jí mám taky ráda a ať se jde zklidnit do pokoje :D přijde za minutu, že už se zklidnila a zase je chvíli hodná, tak to uděláme i dvacetkrát za den :D ale většinou se to už obejde bez šíleného řvaní a plácání na zadek.

každá zvlášť jsou skvělé, spolu občas taky, kdyby starší nezlobila, bylo by to super pořád
ona neposlechne nikdy, vše říkám tisíckrát, vyhrožuju plácačkou, že jí naplácám, nebo bubákem, někdy počítám a ona poslechne, jenže na minutku, a pak zas znovu a znovu, vyčerpávající
nejhorší je když se někam balíme, to začne zlobit, schovávat se, utíkat, honím jí po bytě, pak oblíkám gumovýho panáka, který nemá nohy a válí se po zemi, tisickrát opakuju, prosim, vyhrožuju, ona se prostě baví, pak když zařvu, tak pláče, a já po takovém "zařvání" mám hlavu uplně prázdnou, jsem spocená, vyřízená nejen psychicky ale i fyzicky
pak jdem na procházku , už si alespoň nesedá ve výtahu na zem, a neolizuje schody apod.
je jak zvířátko, ikdyž se to věkem zlepšuje
venku každou chvilku spadne, je to taková nemotora
taky jsem jí občas poslala do pokoje , většinou když ubližovala té mladší, vždy řvala jak tygr
ale díky za radu, zkusíme častěji aplikovat pokojík
vím že je důslednost důležitá, snažim se, teď když mám 2 děti, je režim pevnější a jim to rozhodně prospívá

jestli ti můžu poradit, tak nevyhrožuj, ale konej! Prostě co řekneš, to musí platit, takže pokud řekneš, ještě to uděláš a plácnu ti, tak jí opravdu musíš plácnout, prostě musí pochopit, že co řekne maminka, to se dodrží. Já to tak začla dělat a funguje to, né že by byla zlatá, ale už aspoň poslechne, když řeknu, že bude sama v pokoji, když v tom co dělá bude pokračovat... takže pevné nervy, pokud možno zachovat klid a zbytečně netrestat fyzicky,ale to co řekneš, dodržet! Naučí se, že se jí nevyplatí neposlouchat. Když někam jdeme a malá začne vyvádět, ječet, lítat po bytě ... tak jí řeknu, že jestli v tom hodlá pokračovat, že jí zamknu doma samotnou, že prostě s ní nepůjdu. tak to zabírá, že aspoň trochu se zklidní. Ale tím ty raději nevyhrožuj, protože to bys musela dodržet :D a co když tě fakt neposlechne že :) hlavně jí neustupuj, prostě fakt co řekneš, do dodrž. Jednu dobu jsem měla v obýváku položenou vařechu, věděla o ní a stačilo se zvednou a vzít ji do ruky a v tu ránu byl klid... takže musíš vyzkoušet, z čeho bude mít respekt a bude lépe :) a ještě u nás jednu dobu zabíralo za zlobení zabavit hračku a hodit jí do velkého černého igelitového pytle :D pak jsem měla ale hodně hraček v pytlu a nebyla příležitost jí je vracet, protože zlobila každý den :D tak jsem jí je pak tajně vrátila, jak byla aspoň chvíli hodná :D Neboj, bude lépe, jen to chce čas a pevnou ruku :)

to si dobrá
pomáhá ti někdo?
my babičky nemáme (tedy máme je daleko) a manžel furt pracuje