já prvního kluka odležela na Obilňáku, 26tt. jsem ho porodila mrtvého a druhého jsem rodila v Bohunicích. Příprava na porod žádná, nikdo semnou o ničem nechtěl ani mluvit - mám dost špatný zdravotní stav. A i když mi doktor v pátek řekl, že už by to bylo na hospitalizaci ale není místo a musím vydržet do středy... bohužel jsem spontálně začala rodit už v pondělí. Byla jsem do 4cm otevřená v kumbále, čekala na sál, pak porodila i když jsem si stěžovala, že malý zvrací... nebylo sestry nebo kohokoliv koho by to zajímalo. Další den mě převezli na normální pokoj, kde jsem dítě měla u hajzlíku, nebo nebylo místo. Odpoledne, pro mé stížnosti, že malý vyzvrací všechno co vypije, mi ho ve tři odvezli a do 11 hod do večera jsem nevěděla co s klukem je, kde je... prostě nic. Večer se mě zželelo nové sestřičce a zjistila, že malý je v inkubátoru a odvedla mě k němu. Tam jsem krajně obtěžovala personál, neboť to, že se mi zdá, že malý nemůže dýchat, bylo pro ně jako nepodstatné - řešili bábovku, kterou zkoušela jedna z nich o víkendu. Pak mě vyhodili, že ráno. Ráno asi po desáté dopoledne, mě za malým pustili, že mu vzali krev a bude se čekat co a jak... byl strašný, jako by se zcvrknul, dýchal slabě a trhaně, všude hadičky. Pak kolem poledne se strhla panika, rychle ho sebrali a odváželi na Černopolní - 3den po porodu!!! No a kolem jedné půl druhé mi suše oznámili, že mi syn zemřel.
Brno je pro mě jen jako nějaká hrůza. V Kyjově se semnou primář bavil o všem, řekl mi, že je pro mě risk jak klasický porod, tak císař ale prostě je u nich zájem. Vím, že je to špatné, s tím jsme do toho šli. Lékařka mi řekla, že je to pro mně hodně nebezpečné a že bych mohla umřít, zkusili jsme to.

Tak to je mi moc líto, čím jsi si prošla. Já jsem se synem ležela 2v1 v Obilňáku víc jak měsíc, kvůli hypotrofii - byl o 5týdnů menší než měl být a ke konci už nerostl. Až na pár dohadů s přednostou (chtěl tam malého nechat co nejdýl a všichni ostatní doktoři i primář mi říkali, že hypotrofické děto se musí narodit do 37.týdne, jinak hrozí úmrtí) se tam všichni chovali ke mě moc pěkně a po neúspěšném vyvolávání se kvůli špatným ozvám narodil císařem 37+3 s váhou 1980g a 45cm.

I na oddělení "11" - oddělení s větším hlídaní dětí, ale ne JIPka - byli taky skvělí. Přimářka rázná, ale o všechny své svěrence se starala skvěle a ikdyž jsem si občas přišla jako debil (takový stylem s lidma mluví), tak na ní bylo viděť, že ví co dělá. I sestřičky byli fajn. Některé byli taky ražoňky, ale všechny odpovídali na dotazy maminek a ukazovali jak na to.

Na tom oddělení byl malý asi 14dní, když nás plně kojené s váhou 2010g pouštěli domů.

Takže já bych tam šla zase. V Kyjově mě trochu děsí jejich styl císaře - rodila tam kamárádka a měla to úplně jinak jak já... ona nesměla dva dny vstát a malého viděla až 3tí den (jí ho dovezly) atd. Já jsem po tom císaři hned druhý den ráno msuela vstát (povinná procházka s rehabilitační) a ještě to odpoledne (24hodin po zákroku) jsem jela na vozíčku za synem na jiné oddělení a jiné budovy se podívat. Neumím si představit nevidět ho vlastně ještě dva dny...

Takže v Kyjově chci rodit jen normálně, když to půjde.

...v to doufám, že to pude normálně. Ve čtvrtek jsem byla v Brně na Veveří. Paní doktorka říkala, že malá je super, podle tabulek, že jako není nějak velká nebo tak. Takže porod vypadá na klasiku. Teď ve čtvrtek jdem do poradny do Kyjova. Uvidíme, prý budem chodit častěji, kdyby něco. Ale snad nic :00: :a: