Tak koukám, že jsi měla podobný průběh porodu, jako já. Rodila jsem o měsíc dřív, ráno v 5 mi praskla voda a v 10:24 byla malá na světě, takže celkem rychlovka, ale ten závěr taky hrůza - nešla ven, klesaly ozvy a pak ji rozdýchávali... nedostala jsem ji na břicho, po porodu ji neviděla... a hodně dlouho se mi při téhle vzpomínce draly slzy do očí, ani teď na to ráda nevzpomínám. Ale malá byla nakonec v pořádku, pěkně jsme se hned sehrály a pěkně nám to hned klapalo, takže jsem se vlastně už po návratu z porodnice těšila na další těhotenství. Teď bude malé 20 měsíců a já jsem na začátku 4. měsíce. Snažím si nepřipouštět, že by se mohlo něco podobného opakovat, říkám si, že každý porod je jiný. Když jsme se rozhodovali pro další miminko, tak jsem vůbec nad porodem nepřemýšlela. Teď ve mě občas červík zahlodá a vím, že jak se to bude blížit že se budu bát - né bolesti nebo tak, prostě toho, že bude zase něco špatně s miminkem, ale člověk si to vážně nesmí připouštět. Zkus se od toho nějak odprostit, probírala jsi to s manželem/přítelem? Mě chlap hodně pomohl, když to bylo ještě čerstvé, tak jsem o tom hodně mluvili, pomáhá to ;)

já jsem taky neměla procházku a ještě mě po půl roce klepla pepka...strašně jsem se bála druhého porodu, ale druhé jsem chtěla.. Díky té mrtvici mám teď domluvenýho císaře, takže už se nebojím a těším se na mimíska...

Ahojky,
také na svůj první porod nerada vzpomínám, naštěstí už zapomýnám :) malé bude 18 měsíců,
byl těžký, od prasknutí plodové vody trval celých 24 hodin, 13 hodin strávených na porodním sále :(
velká ztráta krve, porod na poslední chvíli, už chystali císaře, pak jsem z toho byla celé šestinedělí mimo :n: brr
ale stalo se nám, že jsem 5 měsíců po porodu otěhotněla, miminku bude nyní 4 měsíce,
a trocha Tě snadle potěším, že druhý porod to byla procházka růžovým sadem, za tři hodinky byla malá venku,
a druhý den jsem byla taak čiperná, nic mne nebolelo jako bych ani nerodila, opravdu, i manžel se divil.

Ahoj, je to fakt asi o povaze... Mám skoro 15m holčičku a porod jsem taky neměla nejlehčí, ale všechno jsem to vzala sportovně a byla jsem hrozně nadšená a plná energie ihned po porodu :-) a hned jak mě převezli na pokoj jsem říkala, že se těším zase na další :-D.
Na další děťátko a porod se fakt těším - je to fakt zázrak. V těhu jsem zase trpěla na špinění kvůli nízko položené placentě, která se časem vytáhla.
Co se týče porodu tak mi nejdřív nešla vytlačit vůbec hlavička, pak šla malá ven ručičkou napřed (takže následovalo velký vnitřní i vnější šití), pak mi nešla ven placenta, takže mi chvíli potom udělali revizi a měla jsem taky velkou ztrátu krve, kterou mi druhý den darovali... Sestřičky se divily, že vůbec můžu vstát z postele, jen se mi trochu motala hlava... můj porod byl označen jako patologický nikoliv fyziologický...

Ahoj, tak to jsi opravdu neměla lehký ten první porod, sama musíš vědět, kdy se na to budeš cítit, a taky každý porod může být úplně jiný, hlavně musíš myslet pozitivně a nepřipouštět si dopředu žádné komplikace ;) Já teda neměla ani jeden porod nijak komplikovaný, první byl vyvolávaný dříve kvůli mému zdravotnímu stavu, trval od rána do večera, ztratila jsem taky více krve, z postele jsem se po porodu nezvedla, až druhý den ráno na záchod a to se mnou musela jít sestra, protože jsem pořád omdlívala :€[€: Teď druhý porod přesně po dvou letech byl kratší (od prvních bolestí trval 3 hodky), bolesti sice větší, ale bhyla to rychlovka, po porodu jsem se hned sama zvedla z postele a šla na šestinedělí, druhý den jsem už ani nevěděla, že jsem rodila, jak mi bylo fajn :€Ss€: I jsem ten druhý porod daleko intenzivněji prožívala, poprvé jsem poznala, co to je když na ženu působy ty hormony hned po porodu pořád jsem se usmívala jako blbeček, to při prvním jsem byla ráda, že je malá venku a bylo mi už jaksi všechno jedno }:)