Přidat komentář

promiň, ale zase něco vytrháváš z kontextu....nebyla jsem to já, kdo tu psal, že chci dítěti ukázat, kdo je tady pánem. to že dítku nabídnu nějaký řád - že se před spaním vykoupeme, pomazlíme, namasíruju mu tělíčko, oblíknu do pyžámka, dám mlíčko, zazpívám tři písničky a pak ho dám do postýlky, řeknu mu dobrou noc a že jsem poblíž, zapnu monitor a kolotoč a když drobek pláče, dojdu za ním, opět pohladím a řeknu pár hezkých slov, ony se uklidní a usnou ... i jasně daný a ohraničený věci se dají dělat citlivě.a když páče dál nebo jinak tak vím, že se něco děje a řeším to. jenže tohle řeším minimálně. odejdu z pokojíčku/ložnice a obě dvě si v klidu usnou samy. A i když jsem na obě dvě praktikovala prvky z Est. metody a nechala je po tři, nedýl po pět dní dle odpůrců vyřvat, tak vím, jak se oběma dobře usíná, co před spaním potřebují, vyžadují a co jim dělá dobře. a je to podoběný jako u vás - každý chce něco jinýho a i postupem času, jak rostou, tak se jejich potřeby mění. A věřím, že pro spoustu maminek (a tatínků) je večerní často až noční ukládání zoufalství a že jsou za tuhle metodu vděční. a sama za sebe jsem byla moc ráda, že mi dcerka ve třech měsících pěkně usnula a já se mohla v klidu věnovat staršímu synkovi - vykoupat ho, přečíst mu pohádku a být jenom s ním, on to tehdy potřeboval