kde najít sílu a věřit..
AHoj holky,
četla jsem příspěvky a cíl máme všichni stejný...být milující mámou...
S manželem se dva roky snažíme o mrňouska. Oba si miminko strašně moc přejeme,ale asi nám není přáno :\/:
Ze začátku jsme to brali tak, že to půjde a budeme brzo rodiči, jenže..po delším neúspěšném snažení a vyšetření nás obou, přišla první rána...mám polycystické vaječníky a nemám tedy ovulaci. Aby toho nebylo málo, manželovi výsledky byly tak na prd, že nás rovnou poslali na IVf. Ani tam nám moc šancí nedávali. V říjnu jsem podstoupila IVf, ale bohužel to neprobíhalo jak mělo, měla jsem těžkou hyperstimulaci, skončila na kapačkách a z deseti embryí přežily do transferu jen dvě...Když mi je dávali a já viděla ten zázrak na monitoru, ty dva "naše vysněné zárodečky"...brečela jsem a prosila ty dva malé zázraky, aby bojovali a vydrželi..manžel mi neustále hladil břicho a i on prosil, aby bojovali...ale nebyli dost silní a já o ně přišla...asi nemá smysl popisovat, jak moc to oba bolí...
Vyzkoušeli jsme tolik rad, bylinky, léčitelé, cvičení, doktoři, stěhovali jsme se, chystali svatbu, změnila jsem práci..prostě jak se říká, že když má člověk "jiné" starosti, že to třeba přijde...no tak u nás asi ani to neplatí, protože za ty dva roky jsme měli tolik starostí, že bych musel být těhotná snad každý druhý měsíc..podstoupila jsem i operaci....
Už nevím kudy kam, kde vzít sílu a usmívat se i když je mi do breku..všude kolem nás se s miminkama a těhulkama roztrhl pytel a mě už dochází síla tvářit se, že je vše v pořádku když jsem vnitřně úplně na cucky..Asi proto hledám útěchu tady, protože v mém okolí se setkávám hlavně s těhulkama a maminama a já mezi nějak už nezapadám, protože mé trápení je v pozadí..v popředí je jejich štěstí a radost..což chápu, také bych chtěla radši řešit nevolnosti a oteklé nohy než mé každoměsíční trápení když po několika týdením zpoždění dostanu menstruaci :\\:
napsala jsi to hrozně hezky akorat skoda ze je to tak smutný a ma to špatný konec :r: je to hrozne smutný ale věř .... :one: moji kamosce rekli ze na 90% nebudou mit spolu deti on uplne na prd spermio ona taky na 4operacich ,cekali rok, 30tis do vysetrení :00: pak se stehovali a bum je tehu normlane-zazrak :\x: drz se a uvidis ze mimi bude :cc):
Ahoj Jáji,
já bych to asi taky nevzdávala, musíš pořád věřit.
Já mám kamarádku a ta taky strašně dlouho toužila po miminku. Snažily se s manželem 3 roky a pak nastalo dlouhý vyšetřování a výsledky taky neměly nic moc. Byla na spoustě klinik, v Brně v Heliosu a nikde jim nedokázaly pomoct. Spousta peněz pryč a nic. Ve Zlíně je klinika, kterou vede nějakej starej pan docent a je tam i můj známej, vyhlášenej doktor David Rumpík, kterej se touto problematikou zabívá.Mají výborný výsledky, co se týče umělých oplodnění, Je strašně moc hodnej a právě on, nevím proč, ale dokázal jim pomoct. Byla u něj na IVF a opravdu otěhotněla. Bylo to opravdu náročny, nakonec čekala 2 miminka, ale jedno to nevzvládlo. Minulý týden porodila uplně zdravou, krásnou holčičku, 3520g a 50cm.
Jsme za ni všichni moc rádi. Píšu to proto, že jim taky nedávaly moc nadějí, ale oni nepřestaly věřit a povedlo se.
Přeji Ti strašně moc stěstíčka a doufám, že se budeš brzo i Ty radovat z rostoucího bříška.
In reply to Ahoj Jáji, já bych to asi by pavlisa
v koutku duše věřím na zázrak a snažím se věřit, že i já jednou budu opravdu šťastná máma...Moc si vážím slov útěchy, protože ty já ve svém okolí moc nemám...rodina se soustředí na miminko sestry, které se má narodit ve stejnou dobu jako by se narodila moje dvojčátka a to mě dost ubíjí:(..navíc má sestřenice čeká taky dvojčátka, která vyšla z 1.pokusu IVF....
Vím, že MUSÍM věřit...děkuju za podporu!:)
Jáji, já ti neporadím, patřím k oněm šťastným maminkám. A jsem za to vděčná. Ale i já mám problémy, které by sis se mnou určitě nevyměnila. Každý máme něco. Nebudu ti psát, že to určitě vyjde, když je to něco, co neví nikdo z nás. Ale přála bych ti to. Přála bych všem ženám, co touží po dítěti, aby ho mohly mít. Rozhodně se ale nevzdávej. Naděje umírá poslední, tak bojuj. A kdyby to fakt nešlo, asi bych uvažovala o adopci. Dát krásné dětství dítěti, které by jinak vyrůstzalo v děcáku. Vždyť to je taky krásný!
Tak hodně sil a hlavu vzhůru, není všem dnům konec....
Posílam ti spousty síly,optimismu a stěstí.
Ja už tady psala mockrat,zatím se nam to taky nepovedlo.
Ale doporučila bych ti jednu knížku jestli chceč,mně hodně pomohla i mym kamaradkam.
Je tam hodně psano o psychice.Drž se naděje je vždycky a neuvažovali jste o adopci??
In reply to Ahoj JAni by amalka
tak po přečtení jsem snad chytla sílu, optimismus a snad i štěstí:)děkuju, napsala jsi to moc krásně!vím, že nejsem sama, že je nás opravdu hodně co máme stejný cíl....ta knížka by byla fajn, snad by mi taky pomohla získat nadhled a snad i sílu..jak se jmenuje?
Tak já na oplátku posílám taky moooc štěstíčka, energie a hlavně sílu!:)a moc držím pěsti, aby se konečně zadařilo!:)
In reply to tak po přečtení jsem snad by Jájinka27
ahoj Jani knížka se jmenuje TVOJE DITĚ JAKO ŠANCE PRO TEBE-od Jordánové.
Da se pujčit i v knihovně,možna ti ze začatku bude připadat že je to kravina.
Ale když se začneš, přemyšlíš uplně jinak.Mně opravdu moc pomohla hlavně s psychikou.
Ahoj, moc Ti asi neporadím, kde najít sílu...ale myslím, že je moc dobře, že s manželem jste "na stejné lodi" a vzájemně se držíte "nad vodou". jen nesmíš ztrácet naději, ta je snad vždy!!!! Taky mám kamošky - spoustu, co to jen tak nešlo...pak mě to hrozně mrzelo v jednom případě, když byla kamoška asi 4x na IVF neuspěšně, pak se ji po dlouhých letech povedlo otěhotnět, má krásnou holčičku a když asi rok po porodu zjistila, že je znova tehotná, tak šla na potrat, protože mají maly byt. To je někdo, kdo si to nedokáže vážit. Moc přeji, aby Ti to vyšlo, nevzdávej to. jestli budeš mít čas a chuť (je to trošku na dýl) koukni na www.gennet.cz - sekce asistovana reprodukce a vlevo dolu "muj IVF denník" - je tm moc hezky, detailně a dojemne popsaná cesta jedné paní k miminku, taky téměř bez naděje a povedlo se.
Držím palečky!
In reply to Ahoj, moc Ti asi neporadím, by sycatko
MOC DĚKUJU za podporu!Vážím si toho...
já přidám také jeden příběh s dobrým koncem - moje kamarádka byla na IVF 6x, z toho 3x potratila v +- 8 tt už chycené embryo, byla už na pokraji zhroucení, celá rozpíchaná a nadopovaná hormony, ale napošesté to vyšlo a mají teď doma roční zdravou holčičku. Mimochodem zkusili více klinik a nejlepší péče a posouzení se jim podle jejích slov dostalo až v Brně. Držím vám pěsti a věřím, že to vyjde! s.
In reply to Děkuju za podporu!!Opravdu by Jájinka27
zvlášť bylo hrozné ji pozorovat, holku, která je optimistka každým coulem a především snad poslední stoprocentně dobrá duše, jakou znám, jak se trápí a znovu a znovu prožívá to samý, jak chodí s kruhama pod očima, o 15 kg navrch z hormonů, střídá neschopenky s prací a hlavně kolem sebe neustále vidí lidi, kteří rodí jak na běžícím pásu a přitom to ani neplánují.. Jenže když ji teď vidím, jak je spokojená a šťastná, tak věřím, že nakonec na každého ta porce štěstí někde čeká. Příroda je mocná a věda taky, takže nějakým způsobem to snad půjde, uvidíš! Zkus i změnit životní styl, zdravě jíst, kup si Biokuchařku od Hanky Zemanové, hýčkej se a všechno dobře dopadne! ;) s.
mně taky všichni říkali, že jsem sluníčko, že každému dávám hodně energie a přenáším na ostatní dobrou náladu...ale teď
mi to nějak nejde...teď bych to sílu právě potřebovala od ostatních...i já jsem díky hormonům větší a větší, nevyspalá, unavená a kam se podívám všude v mé blízkosti těhule a novorozěňátka...a já zjišťuju, že pohled na ně, mě čím dál víc zraňuje...už jsem vyzkoušeli co se dalo-doktory, bylinky, cvičení, zdravou stravu, makrobiotiku....uuuufff....ale nedaří se...snad má všechno svůj čas a snad i my se dočkáme...vím, že manžel bude úžasný táta, tak moc má rád děti a tak moc by si přál být tátou...je má velká opora a za to jsem vděčná...a taky jsem vděčná za povzbuzení, protože to jsem moc potřebovala, takže MOC MOC DĚKUJU!
In reply to mně taky všichni říkali, by Jájinka27
chápu, ptž přestože mám doma teď klučíka, první těhotenství jsem potratila a při pohledu na všechny těhule a dítka zažívala asi to samé, co píšeš! Obrň se trpělivostí, zvaž všechny varianty, nebude to lusknutím prstů, ale vyřeší se to! ;) Budeme na Tebe myslet! :) s.
Nenapadají mě slova útěchy, ale věř, že nejsi sama, kdo má takové problémy :-(. Je smutné, když dítě nepřichází k těm, kteří po něm tolik touží. Nám se také zatím uspěšně nedaří a prognozy také nemáme zrovna perfektní. Ted mám také spoždění MS, tak si říkám SNAD... Ale obávám se, že z toho zase nic nebude (test je totiž negativní).
In reply to Ahojky by tajemstvi3
to čekání jestli MS přijde nebo nepřijde je na tom asi to nejhorší...já mám MS totálně zmatenou a pokaždé když mám zpoždění, tak si nejdřív říkám, že je to přeci u mě naprosto normální, to že se ještě nedostavila, že těhotná být nemůžu, pak dny plynou a ve mně pomalu hlodá červík naděje, co když se smůla unavila a stal se zázrak...no a pak, třeba po třech týdnech zpoždění už to nevydržím, udělám testík a pak to pokaždé obrečím, depka se prohloubí a jak na potvoru další den se dostaví MS:(
Moc děkuju za podporu a tobě opravdu a od srdce přeju, aby i s jarem přiletěl čáp a pokud přiletí k tobě, třeba začnu trochu věřit i já na čápa nebo vránu:)..Moc držím pěstičky a děkuju!
In reply to to čekání jestli MS by Jájinka27
I já děkuji za podporu. Posledních 14 dní jsem totiž příšerně malátná, motá se mi hlava a mám pocit na omdlení. Také mě dost pobolívá v podbříšku, občas se objeví i taková ostrá bolest na levé straně, která však do pár vteřin zase zmizí (ted mě to tam zase bolí, ale jenom když se třeba zvednu nebo natáhnu ruce nad sebe). Poslední týden navíc na kalhotkách nacházím hustý bílý výtok a občas mě bolí pochva z venkovní strany (výtok ale nezapáchá, ani při čůrání to nepálí nebo tak něco). Do toho se mi začali dělat jebáčky a to jsem na ně nikdy netrpěla, mám nafouklé břicho, ale to bude asi tím, že se pořád cpu (jenže můj apetit byl vždycky víc jak kladný :-D). Můj doktor má ted z osobních důvodů dovolenou, tak zkusím v neděli ještě jednou testík a v pátek kdyžtak na gyndu,ale už ted se bojím ortelu.
In reply to I já děkuji za podporu. by tajemstvi3
Moc budu držet pěsti..z toho co popisuješ, no, těžko říct, protože co platí u jedné u druhé vůbec být nemusí...motání hlavy, píchání v podbříšku-to jsem já měla také...zkus testík, třeba se vyklubou dvě:)
Já těžko budu radit....jen malý příběhy ze života. Naše známá také nemohla mít děti, tak si vzali miminko z kojeneckého ústavu a do 2 měsíců byla těhotná. Mají 2 krásné dcery, vůbec není poznat, že jedna není "biologicky" jejich, je jim tak podobná, že by mě ani ve snu nenapadlo, že není jejich. Další známá se dočkala až po 5-ti letech a teď zas po 5-ti letech čeká druhé mimi a kolegyně v prácí se také po několika potratech narodil po 5-ti letech klouček...
Jsou věci, které nedokáže ani medicína ovlivnit....prostě přijdou samy. Přeji Ti, abyste se s manželem taky dočkali, také pevné nervy a zdravíčko :-)
In reply to Já těžko budu by renn
Moc děkuju!:)
Ahojky,držím palečky,příběh smutný,ale... Myslím,že tady je spousta holek,co jsou na tom podobně a některé určitě i hůře.Spermiogram se dá zlepšit a ovulace navodit,ale to určitě víš.Pokuď jsem to četla dobře,máte ještě minimálně dva pokusy hrazeny pojišťovnou a další pokusy si můžete zaplatit.Myslím,že nic není ztraceno,jen nesmíš přestat věřit!!Ne propadat depresím,že všichni mají a ty ne,ale věřit dál,naděje je vždycky.Mám kamarádku,co prodělala IVF už asi šestkrát a pořád se nevede.Ale nepřestává mluvit o tom,že jednou mimi bude.Prostě pořád věří,i když u ní je šance fakt minimální :r: :r: Ale myslím,že dva roky ještě není tolik a pokuď se budete dále snažit,snad se zadaří a budeš mít krásné mimi :s: :s: Držím palečky
jak čtu tak jsi byla na umělém oplodnění jednou....to je málo....někomu se to povede třeba až na 5tý pokus, takže já bych neházela flintu do žita!!!Urcite to s Vašimi problémy nepujde přirozenou cestou, to by ses smířit měla, ale rozhodně se nesmiřuj s tím že kdyz umělé oplodnění nevyšlo poprvé že nevyjde vubec!!!Tady sem chodi hodne holek, kterým to na první pokus nevyjde, jedna tu dokonce psala, že tu nenašla jeste ani jednu maminku, které by to vyšlo napoprvé...a věda jde čím dál dopředu, věřím že jednou se dočkáš!!!
In reply to jak čtu tak jsi byla na by Janinaaa
chtěli jsme jít na další pokus IVF, ale doktor nám to nedoporučuje...aby mi vůbec vyrostlo vajíčko, musím dostávat hodně vysokou dávku léku, jenže tělo to nepřijímá a v tom je ten problém, protože jsem měla těžkou hyperstimulaci a hrozilo, že mi budou muset vzít oba vaječníky...takže je to bludný kruh-buď bude stimulace dávkovaná tak jak má, ale s tím, že stimulace přijde tentokrát ještě rychleji a v rozsáhlejším stupni a tudíž je to 50 na 50, jestli to vaječníky zvládnou nebo mi je vemou..když by dávky byly nižší, vajíčka prý nedozrajou..
In reply to chtěli jsme jít na další by Jájinka27
hele a já jsem tohle teda nikdy nezjišťovala, ale nemohl by ti v nejhorším připadě vajíčka někdo darovat?:) Třeba sestra at je to v rodine...a ty to jen odnosis:))) to je teda krizový řešení, ale šlo by ne??? A ty těhotná budeš a manžel bude mít svoje dítko a je to lepší nez adopce...
Ahoj, neves hlavu. Me kamaradce se pred 14ti dny narodil po skoro peti letech snazeni a jednom potratu nadherny chlapecek. Taky uz nedoufali a najednou ... Rika se, ze kdyz na to nebudes myslet tak to prijde samo.
ahoj, to je mi moc líto. Musí to být strašné. A nepřemýšleli jste o adopci? vím že toneni to samé jako vlastní dítě, obnáší to i určité starosti než se adopce zdaří ale mohla by to pro vás být šance. Je možné že by se vám potom podařilo miminko vaše vlastní. Pár takových případů je. Život bez dětí je hrozně těžkej. Já bych adopsi zkusila. V dětských domovech (dnes se tomu říká jinak) je spousta dětiček. Moc držim palečky ať jste šťastni-tohle je hrozné :|€|:
In reply to ahoj, to je mi moc líto. by JaMiOn
I tom jsme přemýšleli, život bez dětí si ani jeden z nás nedovede představit. Manžel to s dětma úžasně umí, vím, že by byl skvělej, obětavej a milující táta..pořád v koutku duše doufáme, že se třeba i na nás usměje aspoň trochu toho štěstí...ale je to peklo :\\: Pořád jsem se snažila "držet"..nějak to všechno ustát a věřit...jenže o Vánocích jsem se dověděla, že moje sestra je těhotná..otěhotněla v tu dobu, kdy já jsem potratila :\\: ...a to pro nás byla hrozná zpráva...vím, že miminko je dar a modlím se, aby bylo v pořádku, ale nějak to nezvládám...nezvládám pohled na sestru, na to jak jí roste bříško, jak je šťastná, jak mluví jen o mrňouskovi...každý pohled na ni a její bříško je jako rána do srdíčka, protože mám v hlavě v tu chvíli jen jedno...to, že jsem mohla mít taky takové bříško, to že jsme mohli být s manželem tak moc šťastní, taky řešit všechny ty věci kolem, těšit se, radovat se...snažili jsme se s potratem vyrovnat, ale vůbec nám to nejde, když vidíme jak roste miminko jinde...asi to zní hodně sobecky...ale ta bolest je šílená..moc jí to přeju, všem snažilkám a to myslím upřímně...jen nevím, jak se s tím vším srovnat..vím, že musíme věřit a jít dál...ale nějak to nejde..
In reply to I tom jsme přemýšleli, by Jájinka27
Ahojky tak ti něco povím,tak moje kamoška tehdy ji bylo 20když se začali snažit o miminko,ale 4dlouhý roky nic a tak si podali žádost o miminko a trvalo to jenom 6měsiců,všelijak je testovali a nakonec 23listopadu2008,do svého vyšperkovaného bytu vešli 3...2štastní a pyšní rodiče a jeden malej uzlíček jménem Karolínka.A tedka před 2měsíci mi napsala budeme 4..No a taky nemohla otěhotnět už ani nechodila snáma na kafíčko sme takovej menší babskej spolek o 5ženách :s: ...Takže nevěš hlavu a směle do toho,věřím tomu,že až zase vykouzlíš usměv na tváří pro malý bezbraný uzlíček zadaří se vám i vaše vlastní miminko!!Držím palečky a přeju moooc štěstííčka...
In reply to Ahojky tak ti něco by Vendy
děkuju za podporu!
In reply to I tom jsme přemýšleli, by Jájinka27
S tou sestrou to budes mit těžké, to vím že bude bolet a kdyz je nebudeš chtít moc vídat aby to nebolelo, tak to nikdo nepochopi, to věřím, ale počkej....ty budeš mit pak v sobe tolik hormonu a tak tělo nastartovaný, že tě život obdaruje třeba i dvojtým dárkem jak se to stává a sestru předeženeš:)))
In reply to S tou sestrou to budes mit by Janinaaa
Moc Vám všem děkuju za podporu, vím, že tu sílu v sobě musíme někde najít a věřit...v koutku duše stále doufáme a věříme..
Aby toho nebylo málo, tak minulý týden se potvrdilo těhu mé sestřence, byla take na IVF, 1. pokus a zadařilo se...také čeká dvojčátka....moc jí to přeju...jen...místo úsměvu se mi derou slzy...navenek se snažím usmívat, vnitřně jsem na kaši..
In reply to Moc Vám všem děkuju za by Jájinka27
ahoj nevěš hlavu, my se snažíme už skoro pět let a nic. Přítel je v pořádku a já mám jeden vejcovod neprůchodný. Vím určitě to není srovnatelný s vaší situací,ale vím určitě co prožíváš. Ted jsem po 1 iui a čekám zda v neděli přijde nebo ne a když přijde tak co budeme se snažit pořád. Ono nám taky nic jinýho nazbyde. chce to trochu síly a ono to půjdu nesmíš se vzdávat po prvním pokusu.
In reply to ahoj nevěš hlavu, my se by Helca...
tak moc držím pěsti a upřímně přeju, aby v neděli vyšlo sluníčko a "měsíček" se už nedostavil:)pevné nervy a hodně štětsí! a děkuju...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
