to snad ne, horší už to snad být nemůže, to už si zajdu k psychiatrovi požádato o antidepresiva nebo o něco, co mě otupí
kolik je tvým dětem?
mám to doma stejný, pořád musím starší hlídat, vůbec nic nestíhám
chodíme hodně ven, tam se to dá přežít lépe
doma je to o nervy

já teď na starší jsem přísná, prostě když udělá něco co nesmí nebo neposlechne co jí říkám, tak musí odejít do pokoje a tečka! Takže už je to o něco lepší než před měsícem, to neposlechla vůbec. Mi tekly nervy, tak často dostala i na zadek a o to to zlobení pak bylo horší a horší. Prostě musím být důsledná a nepovolit, jak najde nějakou skulinku, tak hned toho využije a přestane poslouchat. Nejhodnější jsou, když si s nima sednu v obýváku na zem a hrajeme si společně, ale to nejde dělat takhle celý den. Kdybych se jim mohla věnovat v kuse, tak by byly zlaté :) Nebuď smutná, děti ti to pak vše vrátí, je to radost, ikdyž se ti to teď tak třeba nezdá :) Starší už je s prominutím tak vyčůraná, že když něco provede, já jí řeknu ať odejde, tak mi honem začne říkat, že mě má ráda :D myslí si, že mě tím obměkčí :) ale já ji na to řeknu, že jí mám taky ráda a ať se jde zklidnit do pokoje :D přijde za minutu, že už se zklidnila a zase je chvíli hodná, tak to uděláme i dvacetkrát za den :D ale většinou se to už obejde bez šíleného řvaní a plácání na zadek.

každá zvlášť jsou skvělé, spolu občas taky, kdyby starší nezlobila, bylo by to super pořád
ona neposlechne nikdy, vše říkám tisíckrát, vyhrožuju plácačkou, že jí naplácám, nebo bubákem, někdy počítám a ona poslechne, jenže na minutku, a pak zas znovu a znovu, vyčerpávající
nejhorší je když se někam balíme, to začne zlobit, schovávat se, utíkat, honím jí po bytě, pak oblíkám gumovýho panáka, který nemá nohy a válí se po zemi, tisickrát opakuju, prosim, vyhrožuju, ona se prostě baví, pak když zařvu, tak pláče, a já po takovém "zařvání" mám hlavu uplně prázdnou, jsem spocená, vyřízená nejen psychicky ale i fyzicky
pak jdem na procházku , už si alespoň nesedá ve výtahu na zem, a neolizuje schody apod.
je jak zvířátko, ikdyž se to věkem zlepšuje
venku každou chvilku spadne, je to taková nemotora
taky jsem jí občas poslala do pokoje , většinou když ubližovala té mladší, vždy řvala jak tygr
ale díky za radu, zkusíme častěji aplikovat pokojík
vím že je důslednost důležitá, snažim se, teď když mám 2 děti, je režim pevnější a jim to rozhodně prospívá

jestli ti můžu poradit, tak nevyhrožuj, ale konej! Prostě co řekneš, to musí platit, takže pokud řekneš, ještě to uděláš a plácnu ti, tak jí opravdu musíš plácnout, prostě musí pochopit, že co řekne maminka, to se dodrží. Já to tak začla dělat a funguje to, né že by byla zlatá, ale už aspoň poslechne, když řeknu, že bude sama v pokoji, když v tom co dělá bude pokračovat... takže pevné nervy, pokud možno zachovat klid a zbytečně netrestat fyzicky,ale to co řekneš, dodržet! Naučí se, že se jí nevyplatí neposlouchat. Když někam jdeme a malá začne vyvádět, ječet, lítat po bytě ... tak jí řeknu, že jestli v tom hodlá pokračovat, že jí zamknu doma samotnou, že prostě s ní nepůjdu. tak to zabírá, že aspoň trochu se zklidní. Ale tím ty raději nevyhrožuj, protože to bys musela dodržet :D a co když tě fakt neposlechne že :) hlavně jí neustupuj, prostě fakt co řekneš, do dodrž. Jednu dobu jsem měla v obýváku položenou vařechu, věděla o ní a stačilo se zvednou a vzít ji do ruky a v tu ránu byl klid... takže musíš vyzkoušet, z čeho bude mít respekt a bude lépe :) a ještě u nás jednu dobu zabíralo za zlobení zabavit hračku a hodit jí do velkého černého igelitového pytle :D pak jsem měla ale hodně hraček v pytlu a nebyla příležitost jí je vracet, protože zlobila každý den :D tak jsem jí je pak tajně vrátila, jak byla aspoň chvíli hodná :D Neboj, bude lépe, jen to chce čas a pevnou ruku :)