Jájinka27
Jájinka27
Tak jsem si aspoň trochu vylila srdíčko a moc děkuju Vám všem, které jste mi projevily svou podporu...vím, že v mé situaci asi nezbývá než doufat....tak já se o to pokusím...a snad při
AHoj holky,
četla jsem příspěvky a cíl máme všichni stejný...být milující mámou...
S manželem se dva roky snažíme o mrňouska. Oba si miminko strašně moc přejeme,ale asi nám není přáno :\/:
Ze začátku jsme to brali tak, že to půjde a budeme brzo rodiči, jenže..po delším neúspěšném snažení a vyšetření nás obou, přišla první rána...mám polycystické vaječníky a nemám tedy ovulaci. Aby toho nebylo málo, manželovi výsledky byly tak na prd, že nás rovnou poslali na IVf. Ani tam nám moc šancí nedávali. V říjnu jsem podstoupila IVf, ale bohužel to neprobíhalo jak mělo, měla jsem těžkou hyperstimulaci, skončila na kapačkách a z deseti embryí přežily do transferu jen dvě...Když mi je dávali a já viděla ten zázrak na monitoru, ty dva "naše vysněné zárodečky"...brečela jsem a prosila ty dva malé zázraky, aby bojovali a vydrželi..manžel mi neustále hladil břicho a i on prosil, aby bojovali...ale nebyli dost silní a já o ně přišla...asi nemá smysl popisovat, jak moc to oba bolí...
Vyzkoušeli jsme tolik rad, bylinky, léčitelé, cvičení, doktoři, stěhovali jsme se, chystali svatbu, změnila jsem práci..prostě jak se říká, že když má člověk "jiné" starosti, že to třeba přijde...no tak u nás asi ani to neplatí, protože za ty dva roky jsme měli tolik starostí, že bych musel být těhotná snad každý druhý měsíc..podstoupila jsem i operaci....
Už nevím kudy kam, kde vzít sílu a usmívat se i když je mi do breku..všude kolem nás se s miminkama a těhulkama roztrhl pytel a mě už dochází síla tvářit se, že je vše v pořádku když jsem vnitřně úplně na cucky..Asi proto hledám útěchu tady, protože v mém okolí se setkávám hlavně s těhulkama a maminama a já mezi nějak už nezapadám, protože mé trápení je v pozadí..v popředí je jejich štěstí a radost..což chápu, také bych chtěla radši řešit nevolnosti a oteklé nohy než mé každoměsíční trápení když po několika týdením zpoždění dostanu menstruaci :\\:
In reply to Ahojky by tajemstvi3
to čekání jestli MS přijde nebo nepřijde je na tom asi to nejhorší...já mám MS totálně zmatenou a pokaždé když mám zpoždění, tak si nejdřív říkám, že je to přeci u mě naprosto normální, to že se ještě nedostavila, že těhotná být nemůžu, pak dny plynou a ve mně pomalu hlodá červík naděje, co když se smůla unavila a stal se zázrak...no a pak, třeba po třech týdnech zpoždění už to nevydržím, udělám testík a pak to pokaždé obrečím, depka se prohloubí a jak na potvoru další den se dostaví MS:(
Moc děkuju za podporu a tobě opravdu a od srdce přeju, aby i s jarem přiletěl čáp a pokud přiletí k tobě, třeba začnu trochu věřit i já na čápa nebo vránu:)..Moc držím pěstičky a děkuju!
In reply to to čekání jestli MS by Jájinka27
I já děkuji za podporu. Posledních 14 dní jsem totiž příšerně malátná, motá se mi hlava a mám pocit na omdlení. Také mě dost pobolívá v podbříšku, občas se objeví i taková ostrá bolest na levé straně, která však do pár vteřin zase zmizí (ted mě to tam zase bolí, ale jenom když se třeba zvednu nebo natáhnu ruce nad sebe). Poslední týden navíc na kalhotkách nacházím hustý bílý výtok a občas mě bolí pochva z venkovní strany (výtok ale nezapáchá, ani při čůrání to nepálí nebo tak něco). Do toho se mi začali dělat jebáčky a to jsem na ně nikdy netrpěla, mám nafouklé břicho, ale to bude asi tím, že se pořád cpu (jenže můj apetit byl vždycky víc jak kladný :-D). Můj doktor má ted z osobních důvodů dovolenou, tak zkusím v neděli ještě jednou testík a v pátek kdyžtak na gyndu,ale už ted se bojím ortelu.
In reply to I já děkuji za podporu. by tajemstvi3
Moc budu držet pěsti..z toho co popisuješ, no, těžko říct, protože co platí u jedné u druhé vůbec být nemusí...motání hlavy, píchání v podbříšku-to jsem já měla také...zkus testík, třeba se vyklubou dvě:)
Já těžko budu radit....jen malý příběhy ze života. Naše známá také nemohla mít děti, tak si vzali miminko z kojeneckého ústavu a do 2 měsíců byla těhotná. Mají 2 krásné dcery, vůbec není poznat, že jedna není "biologicky" jejich, je jim tak podobná, že by mě ani ve snu nenapadlo, že není jejich. Další známá se dočkala až po 5-ti letech a teď zas po 5-ti letech čeká druhé mimi a kolegyně v prácí se také po několika potratech narodil po 5-ti letech klouček...
Jsou věci, které nedokáže ani medicína ovlivnit....prostě přijdou samy. Přeji Ti, abyste se s manželem taky dočkali, také pevné nervy a zdravíčko :-)
In reply to Já těžko budu by renn
Moc děkuju!:)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
