Tchýně – staré téma, trochu jinak

06.02.2010

Než jsem se odhodlala napsat tenhle článek, tak jsem shodou okolností, četla pár příspěvků jak si holky stěžují, že se tu furt dokola omílají stejná témata, nebo nadpisy článků jsou nic neříkající, např. ahoj, ahoj holky, pomoc apod. :( Že už to ani některé z vás nebaví otevírat, když je to nazvané tak univerzálně. Doufám, že jsem si z toho vzala ponaučení a zaujmu vás. :P
Název článku jsem myslím zvolila dost výstižné, aby někdo koho to nezajímá sem nekliknul a pak byl zbytečně naštvaný že to musel číst. :P
A k volbě tématu, pár článků o tchýních a tchýňovcích co se tu objevily jsem taky četla, ale nějak mi to nedalo všechno co by mě zajímalo, že bych ráda probrala mou situaci… A navíc vyfiltrovat tady články, které by vás zajímaly je opravdu umění, protože něco je v blogu, něco v diskuzi, něco v klubech… Anebo neumím ještě pořádně tady hledat…Tolik úvodem ;)
Můj příběh: Jak už jsem psala mého přítele miluju, on mě, plánujeme spolu budoucnost (viz článek předtím: i když někdy ne dost rychle podle mých představ }:) ) Mám ho opravdu šíleně moc ráda, to aby bylo jasné už na začátku a jeden pro druhého jsme schopni udělat moře věcí. :h:
A teď na scénu přichází jeho rodina, resp. maminka. Četla jsem tu články co vám všechno tchýně dělají (jsou to konkrétní věci – jak vaří, uklízí, prndají vám do výchovy apod.) V mnohých případech jsou to už tchýně, ale já řeším situaci s mojí budoucí tchýní a navíc spíš na psychické úrovni, protože jsem se zasekla a budoucí tchýni prostě nemám rada… :n:
Není to o tom, co by mě nebo nám pořád dělala, nebo radila, ono jde o to že je, a mám několik situací kdy to prostě zasklila a mě připadá najít si k ní cestu už zhola nemožné, i když kvůli příteli bych chtěla, on má maminku moc rád a chtěl by abych aspoň trochu měla ráda i já ji. :?
Chtěla bych to i jako na oplátku, protože on mou rodinu naprosto respektuje, některé členy přímo zbožňuje (to jsou moje neteře a synovec :s: ) i když oni taky nejsou dokonalí..
Takže zlomové okamžiky: už na začátku když jsme s přítelem začínali a náš vztah byl v plenkách. :s: Připravil pro mě překvapení, že mě představí doma, chodili jsme spolu asi 2 měsíce. Přijeli jsme k jeho bráchovi, maminka tam asi za půl hodiny přišla z práce jako na kafe a u tý příležitosti mě jako představí. Maminka přišla, ja způsobně dobrý den, ani nehnula brvou, přešla celý obývák rovnou na balkon a zapálila si, až po nějaké chvíli kouření si všimla že je tam někdo nový, navíc prý si myslela že jsem nějaká kamarádka bráchovy manželky… ://:
Další: to my vysvětlil přítel asi až po půl roce, ale při první návštěvě u nich doma, setkání s maminkou i tatínkem jsem byla podrobena rodinnému testu – jestli se zapojím do domácích prací (hlavně mytí nádobí, utírání a poklábosení s maminkou o těch ženských věcech, zatímco chlapy budou probírat ty chlapské… Asi nemusím říkat, že jsem neuspěla, byla jsem z první návštěvy vyjukaná, tak největší má snaha byla být co nejvíc u přítele a ne aby nás rozdělili, nejsem prostě hned seznamovací typ, potřebuju čas… ://:
Další: to už jsme s přítelem bydleli spolu, v podnájmu, a jeho rodiče, že jedou na výlet a jako se staví u nás na kafe, dozvěděla jsem se to den předem, ale budiž, takže kafe, já napekla jednu ze svých top buchet, oni přijeli, vypili teda aspoň to kafe (to dělal přítel), poklábosili hlavně se svým synáčkem, já se ani moc nechytala, nerozumím moc stylu jejich humoru a co hlavně TÉ BUCHTY SE ANI NEDOTKLI!!! No nic.. :00:
Jedeme dál: Zrovna nedávno, teda spíš loňský podzim jsem od známých dostala patyzony a dýně a tak. A zrovna že pojedem navštívit přítelovi rodinu a povečeříme u nich a já že vezme ty patyzony, že by se mohli hodit. Taky že jo, udělala se z toho večeře, jeho maminka dokonce k tomu udělala zeleninový salát – fakt byl dobrý. A večeříme a dialog: maminka: chutná ti to? Já: je to dobré, povedlo se vám to. Maminka: Ale to říkáš jen tak. Já: Opravdu je to výborné, hlavně ten salát se vám povedl, chutná mi. Maminka: Stejně nás doma pomluvíš … No a neměla jsem slov… :00: :00:
Bylo ještě takových pár střípků, ale tyhle jsou fakt top…
Jaký to bylo s maminkama vašich miláčků než jste se vzali? Máte taky zkušenosti s tím že si nerozumíte? Mám pocit že já a ona, jsme každá z jiné planety. Dá se s tím něco dělat? Nebo je to po… už od začátku? A co by dělal Jan Tleskač? :a: :s:

Ahojky, to je strasne s tema tchynema...ja mam taky jeden takovy pribeh,ktery by ti mozna pomohl :) s manzelem jsme spolu 5 let(rok jako manzelata)...od zacatku me jeho mamina nemela rada, protoze Kuba jezdil za mnou kazdy den na intr a nebyl s ni doma, na co byla doposud zvykla...porad se ji na me neco nelibilo a potom rekla, ze mi tata taha do postele kluky, no to uz jsem opravdu byla vytocena a nejezdila jsem k nim...po dvou letech mi udelali z intru hotel, tak jsme se s Kubou rozhodli, ze spolu pujdeme do bytu a zkusime si spolecny zivot, to samozrejme jeho mama nemohla rozdychat a porad mu to rozmlouvala, ale Kuba se nedal...navic ja v te dobe nemela ani korunu, tak se moji rodice nabidli, ze mi budou bytecek platit, coz nam hodne pomohlo...a toho ona vyuzila...zacala rikat, jak nema na to aby Kubovi platila skolu(chodili jsme na soukromou verejnopravni), tak muj tata vzal 20.000 a dal mu je, aby mohl dostudovat...pote zadal Kuba svoji mamu, aby mu pridala penizky na ridicak, ze by si ho chtel udelat, na coz ona mu odpovedela, ze nema...(jeho tata totiz strasne moc pije a topi se v dluhach), Kuba se tim trapil, protoze ja mam rodice 200km od Prahy a autobusem to je opravdu drina tam dojet...tak jsme si nakonec udelali oba dva ridicak u nas(u mych rodicu) a ti mu ho zaplatili(samozrejme Kuba vratil vsechny penize)...no a na to uz si jeho mama zvykla a nedavala mu zadne penize...hned jak se Kuba prestehoval do bytu, tak jeho mladsimu bratrovi tchyne zaridila novy pokoj s pocitacem a tim co Kuba nikdy nemel, takze si asi dovedete predstavit, ze to manzela hodne mrzelo a me take :( ale Kuba vystudoval uspesne, sel k policii a zacal vydelavat, tim jsme si koupili veci, ktere on nikdy nemel...potom nam tata do zacatku koupil starsi auto, favorita...darilo se nam skvele...po 4 letech jsme si rekli, ze by jsme se mohli vzit, jelikoz jsme opravdu nemeli zadne problemy a milovali jsme se a klapalo nam to i v bytecku a vubec ve spolecnem souziti...oznamili jsme to mesic pred svatbou...brali jsme se 1.8.2009 v klastere v Broumove...ale tchyne to proste neskousla a porad mi rikala, at si to rozmyslim, ale ja vedela co chci, nedala jsem se...nastala nas den D a ona sla drze za Kubou a rekla mu, at si me nebere, ze na to ma jeste dost casu a Kuba ji odpovedel, ze se o to nema starat, ze jsme si svatbu zaridili sami, ze ona mu nepomohla ani 1 korunou...no a na to ona rekla, ze doufam, ze si ,,neupichnem,, caparta, ze jsme na to mladi...tim zasahla bolestivy bod manzela, protoze ortel lekaru byl, ze nemuze mit deti, taze to presel a nebavil se s ni...nas den byl krasny, ona se samozrejme chovala jako pani domu a jakoby se nic nedelo, se vsema si tam potykala, jen ja ji porad vykam...Kubovo tatovi tykam, i prarodicum, ale ona nechce, ze az se malej narodi, ale to ja nechci, budu radsi, kdyz ji budu vykat, i kdyz se vsichni kolem nas divi, ze kubovo kamosi si s ni vypili a potykali a jeji snacha ji vyka, no ale nevadi mi to...no a tyden po svatbe jsem v sobe mela maleho Kubicka, o kterem jsem se dozvedela az po dvou mesicich, kdy jsem nemela MS...kdyz jsme ji to oznamili, tak se na me podivala a rekla mi, ze se nemam radovat, ze je to predcasny, ze to nemusi byt tehotenstvi normalni, ale mimodelozni(tim narazela na moji mamku, protoze ta mela mimodelozni a vzali ji vajecnik) byla jsem z toho smutnam, ale radovala jsem se s Kubou a myma rodicema, ptz ty si vnoucka prali :) ted jsem 36.tt a tchyne mi porad rika, jak se o nej bude starat a tak, ale ja ji ho nesverim, ani kdybych byla na smrtelne posteli...omlouvam se za roman, asi jsem se potrebovala vypsat z toho vseho...vlastne je toho jeste vic, ale to uz bych tady byla do vecera :) dekuju, kdo to precetl az sem, chtela jsem navazat na tvuj clanek :) mej se krasne a doufej, ze vsechno bude zase dobre :) Denca a Kubik

In reply to by sincerity

Jéžiš, vůbec se neomlouvej za román :) já romány ráda, já rada čtu :) A kdo si myslí že je to dlouhé, tak ať to nečte, každý má na výběr ;) Z tvojí tchýně bych byla na mašlu, vážně :s: Díky tobě a i příspěkům od ostatních níže zjišťuju, že ta moje až tak hrozná nebude ... :s: :?
No i když abych zase nebyla příliš optimistická, protože od vánoc nebyl kontakt, jen takový to, že když miláček jede domů nebo domů volá, tak jako že mě pozdravují a jestli se máme dobře a takový ty zdvořilostní fráze...
Takže momentalně už mám 4 měsíce klid, pomalu dostávám zase ten obludný nápad, že tam pojedu s přítelem se tam podívat, ale to mi ještě tak měsíc bude trvat, a podle mých propočtů se ztoho zase budu půl roku léčit :s: :s: :€s€:
Takže na té mé tchýni je nejlepší že je asi 180 km daleko :one: :one:
Takže z toho mi vyplývá rada: holky co nevycházíte s tchýní sbalte kufry a tradáááááá pryč, aspoň hodinu cesty :a: :k:

In reply to by kokoladka

teeeda, ty se mas, ze je tak daleko, ta moje je 15 minut jizdy autem :( a Kuba to ma od sebe z prace 4 minuty pesky, takze fakt opruz :( minule jsme ji dali plato vajicek, taknam pry udela buchtu, no, uz je to mesic a buchta nikde :D dekuju, ze ti nevadi roman, potrebovala jsem se vypsat, dneska toho na me bylo hodne z jejich strany a uz jsem nevedela komu to rict :)

In reply to by kokoladka

:C]]: :C]]: :C]]: to je dobry... ale ona ma ve zvyku davat svymu synovi zbytky, co jim zbyde, takze ji to tam lezi treba tyden a to ja bych od ni teda nejedla :D nedavno jsem koukala do lednice a zmizelo zase 20 vajec, takze ji je Kuba odvezl, ja chapu, ze my je doma nesnime sami, ale nez bych je dala ji, tak je sezeru i se skorapkou :D:D:D

In reply to by sincerity

Tak to jsem ráda, že jsem pomohla jako vrba :) Já mám dneska naopak veselou náladu, užívám si den jen pro sebe, takže mám i čas být na netu a pročítat si články co mě zaujmou a odepisovat, když někdo zareaguje i na můj příspěvěk :) Tak trochu poklízím, hlavně peru už ani nevím kolikátou pračku, ale to praní dá se říct že mám i ráda, ale žehlit se mi pak už nechceeee :s: A miláček je v práci, take máme i takovou tu toužící pauzu :s: :s:
Páč jsme už i trochu potřebovali, byli jsem teď hodně spolu, volno po práci, víkendy furt a hlavně řešíme náš baráček, protože ho pořád dostavujem, takže řešíme co objednáme teď co později, a na co si pozvat zedníka/řemeslníka, co budem ne/dělat, na co ne/máme peníze a co musí ještě počkat... Takže je to pekně na hlavu a v týdnu už i houstla atmosféra, samo že vždy kvůli penězům ;)
Ale dneska mám svatý klid :k: :€s€:

In reply to by kokoladka

teda, tak to me tesi, ze mas tak skvelou naladicku :) me dneska tesi slunicko :€s€: toje to jedine, co mi spravi naladu... navic mi doktor predepsal zelezo, ale formou zvykacich tablet a me je z toho zle :( nevis, jestli bych je nemohla jen polykat misto zvykani? me sel milacek ted do prace na nocni a rano mi prijedou rodice, ale berou sebou 4 psiska, takze to bude opravdu narocne, kdyz mi tady mame psa a oni maji 3 feny, no tesim se na to... :€Ss€: ja mam uz konecne vse vyprane, uklizene, vytrene, tak mam klid, ale zase se nudim...v pondeli musim na diabetologii, v utery na gynekologii a ve stredu do porodnice, takze to uz se nudit nebudu :€\€: ted taky resime penizky...nechali jsme si vylepsit auto a jeste kupovali neco miminku, takze to je taky celodenni debata :°:

Když jsme matce bývalého přítele nadšeně sdělovali, že budeme stavět a chtěli jí ukázat, jak si to představujeme tak se otočila na synáčka mě zcela ignorovala a řekla: "Zdendulko, koupíme dva byty. Já budu v přízemí, ty v patře, budeš se o mě pěkně starat a bude všechno jak má být." Koukala jsem s otevřenými ústy. Můj odchod od něj byl pro maminku další krásný den života :-) Zdendulka je stále sám a maminka vybírá byty ...

In reply to by FifiOnLine

je super že ses chytla :s: zajímá mě cokoli co by mi pomohlo vysvětlit mojí averzi :s: To co popisuješ ty, tak to je mazec, fakt extrém, a od takového radši pryč, naštěstí ten můj je samostaný, takže žádná fixace a i kvůli práci musíme být tak daleko, od některých je to naštěstí :s: Tvoje věta z příspěvku: a bude všechno jak má být - mi připomíná kletbu ze Shreka, tam fiona říká: až pravou lásku najdu tak bude vše jak má být, ale to byla pohádka, tam to dobře dopadlo, ale zdendulka a jeho maminka je spíš hororový žánr :s: :a:

:one: Ahojky !!! tak to je mazec no... nevim jak ti poradit, ja takove problemy snad nikdy neměla... moje tchýně je super, v nečem se neschodneme v nečem jo. Ale jinak super, rozumíme si .... :one: kdyz ji to pochvalim tak nikdy neremcá a i ona me umi pochvalit-zrovna vcera sme ji pozvali k nam na obed.
jinak nas berou na vylety, atd atd...tudiz ja sem spokojená :one:
a pritel o tom vi? a nechces si s ni promluvit?

In reply to by VeronikaV86

Tak přítel to ví, dokonce ho to moc zajímalo, proč mám takovou averzi a já v návalu pravdomluvnosti jsem tu to všechno vyklopila, hlavně ty moje zlomové body, kterýma mě jeho máma usadí zase nazpátek, že přestanu mít chuť navazovat jakékoli vztahy a ON to pochopil :w: :w: :w: Dokonce mi řekl, že když mu to říkám tak jak to vidím já, tak se mi ani nediví - je to zlatíčko ;) :h:
A promlouvat si s ní se mi nějak nechce... Ani nevím jak bych začala: "Víte, já Vás sice moc ráda nemám, ale jelikož vašeho syna miluju, tak si musíme na sebe nějakým způsobem zvyknout ... " Tak takhle asi ne, to mě maminka asi pošle rychle do háje :s: :s: :s:

Tak určitou výhodu už mám, bydlíme totiž od obou maminek dost daleko, aby nás nemohli přepadnout tzv. přepadovkou návštěvou ;) Ono i s mojí mamkou to není někdy růžové, ale to je mamka a s tou si to dokážu vyříkat. Ale styl co na srdci to na jazyku jsem u budoucí tchýně ještě nezkusila a dobré vychování mi velí to ani nezkoušet, páč by to nedopadlo dobře... :s: Já jsem klidný typ ale když bych se rozjela tak už se hůř krotím, přátelé mě znají a ví že jsem drzá :s: Ale budoucí tchýně mě moc nezná, sice jsme s přítelem skoro 5 let, ale s frekvencema návštěv 2 - 3x za rok se nemáte asi šanci moc poznat ;)
No a já nejsem totiž taky ideální z toho důvodu, že přítelovi rodiče jsou ze staré školy a striktně dodržují "mužské" a "ženské" práce. Já u toho teda nebyla, ale přítel se nějak doma zmínil, jak to máme doma rozdělené, no a přítel normálně mi pomáhá - vyluxuje, pověsí prádlo, uvaří - umí to dokonce líp než já ;) :h: , převleče se mnou postel ... atd. atd. Naopak když jsme stavěli tak jsem šla mu taky pomoct, nosila jsem cihly, míchala maltu nebo lepidlo aj. Ale to oni nevidí... Takže prostě pro jeho maminku si měl synáček vybrat líp, prostě hopodyňku která zastane nejlépe celý statek, a on by akorát přišel z práce, sednul k novinám nebo tv, a já bych mu prostřela min 6 knedlíků :s: Ale přítel takový není, rád mi pomáhá, děláme to společně, ale prostě mamince to nevysvětlíte (dokonce měl snahu jí to několikrát vysvětlovat, ale je to jak když hrách na stěnu házíte... :s: )

Tak já asi takto: Tchýni skoro miluji (i přes některý mouchy) ale vlastní matku nemusím! Ale psát důvody- to by bylo na slohovou práci a desítkách stránek...

In reply to by R-R

Ahoj, tak já se teprve vdávat budu a tchýně bohužel již zemřela. Ale za tři roky co jsme měli možnost se poznat, jsme si k sobě našli cestu a to skoro okamžitě. Je pravda, že jsem při první byla nervozní jako blázen, hned jsem rozlila víno na ubrus a moje čubička se počůrala, takže jsem se okamžitě zapojila do domácích prací a tchýně si mě okamžitě zamilovala. Je mi to hrozně líto, že tady už není, měla jsem ji opravdu ráda a i když si občas rejpla, tak vždycky opravdu oprávněně a pomáhala mi někdy i víc než moje máma. Neschody s tchýní bych řešila tím, že bych se snažila pochopit její přístup a vyšla jí vstříc. Je lepší mít v rodině klid a až budeš snacha a manželka, tak si to uděláš podle svého. Sice existují ženské, které svoje mamánky nedokážou opustit a dělají budoucím snachám ze života peklo, ale zatím je znám jen z filmu, i všechny moje kamarádky mají super tchýně. Přeji ti, ať je i ta tvoje super. Ahoj
HOLKY JSEM TU NOVÁ, BYLO TO PRO KOKOLADKU ! nezlobte se, DĚKUJI

In reply to by Pajule007

Tak na tohle ti můžu akorát odepsat, že ti moc závidím, mělas štěstí a je škoda, že když už někdo je i skvělá tchýně (a já mám pocit, že toto se moc často neděje), že to trvá tak krátce. A přeju ať hlavně vám manželství vyjde a daří se, ať jednou ty můžeš bát skvělá tchýně :) ale to už moc předbíhám :) omlouvám se ;)

Ahoj tak já se se svojí tchýni doslova bžeru!!!
Ta mě nesnáší od toho dne kdy mě spatřila.
Tak za prvé nejsem věřící, tak ji to sere asi nejvíc a pak že jsem o půl hlavy větší jak manžel a o půl metra větší jak ona.
Když jí manžel tehdy ještě přítel oznamoval že čekáme miminko, tak mu na to řekla že to měl raději hodit do kanála.
A ted malou zbožnuje a porád nam přčedhazuje aby chodila malá do kostela....... Ale ona tam nechce a nutit ju teda nebudu.
Já ju za tyto slova nesnáším a opna asi mě taky ne :///:
No a ted bydlime vedle sebe.... ni horšího nemůže být ale co už. Nic jiného nám nezbylo. Musím se před ní zamykat :s: :///:
A je toho víc to bych tu asi popsalam pět stránek

Ahoj. Tak já jsem před léty taky bojovala s ex-přítelovou matkou. Nikdy mi nemohla přijít na jméno, byla jsem tehdá bez práce a kouřila jsem, což jí vadilo nejvíc. Pracovala s mamkou mé kamarádky, tak jsem se dozvěděla jak se o mě baví a dorazila mě větama typu: "kdyby náhodou otěhotněla, tak já se o toho kripla starat nebudu"- v souvislosti s těma cigaretama.
Přítel se jí neustále zastával, že by to něřekla a po roce a pár měsících jsem se s ním rozešla.
Matku mého současného přítele jsem viděla teď o Vánocích po roce a půl chození a ta mě zas při návštěvě u rodiny její sestry představovala jako kamarádku :) to mě spíš rozesmálo :) Tak jsem zvědavá jestli budu kamarádka i při další návštěvě příští vikend... jedem na narozeniny přítelova otce a při té příležitosti jim oznámíme že čekáme mimi... :)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Právě že už asi 2-3x jsem tam jela takzvaně zakopat válečnou sekeru (obrazně řečeno aspoň teda tu mojí), a že to zkusíme od znova, psychicky se na to připravuju, pak příteli řeknu, že teď bychom mohli jet spolu k nim, on samozřejmě šťastný jak blecha, že pojedu a že jsem s tím přišla sama a nemusí mě nutit nebo připomínat, že mám zase velkou pauzu mezi návštěvama. No a nejlépe už mezi dveřma se stane něco, co ten můj elán zase totálně zadupe až do suterénu :s: Třeba jako o vánocích, opět že se od toho odprostím a začnem znova, sedíme po obědě v obýváku, hraje tv a akorát by to zase skončilo tak, že budem sedět a něco nesmyslnýho plácat, venku bylo krásně (docela ;) tak jsem navrhla jestli se nepůjdem projít ven jako všichni, prostě se trochu vysmradit a promrznout :s: Jenže zrovna po obědě propukla závažná nemoc u přítelova mladšího bráchy. Bylo to obyčejné nachlazení, to mi bylo jasné hned, tomu bráchovi je asi 20, chlap jak hora, že by mohl skály lámat, ale maminka že nepůjde, že musí zůstat u něj co kdyby náhodou, a zbytek návštěvy mu po 5 min měřila teplotu (fakt nekecám :s: ) a řešila co budou dělat, že přece takhle nemůže jít v pondělí do práce (byla myslím sobota)... :00: :00: :00:
ztratila jsem všechnu motivaci, zdrželi jsme se ze slušnosti asi ještě půl hodiny a pak jsme je nechali aby mohli v klidu marodit... ;)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Já valím oči jak puk :w: U tohohle bych řádila jak tajfun :w: Svatbu považuju za jedinečnou věc (sice teda je to pěkně drahej mejdan, co si budem povídat :s: ) ale svatba se nedělá každý rok jako opíkání prasete, a mojí svatbu si chci opravdu užít :w: Nejdřív bych asi pořádně sjela všechny co by mi přišli do cesty, pak bych uvažovala nad tím jestli se nedá termín přece jen posunout???? opět? A pokud už z ničeho nejde couvnout, tak ti přeju ať máš radši ten sníh než bláto ;) Vzpoměň si na Popelku s Libuškou Šafránkovou, taky ji tenkrát měli točit v létě nakonec to nějak vyšlo na zimu a jaká je to pěkná pohádka :s: :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Věřím to muselo bejt krásný :h: Já mám totiž chvílema taky vdávací touhy, i když touha po mimi byla větší, ale bylo mi vysvětleno, že mám ještě počkat a tak, a když jsem argumentovala tím že papír nepotřebuju, že by nás bylo jen o jednoho víc, tak mě to moje zlatíčko uzemnilo tím, že chce nejdřív svatbu, tak a mám to :s: ale na tu si musím počkat, ale to jsem řešila tady už o článek dřív :s: A dokonce tuším že ten můj miláček na mě něco chystá,ale zatím se furt tváří jak tajemný hrad v karpatech a nic z něj nemůžu dostat :s: tak podle hesla trpělivost růže přináší, čekám až ten můj botanik něco vypěstuje :s: :s:

další ne moc zajímavý nadpis.Ono je to s nimi -tchýněmi-nějaké složité.Nemůžu si nějak extra stěžovat.Samozřejmě jsou věci,které mě vytáčejí do běla,ale je to maminka mého manžela.Pokud s nimi nebydlíš,neřeš to.Návštěvu vždycky přežiješ a kdyby ne,pošli přítele a je to.Nejvíc mě pobavila věta ke konci článku-stejně nás doma pomluvíš-asi bych jí ujistila,že to v každém případě a ještě zaběhnu k sousedům.Ale z druhé strany-mám dva kluky 8 a 10 let.Je to hodně brzo,ale už teď mě straší ta představa,že jednou přijde TA nějaká a bude TO všechno dělat BLBĚ a on ten můj malý miláček naprosto zaslepný láskou bude TÉ vetřelkyni zobat z ruky a maminka půjde stranou.Jasně,zveličuju to,ale kdo ví,jak to budeme snášet my.Tak hlavu vzhůru,ahoj.

In reply to by janysek

Pro mě je výhra, že tě pobavila aspoň jedna věta :s: Vím, že jsem tímhle tématem zrovna neoslnila, ale právě mít takovou averzi (nebo jak to nazvat :s: ) už teď, si myslím že je trochu divné, že aspoň chvilku lidi před sebou hrají to divadýlko jak se mají rádi a jak spolu vychází. :s: Já to teda moc neřeším, naštěstí jsme od všech daleko, jak od jeho tak mojí rodiny :s: ale asi tak 2-3x do roka to řeším, protože to mi přítel říká: dlouho jsi tam nebyla, už nemám žádnou výmluvu na to proč nepřijedeš, budou vánoce měli bychom se ukázat oba, apod. :s: Já mám totiž problém i s návštěvama 2x ročně ...
:+^*: Díky za názor ;)

In reply to by kokoladka

ja Ti na to proste musím zareagovať. A to som si musela kuknúť heslo, neprihlasujem sa - neprispievam pravidelne :)
ja Ťa myslím, chápem. Ja sama som sa ku svokre - tchýni tak veľmi snažila pekne správať, tolerovať, nájsť si cestu - milujem manžela a viem, že je to preňho dôležité, až som chytila averziu. Začalo to hneď, keď sme chodili spolu už teraz s manželom, pred 10 rokmi. Začalo sa po 5 rokoch hovoriť o svadbe, dali sme si termín, oznámili im to a ona zrazu - nech si on skončí najskôr doktorát, až potom nech sa žení. CHIIII - to chii to jej jej primitívny smiech, používa ho vždy. Niekedy mi pripadá, že jej šibe :)

Medzi tým kopa vecí a la: "tento vankúš si polož sem - pri návšteve u nás. Tento obrus sa Ti hodí sem.. Tieto vankúše Ti obšijem, vezmem ho domov a nabudúce Ti prinesiem aj s obliečkou.. to som už začala používať taktiku vyššie spomenutú - poslať manžela v zmysle: vysvetli jej to, že to je MôJ VANKúš, lebo ju zabijem :) a moje veci pôjdu vtedy preč, keď ja poviem.
Stále som sa snažila, povedala som si - jedenkrát do mesiaca - do dvoch, keď prídu na návštevu to vydržím.

ďalšie: "aká si to gazdiná, keď stále nemáte ušetrené" chiiiiiiiiiiiii
"na čo si prišla na Vianoce sem k nám, mala si ostat u svojich rodičov, však manželovi by nebolo smutno, má tu nás" chiiiiiiiiii - to už sme boli manželia..
"nekrájaj ten Tvoj koláč, je tu dosť čo som ja napiekla" - môj prvý koláč. Ináč babka ochutnala, zlatá žena :)
"niektoré deti rodičov iba využívajú, nemyslím to na Vás, to len tak pripomínam. Proste prídu a najedia sa" - to už vo mne vrelo. Celý týždeň som sa snažila nenaraňajkovať - neurobiť škodu :D
"mňa trápi Vaša hypotéka, ako ju budete splácať, to my keď sme boli mladí, tak sme si vzali len 30 tisíc a ako ťažko sme to splácali. - neviem o tom, že by som s ňou hypo podpísala, tak ju do toho nič nie je.
"dala som odslúžiť omšu za moje deti" - a vymenovala všetky, aj môjho muža a ja nikde :D
"kúpila som Vám niečo na trhu" a mne čo zvýši resp. nikomu nie je dobré, tak mi strčí. Väčšinou detské číslo..
"prečo sa vláčite po sviatkoch po cudzích ľudoch? Neviete, že sa to nepatrí?" - boli sme na navšteve u manželovho kamaráta, na 2. sviatok vianočný..
"tú lampu, čo Tvoja mama spadla a rozbila mi kúpiš novú. Nie je to žiadna pamiaka, len som si ju kúpila, lebo som chcela mať v dome, niečo, čo sa mi páči" - to som šla posledné vianoce - silvester kupovať lampu, lebo mamka mi spadla - je chorá.. a rozbila ju.

Lámať sa to začalo po smrti môjho otca, keď mala rozhovor s mojou mamou, o tom, ako je nevyhnutné a jedinečné, aby mama u mňa bývala, aby sa presťahovala. Vtedy som sa prvýkrát ozvala a povedala: Tak bude, ako ja a manžel povieme, nie ako Vy poviete. Nebudete mi nikoho do môjho domu sťahovať. Dvakrát som jej to zopakovala, tak ostala dosť prekvapená a vtedy sklapla.

No a posledné Vianoce u nich boli utrpením. Presnejšie UTRPENíM. To že sa celé sviatky handrkujú s jej mužom, všetkým tým idú na nervy, to sa dá prehryznúť. To že jej môj manžel odporoval, keď sa nám starala do naších vecí a ona následne naňho zapľula - to fakt doslovne a povedala "tfuj, že sa nehanbí s materou takto rozprávať" a do pol hodiny sa modlila v kostole, tak toto pokrytectvo voči môjmu mužovi už mi vadilo. Ale stále som sa ovládala, tak ma otec vychoval - na Vianoce sa neháda. Boli sme tam tri rodiny. Ale - bodka za všetkým bola, keď mi priniesla článok z nejakého TV programu, proste bulvár, kde mi ukázala na článok so slovami: Je to len bulvár, ale len pre informáciu, čo som našla". Bol to článok o tom, ako PRAVIDELNé CVIčENIE HORMONáLNE NARUšUJE PROSTREDIE žENY A SPOSOBUJE NEPLODNOSŤ.
Ja som v minulosti bola aktívne športovkyňa.. Snažíme sa ku dvom rokom, liečime sa v CAR, čaká nás IUI, možno potom IVF, sama neviem čo robiť. Jej sa s tým nezdôverujem, ani manžel, nemá to odkiaľ vedieť, jedine, ak jej vykecala moja mama.. je jedno, odkiaľ to vie.. Velmi po tom "synovi" :D túžim. A toto proste nemala.. Vtedy som to zabalila, bola som rada, že je po vianociach a môžem sa vrátiť späť domov.. a je mi to ľúto, splním si formálnu návštevu, ale nikdy, nikdy viac si k nej nebudem hľadať cestu,, pretože jednak si to nezaslúži a jednak je hlúpa, obyčajná hlupaňa. A najviac sa teším, na to miminko, aby som konečne mohla sviatky stráviť doma a bez nej, ježibaby :D

Ešte stále Ti tá tvoja pripadá taká jedinečne najhoršia?

Pekný dník.
ahojky

In reply to by ahojky

Moc děkuju za zprávu ;) Sice mi trochu trvalo než jsem se prokousala slovenštinou ale dobré ;) Opravdu oproti tobě si připadám jako břídil, a že si nemám nač stěžovat, ale tímhle článkem jsem taky chtěla, aby se i ostatní přidaly se svými příběhy :s: buď aby mi poradily co dělám špatně nebo jestli se to dá nějak zlepšit anebo na vlastním příkladu (jako ty ;) ) mi přiblížit co řeší jiní ;) a že ještě nemusím házet flintu do žita :one: děkuju za příspěvek, byl pro mě hodně přínosný :) :a:

In reply to by kokoladka

Daj si, daj si takú polievočku. V Prahe (u nás doma) takú nemáš, len sáčkovú, že?

Bože, aká je hlúpa. Stále si niečo dokazuje tým, že druhých zhadzuje. Proste venkov, po Vašom :D

Ináč to máš šťastie, kokoladka, můj manžel to vůbec nechápe resp. aspon mi to takto podá spátky, že ne a spíš sa ho to dotkne, keď mu to vysvetlujem. vraj som precitlivená a slabá osobnost ked si také veci vůbec všímam, mám ji nechat tak. Ach jo, maminkin chlapček :D

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka