johana
johana
Toto je náš porodní příběh, jak jsem ho vnímal já. Samozřejmě, že je to psáno z mého laického a svým způsobem zaujatého pohledu, jakožto otce malé Josefínky a manžela Gábiny.
In reply to Handíku, mě při druhém by Blue Jane
mně to právě přijde plný emocí a jasně, i dost zaujatý proti té porodnici. je vidět, že jsou to přírodní lidi, kteří měli jinou představu o porodu a od začátku byli jinak nastaveni.
ta PA z domu u Čápa mi naopak přijde velice rozumná, že je poslala do porodnice a nejela s nimi. asi věděla dobře, že tam nebude co platná a ještě je pak šla navštívit, to je přeci od ní hezké.
chjo. když já každého soudím podle sebe. jsem (pokud možno, netvrdím že úpa na 100% :s: ) pravdomluvný extrovert, tak od druhých automaticky očekávám taky pravdu.
myslím, že oni to takhle prostě vnímali, ať už to bylo jak chce a cítí křivdu, tak to tu vypisují. ale to, že to popisuje manžel, jako méně zaujatý a lépe situaci vnímající, to už je možná taktika
chtělo by to jejich re. ne jen napsat a ticho (přemýšlivý smailík)
In reply to Handí, to je taky by boule12
No protože je strašně těžké přiznat si a přijmout odpovědnost za cokoliv, i za něco méně strašného, než když se ti narodí dítě a nastanou takové závažné okolnosti, mnohem lehčí je hodit vinu na někoho jiného, nejtěžší je to v situaci, kdy ti už dochází, že v něčem jsi třeba mohla i chybovat sama a tedy je to i tvá vina... tím nechci říct, že to tak je právě u těchto rodičů, ale myslím tím jako všeobecně... možná je to mezičas mezi přijetím skutečnosti a smířením se se situací, možná je to jen a jen kalkulace... těžko říct... napsaný text se nedá interpretovat jako mluvené slovo z oka do oka, tam se dá pravda nebo lež poznat podle nepatrných náznaků... napsat se dá cokoliv...
Já myslím, že si umím představit, jak rodičům s postiženým dítětem může být, dovedu si představit i možnou zlobu na celý svět, na skoro až nenávist při pohledu na zdravé děti, ale nevím, jak to skutečně prožívají oni a co prožívají a co je vede k tomu, aby tohle psali, všechno to budou jen dohady, stejně jako kdyby si někdo chtěl analyzovat, jak to cítím já... nepřipadá mi to jako varování pro ostatní, spíš jako vykřičení zlosti na možné spoluviníky... a ano, protože jsem pracovala s postiženými dětmi, dělala jsem s nimi paravoltiž a poznala jsem jich osobně a zblízka několik, tak vím, že jediné, co většina rodičů jakkoliv postižených nechce, je lítost...
No tak můžeme jen doufat, že se stav Josefínky aspoň trochu zlepší a ať se hlavně její rodiče se situací smíří... Josefínce pomůže nejvíc klid a pohoda a rozvaha rodičů, než když budou v hloubi duše cítit křivdu a zlobu... to zejména malé děti vycítí moc dobře...
In reply to Handí, to je taky by boule12
čert ví, co je k tomu vede
a to mi připomíná, že musím na Aperiu zapět chválu na porodnici, kde jsem rodila. četla jsem takový horory, že jsem myslela, že budu rodit radši někde ve křoví, nevěděla jsem, kterou vybrat, protože všude dusili děti a mučily matky. pak jsem vybral tak nějak pocitově a opak by pravdou. jen škoda, že v té jsem nezaznamenala jméno PA :(
říkám si, co vůbec od toho porodu ty některý těhule očekávají? jako sednu si ke kafi, PA vleze pod stůl a než to dopiju, vyleze s dítětem v náruči: "tady ho máte maminko"? :00:
a tím nenarážím na nikoho konkrétního prosím!
Toto je náš porodní příběh, jak jsem ho vnímal já. Samozřejmě, že je to psáno z mého laického a svým způsobem zaujatého pohledu, jakožto otce malé Josefínky a manžela Gábiny. Důvod napsání tohoto příběhu je ten, že podobný, ne-li horší se může přihodit komukoliv z Vás.
In reply to Paní Štromerová nám dala by johana
Já se s vámi nechci dohadovat, cítím, že to to ani jedné straně nejde. Jsem pouze velmi obezřetná. Jako veterinářka, která pracuje nejen se zvířaty, ale i s páníčky, jistě lehko pochopíte můj nedůvěřivý postoj. Já s rodiči pracuji a pokud můžu posoudit, jak někdy líčí porod, u kterého jsem byla, a vím, jak probíhal, tak také vím, že mnohdy zveličují a neříkají pravdu. Vždy mi tedy naskočí kiontrolka a POZOR.
Ve vašem příběhu je celá řada řekněme podivných situací. Nebudu je zde znovu vypisovat, Josefínce to zdraví nevrátí. Vaši volbu malé nemocnice prostě nechápu, protože s možností méně specializované péče v menší nemocnici pacient musí přeci počítat. Já sama jsem dobrovolně a cíleně šla rodit do "velkovýrobny" FN Lochotín, ač pracuji v menší okresní nemocnici, kde bych od kolegů určitě neměla péči špatnou. Myslím, že by byla špičková, ale protože jsem chtěla to nejlepší pro své dítě, radši jsem zvolila FN. Kdyby přišla komplikace, která může přijít kdykoli a kdekoli, tak ať jsme v centru nejlepší možné pomoci. Porod přeci není jen o komfortu maminky a rodinném prostředí. Je a především by měl být o dostupnosti okamžité pomoci. O tom víte ale taky své. Přenášela jsem velice podobně jako Vy, byla jsem také GBS pozitivní. Indukci bych ovšem nikdy z vlastní vůle neodmítla, ač jsem se jí bála a první se u mne ani nezdařila. Rozhodování takového kalibru, bych prostě neriskovala ani za cenu vlastní porodnické praxe. S odteklou plodovou vodou bych opět neváhala ani minutu. ikdyby byla jen pochybnost. Ač píšete o různých studiích, které se zabývají pro a proti nasazení ATB u GBS poz, jsem toho názoru, že jsou volbou menšího zla, než riskovat případnou sepsi. Opět jen můj názor. Já radši neriskuji, ale volím cestu ozkoušenou a doporučenou. Nebudu Vás nadále pitvat, rozhodně Vám nechci ublížit. Po válce je každý generál, chápu Váš smutek i Vaši bolest, chápu i Vaši přirozenou touhu po zdravém dítěti.
Nechápu všech hororové líčení a podání Vašeho příběhu. Číst Váš příběh před rokem, kdy jsem porod každým dnem očekávala, jistě by mne psychicky velmi vydeptalo, co jsem si přečetla. Spiknutí všech proti Vám.
Nemohu si pomoci, ale Vámi podané verzi už z hlediska subjektivního zaujetí až tak nevěřím. To mi, prosím, nemějte za zlé.
Přeji Vám mnoho sil, pokud to vůbec kdy pro Vás v takové situaci bude možné. Znáte autorku E. Kübler- Rossovou? Možná by Vám její kniha O dětech a smrti ( zabývá se problematikou těžce nemocných dětí a rodičů) pomohla.
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
Abych to upřesnila, pokud mají postiženou holčičku, je mi jich líto, ale té story okolo prostě nevěřím, to ani nelze
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Obojí. Josefínka byla v těžké hypoglykémii. Dítě jede na rezervy. Pak je ztrácí....To byla jedna z věcí co kritizovala komise u Středočeského kraje. že josefínku nechali v Nymburku hodinu v křečích než dojela záchranka z prahy z Jednotky intenzivní a resuscitační péče. Jediné co udělali- adrenalin,masáž srdce, ambuvak - kyslík, hodinu ji takto drželi, křeče netlumili. Až přijela rychlá z prahy, tak nám poté řekli, že až kombinace tří léků - antikonvulziv a infuze- glukozy, stav upravili. Toto všechno mě totiž donutilo si koupit i učebnici Porodnictví. Vše je bohužel jen o lidech. To říká i moje gynekoložka. řekl to i šéf JIRP Ke Karlovu - že nejmenší pravděpodobobnost narazit na doktora blbce je v Podolí. V životě mě nenapadlo, když člověk volá dopředu a primáři, a dvakrát, tak o nás v porodnici nikdo neví. že na prvním místě jsou papíry.....co se týče gbs pozitivity tak studie ukazují, že umrtnost je menší než jedno procento. a dle Porod. as. štromerové a její kolegyně pokud matka nemá horečku, která se sleduje, život dítěte tolik neohrožuje - jako špatně vedený porod a hypoxie. Toto jsem probírala den před porodem i s lékařkou z Vrchlabí, na kterou mi dala paní štromerová telefon. Co lékař to názor. Moje plodová voda byla čirá. Dělali stěr lochií mě - běžná mikroflora, taktéž Josefínce na JIRp z dutiny nosní a ústní - také běžná mikroflora. infekci neprodělala. Pouze těžkou hypoxii. Jak já říkám - stačí pár minut bez kyslíku - a je z tebe debil. Pardon. A vím co říkám. Znám kluka, co chodil, mluvil,....normální šikovný kluk. Topil se. Oživili ho. Nyní je mu už 15let. Ale už jen leze po čtyřech. Nemluví. Má epilepsii.....stačí pár minut bez kyslíku.....
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
