nechci strašit, ale to byla hrůza první tři měsíce, malá pořád řvala, druhá pořád žárlila, starší byla zvyklá, že jí uspávám, tak to bylo peklo, musela jsem od ní odcházet uprostřed usínání k malé, pak se zas vracet, protože řvala, že sama spát nebude, v noci když se starší vzbudila, byla zvyklá chodit spát k nám v průběhu noci, jenže s mimi to nešlo, protože by se budili, tak s ní musel manžel chodit do jiné místnosti spát, to byl řev, než si zvykla, ale musím říct, že po dosažení 2 let věku se to začalo zlepšovat, dokonce nám pomohlo dát jí na měsíc do školky, osamostanila se, naučila se tam sama jíst, sama chodit spát, samozřejmě ty nemoce, to bylo peklo, ale něco nám to dalo,
přeju hodně štěstí
já měla hrozný těhotenství, tak možná proto byla malá jako mimi tak uplakaná
ale pořád trvá, že v půl desátý večer skončí šichta a my s manželem, který pomáhá alespoň večer s koupáním jedné dcery a s jídlem, padnem na prdel a jsme uplně ko

Ba, souhlas, já jsem také v půl desátý večer kdy to usne úplně ko.
Mám dvě holčičky ve věku 6-ti měsíců a 20-ti měsíců, takže žádná dovolená :a:

ono je milé od někoho slyšet, že nejsem jediná, kdo toho má nad vlastní sily
je to opravdu náročný a nevím jeslti je chyba ve mě , v mé povaze nebo kde
bylo by snadné se odstěhovat blíž k babičkám, aby mi pomáhali, to je opravdu k nezaplacení, kdo tohle má, ať si toho hodně váží, ale nechci na vesnici , nechci někam mimo civilizaci, kde větší město je 70 km, to bych se tam hrozně nudila a pak těžko hledala práci a manžel taky
když mám volno, tak si ráda o svých problémech popovídám s někým, kdo ví o čem mluvím, a nikdo takový v mým okolí není, kamarádky maj jedno dítě nebo žádné, tak jsem našla odvahu a napsala sem
:)

teď jak to čtu, tak mě napadá, že dost často mi opravdu pomohlo odventilovat se tady :s: - buď člověk zjistí, že není sám ve stejné situaci, nebo mu to dá naději, že bude líp :ww: