kokoladka
kokoladka
Ahoj holky :a:
mám vzhledem k tomuto webu zvláštní prosbu, ale doufám, že mě pochopíte - hlavně ty, které někdy něco sbíraly :s:
Já úplnou náhodou (to je dlouhý příběh ;) ) jsem našla své staré album Království zvířat. Byly to samolepky se zvířátky z čokoládek Kraš, které se lepily do alba, které sloužilo i jako omalovánky. ;)
A rozhodla jsem se zkusit ho dosbírat ;)
Tak mě tak napadlo zeptat se na to co mě napadá už nějakou dobu...
Asi málokdo tady je se svým prvním partnerem, kterého kdy měl, svým způsobem jsme v pořadí ;)
Jsem druhá žena svého muže, on je můj první. S bývalou manželkou se brali brzo, neměli zrovna moc společných zájmů a když padlo rozhodnutí, že půjdou definitivně od sebe, tak zjistili, že je těhotná. Vydrželo jim lepit vztah ještě 2roky, než potkal mě a přistěhoval se ke mně vyloženě s kufrem. Manželce nechal celej byt s vybavením po rekonstrukci, kterej si ona dosplácela (více než polovinu už splatil on) s tím, že jednou stejně byt bude syna, tak ať má nějaké zabezpečení a my bydlíme v nájmu, on pravidelně platí aloše.
On prvopočátku našeho bydlení bylo jasné, že budeme stavět a od rodičů jsem dostala k 26.narozeninám pozemek, dům se začal stavět ještě před uzavřením manželství a já se pro jistotu pojistila předmanželskou smlouvou, že bude jenom můj, protože kdyby se jemu něco stalo, tak bych musela jeho synovi vyplatit polovinu a když si platím dům ze svýho, finančně mi ho vystavět pomáhají pouze moji rodiče a pak bych nedej bože měla ten dům platit z poloviny jednou, tak by mě asi štréchlo :-)
V případě, že se stane něco mně, na jeho automaticky padá polovina a druhá půjde na naši dceru, která je na cestě, takže se nemusí bát, že v případě mého úmrtí zůstane na dlažbě. Snad nebude potřeba, aby byla předmanželská smlouva někdy uplatněna, ale myslím, že není až tak špatné ji mít a dohodnout se, dokud jsou vztahy na dobré úrovni :-)
In reply to Jsem druhá žena svého by lusylu
S tou předmanželskou smlouvou to má něco do sebe, až by jednou padlo rozhodnutí se vzít (my dva), tak asi tak to vyřešit, protože kdyby jednou zazvonila u dveří jeho bejvalka a tady mě máte, budete se o mě starat, protože si mě přece vzal, tak to by mě štrejchlo též... ale totoje doufám hodně scifi scénář a nestane se to :s:
zájímavé téma :-) já jsem na tom následovně.Můj přítel je můj druhý vážný vztah.Byla jsem sice vdaná,ale nejsem rozvedená.Přišla jsem o manžela tragicky :-( Děti jsme neměli.Můj nynější přítel ženatý nebyl,ale jeho bývalá přítelkyně ho obrala taky.Když se vrátil z práce v bytě byla jen matrace a pes.Přepsala na něj co mohla(plyn,elektřinu,...) a neplatila to.Sebrala televizi na splátky.Takže exekutor za plyn,splácení TV atd.Nejraději bych ji našla a rozbyla jí držku(že jsem teda tak sprostá)Je to hnus,jaký jsou některý ženský mrchy.Takže tak.
In reply to ahoj by sonislavka
na hrubky kašli, to je v poho ;) ale toto co píšeš je drsný, to je fakt mrcha }:) ten můj to má aspoň z toho že si ji vzal, ale ten tvůj... jak slepý k houslím k tomu přišel ... :?
Než jsem se odhodlala napsat tenhle článek, tak jsem shodou okolností, četla pár příspěvků jak si holky stěžují, že se tu furt dokola omílají stejná témata, nebo nadpisy článků js
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Právě že už asi 2-3x jsem tam jela takzvaně zakopat válečnou sekeru (obrazně řečeno aspoň teda tu mojí), a že to zkusíme od znova, psychicky se na to připravuju, pak příteli řeknu, že teď bychom mohli jet spolu k nim, on samozřejmě šťastný jak blecha, že pojedu a že jsem s tím přišla sama a nemusí mě nutit nebo připomínat, že mám zase velkou pauzu mezi návštěvama. No a nejlépe už mezi dveřma se stane něco, co ten můj elán zase totálně zadupe až do suterénu :s: Třeba jako o vánocích, opět že se od toho odprostím a začnem znova, sedíme po obědě v obýváku, hraje tv a akorát by to zase skončilo tak, že budem sedět a něco nesmyslnýho plácat, venku bylo krásně (docela ;) tak jsem navrhla jestli se nepůjdem projít ven jako všichni, prostě se trochu vysmradit a promrznout :s: Jenže zrovna po obědě propukla závažná nemoc u přítelova mladšího bráchy. Bylo to obyčejné nachlazení, to mi bylo jasné hned, tomu bráchovi je asi 20, chlap jak hora, že by mohl skály lámat, ale maminka že nepůjde, že musí zůstat u něj co kdyby náhodou, a zbytek návštěvy mu po 5 min měřila teplotu (fakt nekecám :s: ) a řešila co budou dělat, že přece takhle nemůže jít v pondělí do práce (byla myslím sobota)... :00: :00: :00:
ztratila jsem všechnu motivaci, zdrželi jsme se ze slušnosti asi ještě půl hodiny a pak jsme je nechali aby mohli v klidu marodit... ;)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Já valím oči jak puk :w: U tohohle bych řádila jak tajfun :w: Svatbu považuju za jedinečnou věc (sice teda je to pěkně drahej mejdan, co si budem povídat :s: ) ale svatba se nedělá každý rok jako opíkání prasete, a mojí svatbu si chci opravdu užít :w: Nejdřív bych asi pořádně sjela všechny co by mi přišli do cesty, pak bych uvažovala nad tím jestli se nedá termín přece jen posunout???? opět? A pokud už z ničeho nejde couvnout, tak ti přeju ať máš radši ten sníh než bláto ;) Vzpoměň si na Popelku s Libuškou Šafránkovou, taky ji tenkrát měli točit v létě nakonec to nějak vyšlo na zimu a jaká je to pěkná pohádka :s: :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Věřím to muselo bejt krásný :h: Já mám totiž chvílema taky vdávací touhy, i když touha po mimi byla větší, ale bylo mi vysvětleno, že mám ještě počkat a tak, a když jsem argumentovala tím že papír nepotřebuju, že by nás bylo jen o jednoho víc, tak mě to moje zlatíčko uzemnilo tím, že chce nejdřív svatbu, tak a mám to :s: ale na tu si musím počkat, ale to jsem řešila tady už o článek dřív :s: A dokonce tuším že ten můj miláček na mě něco chystá,ale zatím se furt tváří jak tajemný hrad v karpatech a nic z něj nemůžu dostat :s: tak podle hesla trpělivost růže přináší, čekám až ten můj botanik něco vypěstuje :s: :s:
další ne moc zajímavý nadpis.Ono je to s nimi -tchýněmi-nějaké složité.Nemůžu si nějak extra stěžovat.Samozřejmě jsou věci,které mě vytáčejí do běla,ale je to maminka mého manžela.Pokud s nimi nebydlíš,neřeš to.Návštěvu vždycky přežiješ a kdyby ne,pošli přítele a je to.Nejvíc mě pobavila věta ke konci článku-stejně nás doma pomluvíš-asi bych jí ujistila,že to v každém případě a ještě zaběhnu k sousedům.Ale z druhé strany-mám dva kluky 8 a 10 let.Je to hodně brzo,ale už teď mě straší ta představa,že jednou přijde TA nějaká a bude TO všechno dělat BLBĚ a on ten můj malý miláček naprosto zaslepný láskou bude TÉ vetřelkyni zobat z ruky a maminka půjde stranou.Jasně,zveličuju to,ale kdo ví,jak to budeme snášet my.Tak hlavu vzhůru,ahoj.
Pro mě je výhra, že tě pobavila aspoň jedna věta :s: Vím, že jsem tímhle tématem zrovna neoslnila, ale právě mít takovou averzi (nebo jak to nazvat :s: ) už teď, si myslím že je trochu divné, že aspoň chvilku lidi před sebou hrají to divadýlko jak se mají rádi a jak spolu vychází. :s: Já to teda moc neřeším, naštěstí jsme od všech daleko, jak od jeho tak mojí rodiny :s: ale asi tak 2-3x do roka to řeším, protože to mi přítel říká: dlouho jsi tam nebyla, už nemám žádnou výmluvu na to proč nepřijedeš, budou vánoce měli bychom se ukázat oba, apod. :s: Já mám totiž problém i s návštěvama 2x ročně ...
:+^*: Díky za názor ;)
Ahoj Holky :a: ,
Padla na mne nějaká zimní sněhová depka jak deka a napadá mě spousta hovadin, jedna teda – jestli se mi to celé nějak nezamotalo…
In reply to ahoj, tak ja to mela by lenki
tys tu cestu taky neměla jednoduchou, chápala bych to první i druhé zklamání, ale jít a vstát s hlavou vztyčenou po třetí, čtvrté a další když se ti něco takovéhlo stane, tak tě taky obdivuju a děkuju za ukázání toho, že si nemám stěžovat, že bych na tom mohla být mnohem hůř a to, že mám ze své situace vytěžit maximum :+^*: a přeju aby to bylo už jen dobré, těch zkoušek odolnosti už jsi měla požehnaně :k: :k:
Ahojky, tak můj život do pohádky typu : najít si přítele, pár let spolu žít, pak postavit dům, vzít se a časem si pořídit miminko absolutně nezapadá. I když ze začátku by se mehlo zdát že jo. S přítelem spolu budeme za nedlouho už tři roky. Děti jsme plánovali, ale až za pár let někdy v budoucnu. Ale život to chtěl prostě jinak. Před měsícem jsem na testu našla // čárečky a byla jsem z toho celá pryč. Nevěděla jsem co dělat. Protože jsem teprve na záčátku toho vysněného života. Je mi 17 a takhle jsem to teda rozhodně nechtěla. Řekla jsem to přítelovi a ten z toho byl zaskočenej tak asi jako já. Nemůžu brát hormonální antikoncepci no a jiný druh antikoncepce zkrátka selhal. Přítel nakonec vzal vše do svých rukou a vlastně díky jeho odhodlání si miminko necháme. Řekl, že se o nás postará a to nejen po stránce psychické, ale také materiální. Takhle jsme to nechtěli, chtěli jsme si užívat. Teď řešíme uplně jiné věci. Narychlo řešíme bydlení, já školu a další podboné záležitosti, které v této situaci nejsou moc příjemné, ale rozhodli jsme se za to malé postavit a to za každou cenu. Vůbec teď nepřemýšlím jako mé kamarádky nad tím co si vzít na sebe na sobotní diskotéku, nebo nad tím jestli si mám nalakovat nehty na růžovo nebo černo. Teď řeším uplně jiné otázky typu zvládnu to? jak to vůbec bude? zvládnu školu a dítě? apodt. Život prostě není pohádnka která končí vždycky dobře a není to ani romantický film, který vždy končí happyendem. Život se nedá plánovat, protože si to vždy zařídí sám po svém ať se nám to líbí nebo ne. Udělá nám najednou čáru přes rozpočet a my na to koukáme jak vyvalený a divíme se jak je to možný. Ja jsem šťastná za svého přítele, který mi řekl: neboj bude to dobrý, aspoň budem mladý rodiče. Koukáme na to trochu s nadheledem a optimismem tím, že budume přemýšlet nad tím, že to mohlo být jinak stejnak nic nezměníme a vlastně už ani měnit nechcem, však i tenhle způsob života může být a věřím že bude šťastný a bude nás naplňovat. Rodiče se s tím zatím ještě moc nesmířili, takže vztahy jsou taky na prd, alespoň, že jsme na to dva. Ach jo. Kde jsou ty dětské dívčí sny o princi na bílem koni, malých princátkách a zámku kde spolu všichni žijí šťastně až do smrti? Kam se poděly? Jsou krásné, a je nádherné je mít, jen bohužel, že se tak rychle vytratí a z dětských snů každý vyroste a zjistí, že je to uplně jinak. Ale tak to prostě je a já tiše závidím těm ve kterých, alespoň střípek těchto dětských snů a nadějí zůstalo,protože já se je v sobě snažím najít, ale asi už jsou uplně pryč. Závěrem : Život si nelze naplánovat do nejvyšších detailů je možné si jen udělat jeho hrubý náčrtek. :one: Nevím jestli jsem sem napsala to co si chtěla slyšet, ale s přítelem si o tom určitě promluv a nestyď se za to co cítíš ani za to po čem toužíší a ono to pak půjde samo.
In reply to Ahojky, tak můj život do by Zuzinecek
tvojí odpověď jsem četla jedním dechem :) fakt :$$: a valila jsem oči jak blázen :$$: smekám před tebou, a držím palce ať se vám ty změny plánů podaří a malé se v pohodě a do pohody narodí :s: tvůj příběh mě hodně oslovil a já doufám, že v té mé makovici si z toho vytvořím ponaučení :s: moc děkuju a ať jste pořád na všechno dva, ta podpora tvého partnera je úžasná :k: :k:
In reply to tvojí odpověď jsem četla by kokoladka
jsem ráda, jestli ti můj příspěvek něco dal :one: však se neboj tvé plány ti vyjdou, třeba né hned a né tak lehce jak si představuješ, ale nakonec to vždy nějak dopadne a každej najde kousek toho štěstí. Jen ho nesmíš vidět jen v jedné věci. Třeba zrovna to tvoje štěstí bude uplně někde jinde než ho hledáš. JInak ti také děkuji za podporu, každá milá věta mi dodává sílu věřit v to, že to zvládnu. :+^*: :one:
Ahojky, tak nejdřív chci napsat, že mě mrzí, že jsi v takovémhle splínu a plně tě chápu. Ale na druhou stranu si myslím, že přemlouvat chlapi k něčemu tak zásadnímu, jako je miminko nebo svatba, není dobré. Většinou to má jen opačný účinek. Je to záležitost, kterou musejí chtít oba, aby pak z toho mohli mít oba spolu radost. Takže jestli si myslíš, že to má smysl, tak dej příteli ještě čas a buď trpělivá, určitě také dospěje a bude sám chtít. Samozřejmě záleží na celkové tvé životní situaci. Toť můj názor. Tak snad jsem ti trošku pomohla. Jinak přeju hodně štěstí a ať vám to všechno dobře dopadne :one: :one: :one: . A nebuď smutná.... :a: :a: :a:
Doufám, že se příloha zobrazí pořádku, je to západ slunce u norského pobřeží, jsem na kanoi ještě s kámoškou, já jsem ta vepředu :) fotka je hlavně pro nevimnic (ale samozřejmě i pro ostatní :) ) souvisí s jejím článkem http://www.mojetehotenstvi.cz/hlavne-nejezdete-do-svedska-tedka
tak snad na vás taky dýchne trochu té severské romantiky :a:
Ahoj,
jsem nějaká rozladěná, celý víkend slyším to samé: no jo na baráku je pořád práce, no jo barák to máte co dělat celj život, no jo barák to jsou samý starosti, atd atd atd.
My máme s přítelem postavený/rozesavěný baráček, a jsme moc rádi že ho máme, je to naše vlastní bydlení a prostě v něm vidíme samá pozitiva, ale od ostatních .... no zase bych se rozčílila :(
Tak jsem se chtěla zeptat jak to máte vy :///:
1. bydlíte v bytě/domečku?
2. bez odhledu jaké máte současné bydlení, které preferujete?
3. výhody/nevýhody bytečku
4. výhody/nevýhody domečku
děkuju všem kdo odpoví :s:
Ahoj holky,
mám takový zajímavý dotaz: s přítelem teprve plánujem mimčo, respektive čeká mě nelehký úkol přítele přemluvit k svatbě a pak bude mimčo na 1. místě snažení, ale už teď si pročítám co před otěhotněním, co v průběhu, co bych měla dělat já, co přítel, a tak. Tak trochu mapování neznámé oblasti než tam vkročím, nebo než budu moct konečně vstoupit, mám přítele moc moc ráda, ale on si opravdu všechno moc dobře ale hlavně dlouho promýšlí, on je takový dost přemýšlivý, ale to by bylo na jiné téma. :s:
Takže zpět na začátek: chci se zeptat jaký máte názor na tetování? Líbí se vám? Nechali byste se tetovat? A co a kam?
Já totiž tetovaná jsem, v podbřišku takový menší motiv, bylo to tenkrát vlastně i kvůli příteli, na zpestření ... }:) No a mě teď napadlo, nemohla jsem si tím tetováním nějak ovlivnit snahy o miminko? zvlášť když to mám na takovém místě??? Poradíte, máte nějakou zkušenost ... ??? :?
Ahoj všichni/všechny,
moje otázky:
1. pokud nejste těhotné, obáváte si ztráty chuti na sex v/po těhotenství?
2. pokud jste nebo byly těhotné - jaká je vaše zkušenost?
3. obáváte se, že by chuť na sex s vámi ztratil partner?
4. kdo přijde jako první s myšlenkou na sex? vy nebo partner?
5. jak často se milujute? vím, že odpoveď může být často, protože se spousta z nás snaží otěhotnět, ale myslím frekvenci sexu, když jste se o mimčo ještě nesnažili :///:
6. a perlička na závěr: sex a menstruace?
a taky rovnou odpovím, abyste měli inspiraci a aspoň někdo mi odpověděl, docela by mě zajímalo kde se na žebříčku normálnosti nacházím :///:
1. docela se obávám, protože sex je důležitý pro mne i pro mého přítele, oba ho máme moc rádi :///: a opravdu ctím pravidlo, že když to klape v posteli, tak to klape i v životě :s: takže se bojím, že ztratím chuť na sex a budu přehnaně přecitlivělá nebo tak, anebo že partner o mě ztratí zájem, že bude vidět hlavně "maminu" a prý některý chlapi si dokážou k tomuto stavu (i když těhotenství není nemoc, ne?) vybudovat respekt a začnou vás vnímat jinak... takže trochu strašáček...
2. nemám zkušenost, první těhotenství teprve plánujeme
3. jeee, teď jsem si všimla, že na to už jsem trochu odpovědla už ad 1) :s:
ale pro úplnost: ano, toho se taky bojím, chtěla bych v partnerových očích stále zůstat sexy, protože bych to brala taky jako svoje selhání, že by přítel hledal "útěchu" jinde, když bych ho přestala přitahovat...
4. tak u nás je to celkem vyrovnaný, jednou já, jednou on :s: i když někdy v měsíci jsem aktivnější já :///:
5. aspoň 3x za týden, ale někdy se zadaří i víc nebo víckrát denně, ale na druhou stranu se povedlo i 1x týdně (vyjímečné situace: když jeden z nás musí na nějakou služební cestu nebo kurz, to pak samozřejmě interval prodlužuje) :s:
6. nevím čím to ale když mám ms, tak si připadám jak sexem posedlá, a jak na potvoru to pořádně nejde :s: opravdu této fázi měsíce jako kdyby se mi šíleně plašily hormony a já bych svého miláčka nejradši láskou snědla :s: a přítel je naštěstí chápavý, takže si vždycky nějak poradíme a uspokojíme moje/naše potřeby :s: :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
