Porodnice Nymburk - nejhorší volba - Josefínka prodělala hypoxickou encefalopatii 3.stupně, edém,krvácení do mozku.Je postižená
Toto je náš porodní příběh, jak jsem ho vnímal já. Samozřejmě, že je to psáno z mého laického a svým způsobem zaujatého pohledu, jakožto otce malé Josefínky a manžela Gábiny. Důvod napsání tohoto příběhu je ten, že podobný, ne-li horší se může přihodit komukoliv z Vás. Obzvláště teď, kdy díky babyboomu jsou všechny porodnice přeplněné a v Praze se musí rodičky do všech včas registrovat, jinak mají smůlu.
23.9.2008 jsme absolvovali další jíž několikátou kontrolu v Nymburce – Gyn. porod. odd. u primáře Dr. Tomana. Vzhledem k pokročilému termínu (41 plus 4) nám primář pozval na následující ráno 24.9. na indukci na 7,00, aniž by nám pořádně vysvětlil proč a zda jsou vůbec důvody pro indukci, případná rizika takto uměle vyvolávaných porodů. Na můj dotaz, zda a proč ještě hlavička balotuje nad vchodem pánevním odvětil, že to, kdy sestoupí dolů do pánevního dna záleží na mnoha faktorech a že jistě na internetu najdu mnoho odkazů na toto téma. Manželka se zeptala primáře, zda není lepší plánovaný císař, než vyvolávat indukci, když tělo není ještě fyziologicky připravené na porod, on odpověděl, že prý nejdřív zkusí indukci a pak se uvidí.
Druhý den ráno před sedmou manželka volala primářovi Tomanovi, že na indukci dneska nenastoupí. On jen uraženým hlasem odvětil: „Tohle řešit po telefonu nebudeme. Nashle!“ a zavěsil. Měla totiž reálný pocit, že dneska bude ten den, kdy se Josefínka narodí. Někdy okolo 4-té raní, když se šla na záchod, totiž cítila jako když klikne kost o kost. Dohodli jsme se, že ještě den počkáme, neboť teprve do 42+0 musí být dítě na světě, jak nám vysvětlil primář Toman. Já jel do práce, tak jako každý den. Říká se, že ženy to dokáží vycítit, když přichází porod. A taky jo. Okolo osmé odešla manželce hlenová zátka (trocha hlenu s krví) a v půl deváté malé množství čiré plodové vody. Manželka si nebyla jistá, zda je to skutečně plodová voda, protože byla v závěru těhotenství mírně inkontinentní.
Okolo desáté mi manželka volala, že asi začínají bolesti v podbřišku. Radostí mi vyhrkli slzy do očí. Prý jsou to takové divné jako by menstruační křeče.Tak už to skutečně začalo. Gábina telefonovala do Porodního domu U čápa porodní asistentce paní Štromerové (kam jsme docházeli na předporodní kurzy a taky na pravidelné placené kontroly), zda to už jsou porodní bolesti či jen nějaké křeče - poslíčci. Interval cca 10 minut. Pobalil jsem věci, nasedl do auta a vyrazil směr domov. Ve 12 jsem dorazil domů. Gábina ležela a odpočívala na boku v posteli. Řekla mi, že tělo se připravuje na porod, neboť prý měla ráno průjem (posledních několik dní trpěla mírnou zácpou).
Donachystali jsme si věci do porodnice a ve 13 jsme vyjeli na Prahu na kontrolu do PD U čápa. Při nasedání do auta, se Gábina pozvracela. Ve 14.00 jsme tam byli. Interval bolestí se zkrátil na cca 5 minut. Podle vaginálního vyšetření porodní asistentkou paní Štromerovou je Gábina otevřená na 4 cm. Napojila jí na monitor – Tokograf. Záznam Tokografu se však paní Štromerové nelíbil. Moc jsem tomu tenkrát nerozuměl, ale děťátko má na stahy reagovat změnou tepu srdíčka. Prý to není na „domácí porod“ a doporučila nám přejezd do nemocnice. Má naobjednané maminky na kontrolu a pak ještě předporodní kurz. Nejdříve prý na nás bude mít čas okolo 19,00. Ale odhaduje, že už tou dobou bude asi holčička na světě. Byla silně nervózní, protože už tam na ní čekala další maminka v pokročilém stupni těhotenství. Zkusila nám vyjednat Podolí - ÚPMD. Oznámila nám, že se budeme muset naprosto podřídit tomu, co nám řeknou. Zároveň nám řekla: „Ještě máme dost času a v tomhle stavu zvládnete objet půl republiky“. Po zhodnocení všech faktů jsme se rozhodli jet do Nymburka, kde to známe a máme „domluvený“ s panem primářem a nejet do Podolí, kde to je pro nás naprosto cizí. Zároveň jsem si já řekl, že přejezd půl hodiny po Praze a nebo hodina do Nymburka už asi není takový rozdíl, když máme ještě plno času. Před odjezdem Porodní asistentka ještě jednou udělala vaginální vyšetření a řekla, že je již manželka otevřená na 6 cm. Gábina několikrát říkala, že by nejraději už nikam nejela a zůstala tady. Paní Štromerová jen pokrčila rameny a mlčela. Sepsala rychle zprávu o porodním nálezu a je slovy: „Je to na Vás, zda tu zprávu ukážete, či nikoliv“, nám ji i s kopií tokografu předala. Potřebovala se nás zbavit. Prostě opustila rodičku, přesněji řečeno prvorodičku, uprostřed rozběhnuto porodu. Tenkrát jsme ještě tak úplně nechápali, proč to říkala, ale dnes už nám je jasný, že to všechno dělala za prvé aby byla z obliga a za druhé, protože panuje nevraživost mezi soukromými porodními asistentkami a státem placeným sektorem. Před půl čtvrtou odjíždíme na Nymburk.
Jedu, co to jde. Cestou v 15.57 voláme poprvé primářovi Tomanovi na jeho soukromý mobil, že jedeme. Prý dobře, budou připraveni. Primář nám dal na sebe telefon, při jedné z pravidelných kontrol, právě pro případ, že by se něco stalo a nebo že by jsme jeli na poslední chvíli. Máme prý volat aspoň 15 minut dopředu, že jim chvilku trvá připravit porodní sál například na sekci. Taky nám dal ponaučení, že nemáme spoléhat na záchranku, že tam jezdí lidé, co ani neumí zavést kanylu, že to zná, že tam několik let pracoval. Porodní bolesti jsou hodně intenzivní s intervalem okolo 3 minut. Manželka již chvílemi cítí vlásky v poševním otvoru. Voláme ještě jednou – 16.12, to už jsme skoro v Nymburce. Mezi dvěma stahy Gábina říká, že už tam budeme a že už má hodně intenzivní potřebu tlačit. Gábina se ještě ptá, zda tam na nás budou hodní. Primář odpověděl k našemu úžasu: „Bude vás rodit Dr. Čmelinský, lepšího si nemůžeme přát“. Jméno, které jsme nikdy neslyšeli.
16.20 zastavuji přímo před vchodem do budovy uvnitř areálu Nymburské nemocnice. Běžím do třetího patra – na porodnické oddělení. Hnedka za dveřmi oddělení potkávám sestru, tak jí rychle říkám, že manželka leží dole na zadním sedadle a rodí. Už cítí vlásky mezi nohama. Můžete prosím sjet dolů pro nás výtahem. Sestra si mne změřila pohledem a odpálkovala slovy: „Ne, to si teda budete muset vyjít po schodech!“ Jako studená sprcha, oni o nás vůbec nevědí, jak je to možný?!? Neztrácím čas a běžím zase dolů. Pomáhám se dostat manželce z auta. Jde to dost těžce. Beru na záda batoh s věcmi, záznam monitoru a zprávu od Štromerové. Jdeme hodně pomalu. Lidi na nás koukají. Hnedka pod schody má manželka tak mohutný stah, jako nikdy předtím. Má velký problém ho prodýchat. A tak je to skoro v každém patře.
Drahocenný čas běží. Než jsme se dostali na oddělení do třetího patra, tak uběhlo deset drahocenných minut.
Konečně jsme ve dveřích porodnického oddělení. Jsou tam dvě sestry – porodní asistentky. Nikde žádný doktor. Vedou mojí ženu na přípravnu. Sestry řeší, kdo prý nás bude rodit: „Primář Toman, když k němu chodila na kontroly?“ Manželka jim odpověděla, to co nám řekl primář do telefonu: „Ne, prý nás bude rodit nějaký doktor Čmelinský“. Pokládají jí na záda a jedna provádí ohledání: „Zašlá branka“ (to jsem ještě nevěděl, co to znamená). Předáváme jim záznam monitoru od paní Štromerové, se slovy, že se jí nelíbil. Sestra se nás ptá, proč jsme nerodili v Porodním domě U čápa. Asi se o svůj obor moc nezajímá, protože by věděla, že v ČR není jediný porodní dům, ve který by měli povolení rodit. Měli jsme rodit s paní Štromerovou, ale nemá na nás čas.
Manželka nemůže ležet kvůli intenzivním bolestem zad a chce stát. Stojí opřená o postel a rukou se přidržuje infuzního stojanu – dostává do žíly antibiotika (GBS pozitivní). Přidělali jí opět na břicho snímače Tokografu. Je vidět záznam od 16,37 do 16,58. Jedna sestra se slovy, že ještě neobědvala, že se jde najíst. Druhá usedá k počítači. Čas utíká jak voda.
Administrativa. Gábina už se celá potí a jsou na ní vidět velmi intenzivní porodní bolesti. Ještě Gábina mezi stahy říká, že tady v té modré složce jsou všechny lékařské zprávy o vyšetřeních a těhotenská průkazka. Sestra se vyptává na samé „důležité“ věci, V těhotenské průkazce počítá počet návštěv u doktorů. Nepochopím, proč chtějí všechny ty informace znova, když už je v počítači musí mít uložené z pravidelných kontrol. V tom sestře spadl počítač, jak to nazývá manželka. Sestra začala šíleně klikat. Gába hned odvětila: „Manžel Vám to spraví, on tomu rozumí“. A mne hlesla utrápeně do ucha: „Pokud to ta ženská nedopíše, tak snad rodit nikdy nepůjdeme.“ A taky jo. Ukázal jsem sestře jak to rozchodit. Mezitím dál běží drahocenný čas. Sami jsme se museli ozvat, že ta infuze nekape. Sestra to nějak provzdušnila, aby to mohlo dokapat.
Konečně po 25 minutách přichází druhá sestra i s doktorem. Doktor se nám sice přestavil, ale místo aby prohlédl rodičku, tak usedá k počítači. Nemůže se tam dostat. Ptá se sestry, jak se tam dostane. Sestra odpovídá: „Musíte zadat klíč“. Mne jen blesklo hlavou, jak to, že neví jak se dostat do počítače. Konečně je v programu. Ale k našemu naprostému úděsu se začal ptát na naprosto stejné věci, co sestra před čtvrt hodinou. Zase administrativa. To již manželka bolestmi a stresem nevydržela. Začala brečet: „My to nestihneme“. Vtom se jedna ze sester podívala na záznam monitoru a asi si všimla, že je to špatný. Zařvala: „Má zašlou branku!“ A teprve teď nás sestra odvedla vedle na sál. Já jsem už oblečený do modrého hábitu a jdu s nimi, protože chci být u porodu naší Josefínky. Sestra se dost neurvale na manželku obořila: „Neřvěte, teď musíte rodit. Vylezte si tady na „kozu!“ Gábina na to, že ne, že na „koze“ rodit nechce, že má obrovské bolesti v zádech, že nemůže ležet na zádech. Sestra odvětila: „Ne musíte si tam vylézt, jinak to nejde!“. Tak jsem zkusil namítnout, že to jde i jinak, například na porodní stoličce, o které nám primář povídal že jí tu mají, ale nikdy na ní nerodili. Mne ale nikdo neposlouchal. Porodní asistentka manželce přivázala nohy. Gábina se psychickým tlakem a bolestmi celá sesypala. Zastavili se jí stahy. Později mi Gábina říkala, že si připadala jak znásilněná.
Přišel doktor a usedl před „kozu“. Sestra na manželku začala řvát: „Neřvěte! Tlačte! Není čas! To jste nechodila do předporodního kurzu?!?“. A celou svou vahou jí skákala loktem vpravo pod žebry na břicho. Já jsem držel Gábu za levou ruku a jenom jsem viděl, jak se občas objevuje temínko a pak zase zajede zpět. Doktor byl pěkně nervózní, vzal do ruky nůžky. Odložil je a řekl Oxytocin. Po dvou minutách vzal nůžky znova do ruky a udělal nástřih hrázky. Neměla stahy. Gábina na to zařvala bolestí: „On mne nastřihl!“ Začala se valit krev z nástřihu. A střihal ještě minimálně jednou. Pak zase vzal do ruky kleště, jako by je zvážil, a zase je položil. Sestra pořád skákala manželce na břiše. Z Gábiny se valil pot. Když jsem požádal o mokrý hadr, tak mi nějaká další sestra podala namočenou plenu. Tou jsem chladil Gábě čelo. Sestra opět křičela na manželku: „Nekřičte! Tlačte! Není čas…“. A manželka na to: „Dejte mi čas, dejte mi chvilku čas.“ Gábina mi potom říkala, že měla pocit, jako by jí chtěla setra tím loktem udusit a Josefínku taky. Vůbec nemohla dýchat a bolestí, kterou jí způsobovala sestra, necítila stahy. Pro mne ten čas běžel šíleně rychle. Bylo mi jasný, že se porod nevyvíjí správným směrem. Několikrát přiložili Gábě na bříško sondu a poslouchali srdeční ozvy. Jejich četnost se snižovala. Na ono zpomalující se TUK, TUK, TUK asi nikdy nezapomenu.
A pak doktor pokynul na sestru a ta slezla z manželčina břicha a jako by odstoupili. Pro mne to byli šíleně dlouhá minuta či dvě. Pro manželku, když jsme o tom později spolu mluvili, naopak jen okamžik. Taky mi došlo, že to nebyl čas, co Gábě dali, ale doktor usoudil, že to už nemá cenu. Že vlastně Josefínku odepsali.
A pak přišel STAH. Gábina řekla: „Josefínko, jedem!“. Sestra, ta co jí ležela celou dobu na břiše, jí chytla za ruku. Já jsem chytil Gábu vzadu za hlavu a přitlačil jí bradu na prsa. To bylo asi to, co Gábina celou dobu potřebovala. Klid a vlídné zacházení. Říkala mi později, že byla vděčná porodní asistentce, že jí přestala svojí váhou loktem dusit a jen jí pevně chytla za pravou ruku. Gábina zatlačila a Josefínka vystřelila ven. A za ní proud čiré plodové vody. Jen taktak, že jí doktor chytil. Josefínka měla šňůru kolem krku a byla celá fialová. Doktor přestřihnul pupeční šňůru a už jí nesla sestra do vedlejší místnosti. Nedýchala. Oba jsme Josefínku viděli sotva 3 sekundy. Chvílemi jsem zahlédnul Josefínku skrz plentu ve dveřích, jak ji oživují a pak hodinu udržují ambuvakem dýchání. Kopala ručičkami a nožičkami. Později jsme se dozvěděli, že to byly křeče způsobené hypoglykémií -dlouhodobým nedostatkem kyslíku během porodu. Za celou tu dobu na naše otázky, jak je na tom, nikdo nechtěl nic říct. Než přijela „rychlá“ z Prahy.
Doktor Čmelinský začal krátce po porodu tahat za pupeční šňůru a promačkávat břicho. Manželka se ohradila, že nechce, aby jí vytrhával placentu, že jí to bolí. Doktor odvětil že nic nedělá, jen že to kontroluje a odešel z porodního sálu. Za 10 minut se vrátil a zase začal tahat za pupeční šňůru. Opět se manželka ohradila: „Pane doktore, netahejte za to, vždyť snad máme čas hodinu. Jestli neblokujeme sál, tak můžeme počkat ona odejde sama.“ Jedna porodní asistentka dodala: „Má pravdu, pane doktore, placenta by měla odejít do hodiny.“ Doktor opět odvětil, že to jen kontroluje. Zase odešel a vrátil se zase za 10 minut. Placenta odešla sama cirka po půl hodině.
Doktor zkontroloval poševní otvor zrcadélky a začal připravovat šití hrázky. Použil nějaké částečné umrtvení. Byl silně nervózní a několikrát během šití opakoval slova: „ Dejte mi čas“. Manželka v naprosté pohodě vždy odpověděla: „Pane doktore šijte, je čas. Vždyť vy jste mi ho taky dali“. Pak doktor došil, odešel a už se nikdy neukázal.
Do manželky se díky prožitému stresu dala obrovská zimnice. Třásla se jak osika a klepala zuby. Pořád ležela na „koze“. Jedna sestra jí podala deku na přikrytí. Po více než hodině mne řekli, že se můžu, jestli chci, jít podívat na holčičku. Ležela na termolůžku a dýchala pomocí ručního ambuvaku. Jak jsem pochopil (nikoliv však od lékařů) stav Josefínky je dost vážný. Byl tam lékařský personál z JIRP – Ke Karlovu. Dali mi kontakt a informace, že si máme zavolat večer po 20.00. Stihnul jsem si Josefínku pohladit po ručince a vyfotit si jí. Po chvilce jsem se vrátil za manželkou do vedlejší místnosti.
Přesně po dvou hodinách mohla Gábina slézt za pomoci sestry z „kozy“ a jít se osprchovat. Když se rychle osprchovaná a oblékla do noční košile, tak jsme ještě na chodbě zastihli Josefínku, jak leží na speciálním lůžku pro přepravu novorozenců v kritickém stavu s personálem z JIRP. Právě odjížděli. Dovolili manželce podívat se ještě na Josefínku a taky si jí pohladit po nožičce.
Někdy pozdě v noci, když jsem odjel, přišel primář Toman za manželkou na pokoj. Obvinil ji doslova slovy: „Kdyby jste přijela ráno na indukci, tak by holčička ležela zdravá vedle Vás v postýlce“. Gábina se samozřejmě z jeho slov naprosto zhroutila a skoro celou noc probrečela.
Manželku sice původně chtěli druhý den propustit, abychom mohli jet za Josefínkou do Prahy, ale v poledne nám primář oznámil, že na základě krví, co jí vzali krátce po porodu má zvýšené hodnoty leukocytů, a proto jí nasadili antibiotika po 6 hodinách.
Ptali jsme se primáře, proč na nás byli tak hnusní, vůbec nikdo o nás nevěděl, že jedem a jejich hlavní prioritou bylo papírování a ne rodička a ještě nenarozené miminko. Primář měl na to jedinou odpověď: „Takové jsou standardní postupy.“ Později jsme se dozvěděli, že zvýšené hodnoty leukocytů má každá druhá rodička jako reakci na prodělaný stres během porodu. Za Josefínkou jsem jel ten den sám. Manželku nakonec pustili v sobotu v poledne.
Josefínka byla 3 měsíce v péči lékařů VFN – Ke Karlovu. Nejdříve 2 měsíce na JIRP - Hypoxická encefalopatie 3.stupně (nejtěžší). Josefínka absolvovala hypotermii (zchlazení na 34°po dobu 72 hodin), aby se zabránilo dalším nevratným poškozením jejího mozku. Ze začátku jsme za Josefínkou jezdili každý den na pár hodin. Pohladit si jí, pozeptat se na její stav a vyprávět jí o něčem. I když byla celou tu dobu bez jakýchkoliv známek života, jako mrtvola. Později, když se její stav mírně stabilizoval, tak tam Gábina byla vždy celý den a já tam jezdil aspoň na pár hodin navečer. Všechny víkendy jsme na JIRP trávili všichni tři spolu. Třetí měsíc byla manželka hospitalizovaná spolu s Josefínkou na oddělení metabolických poruch o patro výš. Od 23.12.2008 jsme s ní s skoro pořád doma. Mezi kontrolami a občasnou hospitalizací.
Diagnóza Josefínky je naprosto šílená: slepota, částečná hluchota, Panhypopituarismus, Diabetes insipidus centralis (žíznivka), podezření na epilepsii (patologické EEG), Microcephalie (neroste jí hlavička, tak jak by měla). Nález na mozku: edém a krvácení do mozku, subdurální hematom, posun lebečních kostí… Neurologicky je její stav dle lékařů nepříznivý – těžká DMO (dětská mozková obrna) jakožto následek těžké hypoxie, Podle neurologa nebude na 99% nikdy chodit. Během hospitalizace na JIRP prodělala nosokomiální infekci - Pseudomonádu a později i chřipku. Na základě jednoho odběru krve Josefínku 5 týdnů doktoři na JIRP léčili na toxoplasmózu, než nám oznámili, že na toxoplasmózu můžeme zapomenout. Odůvodnili to tím, že manželka je veterinární lékařka, chová kočky a jí syrové maso (ráda si dala tatarák, ale nikdy ne během těhotenství). Když jsme se ptali proč toxoplazmóza, když manželka byla dle vyšetření serologicky negativní a to podle testů dělaných před, během těhotenství, ale i 2x na JIRP, kde jí odebírali krev. Josefínce odebrali podruhé krev a mozkomíšní mok a poslali ho i do referenční laboratoře do HK. Vše negativní. Až negativní test na zvířeti je přesvědčil a léčbu zastavili. Jak se mohla Josefínka nakazit? Prý se asi Josefínka nakazila z plazmy, kterou dostala několik dní po porodu.
Její stav je natolik závažný, že jakékoliv úvahy pro budoucnost jsou pro nás naprosto nereálné. Nejhorší je asi právě žíznivka, která se nedaří vybalancovat. Prostě bez všech těch léků by umřela v šílených bolestech, žízní a teplotách.
Naše situace je naprosto zoufalá a těžko změnitelná. Celou situaci neseme velmi těžce. Obzvláště po psychické stránce. Díky jedné hodné porodní asistentce, která nás bohužel nerodila, v Nymburce, která zašla za Gábinou na pokoj někdy v noci, když tam po porodu ležela a brečela, jsme dostali kontakt na psycholožku PhDr. Pečenou. Tato porodní asistentce jako jediná se snažila manželku utišila. Taky jí řekla, že se jí nelíbilo, jak se k nám porodnice zachovala, že to byla chyba komunikace ze strany nemocnice. Že prý měla krásně rozběhnutý porod. Za psycholožkou pravidelně docházíme přibližně každých 14 dní. Snaží se nám pomoci po psychické stránce to všechno pochopit. A hlavně nám vysvětlila, že pro doktory je nejjednodušší delegovat svojí vinu na bezbranné rodiče. Několikráte jsme již navštívili i psychiatra.
Požádali jsme primáře Gyn. porod. odd v Nymburce o lékařskou zprávu o průběhu porodu. Velmi jsme byli překvapení její neúplností informací. Jediné, co je tam napsáno je: „Nespolupracující rodička. Porod bez intervence.“ Ani zmínka o nástřihu hrázky, použití Oxytocinu a rovněž expresi břicha. Chtěli jsme po primářovi, aby tam tyto věci doplnil. Primář nám však řekl, že lékařskou zprávu o průběhu porodu předělávat nebude, že jestli chceme cokoliv změnit, tak to máme řešit přes právní oddělení nemocnice Nymburk. A že doktor Čmelinský nepovažoval za důležité to tam psát. Prý si ale můžeme písemně požádat o kopii porodopisu. Tam budou uvedený všechny informace. Požádali jsme proto písemně o kopii porodopisu.
To, co však došlo, považujeme však za vrchol všech výsměchů. Některé části jsou nečitelné, další jsou vyloženě nepravdivé. Je to psané částečně rukou a částečně na psacím stroji. Konkrétně při příjmu nikdo manželce neměřil tlak, teplotu a rovněž i moč jí nikdo neanalyzoval. Taky je uvedené, že druhá doba porodní trvala 30 minut. To je vyloženě lež. V porodnici jsme byli přes 45 minut a již hodnou chvíli před tím měla Gábina silné porodní stahy. Minimálně 10 minut před porodnicí cítila temínko s vlásky a snažila se přemluvit Josefínku, aby ještě chvilku vydržela.
Ano my jsme udělali to závažné rozhodnutí jet do Nymburka, které nás bude mrzet do konce našich životů, ale to nemění nic na tom, jakou vinu na tom všem nese Gyn. porod. odd v Nymburce v čele s primářem Tomanem. Místo, aby celý zdravotnický personál byl podpůrný, tak se choval naprosto kontraproduktivně a zcela jistě podcenil danou situaci.
Prostě se zachovali podle „standardních postupů“, jak to nazval primář Toman. Místo, aby po takovémto těžkém porodu, kdy je děťátko v kritickém stavu, nás měli psychicky podpořit, například návštěvou psychologa na pokoji po porodu, tak mojí manželku primář Toman ještě ten večer nemístně obvinil, že jsme to jenom a jenom my, kdo nese veškerou vinu za takhle těžce postižené dítě. Vždyť je to holý nesmysl. Která maminka by chtěla ublížit svému dítěti. Ano my jsme byli ti, kteří udělali to závažné rozhodnutí, odmítli podanou ruku od pána Boha ve smyslu Podolí – ÚPMD a jeli jsme do okresní porodnice v Nymburce. Jak nám řekl jeden doktor na JIRP: „Proboha, co vás to napadlo jet do Nymburka, kde mají nějakých 700 porodů ročně a slouží tam obvoďáci? Kolik Vám je let? Já všechny své známé a příbuzné posílám do Podolí. Tam je nejmenší pravděpodobnost narazit na lékaře – „blbce““… Spoléhali jsme na primáře Tomana, který se k nám zachoval naprosto nelidsky a se kterým, jak jsme si naivně mysleli, jsme to přece měli domluvené.
Oni vůbec všechny velké porodnice v Praze mají registrace do 10-tého týdne těhotenství. Další naší chybou bylo, že jsme se měli ozvat a ne jen poslouchat personál nemocnice před a během porodu a čekat až si vyřídí standardní postupy - administrativu. Na koho jiného se můžete spolehnout než na profesionalitu porodních asistentek a erudovanost lékařů???
V každé učebnici porodnictví se píše, že příjem rodičky při porodu provádí lékař a ne aby lékař přišel až po půl hodině a první co ho zajímá, je počítač a administrativa. Třeba že jsou to standardní lékařské postupy. Holt tyto standardní lékařské postupy jsou špatné a je na čase je změnit. Proč nám primář Toman sliboval hory doly a dával nám na sebe osobní telefon, že kdyby se něco dělo, tak máme zavolat: „Prý aspoň 15 minut dopředu, protože například příprava císaře zabere nějaký čas.“ My jsme mu volali půl hodiny dopředu a pak ještě jednou a on asi cítil problém a tak nás tak říkajíc hodil přes palubu, protože když jsem vyběhl nahoru ty tři patra do Gyn. porod. oddělení, tak tam o nás nikdo nevěděl. Možná se cítil uražený, ale to mu nedává právo se na nás takhle vykašlat. Primář nás strašil tím, že manželka je GBS pozitivní, ale naprosto zanedbali možnou Hypoxii a její následky na nervovou soustavu, v důsledku standardních postupů. Josefínka prodělala Hypoxii 3 stupně. Takovýchto dětí se rodí v ČR cirka 20 až 40 za rok. 50% umírá a zbývající 50% je těžce psychomotoricky poškozeno. Jeho slova, které nám sice neřekl do očí (ale řekl to paní Štromerové, která za manželkou druhý den dojela): „Rodiče musejí odcházet s vědomím, že nemocnice v tom nenese žádnou vinu“, nakonec rozhodla o tom, že situaci nenecháme být, tak jak je a že si budeme stěžovat. Což jsme původně vůbec neměli v úmyslu.
Teď, když máme tu možnost srovnávat lékařskou péči, kterou věnovali naší těžce postižené Josefínce na JIRP ve VFN Ke Karlovu, tak víme, že okresní nemocnice, kam chodí sloužit obvoďáci jednou za x týdnů, jen aby si udrželi nějaké znalosti, je ta nejhorší volba, co jsme mohli udělat. A přitom jsme k celému těhotenství přistupovali tak zodpovědně, jak jen to šlo. Gábina navštěvovala jak předporodní kurzy organizované nemocnicí Nymburk v Mateřském centru Milovice, tak jsme oba chodili na předporodní kurz do PD U čápa. Gábina má velmi pečlivou gynekoložku Mudr. Lustigovou v Brně. Skoro na všechna vyšetření jsme jezdili oba dva. A že jich bylo. Dvakrát jsme byli vyšetření v Centru prenatální diagnostiky v Brně u doktora Vlašína na vrozených vývojových vadách. Taky na 3D ultrazvuku jsme byli v Brně Heliosu. Od 36 týdne chodila Gábina každý týden na pravidelné kontroly jak do porodnice Nymburk k primářovi Tomanovi, na něhož tak spoléhala, tak ještě na placené kontroly do PD U čápa v Praze. Ale opak byl pravdou.
Samozřejmě i porodní asistentka Štromerová z PD U čápa v Praze má taky díl viny. Sice nám vyjednala ÚPMD – Podolí, ale se slovy, že se budeme muset naprosto podřídit tomu, co nám řeknou. Když cítila, že není něco v pořádku, tak se měla sbalit, vykašlat se na objednané pacienty a jet s rodící maminkou do porodnice, když viděla jaký má strach. Prostě taky podcenila danou situaci. Bohužel porodní asistentka Štromerová se nás zbavila uprostřed porodu a to si erudovaná porodní asistentka a zároveň místopředsedkyně České konfederace porodních asistentek ČKPA (dříve Česká asociace porodních asistentek ČAPA) dovolit nesmí. Štromerová je rovněž zástupkyní Mezinárodní konfederace porodních asistentek (International Confederation of Midwives – ICM) pro Českou republiku. Gábina měla obrovský strach z neznáma, z porodnice, z „kozy“, z neosobního přístupu zdravotnického personálu, z dušení při porodu a že se nám narodí poškozené dítě (jako má její teta)... To všechno se nám splnilo. A nejvíc to odnesla Josefínka. A to na celý život těžkým postižením.
A vůbec největší chybu jsme udělali v tom, že jsme se snažili vždy vyjít sestrám, porodním asistentkám a doktorům maximálně vstříc. Vždy jsme čekali, až si vyplní papíry, či si vyřídí co potřebují. Měli jsme ZAŘVAT, aby se konečně začali chovat tak jak je jejich poslání. Pomáhat lidem a ne je brát jako další v pořadí.
Není divu, že se v současnosti tolik nastávajících rodiček rozhoduje zda není lepšit rodit v poklidu domova či jinou variantu než ve stresu nemocničního personálu, kdy sestra či doktor řve na rodičku a tím ještě víc psychicky nervuje již tak náročný počin v životě nastávající maminky a jejího dítěte. Proč proboha není možný lidský přístup, tak jak je to jinde v „západní“ Evropě, kde jsou naprosto běžné ambulantní porody v nemocnicích či si pronajmout pokoj v nemocnici na „porod v klidu“ s porodní bábou, kterou rodička zná s doktorem za dveřmi v případě jakýkoliv komplikací. A ne s cizím lékařským personálem, který má zrovna službu a jenom zvyšuje stres rodičky.
Josefínce je právě 11 měsíců a i když se s ní snažíme pravidelně cvičit Vojtovu metodu, dojíždíme s ní na pravidelné endokrinologické a neurologické kontroly, na odběry krve a na rehabilitace, tak se nevyvíjí jak by měla úměrně svému věku. Díky tomu, že je slepá, tak jí chybí jeden z nejdůležitějších stimulů a ještě nepase koníčky (což děti zvládají někdy okolo 3 měsíců).
Lékaři zvažují Septicko optickou dysplasii. Jde o multifaktoriální nemoc. To znamená, že se přesně neví její přesná příčina (chemikálie, viry, léky, genetika…). MRI (kde by měl být pozitivní nález) je neprůkazné, takže definitivně není žádná vrozená ani genetická vada prokázaná. S největší pravděpodobností se něco pokazilo na začátku těhotenství, jak nám řekl jeden profesor. Ale prý se nemusíme bát mít další děti. Podle tohoto profesora jde jednoznačně o Septicko optickou dysplasii. Na druhou stranu nám odmítnul dát písemný popis MRI.
Další profesor nám řekl, že je to genetického původu a že máme 25% pravděpodobnost, že kdybychom měli další dítě, tak bude podobně postižené. Proto nám další dítě neporučuje. Prý za to můžou geny co máme v sobě od pramáti Evy. A dodal, že takový gen, který způsobuje slepotu, hluchotu, panhypopituarismus a psychomotorickou retardaci zatím nebyl objeven. Nechal nás podepsat papír, že souhlasíme s tím, aby Josefínce odebrali trochu krve na výzkum právě tohoto genu. To poslední se nás obzvláště dotklo. Proč gen způsobující psychomotorickou retardaci, když téměř všichni lékaři (včetně jeho podřízených) nám říkají, že to je z asfyxie – těžkého dušení během porodu. Možná to bude tím, jak jsme se dozvěděli, že tento profesor se bojí jakékoliv medializace a novinářů. Sám nám řekl, že jeho lékaři – podřízení, se nesmějí vyjadřovat k porodnické části.
Jiný doktor neurolog nám řekl, že celé konzilium lékařů by se mohlo týden radit a stejně by nemohli říct, co bylo způsobený porodem a co je vrozené. Už prý viděl hodně podobných dětí s asfyxií – slepé, s endokrinologickým postižením a s DMO.
Jak je to tedy doopravdy??? Proč jeden lékař kryje druhého, když ví, že jeho kolega udělal chybu??? Proč se snaží občas namluvit rodičům polopravdu, tak aby to „nikoho“ nebolelo???
Co říct na závěr? Snad jen to, že pár dní po tom, co byla Josefínka přijata na JIRP, tak přivezli z porodnice Nymburk další novorozeně s podezřením na hypoxii…
Tomáš Rak
V Milovicích dne 20.8.2009
www.postizenedeti.cz¨
www.poricany.cz/indie tam casem, najdeme-li silu,ktera uz neni, dame i Josefinky fotky a napíšeme náš příběh. Zatím nás ničí horečky co na nic nereagují....vstávání častěji než po 3hodinách, vážení plen....stále stále...už 15měsíců.....dítě má být radost a starost. my zatím zažíváme hlavně a jenom starost. bolest.bezmoc.zoufalství.
Ahoj, to je mi moc líto, co se stalo :-(( Jste na tom lépe?
Chtěla bych napsat svou zkušenost z USA - dětem, které jsou při porodu ohrožené asfyxií (dušením) - což se pozná podle Apgar skóre - jsou odebrány kmenové buňky z pupečníkové krve. Pokud by děťátko bylo postižené (je vyšší pravděpodobnost) je možnost tyto buňky využít v léčbě. Zatím je to ve fázi klinických studií, ale přece jen je to určitá naděje.
Zatím do studie nabírají pacienty:
http://www.clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT01072370?term=cord+blood+cere…
Budte silni :h:
je to smutný příběh
Nedalo mi to a zadala jsem do googlu MVDr. Gabriela Raková. Našlo mi to: http://www.vojtovocentrum.cz/nastenka.php?stranka=2 více jsem nehledala. Hodila bych to za hlavu, nebýt toho, že jsem byla nařčená, že jsem zlá, protože vás nelituju. Omlouvám se, že jsem vám nevěřila, že se to stalo. Sice nevěřím tomu, že se to stalo přesně tak, jak jste to popsali - je to moc černobílé, ale věřím tedy, že se to stalo. Litovat vás nebudu, jak už jsem psala, můj názor je, že odpovědnost opravdu nesete vy. Dokážu s vámi soucítit, ale lítost jste ve mně opravdu nevyvolali. Ale to už nemá cenu rozebírat, protože by mě tu opět ukamenovali.
Držím vám palce v péči o dceru a přeji mnoho pokroků. Obdivuju rodiče, kteří si v dnešní době obhájí péči o postižené dítě.
Jednu věc ale nechápu, proč jste se zde zaregistrovali a vložili tento příspěvek?
Je až neskutečné kam až až dosahuje hloupost a krutost lidí, kteří mají za povolání pomáhání druhým. Já sama jsem zdravotní sestra a toto jednání je pro mě naprosto neuvěřitelné. Ráda bych, alespoň tímto způsobem poslala spoustu sil a popřála hodně štěstí v dalším boji o to aby Josefínka měla alespoň trošku "normální" život. Budu na vás moc myslet. Věra a Nelinka.
přeji hodně štěstí Josefínce do života, vím, že to asi pro vás není lehké. Svým způsobem se asi dalo něčemu zabránit, možná tím vyvoláním, nebo okamžitým odjezdem do nemocnice, ale po bitvě je každý generál, nemohli sjte tušit, že to dopadne takhle. teď jen sebrat veškerou sílu a bojovat s následky.
Nevím, jak úplně vyjádřit, co cítím, když čtu tyhle řádky :r: Chtěla bych Vám popřát hodně štěstí do Vašich životů a odvahy k tomu si užít každou vteřinu se svojí holčičkou! Vždycky to za to stojí :h: :h: :h:
gabino, prijmi i od nas slova utechy :h: ja sama mam dve zdrave holcicky a nedovedu si predstavit prozit neco podobneho :r: budte silni, myslim na vas :h: :h: :h:
žabka, kája a kačenka
Je mi hodne smutno z toho co se Vam prihodilo a preji Vam a Josefince spoustu sily, trpelivosti a viry v to dobre.
Podle me jde o ciste lidsky hyenismus. Tak jak se k Vam v nemocnici chovali a nazvali sve pocinani standardnim postupem, kdyz porod uz byl rozbehly a Vy jste je na to lelefonicky upozornili. Meli byt nachystani s koleckovym kreslem a vchodu a vest rodicku primo na sal!!!!!! Nikdy nevite jake komplikace muzou nastat a personal nemocnice musi byt pripraven a ne vyplnovat a hrat si s PC, kdyz rodicka ma potrebu tlacit. Dite, ktere je nachystano na pruchod porodnimi cestavy je ve velmi stresujicim stavu a ne kazde miminko to nese dobre.
Moje dceri se pri zacatku me tlaceni zmensil tep na polovinu a stale klesal. Nebyt me osobni pani doktorky, ktera jednola v momente vterin a napotreti se ji Stazinku podarilo vytahnout vakuovym zvonem ven, nevim co by se mohlo stat. Zadne skakani po brichu se nekonalo. Jsem za to jen rada a je mi uzko z toho, ze v Nymburske nemocnici nejednali takto rychle a miminku se prestal prokrvovat mozek a nasledek je tezke poskozeni.
Kdybych mohla tak pomuzu, ale tady to asi nejde.
Je mi taky lito nekterych komentaru a pochybovani a odsuzovani ze strany devcat.
Pokud bych ja mela znovu rodit, tak bych byla moc rada, za zverejneni takoveho pribehu, abych se teto nemocnici vyhla velkym obloukem. Pristup v nekterych ceskych nemocnicich prechovava socialisticke manyry a to je moc spatne a takove to pribehy je treba zverejnovat, jinak se nikdy nic nezmeni.
Dekuji, hodne jsem si poplakala pri cteni Vaseho pribehu a i pozdeji jen pri myslence na to, ze Vase dceruska mohla byt zdrava.
Preji Vam hodne sil!!!
Andrea a Anastazia
Promiň,že jsem pochybovala! Je mi to mov líto! Josefínce přeju moc moc zdravíčka a síly do dalšího boje... Musíte být moc statečný
Ahoj, chtěla bych vám jen popřát hodně síly a co nejdříve i radosti.Je to všechno určitě těžký,ale člověk zvládne hodně,když má okolo sebe pozitivní lidi. Proto se vyvarujte všech škarohlídů.Co člověk,to názor,ale nemá cenu se zabývat polemikou s lidma,kteří vám nechtěj podat pomocnou ruku,ať už odborníků,nebo přátel.Přeju vám a hlavně holčičce štěstí a síly,co jenom to jde. :\/|:
Ahojky, chci jen napsat, že Váš příběh je velmi smutný, ale ještě smutnější je, co tady některé holky píšou. I kdyby to pravda nebyla, tak ať raději nereagují...Nechápu, holt se jim to mluví, když je to nepotkalo a mají zdravá miminka (nikomu bych nikdy žádné jiné než zdravé miminko nepřála). Věřím, že přístup personálu jaký jste zažili Vy se opravdu stává až je to těžko uvěřitelné. Nevím, zda je tento příběh opravdu skutečný, ale i tak přeji Josefínce i Vám hodně sil do budoucna. Terka s Domčou
Ahoj,
váš příběh je opravdu velmi smutný a nedokážu si ani představit, co všechno jste museli zvládnout :r: Moc vám držím palce, abyste měli dost sil na vše. Josefínka je určitě velká bojovnice a šikulka! A k přístupu doktorů snad ani nemám co dodat, to je neskutečné! :n: Nedělejte si nic z blbých keců tady, to je teď takový trend, že jsou všichni nejchytřejší, ale pomoct umí málokdo. Neobviňujte se z ničeho, chyba nebyla na vaší straně. Držte se všichni tři! :a:
In reply to Ahoj, váš příběh je by Andí
Ahoj Andí, Josefínka je velká bojovnice i šikulka. To máš pravdu.Až budu umět vložit fotku, tak ji sem dám. Zatím mi dal velkou práci sem vložit náš příběh. Totiž náš příběh byl sepsán jen pro známé - pořád se nás někdo ptal a už jsme neměli sílu to opakovat. Tak to jednou Tomáš sepsal. A když u nás na návštěvě byla kamarádka - mimochodem, máš-li postižené dítě, najednou Ti ubudou přátelé. A nejvíc bolí když jsou to ti, do kterých by jsi to nikdy neřekla. Ale chápu to. Prostě každý nezvládne se na tu bezmoc dívat. No, a tato moje starší kamarádka, co si Josinku ráda pochová, vzala sebou svoji dceru, . A já to řekla manželovi, tak to nakonec udělal on sám. Zatím prostě na internetu jsem občas. Ne pravidelně. Ted si to mohu dovolit, nebot jsme ted u rodičů a oni nám pomohou. Josefínka potřebuje 100% kontakt. Tím jak je slepá, vlastně ležící, píší hluboce mentálně retardovaná, to asi je - ale jen tak ležet a "tupě" zírat neumí. Hned brečí. Musí se houpat, vozit, chovat - to už jde ted dost těžko - má 17kg a tím jak se nedrží ani kolem krku, ani nohama jako zdravé děti, tak se nedá unést. Děcka, nemá se to, ale závidím Vám zdravé děti. Nevím co bych dala zato, kdyby Josefínka byla zdravá. Ale není. A možná ani nebyla. Jen jak řekla paní dr. z JIRP - porod jí výrazně přitížil. To čeho jsem se nejvíce bála - hypoxie, se splnilo. A přitom jsem věděla, že porodím sama. že potřebuji jen klid a vlídné zacházení. Nejvíce by se mi to líbilo jak píše dr. Odent - v útulné místnosti, s porod. asistentkou co znám a s lékařem za dveřmi. Ale to je v našich podmínkách nemožné. Už ted když jsem s Josinkou jen v Motole, tak vím -když tam není profesor Lebl či dr. Obermannová, tak raději nikdo nedělá nic a čeká se. A Josi šílí, řve, čůrá, jde do dehydratace, ale všichni se bojí jí dát infuzi, kvůli tomu, že bere léky na žíznivku, a hrozí edém mozku. A bojí se jí zvednout léky na žíznivku. A my víme, že je to třeba. jde-li do infektu, prostě ty hormony přestanou fungovat. A Josi jen čůrá a pije, a my stále jen krmíme, nebrečí, huláká, ruka rozkousaná do krve......Josi bere 4x180 minirin a profesor říkal, že dospělý člověk bere běžně 2x120. Prostě poškození hypofýzy je velké. A také je to tak, že na hypoxii je nejcitlivější mozek a proximální tubuly ledvin - a právě v této části jsou receptory pro antidiuretický hormon. Nedá se to změřit, dokázat, ale i to je možnost. Zaplat pán bůh zato,že ale ledviny fungují.
Jsi hodná. Možná jsem si sem psala o sílu. Nebot já už opravdu nemůžu. Díky!!!!!gába
In reply to Ahoj Andí, Josefínka je by johana
Jste všichni moc stateční a já vás skutečně obdivuju. Bylo by fajn, kdyby vám situaci o něco ulehčil aspoň přístup doktorů, protože podle mě doktořina je z velké části o přístupu k pacientovi. Bohužel, z vlastní zkušenosti vím, že trochu toho lidského přístupu, mnohdy chybí. Ale nikdy bych neřekla, že to může zajít až tak daleko a konečně jsem přišla na ten správný výraz pro nymburk...hovada!
Snad už bude vše jen lepší a budete se moct radovat ze své malé úžasné Josefinky, která moc chtěla být s vámi, i přesto, že jí takto zkomplikovali cestu na svět. A přeju vám, ať jednou můžete dát své holčičce zdravou sestřičku nebo brášku. Myslím na vás :k:
In reply to Ahoj Andí, Josefínka je by johana
Ahojky Gábi,
ono občas stačí se vypovídat :)
Sice máme zdravé dítko,ale pracovala jsem na neonatoligcém ARO a vím,jak je to pro rodiče těžké. Setkala jsem se s dítkem,které bylo podobně postižené,ale od rodičů si troufnu říct dostávalo "více lásky",než jaké koliv jiné dítě :)
Takže si myslím,že dokážu pochopit,čím si musíte projít. Mám kamarádku a ta má brášku ( 25 let ) mentálně postiženého,sice vidí,ale nijak nekomunikuje,ale všichno ho nesmírně milujeme :)
Na fotečky Josinky se moc těším a věřím,že jste silní a veškerými problémy se poperete a posíláme s naším Danečkem pohlazení a pusiku Josince :)
In reply to Ahojky Gábi, ono občas by Alunka001
Máš pravdu Alunko, vypovídat se. Daník je moc hezký!
Všechny máte krásný děti. A jste moc hodný.
Já mám jen strach,nebot vím, že Josi bude dítě pořád. Vždycky si vzpomenu na jednu sestru - ta byla hodná, myslím, že to tak nemyslela jak řekla - když jsem s Josinkou ještě byla na JIRP /1,5měsíce/ a lékaři se zdráhali cokoliv říci, při vizitě mě poslali pryč, dveře zavírali. A až jedna sestra přišla za mnou a řekla mi - No, tak budete mít další zviřátko na mazlení. A až druhý dítě bude naostro. Mě to hrozně ranilo. Jak další zviřátko??? Já mám doma zviřátek dost - tři kočky, dva psy. Ale otevřela mi tím oči. Víš, já věděla, že bude těžce psychomotoricky retardovaná, když od porodu dva týdny nedýchala. Jen jsem si to jaksi nechtěla přiznat. Víš jak to je - přijmout pravdu. Jen můj manžel si dlouho myslel, že Josi bude normální. A ted se začíná probouzet. A myslím, že ted to začíná být opravdu nejtěžší. Ta sestra ale to tak nemyslela. To vím. Byla hodná. Hladila mě po zádech. To poznáš. Tak si nato jen vzpomenu, ale nezlobila jsem se na ni. Hned jsem ji to odpustila.
Jsi hodná, moc hodná. Vlastně všechny jste tady hodný.
Já jsem moc ráda, když Vám nevadí, že Josi není taková jako Vaše děti.
Přeji Tobě, Daníkovi a všem hodně zdraví!
A radosti s dětma!
In reply to Ahoj Andí, Josefínka je by johana
Ahojky Gábi,
ono občas stačí se vypovídat :)
Sice máme zdravé dítko,ale pracovala jsem na neonatoligcém ARO a vím,jak je to pro rodiče těžké. Setkala jsem se s dítkem,které bylo podobně postižené,ale od rodičů si troufnu říct dostávalo "více lásky",než jaké koliv jiné dítě :)
Takže si myslím,že dokážu pochopit,čím si musíte projít. Mám kamarádku a ta má brášku ( 25 let ) mentálně postiženého,sice vidí,ale nijak nekomunikuje,ale všichno ho nesmírně milujeme :)
Na fotečky Josinky se moc těším a věřím,že jste silní a veškerými problémy se poperete a posíláme s naším Danečkem pohlazení a pusiku Josince :)
Holky neblbnete,urcite je mozne,ze pribeh muze byt zkresleny osobnimi pocity,krivdou a smutkem rodicu..mimochodem,tak to pan uvadi i na zacatku clanku,ale na druhou stranu,porod a to co nasledovalo bylo moc tezke bez ohledu na to jak moc si ti lide clanek pribarvili..a kazdopadne je hnusnu jak tady nektera/e z vas pisi,ze si za to muzou rodice sami..predpokladam,ze rodice si takovy prubeh neprali a vse delali tak,aby to pro mimco bylo co nejlepsi..a co se tyka odbornosti clanku..ja 100% vim,ze kdybych mela postizene dite, tak bych o te nemoci vedela taky vsechno a kdyby ne,tak predpokladam ze pani ma spoustu zprav a materialu z nemocnic,kde to ma popsany..a je videt,ze ji na tom clanku zalezelo,tak to chtela odborne popsat a ne psat o nejaky nemoci,ktera probiha asi takhle a takhle..mozna jsem blba,ale me je jich lito a nehchtela bych byt v jejich kuzi..
V zadnym pripade vas nehodlam kritizovat, to co se stalo vasi holcicce me strasne moc mrzi a jen vam chci poprat do budoucna hodne stesti, trpelivosti a pevny nervy, clovek, kterej ma zdravy dite si tohle vubec nedovede predstavit, ja uprimne receno taky ne, drzim vam palecky.
moc líto a nevím, co k tomu dodat, já sama mám 3 zdravé děti.Snad je může maličké poslat pohlazení po dušičce a rodičům pevné nervy
In reply to je mi to by RenataMor
Děkujeme Renato. Jsi moc hodná. Tobě a Tvým dětem hodně zdraví! Je to to nejdůležitější. Víš, my jsme si také přáli mít tři- čtyři děti. Já sama jsem ze čtyř dětí. Ale.....máme strach. Profesor Lebl nám stále říká, že má o nás - jako rodiče strach, že další dítě by nám pomohlo, že i když Josefínka má septicko-optickou dysplazii, která není dědičná /a jak sám řekl- žíznivku a psychomotorickou retardaci má z porodu/ - že mi to nemůže nakázat, ale další dítě by nám prospělo. Prostě mám strach. Těhotenství bylo nádherné. A zvládla bych i porod. Kdyby mě nechali porodit. Ach jo. Mít velkou rodinu je hezké. Já se už jen bojím - na koho bych narazila příště. Jsi hodná. Děkujeme!!!
Je mi velmi lito, jestlize mate postizenou holcicku,myslim, ze je to jedna z nejhorsich veci, co muze rodice potkat:((( Ale omlouvamse , bohuzel vasemu pribehu moc neverim, je mi jasne , ze jste velmi nestastni a vidite veci trochu jinak nez byly:(( Zarazi me treba to, ze pri GBS pozitivite chtela manzelka rodit doma a nespechala do nemocnice,kdyz odtekla voda:(nebo to, ze rano nesla na indukci:(Kdyz tak dlouho prenasela.A spousty dalsi.Jak dole pise kolegyne, i to, ze plodova voda byla cira, je pri takovemto porodu docela nesmysl. nebylo gto trosku jinak?
In reply to Je mi velmi lito, jestlize by Gabulik
Vis ja mela termin podle prvniho sona 20.zari. u Dr. Vlašína v Brně v centru prenatální diagnostiky.
A josefinka se narodila 24.září. Já věděla, že tolik nepřenáším. Protože jsem ale měla nepravidelnou menstruaci a netušila kdy jsem otěhotněla, tak jsme se řídili krvácením co bylo jeden den.Běžně ho mám tři dny. A tak dle menstruace to bylo 31,8. - dle gynekoložky, ale dle sono v 12týdnu 20.září. Na čež jsem začla lékaři oponovat, dle mojí gynekoložky a udajne asi menstruace.... a také jsem si přála, aby se Josefínka narodila 1.září jako já, že to nemůže být možné. Tak nakonec posunul termín na 15.září, a při další kontrole na 12. září. Takže kdoví jak to bylo. Známky přenášení Josi neměla.
In reply to Vis ja mela termin podle by johana
Buďte stateční, já vám věřím a váš příběh je smutný. :-( Jozefínce přeji jen to nejlepší a vám šťastné chvíle s malinkou. :-)
jestli je to lež, žert, nebo jen výkřik zoufalství a smutku. :? já bych tomu i věřila a nechci se jich zastávat, ale ty různé diagnózy a přesné názvy, lékařské popisy se člověk za ten rok po špitálech přecijen naučí...
mno, chtělo by to vyjádření ještě někoho zúčastněného. teĎ tedy fakt nevím, co si o tom mám myslet. třeba je to tak bolí, že se rozhodli to napsat úplně všude a varovat, ne zastrašovat ostatní. nevím no :$$: furt jsem ta naivka se sklony vidět v druhých dobro :j)
In reply to nevím tedy by Handiiiik
navstivila jsem strýčka googla..
http://www.sreality.cz/byty/prodej/2+1-mlada-1979288057
In reply to navstivila jsem strýčka by Lilie
Byt prodáváme. Bydlíme nyní u mých rodičů na Moravě. Od ledna. Aby nám moji rodiče s Josinkou pomohli. Už oba nemůžeme. Hraček je tam hodně, ale Josi si s nimi nehraje. Já se těšila jak si s ní budu hrát. Když jsme si ji ve třech měsících vzali domů, nehýbala rukama a nohama. Hadrová panenka. Centrální hypotonický syndrom. Já to tam včera uložila proto, že jsem si řekla, že když jsme to nedali k soudu, at aspon mají druzí šanci si přečíst, že není vše růžové. Tak jako já - ve snu by mě nenapadlo, že může v nemocnici sloužit obvodák. Ve snu by mě nenapadlo, že na prvním místě jsou papíry a néé rodička a miminko. Jak řekl manžel - vše bylo jak z hodně špatného filmu. Myslete si co chcete. Do Brna jsem jezdili k mé gynekoložce. Ke které chodím odjakživa. Důvěřuji ji. A zbytek znáte z Porod. příběhu. Nemá to cenu. Kdo z Vás toto nezažije, nemá doma postižené dítě, nepochopí. Už chápu paní Makovcovou z www.postizenedeti.cz ktera rikala, ze si vytvorila svuj web, nebot na webech kde jsou jen matky se zdravymi detmi nasla casto jen odkazy co zaboli. Rekla to i nyní veřejne v Sama doma. Bohužel to tak je. I my bojujeme se zdrav. pojistovnou. Josefince odmitli dat lecebnu. Rehabilitacni pobyt. A maminky co jsou u VZP takovy problem nemaji. Josefinka je u OZP, jak chtela nase pediatricka v Milovicich. Ja se od OZP ted odhlasila. Manzel nas tam obe tehdy prehlasil. Nebot jsme nemohli sehnat v Milovicich pediatra a sehnali jsme dr. Matasovou.Ale ta nam odmitla napsat lecebnu. cestaky. Ted jsme se prestehovali. Ujala se nas pediatricka co se starala jeste o me jako dite. Je moc hodna. A hlavne chce pomoci Josefince i nam. A nakonec pres ministerstvo zdravotnictvi - kde rekli - ze lecebna ma statut nemocnice a nemohou odeprit Josefince pobyt, ji schvalili. Neurolog nam rekl, at ji take zmenime. Jenze je problem, cekali jsme půl roku na spec. kocar. Na ktery jsme doplaceli 17tisic. Stoji 88tisic. A v podminkach je, že změníme-li pojištovnu, tak nám ho vezmnou. Tak máme strach. Nemá to cenu sem psát. Litost nechci. Specialní terminy ma manžel ode mě. Moje sestra je zdravotni sestra. V Brně v nemocnici. A ta mi hned po porodu řekla - vyfot si tu modřinu co ti udělali. Když ti skákali po břiše - "byli v holé prdeli". To že mě lékař nastřihl mimo kontrakce - to nepopřel. Na středočeském kraji kam byl předvolán. Prostě nevěděl co má dělat. Ale to je jedno. Josefínka je tady a my se o ni musíme postarat. A jak to tak vypadá tak v naší zemi spravedlnost neexistuje. Ještě že jsou dobří lidi. Třeba ta jedna hodná porodní asistentka, škoda že ta mě nerodila. S tou jsem si jen den dopředu povídala. A ta zná, na rozdíl od té co nás rodila, paní štromerovou. Jinak je to tak jak řekl dr. Chvála - porodník, psycholog - www.libertas.cz , že jsme se stali obětí boje mezi lékaři a soukromými porodními asistentkami. Ted už chápu, proč říkala paní štromerová - je na vás, jestli řeknete v nemocnici, že jste byli u mě. Proč bych to jako neměla říkat???Zvlášt když se jí něco nezdálo??? Ale to je fuk....prostě to tak je. Bála jsem se. Chtěla jsem být tam kde to znám. A hlavně mít u porodu lidi co znám. Ted jak chodím s Josinkou po nemocnicích, jsme tam více než doma, už vím. A děkuji moc ještě jednou profesoru Leblovi v Motole, který se nás ujal - jen díky našemu zoufalému mejlu, když nás pustili ve třech měsícících z nemocnice, a Josefínka pila po jedné hodině, dva litry, špatně kompenzovaná žíznivka. Přibýrala kilo za měsíc. A to dostávala ředěné mléko. Ani nedostala tolik odměrek za 24hodin co zdravé děti. Naše bývalá endokrinoložka říkala, otoky....a že růstový hormon se řeší až mezi druhým a třetím rokem. Já si totiž koupila dětskou endokrinologii. A tam jsem si našla kapitolu- shodou okolností napsanou profesorem Leblem, že jednou z možností tloustnutí je deficit růstového hormonu. Nebot má vliv na rozložení svalové a tukové tkáně. Díky bohu za něho. Nyní od jednoho roku jí ho nasadil. A hypotonie ustoupila. A Josefínka se konečně začla otáčet ze zad na bříško. A už víc psát nebudu. Jdu za Josi. Hlídá ji ted deda. Táta šroubuje speciální houpačku pro postižené za 6tisíc. Ano - máme hodně hraček. Ale jsou tam jen na ozdobu. Josi teprve ted začíná vnímát, že je něco jiného než dudlík. Nashledanou.Gábina
In reply to Byt prodáváme. Bydlíme by johana
Dlouho jsem vahala, ale nakonec jsem se rozhodla reagovat. Neverim, ze by vam nekdo tady pral postizene dite i me osobne je velice lito, co se vam stalo a nedokazu si vubc predstavit, co musite kazdy den prozivat. Negativni ohlasy na clanek vaseho manzela jsou ale zpusobene jeho vseobzalujicim tonem. vsichni v nem pracuji proti vam a vsichni jsou spatni a na to jsem se take rozhodla reagovat. Musim se zastat PA z porodniho domu u Capa, ktera podle popisu v clanku odvedla profesionalni praci a reagovala naprosto logicky. Jedinou jeji chybou mohlo byt, pokud vam na predporodnim kurzu dostatecne nevysvetlila, ze s pozitivnim nalezem na streptokoka v zadnem pripade nemuzete rodit doma. Manzel pise o zapadnich zemich, kde jsou porody doma bezne, ano, ja ziji a rodila jsem v Belgii, ale hned na zacatku predporodnich kurzu nas upozornili, ze s pozitivnim streptokokem se doma nerodi. Mela jsem v planu tzv. "praci doma", tj. zustat co nejdele doma s PA, pak prejezd do nemocnice a co nejprirozenejsi porod pod vedenim te same PA, ale upozornili nas, ze s timto nalezem nelze zustat doma dlouho a jakmile odtece voda, jede se do nemocnice hned. Neverim, ze by nejaka PA at uz na zapade nebo v Cechach riskovala porod bez antibiotik, byt je riziko nakazeni ditete velice male. Pisete, ze se ji nelibil monitor tj. ozvy plodu a poslala vas hned do nemocnice. To je prece naprosto spravna reakce, me dokonce kvuli spatnym ozvam porod vyvolavali a take jsem strasne chtela rodit prirozene, do vody nebo aspon na stolicce, ale ozvy klesaly i behem kontrakci a nakonec jsem musela rodit na koze a malou ze me vytahli zvonem, po brise mi doslova skakali...nebyl to zrovna zazitek z porodu, ktery jsem si predstavovala, ale jakmile mi rekli, ze dite je v ohrozeni, podridila jsem se. PA prece nemohla riskovat porod ditete, ktere melo spatne ozvy a mela pravdu, protoze, jak pise vas muz, mela Josefina omotanou pupecni snuru dvakrat kolem krku...
Nebudu hodnotit pristup zamestnancu nemocnice, verim vam, ze se mozna nechovali uplne hezky..sama jsem pred 10ti lety malem umrela vinou chybne diagnozy a nemam k lekarum 100% duveru.
Nepisu, protoze bych chtela nejakym zpusobem obvinit vas z toho, co se prihodilo, ale myslim, ze to byla souhra tragickych nahod spise nez pouhe pochybeni ze strany vsech, se kterymi jste prisli do styku.
Preji vam hodne sily a Josefine hodne zdravi. Lenka
In reply to Byt prodáváme. Bydlíme by johana
Ahoj tak na tvou obhajobu na jedné fotografii kde prodáváte byt je ta malá vidět takže klobouk dolů a držím palce ať to zvládáte
In reply to navstivila jsem strýčka by Lilie
ale co to?
In reply to asi jsem pomalejší by Handiiiik
no jestli dobre umím hledat :) tak je to inzerát autora tohoto clanku.
In reply to no jestli dobre umím hledat by Lilie
Jestli mi oči slouží, je tam uvedený jako realitní makléř... takhle bys tam našla i mou kamarádku, co taky prodává nemovitosti v realitce... ;)
In reply to Jestli mi oči slouží, je by Blue Jane
je tam jako prodejce ne jako makleř.. :)
In reply to no jestli dobre umím hledat by Lilie
a jak to s tím souvisí? myslíš, že se jako chtějí zviditelnit?
In reply to no je vidět, že tam by Lilie
a vypadalo hezky a moc rehabilitačních pomůcek jsem tam neviděla. jdu to ještě zrentgenovat ;)
ale věřím, že ta holčička postižená je.
na to lehátko je moc velká, jiné dítě by se minimálně skulilo. a ty plyšáci, hračky, kolotoče, hrazdičky tak zvláštně rozestavěné všude kolem, pak ta divná černá kostka nad postýlkou... to vše mi značí, že se snaží stimulovat zrak.
ať už to s porodem bylo jak chce, holčička úplně zdravá nebude :n: :r:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
protože "slepota" je jen obecný pojem, víš? já měla ve třídě "slepou" holčičku, u které se ve třech letech zjistilo, že není úplně slepá, začala nosit silné brýle, které jí pomáhaly rozlišit aspoň světlo a tmu. a ten zrak jsme stimulovali pomocí různých pomůcek i když nebyla jistota, co vlastně vidí. ta "slepota" se nedá vždy potvrdit u dítěte na 100% a zkouší se, jestli se časem třeba něco nezmění ;)
Pracuji na porodnici jako neonatologická sestra a s klidem Vám budu oponovat, že Váš takto dramaticky podaný příběh je absolutní nesmysl. Podle mého názoru se jedná o pouhý výmysl a pokus o pošpinění lékařů, sester a výše zmíněné PA.
Píšete, že jste laik a v celém "článku" užíváte hojně medicínských výrazů, které by asi laik nepoužil.
Přijde mi zajímavé, jak jste si sami rozhodli, že indukci nepodstoupíte ( při vší úctě- dokážete posoudit, co posoudí lékař- porodník?), na kontroly jezdíte tu do Brna, tu do Nymburka a ještě jako bonus i do PD u Čápa...???
Prý jste pravidelně navštěvovali předporodní kurzy, ale přesto jste nepovažovali za nutné při GBS pozitivitě rodit v porodnici, popřípadě jet tam včas ( ráno manželce- veterinářce, která jistě má znalosti mikrobiologie, asi odtekla plodová voda a ještě čekala, co bude dál,pak Vám půl hodiny nebo hodina po Praze připadalo jako nic, protože byla otevřená "teprve" na 6 cm- to už mě tedy bavíte)...závěrem s takovou dg a špatným CTG by Vás žádná PA neposlala jak chcete a kam chcete...
V Nymburce byli všichni obzvlášť hrubí...Dr. stříhal mimo kontrakce, vzal kleště, ale pak je zase odložil....plodová voda byla při takovém průběhu porodu čirá ( snad největší nesmysl celého příběhu...)Lékaři LSPP sice běžně zachrání těžké případy, ale Vám tedy Váš lékař řekl, že neumí napíchnout ani kanylu...no to už je MOC.
Podívejte, neděste zbytečně maminky, které budou teprve rodit a piště si své šílené fantasy někde v sadomasochistickém magazínu. Nechci a nebudu Vás urážet, toto je jen mé doporučení. Pokud byste měl (a já ani nevěřím, že jste muž) v srdci skutečnou bolest a doma takové dítě, nepíšete tyto hrůzy na podobné servery, ale řešíte situaci soudně. Vy chcete jen soucit, slyšet, jak jste skvělí a všichni ostatní jsou špatní a za zády se budete smát, jak Vám zde ty "hlupáci" vše sežrali....
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
neonatologická sestra? Nezlobte se, ale jsem vděčná, že nepracujete v Havlíčkově brodě.. To je poprvé, co mi tu někdo opravdu hnul žlučí... Nebudu se vyjadřovat ke článku, já osobně bych vůbec nezkoumala pravdivost, už kvůli závažnosti celé věci bych to nedokázala.. Je každého věc co si z příběhu vezme, někdo ponaučení, někdo neuvěří, ale myslím, že je hyenismus na někoho takto útočit...
-----------------------------------------
Silný je ten, co stojí tváří v tvář lidské hlouposti a dokáže mlčet...
Presne tak, empatie je to co Gabina potrebuje. Jsem rada, ze jejich pribeh se na netu objevil. Vice takovych je treba, aby se v nasem zdravotnictvi neco zmenilo. Nechapu jak je nekdo muze soudit za to, ze jeli do nemocnice dal. Vybrali si podle sveho svedomi a to co mysleli, ze bude nejlepsi jak pro mimi, tak pro rodicku. Pane boze, nikdo nemuze tusit, jak rychle bude porod postupovat a to ze, volali doktorovi 2x a nebyli na ne pripraveni, je trestuhodne. Papirovani, kdyz zena rodi, je dulezitejsi :))). Me pristup (nekterych) nasich lekaru a sester nadzvedava ze zidle.
Dekuji za tvuj prispevek prave na tomto miste!!!
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
Paní Štromerová nám dala vybrat - Podolí kam volala, jen ji překvapil přístup lékaře, byl odměřený a řekl, že se budeme muset 100%všemu podřídit. že ji to překvapilo. A nebo jet do Nymburka. Na pravidelné kontroly jsem jezdila k mojí gynekoložce do Brna. A když mi řekla, at si začnu hledat porodnici, netušila jsem, jak to v Praze funguje. A jaký to je problém - Podolí, Apolinář. Registrace. Když jsem zvažovala rodit v Brně, moje gynekoložka mi řekla- že mi bohužel nemůže doporučit žádnou porodnici v Brně - Obilní trh se zhoršil, dobří odešli /dr. Roztočil do Jihlavy...../, prý si maminky chválí nemocnici u Milosrdných bratří - ale zase tam není návaznost /alá Nymburk, ale zrekonstruovaný/, a kdyby se něco stalo, tak je to průšvih - alá Nymburk. A tak jsem se rozhodla pro čechy. Beztak manžel pracuje v Praze /ted od ledna nastoupil v Brně/
Vybrat nám dala a to proto jak řekla - že měla rodiče, kteří jí nadali. Takže vlastně tím kryla sama sebe.
Kdyby nám řekla - musíte jet do Podolí, je-li bychom do Podolí.
Také jsem měla možnost díky kamarádce kontaktovat porodní asistentku, která zakládala PD u čápa s paní štromerovou. A ta mě překvapila - nebot byla velmi rozhořčená, že paní štromerová opustila rodičku v průběhu porodu. že mě dokázala poslat na 6prstů otevřenou pryč. Mě jen bylo líto, že nejela s námi. Nebot ta sestra v Nymburku, byla opravdu nepříjemná. Ptala se, proč jsme nerodili u čápa? Vůbec nevěděla, že se tam nerodí. A myslím, že to byl ten typ sestry co si zajde do porodnice jako do práce. A ustrnula někde v hlubokém komunismu. Papíry, papíry....přitom při příjmu, když už teda manžela odbyla, že si musíme do třetího patra dojít pěšky, že výtahem nesjedou /mají ho totiž na klíč a musela by s manželem dolů/, do mě sáhla a řekla - zašlá branka.
A pak se vypisovalo...vypisovalo.....učila se pracovat s pc......máte doma nějaké zvíře? jaké? .......zrovna v tu chvíli velmi důležité informace......neee, prostě medicína není běžící pás a my nejsme konzervy.
Na gbs pozitivitu jsou názory různé. Neznamená, že je-li žena gbs pozitivní, dítě se nakazí. Bohužel nemám ted u sebe studie, které jsem získala, ráda Vám to napíši. Vaše kolegyně, paní štromerová mě sama řekla, že si z gbs pozitivity nemám dělat hlavu. že běžně měří teplotu, zvedá-li se, pak se zasahuje. Vždyt i to podání antibiotik před porodem jen proto že jsem byla gbs pozitivní je preventivní. A ted jsou takové diskuse dávat či nedávat antibiotika???
Co se týče kanyl - je to to věc zkušenosti. Třeba nyní, jen staniční sestra nebo jeden starší doktor umí Josefínce odebrat krev. Tím jak je tlustá, tak to sestry neumí. A stále říkají, že je dehydratovaná /nemůže být, když měla před třemi hodinami minirin a je v době svého nejvyššího účinku/, pak naše hodná dr. Obermannová zavolá staniční či toho staršího lékaře - a on udělá jeden vpich, a ouhle - z Josefínky krev teče. A to před tím do ní píchali i sedmkrát. Ted jsme si s manželem řekli, že takto ji trápit už nebudeme. A naše dr. Obermannová je Josinky strážný anděl, takže vždy zajistí, že staniční či starší doktor tam jsou přítomni. A krev se vezme bez potíží. Vše je o zkušenostech. Bohužel. A o tom, jak zvládat stresové situace. Myslím, že porodní asistentka to nezvládla. A lékař také ne. Ale tam chápu, že on neměl šanci. Nebot k tomu přišel jak slepý k houslím. Jen nevím, když byl primář v nemocnici, my mu volali z auta dvakrát na mobil, a řekl, že rodit nás bude dr. čmelínký - naše překvapení. Mě to tolik nepřekvapilo, nebot jsem věděla, jak byl ráno uražen a nenechal mě ani domluvit do telefonu, jen se omluvit že na indukci nepřijdu. Mohla jsem mu říci i důvod - proč. že cítím, že začínám rodit. Uražená mužská ješitnost??? Věří více soukromé porodní asistence než jemu??? Ano, věřila jsem. Nebot je vedoucí pracovník oddělení, ale bordel tam má neskutečný. A chyba není v personálu ale v něm. Proč proboha nemohou být porodní asistentky "zaškolené" jako paní štromerová??? Chápu, že ta starší co mě rodila, už asi nepotřebuje aby jí někdo poučoval. Ale kdyby na mě neřvala, nepřivázala mě nohy, neskákala po břiše - porodila jsem v klidu sama. Bez ní. Já jsem Josi málem porodila pod schody, ale věděla jsem, že tam musím dojít, že tam bude doktor. A pak mě totálně rozhodil jejich postup. Papíry, papíry, kanyla....druhá ještě nejedla, jde se najíst a sežene doktora. A ptá se té druhé - kdo ji bude rodit, asi primář, že, když k němu chodila na kontroly. A v tuto chvíli jsem si uvědomila, že o nás tady na porodnici nikdo neví, primář je tady a nikomu nic neřekl. říkám, volali jsme mu, řekl do telefonu že no - nějaký dr. čmelínký. a pak už si nic nepamatuji. jen matně. měla jsem šílené stahy. pot ze mě tekl proudem. a když přišel po půl hodině doktor a na mě se ani nepodíval a sedl si k pc - já ani nezaregistrovala, že se manželovi představil a to jsem celou dobu stála opřená o Tomáše. A už jsem cítila, že to nevydržím. Stále jsem, nebot mě šíleně bolela záda. No, a pamatuji si, jak se zeptal - setro, jak se dostanu do počítače? ona mu řekla - přes klíč pane doktore. A pak se začal ptát na to samé co před tím. Zaregistrovala jsem opět zvíře /máme doma totiž tři kočky a to je zřejmě pro lékaře gynekology a porodníky něco jako červený hadr/.....a pak jsem se rozbrečela. už jsem věděla, že takto to nestihneme. a to byl okamžik kdy začla ta porodní asistentka co do mě při příjmu sáhla řvát má zašlou branku -to co věděla od začátku. A jak já tam stála, tak mě táhla na "kozu" vedle. At si tam vylezu. TAk jsem si tam vylezla. A poloseděla. Nebot mě děsně bolela záda. No, a ona mi přivázala nohy takovým třmeny. Něco co nesnáším. Přímo nesnáším znehybnění. A řekla mi, at si lehnu. Já jí řekla - ne, nemužu, mě hrozně bolí záda. A ona mě silou svého těla zatlačila do lehu. A mě se zastavili stahy. A byla jsem bez stahů. Do té doby jsem měla tak silné stahy, že to se mnou cloumalo, ztrácela jsem vědomí, pot ze mě tekl proudem. A ted nic. Nic. Začla řvát, skákala po mě, řvala - tlačte, to jste nechodila do kurzů, slyšíte tlačte /chodila jsem do kurzů i s manželem do PD u čápa k paní štromerové a do MC v Milovicích vedené p.as. z Nymburka/ - a já necítila nic, jen jak mě dusí. Nesnesu spacák přes hlavu, max k prsům. Nikdy žádný mužský si na mě nemohl celou vahou lehnout, zešílela bych. A řvát na mě??? Ne, to na mě opravdu neplatí. Já potřebuji k porodu klid a vlídné zacházení. To co jsem věděla od začátku. Prostě nic. Oxytocin. Nástřih - já byla bez stahů, sáhla jsem si tam intuitivně rukou - ruka celá od krve.......řev, řev......oni řvali tlačte, já at mi dají chvíli čas.....výsledek byl, že najednou bylo ticho. To co jsem celou dobu potřebovala. Neskutečné ticho. Krásné ticho. A ta porodní asistentka co mi skákala po břiše a dusila mě i Josefínku udělala to co dělal celou dobu Tomáš. Chytla mě za ruku. Já jí byla neskutečně vděčná. Konečně. Konečně. A pak jsem ucítila stah. Zařvala Josefínko jedem - Tomáš mi ohnul hlavu a Josefínka vylítla jak raketa. Já jí viděla jak vyběhla, doktor ji sotva chytnul. Dostal přímý zásah, byl celý mokrý. Pak jsem slyšela jen ambuvak. řekla jsem nahlas - má poškozený mozkový kmen, nedýchá. tomáši co se tam děje??? tomáše mě stále držel za ruku. viděl dozadu přes sklo, řekl mi - neboj, hýbe ručičkama a nožičkama a už je růžová. bohužel jak nám řekli na JIRP v praze, to byli křeče. Hodinu křeče ničím netlumené. No, a pak pak jsem už byla více a více si vědoma zase situace - a když ze mě začal doktor rvát placentu, tahal za pupeční šnůru, tak jsem ho poprosila, jestli neblokujeme porodní sál, tak můžeme počkat. máme nato přeci hodinu. a ta hodná porodní asistentka, co nás bohužel nerodila, jak šla na jídlo a pro doktora na začátku, a se mnou si den před tím povídala, a zná a váží si soukromé porod. as. štromerové , řekla, zastala se mě - má pravdu pane doktore, má nato hodinu. A doktor jen řekl, tak jak ucítíte, zatlačte. A když jsem cítila jak se to uvnitř odlupuje, zatlačila jsem. A za 35minut byla placenta venku. V pořádku. Pak se mě zeptal jestli chci znecitlivění. řekla jsem ano. a šil. já celou dobu slyšela ambuvak. byl velmi nervozní. co mě ale zabolelo,ale nic jsem neřekla - bylo - paninko, tak to pěkně zašijeme, aby se to panu manželovi líbilo" /ale jak říkám, tady už jsem tak trochu byla zase "pánem"situace a řekla jsem si - asi si tak potřebuje odlečit svoji situaci/, prostě já vím jedno - proto jsme si stěžovali na primáře Tomana. Tento lékař je sice obvodák, ale dostal se k tomu jako slepý k houslím. Kdyby tam byl primář Toman - věděl by, že mám strach z porodnice. Moje gynekoložka si ze mě vždycky dělala srandu, a cvičně mě nechávala vylézt na "kozu". Proč si myslíte, že jsem zvolila ženu za gynekoložku??? já si při tomto porodu připadala doslova jak znásilněná. A proto se mi zastavili stahy. A k tomu ten řev. Ta hodná porodní asistentka za mnou přišla pak na pokoj, ta co mě nerodila, a řekla mi, že to byla chyby komunikace z jejich strany, že je jí nás líto. a dala nám kontatk na psycholožku, bývalou porodní asistentku. a na JIRP ke karlovu se vše vysvětlilo - šrumec - když doktor v nymburku začal sepisovat litanie, a já se rozbrečela, tak jak řekl šéf JIRP - tachykardie, bradykardie a konec. Proto najednou měli tak naspěch. Ale.....a také když jsem se konečně dostala na JIRP s manželem, a dr. černá mi řekla, at si sednu, a já řekla, že nemohu. Zeptala se mě - vy jste nastrižená? Já řekla ano. A ona - tak to je jiná situace. A zavolala šéfa oddělní JIRP. A vzali si nás stranou a chtěli po nás slyšet jak probíhal porod. Představte si - s Josefínkou přišla lékařská zpráva - nespolupracující rodička, porod bez intervencí!!!!!!!! Ani slovo o episiotomii, oxytocinu.......zvláštní. A když manžel volal primáři Tomanovi, že chceme pravdivou lékařskou právu, řekl, že dr. čmelínký to nepovažoval za důležité to tam psát. A že to máme řešit přes právnické oddělení v nymburku. Ale nakonec z něho vylezlo, že si můžeme písemně zažádat o porodopis. Tak jsme to udělali. No, to bych se fakt styděla ukazovat. Tyto zápisy.....den 24, tedy den porodu byl nečitelný - a pak byl dopsán strojopisem za 25. 9. Zvláštní.......
Prostě já k tomu nemám co říci.
Lékař i sestra musí být profesionál. Zachovat chladnou hlavu.
Mě jen mrzí, že už jsem byla natolik mimo, že jsem ztratila kontrolu nad sebou. Už jsem potřebovala porodit. A nemohla. I ta moje fenka potřebovala k porodu svůj pelech /když jsem jí ho dva týdny před termínem vyměnila za nový větší, tak jsem ji tak znervoznela, nechtěla tam jít/, tmu a mě. Když to na ni šlo - stále se na mě dívala, já nevěděla co chce. Ale pravda, v noci měla průjem, ráno zvracela.
A o čtyři měsíce později jsem to takto přesně měla já.
Jediné co je potřeba - klid a vlídné zacházení. A naslouchat rodičce. Ale chápu - zajeté koleje. Rutina. A výsledek????
In reply to Paní Štromerová nám dala by johana
Já se s vámi nechci dohadovat, cítím, že to to ani jedné straně nejde. Jsem pouze velmi obezřetná. Jako veterinářka, která pracuje nejen se zvířaty, ale i s páníčky, jistě lehko pochopíte můj nedůvěřivý postoj. Já s rodiči pracuji a pokud můžu posoudit, jak někdy líčí porod, u kterého jsem byla, a vím, jak probíhal, tak také vím, že mnohdy zveličují a neříkají pravdu. Vždy mi tedy naskočí kiontrolka a POZOR.
Ve vašem příběhu je celá řada řekněme podivných situací. Nebudu je zde znovu vypisovat, Josefínce to zdraví nevrátí. Vaši volbu malé nemocnice prostě nechápu, protože s možností méně specializované péče v menší nemocnici pacient musí přeci počítat. Já sama jsem dobrovolně a cíleně šla rodit do "velkovýrobny" FN Lochotín, ač pracuji v menší okresní nemocnici, kde bych od kolegů určitě neměla péči špatnou. Myslím, že by byla špičková, ale protože jsem chtěla to nejlepší pro své dítě, radši jsem zvolila FN. Kdyby přišla komplikace, která může přijít kdykoli a kdekoli, tak ať jsme v centru nejlepší možné pomoci. Porod přeci není jen o komfortu maminky a rodinném prostředí. Je a především by měl být o dostupnosti okamžité pomoci. O tom víte ale taky své. Přenášela jsem velice podobně jako Vy, byla jsem také GBS pozitivní. Indukci bych ovšem nikdy z vlastní vůle neodmítla, ač jsem se jí bála a první se u mne ani nezdařila. Rozhodování takového kalibru, bych prostě neriskovala ani za cenu vlastní porodnické praxe. S odteklou plodovou vodou bych opět neváhala ani minutu. ikdyby byla jen pochybnost. Ač píšete o různých studiích, které se zabývají pro a proti nasazení ATB u GBS poz, jsem toho názoru, že jsou volbou menšího zla, než riskovat případnou sepsi. Opět jen můj názor. Já radši neriskuji, ale volím cestu ozkoušenou a doporučenou. Nebudu Vás nadále pitvat, rozhodně Vám nechci ublížit. Po válce je každý generál, chápu Váš smutek i Vaši bolest, chápu i Vaši přirozenou touhu po zdravém dítěti.
Nechápu všech hororové líčení a podání Vašeho příběhu. Číst Váš příběh před rokem, kdy jsem porod každým dnem očekávala, jistě by mne psychicky velmi vydeptalo, co jsem si přečetla. Spiknutí všech proti Vám.
Nemohu si pomoci, ale Vámi podané verzi už z hlediska subjektivního zaujetí až tak nevěřím. To mi, prosím, nemějte za zlé.
Přeji Vám mnoho sil, pokud to vůbec kdy pro Vás v takové situaci bude možné. Znáte autorku E. Kübler- Rossovou? Možná by Vám její kniha O dětech a smrti ( zabývá se problematikou těžce nemocných dětí a rodičů) pomohla.
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
Abych to upřesnila, pokud mají postiženou holčičku, je mi jich líto, ale té story okolo prostě nevěřím, to ani nelze
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Obojí. Josefínka byla v těžké hypoglykémii. Dítě jede na rezervy. Pak je ztrácí....To byla jedna z věcí co kritizovala komise u Středočeského kraje. že josefínku nechali v Nymburku hodinu v křečích než dojela záchranka z prahy z Jednotky intenzivní a resuscitační péče. Jediné co udělali- adrenalin,masáž srdce, ambuvak - kyslík, hodinu ji takto drželi, křeče netlumili. Až přijela rychlá z prahy, tak nám poté řekli, že až kombinace tří léků - antikonvulziv a infuze- glukozy, stav upravili. Toto všechno mě totiž donutilo si koupit i učebnici Porodnictví. Vše je bohužel jen o lidech. To říká i moje gynekoložka. řekl to i šéf JIRP Ke Karlovu - že nejmenší pravděpodobobnost narazit na doktora blbce je v Podolí. V životě mě nenapadlo, když člověk volá dopředu a primáři, a dvakrát, tak o nás v porodnici nikdo neví. že na prvním místě jsou papíry.....co se týče gbs pozitivity tak studie ukazují, že umrtnost je menší než jedno procento. a dle Porod. as. štromerové a její kolegyně pokud matka nemá horečku, která se sleduje, život dítěte tolik neohrožuje - jako špatně vedený porod a hypoxie. Toto jsem probírala den před porodem i s lékařkou z Vrchlabí, na kterou mi dala paní štromerová telefon. Co lékař to názor. Moje plodová voda byla čirá. Dělali stěr lochií mě - běžná mikroflora, taktéž Josefínce na JIRp z dutiny nosní a ústní - také běžná mikroflora. infekci neprodělala. Pouze těžkou hypoxii. Jak já říkám - stačí pár minut bez kyslíku - a je z tebe debil. Pardon. A vím co říkám. Znám kluka, co chodil, mluvil,....normální šikovný kluk. Topil se. Oživili ho. Nyní je mu už 15let. Ale už jen leze po čtyřech. Nemluví. Má epilepsii.....stačí pár minut bez kyslíku.....
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Přístup personálu mi přijde jako nesmysl,vždy je na prvním místě matka a dítě a ne papírování a pokud tvrdí,že cítí temínko,tak to určitě jen tak nepřejdou a nebudou se věnovat PC.
Ale pokud vážně mají postiženou holčičku,je mi to moc líto,ale zbytek mi přijde,že se chtějí zvyditelnit :(
Takhle vést porod by si nikdo nedovolil
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Já věřím, že smůlu na šledriána bohužel může mít každý pacient. Věřím i pokud se jedná o lékaře. Ale v příběhu jsou jaksi zlí všichni....a to si nikdo dnes prostě nedovolí. Ano, zažila jsem i ošklivě vedené porody, ale vzhledem k tomu, že komplikovaný porod nikdy nevede 1 lékař, situace se téměř vždy zlepšila, když přišli další lékaři.
In reply to Já věřím, že smůlu na by KackaGold
Mám v okolí několik OPRAVDU komplikovaných porodů. Podle vyprávění rodiček, u nich vždy bylo hodně doktorů a byly fofry. Všechny děti jsou naprosto v pořádku. Možná je to obrovské štěstí a jsem za to ráda. Já nejsem zdravotník, ale mě se nezdá, že by dítě mohlo být z porodu tak těžce postižené. Zkrátka já tomuto příběhu nevěřím. I když jsem byla nařčená, že jsem zlá, tak si stojím za svým :-) Já jsem měla z mého pohledu nádherný a nekomplikovaný porod a přesto tam byli ke konci asi tři doktoři a dvě porodní asistentky.
In reply to Mám v okolí několik by Eponina
Ahojky, bohuzel musim te vyvezt z omylu, takto dite postizene porodem klidne muze byt:((( Delala jsem na novorozeneckem oddeleni, a bohuzel jsem s takovym pripadem take setkala:(((. Pri tlaceni praskla deloha, dite se nadechlo krve, nedychalo, resuscitace, protrahovane krece, a nyni apaticky lezi,nevnima, proste nic:(/((Bohuzel porod je drama a ne vzdy s peknym koncem, nastesti v teto dobe jiz vyjimecne tragickym koncem:((Coz si malokdo uvedomuje:((( A malokdy se doktora pochvali, ze zachrani dite:) a myslim, ze tech zachranenych deti je dost.Coz samozejme neni utecha pro tyto rodice:(((((
Na druhou stranku pribehu az tak neverim, a po precteni nehazim vinu hned na vsechny kolem, sestry, doktory.....:((( Myslim, ze jak je to psano, tak vina je na obouch stranach:(( Ale doktor se nemuze branit, a vzdy se nadava jen na doktora, protoze rodic je ten chudak co to odnesl:(((( Techto rodicu je mi samozrejme velmi lito, mit postizene dite, je to nejhorsi co muze byt,at uz to bylo jakkoliv:(
Ale z vlastni praxe vim, ze vse nemuzeme lidem verit. uz jsem se mnohokrat setkala , ze doktor neco rekl, neco mamince i vymlouval,maminka si stala za svym,a pak mela mamincena volba hrozne nasledky:( A kdo byl ten spatne?? Samozrejme doktor, mel maminku presvedcit:((
Samozrejme nechci se zastavat vsech doktoru:(( Jsem take doktorka a take se mi nelibi chovani nekterych mych kolegu:((Ale koukam na veci i z te druhe stranky.:))) Doktori jsou taky jenom lidi, vetsina z nas se snazi svoje povolani delat dle sveho nejlepsiho svedomi, a nikdo se nesnazi pacienta poskodit ani zabit- kdyz teda je dusevne zdravy
In reply to Já věřím, že smůlu na by KackaGold
já sama jsem ještě nerodila i když mě to teprve čeká, nicméně z velmi blízkého okolí znám velmi podobný případ, který se mimochodem odehrál ve fakultní nemocnici v olomouci, a skončil bohužel mozkovou obrnou, do té doby naprosto zdravého chlapečka. rodiče soudně nic neřešili protože byli vyčerpaní a zlomení.....
vím, že to bylo přístupem personálu, prostě prvorodička byla histerka, kterou nikdo poslouchat nebude protože oni lékaři jsou ti šamani a odborníci :-)
sama mám nyní velmi čerstvý zážitek z porodnice obilní trh v Brně a musím říct že přístup jak malďounké doktorky tak sestřičky mě vyděsil natolik, že do této porodnice rozhodně rodit nepojedu.
Možná že příběh není pravdivý...kdo ví, ale já o jednom téměř stejném vím :-( takže není pravda, že tohle se u nás neděje a že přístup personálu je všude skvělý...s tím bohužel souhlasit opravdu nemůžu. Přesto jsem se rozhodla rodit v čechách a neodjíždět do zahraničí jak jsem před těhu měla v plánu, naše zdravotnictví je na tom dobře, jen ty lidi občas zapomínají na lidský přístup
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jesteze vse dobre dopadlo:))) kacka,ale psala ,ze komplikovany porody nevede 1 lekar, kdyz se neco nedai, tak se zavola druhej, i kdyby mel prijet z domu:))) A na cisar jsou vzdy 2:) Vis,vim, jak to v nemocnici chodi, bohuzel Dr je opravdu nedostatek,a a ani dotori sami za to nemuzou. Protestuji,ale nic nenadelaji a samozrejme pak veskera kritika se snese na jejich hlavy, pri tom oni nespali doma, ale delali co bylo v jejich silach:(( Melo by se nadavat na vedeni nemocnice, ktere doma v klidu sleduji televizi a stav v nemocnici je nezajima:(( Pak to bohuzel odnasi nejen pacienti, ale i doktori a sestricky:(((( Je mi jasny, ze tebe jako pacientku to nemusi zajimat, souhlasim s tebou,ale jen trosku na zamyslenou:)))
In reply to Jesteze vse dobre by Gabulik
Tady v tom máš Gabulíku pravdu. Věřím tomu, že zato může vedení. Nebot mě ve snu nenapadlo, že v nemocnici může sloužit obvodák. že první pomoc naší josefínce poskytovala obvodačka pediatricka, co tam také má občas službu. a chápu, že je-li na obvodě, tak nemá zkušenost. A jednat rychle a účelně - to chce zkušenost. Nejhorší je získavat zkušenosti z vlastních chyb. A na takových pracovištích to tak - bohužel - je. Já vím o čem mluvím. Než jsem čekala Josefínku pracovala jsem jako veterinární lékařka v jedné nejmenované velké veter. nemocnici.A právě mě štvali víkendy. Kdy byla čekárna k prasknutí. A přišli-li zaráz dva - i tři akutní případy - tak který řešit dřív??? Když nejbližší pracoviště bylo tehdy skoro 45minut daleko s nejbližším provozem. Já jsem si připadala jak v Maschi/ve válce/. A se šéfem to nehlo. Ani nebyl druhý lékař na telefonu.A odnášeli to samozřejmě pacienti. Někdo by řekl -blbý pes, kočka. Ale to já si nemyslím. Pro mě je pes,kočka,dítě, to stejné. Vše si zaslouží naši 100%péči. A měli bychom je ochranovat a pomáhat jim. Jako starým lidem. Prostě toto mě štvalo. A věděla jsem, že s tím nic nenadělám. Tehdy jsem si řekla, na konci roku, bud už konečně otěhotním a nebo odejdu. A po roce čekání jsem otěhotněla - s Josefínkou. Byla náš velký vymodlenec. Takže vím o čem píšeš. Já si vždycky myslela, že v humánní nemocnici nemůže být takový bordel. Ale moje kamarádka, veterinářka, jejíž tatínek je kardiochirurg, má také postižené dítě - 100%z porodu, mě řekla - Gábi, v humánní nemocnici je ještě větší bordel. A přiznám se - ted tomu už věřím. Samozřejmě jsou vyjímky - a ty vyjímky jsou pracoviště na vysoké úrovni jako byl JIRP Ke Karlovu - zcela jiný přístup lékařů k nám, lékařské zprávy precizní. Opravdu, nedá se ta péče srovnat. A tak je to všude. Jestli vás zajímá co se stalo mé kamarádce - tak jela rodit do porodnice, ráno jí řekli at jede domů, je brzo, odpoledne jí nadali, že je už pozdě. A jak z ní rvali holčičku, tak jí vykloubili pravou ruku, zlomili klíční kost, poškodili plexus brachialis - inervace pro hrudní končetinu, a ručičku má ochrnutou. Samozřejmě se také dusila - výsledkem hypoxie byl edém mozku a krvácení do mozku - jako u naší Josefínky. Klasika. Díky rehabilitaci to celkem slušně rozcvičili. A ačkoliv to z počátku vypadalo hodně blbě - bezvládná ruka podél těla, hlava na stranu, tak díky její píly, lékařům co poté našla, dobrým rehabilitačním sestrám a trochu štěstí, s ručičkou hýbe. A intelekt je neporušen. Ale máš pravdu - vše je o vedení. Nadarmo se neříká - ryba hnije od hlavy. Gába
In reply to To je divny, u nas v by Gabulik
nevím jak je tu u nás v porodnici, ale když jsem tam rodila já poprvé v roce 2006 tak jsem u porodu po celou dobu měla porodní asistentku a pak tam přišel doktor a u druhého porodu v roce 2008 mě rodila jen porodní asistentka protože doktorka byla u druhého porodu a druhej doktor tam asi nebyl a byla tam jen jedna dětské doktorka, Terezka měla omotanou šnůru kolem krku a nedýchala sestřička ji čistila dutiny a manžel ji zodýchával ambuvakem.Dětská doktorka se tam neukázala
In reply to To je divny, u nas v by Gabulik
Tak to u nás taky :) . Slouží dva a další je na telefonu :)
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
:one: Myslim ze je to cele blbost,ale jestli prece jenom na tom neco malo pravdy je,tak to sem nepatri.Chudinky tehulky co tohle ctou!
In reply to Myslim ze je to cele by Ivuša
Musím Ti oponovat. Nechápu proč by sem popis porodu nepatřil??? Četla jsem hodně porodů, co psali jiné holčiny, někdy je porod "procházka růžovým sadem" jindy je to hrozný zážitek pro maminky i tatínky co jsou u porodu svých dětí. Nikdo nenutí těhulky, aby to četli, mají svůj rozum a mohou se svobodně rozhodnout zda to číst a nebo to přejít...A myslím, že se na tyto stránky píše spousta jiných věcí, co sem nepatří ale to je jedno...Já osobně jsem třeba chtěla znát názory a recenze na porodnici, kde budu rodit a myslím, že nejsem jediná...
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
Tak co to zase je? Já to obulela a je to zase nějaká sranda nebo co?
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
líp bych to vyjádřit neuměla, od začátku je to příběh dle mého názoru smyšlený, a i kdyby nebyl, proč tak strašným způsobem strašit rodičky ? Johana je členem asi 2 hod, a už všechny takhle vyplašila to se nedělá , bohužel tomu nevěřím. ://:
In reply to Tak to je tedy blbost by KackaGold
dobře napsaný :one:
jak už jsem psala je mi líto že holčička je postižená, je to moc smutné, ale kdyby ste šli do té nemocnice šli jak vám řekl primář tohle se opravdu stát nemuselo :w: :w: :w:
In reply to jak už jsem psala je mi by monika37
to je hrozne co se stalo!Ale take meli ste poslechnout Dr a ridit se jima!Ale nikdy se nevi co se stane a proc to pisete porad a vsude do kazdych clanku??Staci to bohate napsat do jednoho stejneho clanku a je to :_ )
ALe je ot velice smutne co se stalo ;-(
In reply to to je hrozne co se stalo!Ale by Marika Burder
no jen aby to nebyl zase další vtipálek
In reply to no jen aby to nebyl zase by monika37
to sem si pak po jeho prispevku,take rikala,ze to muze byt zas nejaka legrace (ponevac to dava vsue i tma,kde to opravdu nepatri) ..ale za se tohle by byl fakt blbej vtip tohle by snad ani normlani clovek nemohl napsat..spis se snazi to sem napsat,aby varoval ci chce slyset litost ;-(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
