Ahojík, já musím zaťukat - že toto taky neznám...proběhli nějáké dohady, ale ty přešli v momentě kdy malej řval jak túr a já spala a musel se starat přítel - páč on si myslel, že když jsem doma s malým začnu sama obstarávat domácnost....možná na mě bude plno žen koukat blbě, ale domácnost jsme si vždycky dělili kvůli zaměstnání a měnit nic nechci....malej dá hodně zabrat, ale naštěstí je hodnej - nejvíc času mi zabírá odstříkávání a následné čištění všeho - ruce úplně zničené od vody jak pořád všechno myju...náš systém je takový, že přes den hlídá přítel a já se jdu vyspat třeba na hodinu či dvě a tak potom přežívám noc:-) ...je pravda, že svou nezávislost jsem tak trochu také ztratila jako každá - ale vím, že jak budu moc tak si to vynahradím a proto tolik netrpím:-)...jediné čím náš vztah trpí je teda co se týče sexování, ale to už jsme taky vyřešili...ale musím říct, že tohle všechno funguje jen díky tomu - že Míšánek je opravdu zlaté dítě a myslím, že tim že jsme oba v klidu je i on...nevím jaké by to bylo, kdyby malej byl řvoun páč mám doma spáče a jak nenaspí to svoje je zněj protiva - já jsem pravej opak, takže se doplňujem:-D

Jéjda, tak tohle naštěstí vůbec neznám!!!! Spíme všichni celou noc, takže nějaké nevyspání vůbec nehrozí... S malou si hrajeme a povídáme společně, taky když příjde taťka z práce, tak se ho ptáme, jak se měl a co dělal, on se pak taky ptá nás, co jsme za celý den prožily... pak třeba převezme starost o prcka on, hrajou si oba je to baví a já si třeba jdu dělat to, co potřebuju sama... S penězi teď taky problém nemám, neboť jsem si platila jako OSVČ nejvyšší nemocenskou, takže mám 29tisíc :-) Bohužel jen na půl roku :-( Pak skočím na těch 7600, to bude panečku změna :-( Jinak já už nekojím, takže to vínečko a cígo si klidně dám a můžu ti říct, že i půl hodinka u sousedky je k nezaplacení... Je pravda, že milování jsme trošku museli přizpůsobit na dobu, kdy malá spí, protože, kdyby se na nás při tom koukala, nedejbože smála.... to néééé :-))
Zkus se taky přihlásit na nějaké plavání kojenců, cvičení, nebo odstříkat mlíčko a nechat kluky doma a jet třeba po obchodech... Taky musíš manželovi věřit a strašně jej pochválit, jak to bez tebe zvládli... ho to utvrdí v tom, že to i bez mamky zvládnou :-) A bude strašně důležitý :-)Ke kadeřníkovi si třeba zajdi....... Neboj, přijde teplo, prcek bude větší a bude to už lepší :-))
Nevím, jestli radím blbě, ale mi to takhle funguje od žačátku a jsme naprosto v klidu a pohodě.... Držím moc palečky a Denčovi posíláme hubánka :-*

ahojky,
myslím, že nejsi vůbec sama, ba naopak, chtěla bych vidět matku, která po narození mimča má na prvním místě sebe a partnera :-) jak říkáš, změna obrovská a opravdu člověk nemá už pak na toho partnera někdy čas ani energii. Záleží na toleranci obou, domluvě a dělbě práce :-) Malý bude mít rok a přiznám se ti, že to pořád není ještě to pravé ořechové...vyjít jsem si za tu dobu zašla třikrát a byla jsem naštěstí v klidu, protože můj manžel se o malého umí opravdu perfektně postarat. Další věc je ta, že z toho pobytu doma už mi taky hrabe, ale jednou jsem se takhle rozhodla, tak se nedá, co dělat :-) Přeji pevné nervy, tolerantního partnera, co pomůže a hlavně aby sis to v sobě nějak uspořádala ;-) Lucka

Peti, já mám teda super manžela. Chová malou, když už já nemůžu, chystá mi přikrmy, když se kojení blíží ke konci, pomáhá mi s domácností, ... takže já si fakt stěžovat nemůžu... musím ale přiznat, že si vedle něj připadám až neschopně a přijde mi, že dělá víc než já :( ale asi je to jen pocit... Taky doufám, že se to brzy dostane k normálu ... mám pocit, že pro starost o malou fakt zapomínám na sebe, potřebovala bych ke kadeřnici, ani na pitomé oholení nohou nemám čas a to je fakt mazec :00: ... sem pořád unavená a musím fungovat pro malou i pro manžela - uvařit oběd, vyprat a vyžehlit prádlo aspoň pro malou, protože máme spotřebu,... no prostě kolotoč... a fakt už si připadám jak otrok a někdy mi do hlavy přijde myšlenka jestli je TOTO přesně to, co jsem chtěla... ale pak se na mě malá usměje, nebezky nádherným úsměvem a já vím, že ANO, že je to právě ono, i když padám únavou na hubu...
Musíme to prostě vydržet a neodmítat pomoc a víc relaxovat, i když není doma zrovna naklizeno... jinak se z toho zblázníme. A jak píšeš, soustředit se i na partnery, ale taky je zapřáhnout ke spolupráci.... miminko má přece oba rodiče, ne jen mamku... to je nutné si uvědomit...
Peti, nestresuj, s manželem to bude ok, pokud je inteligentní a vidí, jak se o Deníska staráš a kolik to dá práce, tak Ti přece neublíží tím dementím chlapským způsobem...
Pevné nervy a neboj, chce to čas...
:a: