Taky máme dva kluky. A o adopci jsem přemýšlela jako, kdybych neměla děti, tak bych adoptovala....A když jsme plánovali třetí dítě, tak zase jsme mluvili, že když to nepůjde, tak půjdu na umělé a když se to taky nepovede, tak adopce. Myslela jsem, že manžel přitakává, aby byl klid. Nemohla jsem věřit uším, že to navrhl hned v nemocnici. Měla jsem mimiděložní těhotenství a přišla i o druhý vejcovod. Čekala jsem etapu projít si umělým. Doktorka nedoporučila ani umělé. předešlé těhotenství byly rizikové. A mně stále držela v mysli, že tam někde na nás čeká nějaká holčička a když si ji nevezmeme my, tak tam bude do své plnoletosti.A my tak chceme nějakou holčičku.Hodně jsme o tom doma mluvili a četli vše na netu o adopci.A pak jednou ráno mi volá manžel z práce, tak zajdi na tu sociálku a řekni, že chceme adoptovat a ať ti dají žádost k vyplnění.A jak příjdu domů, tak jí vyplním." Byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem.

Když jsem šla pro žádosti, byla jsem si jistá, že chceme jednu holčičku a do adopce. Vyplnili jsme žádost a po návštěvě soc. pracovnice u nás doma a rozhovoru s našimi dětmi. Jsme se týden snažili na netu dozvědět zkušenosti s adoptovanými dětmi. A narazili jsme i na články od pěstounů. A po rozhovoru s mojí rodinou,kdy jsme jim řekli,že chceme adoptovat,tak to přijali skvěle. Jsme začali mluvit o tom, co kdyby jsme ty holky vzali dvě?(Vždycky jsme chtěli moc dětí a já mám hodně sourozenců. Máme rádi,když je u nás spousta dětí,kamarádi dětí nebo příbuzní) A co kdyby jsme je vzali i do pěstounské péče?Reakce všech byla báječná i naší kluci s tím souhlasili. Takže nakonec jsme zašli s manželem ještě jednou na sociálku a zažádali i o PP. Máme tedy žádost o jednu holčičku do adopce. A žádost o pěstounskou péči o jednu nebo dvě holčičky.Celkem dvě bychom zvládli a je jedno, jestli adopce nebo pěstounská péče. U nás je tolik lásky,že ji potřebujeme někomu dát.

Ahojky,moc ti držím palce.Je to už 10let co jsme prožívali to stejné.Měla jsem 3 děti(6,.4,.a půl roku,když¨jse šli zažádat)Bylo nám řečeno že nám dají holčičku do pěstounské péče.Trvalo 1 rok než jsme byli schválený a 1 rok než jsme jeli do kojenáku.I když jsme prošli nespočet pohovorů a různých testů,tak jsme nebyli vůbec připravený.Vůbec nám neřekli čeho se holčička bojí,co dělá atd.Trvalo to půl roku než jsme se s žili.Nevěděli jsme že má panickou hrůzu z vody,neumí se smát spíž má strach,jídlo schovávala v puse(přilepené na patře).Jsem moc ráda že jsme do toho šli.Holčičku máme v adopci.Držím moc pěstičky.Taky jsem si přála velkou rodinu a sen se mě splnil ;)

Děkuji :€s€: . A byla z vašeho kraje? Co vám řekli o rodičích? Jak si užíváš mateřskou s posledním přírustkem?