Jindra79

22.01.2010

Zdravím je asi neobvyklé že sem píše chlap ale zajímá mě váš názor na to.Máme s manželkou sedmi měsíčního Kryštůfka a teď se budeme rozvádět.Všechno vzniklo tak že jsem byl pořád v práci abych nás uživil a i když jsem se snažil nás někam vzít nebo vymýšlet nějaký program tak ze strany ženy to bylo za nula bodů.Začala se chovat divně až mi to docvaklo samozřejmě si někoho našla.Jak mile jsem to zjistil a všechno vyšlo najevo tak už o něm není ani vidu ani slechu ale i když mi žena tvrdí že jsem skvělej táta a já vím že jsem za svou rodinu bych dal život a i když jsem jí řekl asi stokrát že na to kašlu že někoho měla ale že chci být s nimi tak mi na to řekla že ne že prostě chce být teď sama.Takže se rozvádíme a i když nemá teď kam jít kde bydlet a já ji samozřejmě pomůžu jak můžu protože je oba moc miluji tak ať jsem sebe lepší táta a milující manžel tak vše po necelých sedmi letech končí.Tak mě zajímá váš názor na to jestli je možné že se k sobě vrátíme nebo ne protože i když mě nemiluje tak bych nechtěl přijít o malýho což teď bude díky a omlouvám se za román

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahojky, no tak jsem tady měla rozepsaný román a v půli mi to spadlo :spid: a znova se mi to psát nechce, takže ve zkratce ;) Jsi první chlap, které ho tu vidím, což mě přimělo reagovat :) Budu ted vycházet ze své zkušenosti... Nevím, jaké možnosti v práci máš, a vůbec, jak jste na tom finančně, ale zkus se jí zeptat, jestli by jí nestačila nižší životní úroveň výměnou za to, že na ni budeš mít více času. Třeba ani tak nestojí o to, aby ses zedřel. Zeptej se jí narovinu, co přesně po tobě chce, některé ženy (jako třeba já) ani tak nepotřebují, aby muž věnoval veškeré své volno péči o dítě a pomoc v domácnosti, ale aby se věnoval právě té ženě. Já jsem hodně kontaktní člověk a když ted nechodím do práce a ani vůbec moc mezi lidí, tak mi z toho už taky trochu hrabe, chybí mi laciný flirt, dobrodružství a přehled o tom co se děje a co se nosí. Stává se tak, že jediný dospělý, kterého za celý den vidím, je můj muž a já mám po určité době potřebu se vypovídat, smát se, plakat, hádat se, rozčílit se (v dobrém) a tak, prostě prožít všechny ty emoce. Ano, mám kamarádky a tak, ale většinou se nám z různých důvodů nedaří se často scházet a navíc jsem pracovala v mužském kolektivu a to mi prostě chybí. Zároven nechci na muže vyvolávat tlak, protože za to nemůže, takže o tom ani třeba neví a frustrace ve mě jen roste a roste. Takže moje rada je, pořádně si s ní promluvit, co chce. Nedolízej a nevnucuj se! Promiň zní to hnusně, ale ve mě takový chlap jen vyvolá chut si do něj ještě kopnout. Chce to trochu hrdosti a mužnosti v jednání. Zkusit ten volný čas trávit především s ní a věnovat ho přímo ženě, zajímat se o ní o její život, který je ted úplně naruby a tak. Jinak mě celkem překvapuje, že si se sedmi měsíčním dítětem byla schopna najít chlapa. To nechápu. Kdy s ním jako byla? A to u toho byl i ten malý??? Nechápu. Držím palce a at už to bude jakkoli mysli na toho vašeho chlapečka, on za nic nemůže. Papa :a:

In reply to by veronikafrankova

Ahojky tak přesně co mi píšeš je pravda měl jsem to dělat jak radíš ale zkoušel jsem s ní mluvit věnovat se jí a tak ale nic se nedařilo a teď už je všechno v háji protože se budeme rozvádět kvůli němu je do něho zamilovaná protže jí dává přesně to co píšeš a to co je na začátku každého vztahu a ať už teď dělám cokoli tak ona chce být prostě sama ale vím protože mi to řekla že je to kvůli němu takže che být sama ale s ním a já už pro ni nic nejsem kromě toho že jsem podle ní skvělej táta.A jo jezdila za ním aji s malým a nebo když jela jako že za kamarádkou a já doma hlídal.Ach jo život je boj teď už jen zbývá vysoudit malýho protože ona nemá kde být a já mám dům tak snad se to povede protože nesnesu pocit že ona bude s ním ať už budou dělat cokoliv a byl by u toho i malej.On za to nemůže a já ho miluji a udělal bych pro něj všechno.A ještě jednou díky za reakci

In reply to by Jindra79

No s tou hrdostí a tak jsem to myslela tak, že když mám chlapa plné zuby, tak se mi ještě více znechutí, když se pořád hrozně moc snaží ten náš vztah jakoby zachránit, začne zmatkovat, opakovat jak mě miluje a že udělá cokoli, abychom byli spolu a když mu řeknu at mě nechá, tak ho mám stejně furt za zadkem, jakoby snad neměl taky svou hrdost... V takový chvíli bych spíš ocenila, kdyby mi radši řekl "hele víš co, evidentně toho máme oba dost, jestli chceš prostor, máš ho mít, o víkendu odjedu pryč, abys měla možnost si pořádně rozmyslet, co vlastně chceš. Chci jen, abys věděla, že já s rozvodem zásadně nesouhlasím, mám rád tebe i malého a myslím, že naše problémy nejsou neřešitelné, já je řešit chci, ale nejsem fakír, abych uhádl, co ti schází a co potřebuješ......." nebo něco podobného. A dál by to se mnou už neřešil. Dobré by taky bylo začít se chovat tak, jak si myslíš, že ses měl chovat už dřív. Protože činy mají větší váhu než slova, alespoň pro mě. Kdyby mi chlap ukázal, že to opravdu hodlá napravit, např. by domluvit manželskou poradnu a nabídl mi to, pokud budu chtít. No, tvou situaci ti nezávidím, je to kruté být v této pozici. Jen prosím ber mé rady s rezervou, taky pomoci nemusí, řiď se hlavně svým srdcem. Držím ti palce, papa :)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka