no mě právě důvod nepotřeby nočního kojení nepřijde jako nějak zásadní, spíš doporučující. moje obě dětí v noci baští (a i když by nemusely. synka jsem nočnímu mlíku odnaučovala v roce, na dcerku stále nemám odvahu) a zvládají samy usínat i když v noci baští.
Z mýho pohledu si nemyslim, že Estivillova metoda je o nedání zpětný vazby matky. Taky si nemyslim, že to, že dítě neumí samo usnout (pokud se bavíme v rovině kojenců) je rozmazlenost. Dítěti můžu dát najevo svojí přítomnost, ochranu a bezpečí i jiným způsobem než že ho budu houpat v náruči, hospat s ním na balonu, kočárkem přejíždět práh domu nebo v noci bloubat v autě ulicema (je to extrém, ale znám rodiče, kteří jej paraktikovali). Ani u jednoho ze svých dětí nemám pocit, že by rezignovaly na pláč a ztratily důvěru v tom, že jejich máma přijde. Když pláčou, máma přijde, pohladí, řekne jim, že je všechno OK a že je na blízku a i když vim, že kolem 3. měsíce skutečně nechápaly obsah mých slov; intonace hlasu jim stačila k tomu, aby se cítily v bezpečí a usnuly i bez mojí fyzické přítomnosti.
Ale každá máma zná svoje děti (a sebe) nejlíp a každá bychom měla používat metody, ve který věříme a souhlasíme s nimi. SAma netvrdím, že Estivillova metoda je jen ta jediná a nejlepší na usínání dětí a neodsuzuju mámy, který ji nepoužily, ale zdá se mi dobrou cestou.
Je celkem škoda, že jsi se takhle nerozepsala hned na začátku a místo toho předhodila větu téměř vytrženou z kontextu ;)

promiň, ale zase něco vytrháváš z kontextu....nebyla jsem to já, kdo tu psal, že chci dítěti ukázat, kdo je tady pánem. to že dítku nabídnu nějaký řád - že se před spaním vykoupeme, pomazlíme, namasíruju mu tělíčko, oblíknu do pyžámka, dám mlíčko, zazpívám tři písničky a pak ho dám do postýlky, řeknu mu dobrou noc a že jsem poblíž, zapnu monitor a kolotoč a když drobek pláče, dojdu za ním, opět pohladím a řeknu pár hezkých slov, ony se uklidní a usnou ... i jasně daný a ohraničený věci se dají dělat citlivě.a když páče dál nebo jinak tak vím, že se něco děje a řeším to. jenže tohle řeším minimálně. odejdu z pokojíčku/ložnice a obě dvě si v klidu usnou samy. A i když jsem na obě dvě praktikovala prvky z Est. metody a nechala je po tři, nedýl po pět dní dle odpůrců vyřvat, tak vím, jak se oběma dobře usíná, co před spaním potřebují, vyžadují a co jim dělá dobře. a je to podoběný jako u vás - každý chce něco jinýho a i postupem času, jak rostou, tak se jejich potřeby mění. A věřím, že pro spoustu maminek (a tatínků) je večerní často až noční ukládání zoufalství a že jsou za tuhle metodu vděční. a sama za sebe jsem byla moc ráda, že mi dcerka ve třech měsících pěkně usnula a já se mohla v klidu věnovat staršímu synkovi - vykoupat ho, přečíst mu pohádku a být jenom s ním, on to tehdy potřeboval

děkuju, často se sedávám na vedení. taky se nechci hádat, jen tě vnímám jako člověka s rozumnejma názorama a zamrzelo mě, že jsi tuhle metodu smetla ze stolu jako špatnou, aniž by jsi vzala v potaz všechny podmínky (jiný slovo mě nenapadlo) vedoucí k samostatnýmu usínání.

já už jedno vzbuzený mám.....chjo. třeba ti kluci letos zaspí
jinak, taky bývám často nesrozumitelná